Maknae or Man || JRen

26. června 2013 v 19:34 | Hotaru |  Nu'est Oneshots

|| Maknae or man | NU'EST ! JRen (JR/ Ren) | 1600 ||


Teplý slunečný den, až moc, na Jonghyunův vkus. Nechtělo se mu do toho tepla ven, a tak seděl na pohovce v obýváku a užíval si toho, že má po dlouhé době byt pro sebe. V klidu se rozvalil přes celou pohovku a nemusel se starat o to, jestli mají všichni dost místa. Mohl si v klidu číst komix a neřešit, že Baekho snědl Renovi jeho oblíbené jídlo a že nejde pračka. Kluci byli jeho druhá rodina, ale ulevil si, když Aron kluky vytáhl na víkend ven. Zůstal tu s ním jenom Ren, který v poslední době moc rámusu nenadělal - byl v pokoji a tiše poslouchal hudbu. Jonghyunovi to dělalo trochu starosti, ale řekl si, že kdyby toho maličkého něco trápilo, tak by se mu určitě přišel svěřit.

Hyun se napil coly, spokojeně si zabručel a znova se začetl do komixu.

Přes celý byt se ozvala rána, jak se hlasitě zabouchly dveře. Okna vibrovala. JR stihl vzhlédnout akorát v čas, aby stihl vidět Renovu blonďatou hlavu mizet ve dveřích jeho pokoje. Když zavíral dveře - a nezapomněl s nimi zase pořádně praštit -, tak si leader všiml jeho slz.

Chvíli nechápavě zíral na dveře místnosti, kde blondýnek zmizel, a v hlavě si přehrával ty nejhorší scénáře. Počínající zakopnutím a rozbitým kolenem, končící pokusem o znásilnění.

Když se z pokoje začala linout hlasitá srdceryvná hudba, tak se tmavovlásek vyděsil ještě víc - co se to s tím třeštidlem, sakra, stalo? Odhodil komix, vstal a rychle přešel ke dveřím pokoje. Zabušil na dveře. Ren ho ignoroval - dokonce se mu zdálo, že ten maličký si tu hudbu dal ještě víc nahlas.

"Rene?" oslovil ho něžně.

"Běž pryč, Hyunie..."

"Rene?"

Hlasitost hudby se zase začínala zvyšovat natolik, až měl Jonghyun pocit, že neslyší vlastní myšlenky. Muselo se stát něco opravdu vážného, když se blonďáček choval takhle. Jonghyunovi útroby spaloval strach - co když někdo ublížil jejich maličkému? Jeho maličkému?

"Jdu dovnitř, ano?" řekl a vstoupil do místnosti. Ren seděl na posteli, objímal se kolena a s hlavou skloněnou tiše plakal. Jeho tělo se celé třáslo a kolébalo. Zdálo se, že přítomnost leadera ani nepostřehl. Utápěl se ve svém vlastním světě plném zoufalství.

Starší mladík nevěděl, co má udělat. Renovo chování ho trochu děsilo a bál se, co se mu stalo. Tohle nebylo blondýnkovi podobné - vždycky, když ho něco trápilo, tak za ním přišel a svěřil se. Vždycky. Ren ani Jonghyun se nikdy netajili s tím, že k sobě mají blíž, než k ostatním klukům.

Jonghyun přešel k posteli a jemně se dotkl Renova ramena. Chlapec vzhlédl a upřel na tmavovláska uslzený pohled. Jonghyunovi to trhalo srdce vidět toho maličkého takhle plakat. Nechtěl se ho ptát, co se stalo. Ne, pokud bude chlapec chtít, tak mu to řekne sám. Vždycky to tak bylo.

"Můžu?" zeptal se starší opatrně a ukázal na postel. Na tváři se mu zračil něžný starostlivý pohled. Ren jenom vzhlédl a rozpřáhl hubené ručičky. Leader nezaváhal a rychle nabídku přijal. Pevně blondýnka objal a nechal ho, aby si schoval tvářičku do jeho trička. Chlapec plakal a přitom se nosem mazlil s jeho klíční kostí. Nejspíš jenom potřeboval cítit něčí blízkost. Ujištění, že všechno bude v pořádku. Jonghyun cítil, jak se celé to drobné tělíčko otřása vzlyky. Věděl, že cokoli, co by mohl říct, by nepomohlo. A tak si mladíka jenom tisknul do náručí a rukou ho hladil po vlasech a po zádech. Otřel se mu tváří o jemné vlásky a věnoval mu letmý polibek do vlasů.

Ačkoli byl jeho největší starostí Renův pláč, tak se cítil zatraceně skvěle, když si mohl to koťátko tisknout do náručí. Když cítil, jak mu mladík objetí opětuje. Jak se jeho hubené slabé paže ovinuly kolem jeho těla a přitáhly si ho ještě blíž. Jak jeho malé pěstičky pevně drtí jeho tričko.

Trvalo to dlouho, než se Ren vyplakal, ale nakonec zůstal jen klidně sedět schoulený u staršího chlapce v náručí. Sice už nevzlykal, ale vydával ze sebe podivné chraplavé zvuky a snažil se po tom dlouhém pláči popadnout dech. Leader ho nepouštěl z náručí - pořád si ho ochranitelsky tiskl k hrudi a prsty pravé ruky mu jemně objížděl křivku páteře.

"Jonghyune?" zvedl náhle mladší svůj uslzený pohled. Jeho veliké oči byly celé zarudlé a jeho tvářičky zdobily dvě slané cestičky. Starší chlapec se povzbudivě usmál.

"Ano?"

"Zdám se ti... ošklivý?" vypadlo z blondýnka a po tváři se mu rozkutálely další dvě slzy. Starší je automaticky setřel palci a jemně se usmál.

"Jak jsi na to přišel, maličký?" odvětil mu a pořád se na něj usmíval.

"Neříkej mi maličký!" ohradilo se to blonďaté stvoření, jako by mu Jonghyun dal tím oslovením facku. Leader byl úplně mimo. Vždyť Ren byl zvyklý, že mu tak všichni říkali... co se, sakra, stalo?

"A odpověz, prosím..." dodal Ren již klidnějším hlasem a s trochu kajícným výrazem. Z jeho očí se opět začínaly řinout slzy a Jonghyun byl už úplně v prdeli, protože opravdu nevěděl, co se děje. Tohle blondýnkovo chování ho bolelo. Bolely ho jeho slzy.

"Nejsi ošklivý, Rennie. Vlastně jsi krásný... přímo nádherný. Proč se ptáš?" odpověděl mu starší mladík upřímně a začal mu zase stírat slzy.

"Já... zaslechl jsem hovor dvou dívek, když jsem byl v obchodním centru. Smály se mi, na to jsem zvyklý. Ale tohle bylo jiné. Ta jedna dokonce pronesla, že takové zženštilé párátko, jako jsem já, nemůže nikdy nikdo milovat... Že prý můžu být buď maknae a nebo muž," rozplakal se mladší.

Ve starším se zvedla vlna vzteku k těm neznámým pipinám a tendence jít někoho zmlátit. Věděl, že fanoušci jsou zrovna v období, kdy měli nutkání kritizovat Rena, ale věděl, že v tom není nic osobního a že za chvíli je to přestane bavit a začnou nemít rádi někoho jiného. Ale Ren byl křehoučký a všechno si to moc bral. JR několikrát dokonce uvažoval, jestli to ten maličký vůbec ustojí s nervy. Vůbec se povahově nehodil na to, být slavný.

"Pšt, maličký. Jsi krásný. Přesně takový, jaký jsi," zašeptal Jonghyun a přitáhl si Rena znova do náruče.

"Opravdu? Jak to víš?"

"Chceš říct, co vidím, když se na tebe podívám?" zeptal se skoro neslyšně starší. Věděl, že to, co teď řekne bude zlomové. Mladší jenom horlivě přikývl a trochu se od staršího odtáhl, aby mu dobře viděl do obličeje. Nevěděl, co je to za emoci, která se Jonghyunovi zračila v očích. Nevěděl, proč má tak soustředěný výraz, jako by vedl nějaký vnitřní spor. Několik okamžiků bylo hrobové ticho a Jonghyun upřeně hleděl do blonďáčkovi tvářičky se stopami po slzičkách, ale s naprosto svěžím a zvědavým výrazem. Jeho tvář se najednou rozjasnila a on se nevesele usmál. Nejistě natáhl ruku a prsty se dotkl tváře mladšího.

"První, čeho si na tobě všimnu a co mě na tobě udivuje pokaždé, když tě vidím, tak je to taková tvoje zvláštní křehkost. Vím, že tvoje tělo není slabé, ale zároveň mám potřebu ochraňovat mě. Nevím, jestli za to může to, že jsi tak strašně hubený, což se mi líbí taky, a nebo ten tvůj nevinný úsměv. Líbí se mi, jak bezstarostný jsi. Jak se dokážeš radovat z každé maličkosti. Líbí se mi, jak pokaždé když vidíš něco nového, se tvůj obličej rozjasní a ty to jdeš všechno objevit a prozkoumat. Tvoje oči přitom pokaždé tak září. Ach, tvoje oči. To je to druhé, čeho si na tobě všimnu. Jsou tak upřímné. Vím, že bys mi nedokázal lhát. A pokaždé, když zamrkáš těmi svými dlouhými řasami a upřeš na mě ten svůj nevinný pohled vím, že bych ti dal všechno, co chceš..." Starší mluvil tiše a podmanivě. Prsty ruky se rozběhly po tvářičce mladšího a jemně ho hladily po očních víčkách, lícních kostech, nosíku. Ren na něj koukal jako v transu a hltal každičké jeho slovo. Neplakal - na jeho tváři po pláči zůstaly jenom slané cestičky.

"Líbí se mi tvé vlásky. Někomu možná mohou připadat holčičí a na kluka trochu nevkusné, ale mně se líbí. Líbí se mi, jak podtrhují tvůj roztomilý vzhled, ačkoli ty bys byl sladký i bez nich. Nejkrásnější jsou, když je máš rozpuštěné a volné. Mám rád, jak ti vlají kolem tváře... vypadáš potom jako sluníčko.

Tvůj obličej s nimi trochu kontrastuje - máš výrazné lícní kosti a čelist, ale to ti dodává trochu mužnosti a dělá tě to ještě více atraktivnějším. Vlastně se mi to líbí taky," šeptal Jonghyun. Ren pořád koukal jako by mu někdo učaroval a snažil se vstřebat, co mu to starší povídá... opravdu vypadá takhle dokonale? Tmavovlásek musel mluvit o nějaké nadpřirozené bytosti, nikdo nemůže být tak dokonalý.

Ruka leadera se přesunula na blonďáčkovy rty, které palcem jemně pohladil.

"Tvoje rty... ty mě teď upoutávají nejvíc. Jsou tak plné a zvláštně vykrojené - tvůj horní rtík mě fascinuje... a k tomu jsou tak červené. Občas přemýšlím..."

Jonghyun se zarazil. Bál se to vyslovit. Věděl, že už zachází příliš daleko.

Ren na něj jenom tiše koukal. Jako by ho najednou viděl v jiném světle. Jak je možné, že tu sedí muž, jako je Jonghyun a říká mu takové věci? Jak se to stalo? Jeho srdce bylo jako splašené a podle horka, které cítil na obličeji, mu bylo jasné, že je rudý jako chilli paprička.

"Občas přemýšlíš?" pobídl staršího, když se zdálo, že se k ničemu nemá.

Jonghyun se zhluboka nadechl a se sklopeným pohledem to rychle vyklopil. "Občas přemýšlím, jaké by to bylo, je políbit."

Rena to zaskočilo. Na chvíli nevěděl, co na to říct, ale potom z něj vypadla slova, která by ani přinejmenším nečekal:
"Tak to bys to měl zkusit, Hyunnie."


A tak mu blonďáček obmotal ruce kolem krku, natiskl se na něj blíž a nechal ho, aby mohl jejich rty spojit v něžném polibku.

 


Komentáře

1 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 26. června 2013 v 23:56 | Reagovat

Kyáá, arigato Hotaru-chan:'33
Já jsem taky hrozně zvědavá:'D
Další Kitsuník *///* wuii.
_______________
Jeeezus to bylo kawaii :33
Ty holky by zasloužili přes hubu! ._.
:'DDD

2 Barica Barica | E-mail | Web | 10. července 2013 v 18:07 | Reagovat

*rozpustila se*
*s blaženým výrazem pomalu stéká po stole*
*zatekla do klávesnice*
*kruci.*
Ne, tohle bylo prostě tak nehorázně sladký, až se mi cukr sype z tělních otvorů xDDD
Úžasná povídka! Fluffy fluff, moc milá ^^

3 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 15. srpna 2013 v 21:54 | Reagovat

Wíííí~~!!! právě jsem se rozpustila jako kostka cukru v šálku horké čokolády! x33
to bylo neskutečně sladoučký~! x33

4 As As | Web | 25. srpna 2013 v 11:13 | Reagovat

Ňáá...to bylo tak sladký ^^ *pomalu se jí sype cukr i ušima* xD

5 Karin Karin | 29. října 2013 v 21:59 | Reagovat

Sladká a roztomilá povídka.

6 Zuzi-chaaaan Zuzi-chaaaan | 2. března 2014 v 11:49 | Reagovat

Ach. Muj. Boze. Tohle je dokonalost~ Miluju Nu'est a miluju Rena. A odted miluju tuhle povidku :3 Chtelo by to vic povidek na Rena :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013