Broken butterfly - 2. kapitola

21. července 2013 v 4:54 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Muhaha, jde mi psát! Zase mi jde psát! A myslím, že to ani není tolik depresivní >:DD Nějak mě popadla chuť psát a mám napsáno asi kapitolu a tři čtvrté... a víte kdo za to může? Samozřejmě Barica, jejíž Rudé zlato mě nějak nakoplo a no... prostě to jelo... :D ... nejspíš za to taky můžou ty energeťáky, no...
Každopádně... Minnie nám jde do školy! A ve škole bude kdo, hm?? Víme? Myslím, že víme!
A já bych měla jít spát, protože po požití čekoholi na způsob kafe, energeťáku nebo tak něčeho to je se mnou k nevydržení... *padla* btw. na "kvalitě" povídky by se to odrážet nemělo... krotila jsem se.

Btw. Nový cover


Proč ta budova vypadá, jako by ho chtěla sežrat? Možná by mohl ještě utéct... věděl, že Minho s ním chtěl jít až ke škole a za ručičku ho dotáhnout až k ředitelně, ale byl rád, že se mu nepovedlo přesunout si schůzku s klientem. Nevěděl, jak by mu vysvětlil, že se bojí vstoupit do auta, musel by se tvářit vesele a navíc by nemohl zdrhnout.
Pozoroval budovu školy, která sice byla opravdu krásná, ale on měl pocit, jako by koukal na děsivý dům jako vystřižený z hororu, ve kterém žili vrahové se sekáčky na maso a... Taemine, měl by ses uklidnit, opravdu.
Všiml si, že po něm noví spolužáci začínají pokukovat a znova začal uvažovat o tom, že by se prostě otočil a utekl jako zbabělý králík. Popravdě, jediná věc, která ho donutila sem vůbec přijít, bylo to, že to dělal kvůli Minhovi. Nechtěl, aby měl starosti. Musel se tvářit, jakože mu je líp...
Ale nebylo. Cítil paniku, která se ho zmocňovala pokaždé, když si všiml jak na něj někdo kouká. Oni ho určitě pomlouvají, smějí se mu. Chtějí mu ublížit, budou na něj pokřikovat ošklivé věci a ublíží mu a - a...
"Nejsi žádná ženská, Taemine!" zamumlal si pod imaginární vousy a ignoroval fakt, že ho několik procházejících studentů pasovalo pohledem, který jasně napovídal, že si o něm myslí, že není tak úplně psychicky v pořádku. To, že mají pravdu nikdo z nich netušil, zatím.
"Děláš to pro Minha, mysli na to," syknul si ještě potichu a jeho obličej nabral rudý odstín, když si na něj procházející kluci ukázali prstem. Přistiženě se rozhlédl kolem sebe a najednou se hlava nehlava začal tlačit do školy. Nepotřeboval, aby si o něm hned v prvních vteřinách jeho pobytu tady šuškali, že je nějaký vadný magor, co si povídá sám se sebou.
Najít ředitelnu bylo poměrně lehké - rudě vyvedený nápis na obří ceduli přímo naproti vchodu do školy se opravdu nedal přehlédnout. Taemin byl od Minha zaúkolovaný, že se tam musí jít ohlásit, podepsat nějaké papíry a vzít si knihy, klíče od skříňky a uniformu. Minho se o něj staral jako nějaké kvočna... Taemin tady nebyl jediný, kdo by měl léčit - Minhovo mateřské pudy asi taky nebyly úplně normální.
Návštěva u ředitele proběhla celkem rychle - ředitel byl milý malý obtloustlý mužík v drahém obleku a s kulatými brýlemi, které ještě umocňovaly jeho vzhled neškodného dobráka. Taemin z něj skoro ani neměl strach... což byl úspěch na to, že to byl prakticky cizí člověk, ze kterých měl Min obvykle hrůzu. Vlídně se na něj usmíval a vysvětloval mu co a jak. Nakonec mu do rukou strčil klíče od skříňky, uniformu, knihy, nový rozvrh, mapku školy, potvrzení pro jeho novou třídní učitelku a několik lízátek. Taemin mu tiše poděkoval, rudý jako rajčátko, a odporoučel se na záchody, aby se mohl převléknout do nové uniformy. Byla měkká a příjemná. Ještě aby ne, Minho ho přihlásil na nejlepší školu. Určitě to tu bude plné nepříjemných zákeřných zbohatlíků...
Taemin zase pocítil paniku. Setkání s příjemným ředitelem ho trochu uklidnilo a dalo mu naději, že to tu nějak přežije, ale teď měl zase chuť se sebrat a utéct. Místo toho si odnesl věci do skříňky a strkajíc nos do mapky začal hledat svojí učebnu. Doufal, že setkání s ředitelem a podobné nudné záležitosti mu zaberou dlouho... mýlil se. Vlastně uběhlo asi jenom deset minut z první hodiny a on už stál před dveřmi učebny, žmoulal v ruce několik papírů a snažil se potlačit nutkání zvracet.
Budou na něj zlí, budou se mu smát. Poznají to... budou vědět kdo je... zničí ho. On to ví. Zabijou ho. Umře, on tu umře... Asi omdlí. Měl by zaklepat. Cítí, jak se mu třesou kolena. Vážně už by měl jít do té třídy nebo uteče. Útěk není zas až tak špatný nápad... řekne Minhovi, že se ztratil... nebo že ta pitomá škola shořela... ne, myslel by si, že ji podpálil on.
Asi se vážně pozvrací. Musí se chovat trochu jako chlap... jo! Přece tu nebude stát napořád... bude jednodušší, když svoje nové spolužáky potká, když bude přítomnost kantora klidnit jejich reakce, jo.
A tak dřív, než si to stihnul rozmluvit, prudce zabouchal na dveře a vrazil dovnitř, aniž by čekal na vyzvání. Trochu ztratil rovnováhu a plaše se rozhlédl po třídě. Všichni na něj zírali. Všichni. Nenávidí ho. Ublíží mu. Měl by utéct. Bojí se.
Cítil, jak mu začíná divoce bušit srdce. Pohledem se zabodl do země. Ruce se mu třásly. Papíry mu v ruce podivně šuštily. Chtělo se mu omdlít. On tady opravdu umře. Přehodil si vlasy přes rameno tak, aby mu lidé sedící ve třídě neviděli do tváře, podvědomě si stáhl rukávy níž a několika kroky bez jediného slova s očima pořád zabodnutýma do země překonal vzdálenost, jenž ho dělila od učitelky - která mu mimochodem vůbec nepřišla sympatická, vypadala jako sup -, aby jí strčil do ruky potvrzení od ředitele.
Ztuhle stál a čekal až si to přečte. Cítil na sobě pohledy a slyšel jak si ostatní šuškají. Bál se na ně podívat. Nechtěl vidět, jak se mu smějí a ukazují si na něj. Bál se... tak moc se jich bál. Cítil, jak mu něčí pohled vypaluje díru do hlavy. Bál se, ale zvědavost byla větší a tak nepatrně pohodil hlavou, čímž si odhrnul vlasy. Podíval se směrem, kterým tušil svého pozorovatele.
Zíral. On na něj zíral. Nestydatě, zvláštně. Seděl až v poslední lavici, sám. Jakoby měl kolem sebe bublinu, do které nikoho nepouštěl. A zíral. Děsilo ho to. Síla jeho pohledu... měl pocit, že mu vidí až do žaludku. Doslova ho rentgenoval pohledem. Co vidí? Proč na něj tak kouká? Cítil, jak trochu zrudnul a nechal clonu vlasů, aby ho zakryla.

***

Nudná hodina, nudná profesorka. Bylo tak nudné poslouchat o úžasnosti korejštiny od téhle staré panny. Pche, Jonghyun to tu nenáviděl. Taková zbytečnost. Stereotyp. Nuda. Nudné hodiny, nudní učitelé, kteří je učili nudné učivo, jenž on pokaždé zvládl za nejvyšší počet bodů. Nudní spolužáci a spolužačky. Všichni byli tak stejní - bohatí, zhýčkaní luxusem, tupí jako poleno. Rozmazlení. To slovo je vystihovalo. On byl jiný. Nebyl tu protože si to zaplatil, nýbrž proto, že byl chytrý. A kvůli tomu mu všechny holky tady lezly do zadku až to nebylo hezké.
Nějak se přistihl, že vnímá už jenom každé třetí slovo učitelky. Korejština, Jjongu, jsi na hodině korejštiny. Hlavně neusínej... nestojí ti to za ten dlouhý proslov. Prober se... korejská literatura je přece zajímavá. Hlavně nespi. Proč teď ta lavice vypadá tak pohodlně? Kdyby si na chvíli položil hlavu...
Rána.
Eh? Co se děje? Jonghyun zmateně vzhlédl. Myslel, že je přistižený, jak spí. Ale nezdálo se tak. Několik setin vteřiny mu trvalo, než si uvědomil, že si ho nikdo nevšímá a dalších pár mu zabralo, než si uvědomil, že ty rány nejspíš způsobilo támhleto nešikovné stvoření u dveří. Nikdy ho tu neviděl. kdo to je?
Kulhalo to, celé se to třáslo a bylo to mrtvolně bílé. Snad to neomdlí. Ale hlavní problém - je to sakra holka nebo kluk? Na kluka je to prostě moc... sladké, roztomilé, nevinné a prostě k uňuníkování... ale podle všeho to je kluk. Nemá to holčičí uniformu a ani... ehm... prsa.
Zíral na něj.
Nemohl od něj odtrhnout oči, když šel k učitelce, ani když jí roztřesenou rukou podával nějaký papír. Že by nový student? Proč má sakra ty dlouhé vlasy přes celý obličej? Chce vidět, jak vypadá jeho tvář. Něco je na něm zvláštního. Nevypadá nijak namyšleně ani zákeřně... je jiný, než ostatní tady v místnosti. A taky už takhle vypadá neskutečně roztomile. K takové postavě už jenom přidat drobný nosík, velké oči a baculaté rtíky a máme přesně Hyunův typ. Ježiš, nad čím to zase uvažuje? To se nemůže krotit aspoň ve škole? Už se zbláznil, dočista se zbláznil.
To stvoření pohodilo hustými vlásky a plaše pohlédlo přímo na něj. Zdálo se, že ho jeho upřený pohled znervózňuje. Jonghyunův zrak se zadrhl na růžovoučkých rtících, které si chlapec nervozitou kousal tak vehementně, až se mu na rtíku objevila kapička krve. Neklidně na něj zíral, velké hnědé oči plaše rozevřené dokořán. Nejspíš čekal, že přistiženě uhne pohledem a nechá ho být - Jjong ho však dál propaloval pohledem. To mládě mu opětovalo pohled do očí jenom pár vteřin, než se mírně zrudlé zase schovalo zpátky za oříškově hnědou oponu z vlásků, ale Jjong na něj nemohl přestat zírat. Proč mělo tohle roztomilé štěně v očích vepsáno tolik bolesti a paniky?
 


Komentáře

1 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 21. července 2013 v 10:30 | Reagovat

Tak já se nemohla dočkat, až tu bude další díl. Dneska si jen tak nevině projedu pár stránek a vydim ho tu! Muhuhuhuhu..*to, že pětkrát aktualizovala stránku jestli se jí to vážně nezdá si nechává pro sebe* :D
Naprosto báječný! Dokonale napsaný! Jako ty Taeminový pocity byly tak dokonale popsaný až se to na mě přeneslo a když mi do pokoje v půli čtení vtrhla sestra hlavou m i blesklo jenom "Chce mězabít?" :D :D
Ale chudáček Minnie... :(
A Jonghyun? Když sem ještě chodila do školy uplně sem se v té jeho úžírání se nudou viděla.. :D
TAkže shrnuto podtrženo. Bylo to neskutečně krásný, dokonalý, perfektní a sem ráda, že jsem na tvůj blog narazila. Neskutečně se teším na další díl! :)

2 Nikla Nikla | Web | 22. července 2013 v 0:36 | Reagovat

Po pár dní, co jsem náhodou narážela na tvůj blog, jsem se rozhodla si tu něco přečíst a... ta povídka se mi vážně líbí! A to myslím smrtelně vážně! I když mám chuť ti něco provést! To se dělá je takhle trápit?!
Neplánuješ časem Minhovi někoho dohodit?^^ Nebo už s někým chodí? xD
PS: Moje komenty většinou nedávají smysl, takže si nad nimi nelam hlavu

3 Hotaru Hotaru | Web | 22. července 2013 v 12:45 | Reagovat

[2]: S Minhem mám hodně plánů :D A některé zrealizuji už hodně brzy >:3

4 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 23. července 2013 v 12:23 | Reagovat

"Uňuníkování xD"
To je super:33
Musíš psát dál!:D
Miluju ty slovní spojení, výrazy, všechno!:D Dobře se to čte:3

5 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 23. července 2013 v 15:28 | Reagovat

Píšu píšu, ty ale taky! :D
co nejvíc!
56565 kapitol!:D šupito presto!:D
Přece nechceš, abych přežívala na těch co už sem četla!:D
____
nechceš někdy zkusit napsat i hetero pár? *///*
Nevím jak mě to napadlo:'D ale byla by to změna! XD *plácá blbosti asi díky hladu.* c:
__
Muheh, tak to tě musíme do anime mánie opět dostat! :D

6 Barica Barica | E-mail | Web | 29. července 2013 v 23:39 | Reagovat

Jejkote mankote, já že jsem tě inspirovala?? :D
To se teda moc přiměřeně tomu nechovám, když ti to ani neokomentuju... Gomen, poslední dobou moc na blogy nechodím... -_-
A tahle kapitola je... Háááh, prostě dokonalá. Strašně moc se mi líbí ten moment prvního očního kontaktu. Ten je prostě neodolatelnej. Mňáhaha.
Jednu výhodu to moje pozdní čtení má. Mám tu pěkně naservírovaných hned několik kapitol...
Miluju tuhle povídku. Zbožňuju. Mňáh.
^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013