Broken butterfly - 1. kapitola

10. července 2013 v 17:53 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)

Promnul si oči a nespokojeně se zavrtěl na židli. Zívnul si a protáhl si ztuhlá záda. Potom se zase vrátil do té mučivé polohy, jak se skláněl nad notebookem, na kterém dělal věci do práce. Neskutečně ho bolela záda, oči ho pálily a měl pocit, že pokud si teď hned nedá kafe, tak na místě usne a nebo rovnou umře nedostatkem spánku. Kolik je vůbec hodin? Nepřítomně svůj pohled otočil od počítače k hodinám a udivil se. Dvě hodiny ráno? Opravdu tu strávil víc času, než chtěl...
Jeho pohled zavadil o zdobený rámeček na fotky s fotografií. Usmívalo se z ní na něj veselé dítě. Nemohlo to být tak dávno, co se fotografie pořídila, ale kdyby ten bezstarostný dětský obličejík s dolíčky srovnal s tváří svého současného bratra, tak by ho nepoznal. Ale chápal to. Za ten rok a půl je potkalo několik ran. Minho věděl, že jeho mladší bratříček si musel projít peklem tak a zpět. Věděl, že se v něm něco navždycky změnilo. Že to dítě na snímku už dávno neexistuje. Taemin vyrostl příliš brzy, příliš velkou bolestí.
A proto se Minho snažil pracovat ze všech sil. Když už ztratili rodinu, tak se musel postarat o to, aby jim zůstal jistý životní standart. Potřeboval, aby jim zůstal aspoň domov. Když jeho otec ještě žil, tak byl jedním z nejlepších - Minho si o něm myslel, že byl nejlepší, ale otec to nerad slyšel a raději říkal, že se spokojí s tím, že je jedním z nejlepších - právníků v Soulu a vlastnil právnickou společnost. A potom zemřel. A Minho, právnické ucho rok po škole, firmu zdědil a musel sakra makat, aby jí udržel takovou prestiž, jakou měla za jeho otce. Ačkoli zatím neměl takové zkušenosti jako jeho otec, tak se snažil ze všech sil a často pracoval až za práh svých sil a možností.
Jako třeba teď. Dělal na složitém případu a měl pocit, že asi vypustí duši z toho, jak dostával křeče do zad a do obou nohou začal dostávat mravenčení. Rezignoval, pro jistotu si uložil soubor s prací, popadl prázdný hrneček na kafe a opatrně vstal od stolu s úmyslem jít si uvařit novou kávu.
Unaveně procházel jejich až příliš velkým sídlem. Bylo obrovské a tak prázdné. Ani se nedivil, že se tu Taemin o samotě cítil špatně a tak se tu s ním snažil trávit, co nejvíc času to jenom šlo. V noci to tu Minhovi přišlo možná až trochu děsivé. Starodávný dům se snad ještě starodávnějším nábytkem...
Křik. Ostrý, vysoký křik.
Minho věděl, odkud se ty zvuky plné bolesti berou a rychle se rozběhl chodbou ke dveřím úplně napravo. Taeminův pokoj. Rychle rozrazil dveře. Naskytl se mu pohled na chlapce, který se svíjel na posteli, ruce sevřené v pěstičky drtili prostěradlo. Nohy kopaly všude kolem. Na zpocenou tvářičku se mu lepily dlouhé vlásky. I přes zavřená oční víčka bylo evidentní, že se Taeminovi oči divoce otáčí v důlcích a koukají na něco, co Minho nemohl vidět. Křik neustával. Taemin zrychleně dýchal a pořád ze sebe dostával ten vysoko posazený jekot.
Minho nečekal a přeběhl k posteli. Prázdný hrníček neohrabaně postavil na noční stolek a potom klesl na matraci k bratrovi. Jemně mu zatřásl ramenem.
"Minnie, maličký... probuď se, je to jenom sen. Probuď se," šeptal pořád do kola a třásl s Minem o něco silněji.
Křik ustal. Minnieho oči se pod víčky ještě několikrát neklidně protočily a potom se otevřely. Taemin na Minha upřel vyčerpaný pohled.
"Už je to dobré," zašeptal starší a jemně bratříčka pohladil po tváři. Jeho hlas měl na Taemina ale úplně opačný účinek. Jeho bradička se roztřásla a z očí se mu vydraly první slzičky.
"Zdálo se mi to zase, Minnie," rozplakal se a padnul staršimu do náručí. "Zase jsem je viděl umírat."
"Neboj se, nic se ti nestane. Udělám cokoli -"
"Tak mě tam neposílej zpátky, Mine," vzlykal Taemin. Minho chvíli horečně přemýšlel, než mu došlo, kam tím mladší míří. Samozřejmě, byl zvyklý na to, že jeho bratr prostě využije každé situace, aby dosáhl toho čeho chce. Dokonce i noční můru obrátí ve svůj prospěch.
"Ale musíš jít do školy, Taeminnie. A navíc tvůj doktor říkal, že se musíš začlenit do kolektivu... ta samota ti nedělá dobře," odpověděl mu něžně starší a pohladil ho po dlouhých vláskách. Už dávno Taeminovi říkal, že ho nechá ostříhat, nelíbilo se mu, že má jeho bratříček vlasy po lopatky, ale copak ho poslouchal?
"Ale já tam nemůžu," zašeptal Min.
"Proč?" odpověděl mu bleskově starší.
"Protože... na co si to tu hrajeme! Jsem mrzák a ty to víš. Co by člověk, co nedokáže ani pořádně běhat, dělal na taneční škole?" zavrčel na něj mladší. Jo, to staršího taky nepřekvapovalo. Min byl poslední dobou strašně nedůtklivý a vznětlivý. Ale starší... to chápal.
"Do školy musíš. Nemůžeš zůstat doma napořád." Nepřestával ho hladit po zádech. Cítil, jak se mladší celý třese. Věděl, že dělá, že se zlobí, ale přitom ho skutečnost, že není schopný tancovat, pomalu ničí zevnitř.
Taemin se trhavě nadechl a prsty pevně chytil látku bratrova trička. Pevně ho objal a snažil se potlačit vzlyky. Věděl, že to jeho staršího bratra ničí. Snažil se před ním tvářit jako člověk. Ale nebyl nic. Zbylo jenom pochroumané tělo a několik rozbitých střípků dušičky. Mrzák. Věděl, že jím je. Věděl to už tehdy.
Ještě několik chvil musel zhluboka dýchat, aby se nerozplakal. To si nechá na potom, až bude bratr spát.
"Říkal jsi, že mi splníš cokoli...?" zeptal se opatrně mladší. Tenhle nápad se mu v hlavě nejistě rýsoval už od chvíle, kdy mu jeho psychiatr oznámil, že musí do školy. Ale až teď dostal ostré obrysy. Najednou, zničeho nic...
"No... ano." Minho se bál bratrova tónu a toho, jak nejistě seděl s hlavou skloněnou.
"Já..." začal Taemin a stiskl bratrovo tričko pevněji, "chci přestoupit na normální školu. Nechci být na konzervatoři."
Minho se po něm nejistě podíval.
"Ale tak tvrdě jsi pracoval, aby ses tam dostal..." odpověděl mu starší nejistě. Nebyl si jistý, jestli to má dopustit...
"A přesně proto bych měl odejít. Já můžu chodit do školy kamkoli - tancovat už stejně nikdy nebudu... nech mě domluvit..." vyjekl, když viděl, jak se ho starší snaží přerušit, "dobře, dobře tak v dohledné době nebudu. A zabírám místo, které by mohl mít někdo, kdo tancovat může. Můžu někomu změnit život, Minho," řekl Taemin s náhlou jistotou v hlase. Zvedl pohled k staršímu a věděl, že má vyhráno. Ten pohled v očích jeho bratra. Věděl, že pokud ho načapal s takovým výrazem v očích, tak ho nechá přestoupit. Věděl to.
"A jsi si jistej, Minnie?" zase ta nejistota v jeho očích. Taemina hřálo u srdce, jak se o něj jeho bratr staral.
"Ano, jsem si tím naprosto jistej."
"Tak dobře... zítra to zařídím. Teď spi, Minnie," usmál se na něj, položil ho do postele a přikryl ho až ke krku. Dal mu pusu na čelo a chystal se k odchodu. To by ho ale nesměly Taeminovi prsty obejmout kolem zápěstí.
"Spi tu dnes se mnou, Minho. Bojím se, že se ty sny vrátí... nechci to vidět znova," zašeptal do ticha.
Minho se zhluboka nadechl. Bolela ho bratrova bolest. Jistě, pro Minha bylo hrozné, když mu zavolali, že rodiče zemřeli, ale Taemin tam byl. Byl v tom autě. Při vědomí. Všechno viděl. Každý detail. A podle všeho se mu to vracelo každou noc ve snech.
Na okamžik v něm vzplál vztek. Proč Bůh dopustil, že tak malé dítě takhle trpí? Vždyť je Taeminniemu teprve šestnáct. Neměl by znát, co to je bolest. Měl by být venku s kamarády a řešit obyčejné normální problémy náctiletých. Měl by se smát a ne umírat zevnitř. A pokaždé když si vzpomněl na to, co se Taemin po návratu z nemocnice a zjištění, že už nebude tančit pokusil udělat... ještě teď mu běhal mráz po zádech... kdyby ho tehdy nenašel... kdyby nepřišel včas. Tak by zůstal sám. Dočista sám. A v ten moment si byl jednou věcí jistý. Bůh neexistuje. Protože kdyby existoval, tak by nikdy nedopustil, aby mělo šestnáctileté dítě tak těžký život, že se ho pokusilo ukončit.
Cítil, jak ho Minnie stiskl o něco víc a donutil se zahnat pochmurné myšlenky. Místo toho na tváři, ani nevěděl jak, vykouzlil okouzlující úsměv a otočil se k bratrovi.
"Dobře, posuň se. A ne, že mi zase budeš celou noc krást deku a dělat si ze mě boxovací pytel," zasmál se, klesnul do postele vedle bratra a něžně ho cvrnknul do nosu.
"To nedělám!" ozval se Taemin vysokým hláskem, zatímco se snažil přes ně přes oba přehodit peřinu.
"Radši spinkej, bratříčku," zašeptal Minho. Minnie si vyndal ruku zpod peřiny a položil si jí na Minhovu hruď. Potřeboval cítit jeho blízkost. Věděl, že teď, když není sám bude spát bezesným spánkem. Byl bratrovi vděčný za to, jak úžasně se o něj staral, když jeho rodiče zemřeli. Okamžitě si zažádal o svěření do péče a převzal otcovo místo v rodině. Spokojeně si povzdech a sevřel peřinu v pěsti.
A Minho se nezmohl na nic jiného, než se snažit o rozmrkání slz při pohledu na Minnieho zápěstí, pokryté hlubokými jizvami, které v tlumeném světle, o které se staraly jen pouliční lampy, byly tak jasně vidět.
 


Komentáře

1 Barica Barica | E-mail | Web | 10. července 2013 v 18:24 | Reagovat

Chuďátko maličký Minnie TT_TT
Jestli se ve velice brzké době nezačne všechno obracet k dobrému, tak si mě nepřej!
S tou novou školou se, hádám, změní víc věcí...
Huáh, já se prostě nemůžu dočkat dalšího dílu! Úžasná povídka!

2 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 15. července 2013 v 22:19 | Reagovat

Hueeeeeeee! No kruci. Vidíš to?! *cloumá s obrovskym plyšovym vlkem co dřepí vedle ní*
Jako! To je dokonalost. Hledam povídku se SHINee (s Taeminem) a do rukou...he? Rukou? Jinak... a do očí se mi dostal naprostej skvost!
Jako ultra-super-mega-total prvotřídní!
Doufám, že se co nejdřív dočkám pokračování.  Píšeš perfektně, krásně se to čte. Už se nemužu dočkat dalšího dílu! :D

3 S c a r s S c a r s | Web | 6. dubna 2014 v 10:29 | Reagovat

Chňa, chňa :D Taemin se utápí v bolesti a já se tu vyžívám v tom, jak se mi líbí to prostředí, do kterého jsi příběh zasadila :D ((jsem hrozná osoba)) Trochu bych čekala, že Tae bude chtít se školou seknout úplně, ale je pozitivní, že chce jenom změnit školu a svým způsobem to i pěkně tvoří jeho charakter :D /thumbs up/ ((snad nebudu otravná, ráda komentuju drobnosti a někdy melu nesmysly :D))

4 Karin Karin | 3. května 2014 v 20:27 | Reagovat

Chudinka malej ještě že má Minha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013