Broken butterfly - 3. kapitola

24. července 2013 v 14:07 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Ták, mám další kapitolu. Co k ní říct...? Ehm, koho tak Minnie asi potká? No, v příští kapitole se budu nejspíš víc věnovat Minhovi... a Minhovo vztahům a tomu, co vlastně Minho dělá, pokud se zrovna nestará o Minnieho.
A z jiného soudku - mám rozepsanou jednu jednorázovku... a pozor - která nebude depresivní až na střechu, ale myslím, že i celkem milá.
Každopádně já běžím... mám rozkoukaný film. Postman to heaven... doporučuji ^^ Ten Jaejoong tam :3 ... myslím, že už vážně radši jdu. Užijte si - snad - kapitolu.



Co ta učitelka v tom potvrzení proboha čte takovou dobu? To ho nemůže poslat si někam sednout a pročítat si to potom? To ho tu musí nechávat stát? Už nevěděl kam s očima. Nervózně si kousal ret a hrál se se zapínáním na tašce. Lidé si začínali šuškat. Začínali se dohadovat, kde se tu vzal, z jakých je poměrů. Podle toho, co zaslechl ho všichni považovali za chudého... kdyby věděli, že má větší majetek, než oni všichni dohromady.
Bylo zvláštní, že ho nikdo nepoznává. On většinu tváří z třídy znal. Z toho jeho pařmenského období předtím... ale to bylo dávno pryč.
Dovolil si ještě jeden rychlý pohled po třídě. Vlastně tam znal všechny tváře, až na jednu. Znal všechny připitomělé strojené úsměvy. Jenom ten jeden kluk v zadní lavici mu byl neznámý. Něco ho ale nutilo začít se červenat pokaždé, když na něj koukal moc dlouho. Možná za to mohlo to, že na něj pořád tak upřeně zíral a vypaloval mu tím díru do hlavy. Nebo taky to, jak si podvědomě jazýčkem přejížděl po suchých plných rtech. Nebo možná to, že neměl úplně dopnutou košili a tak Taemin mohl vidět kousínek vypracované hrudi...
Ne! Nepotřebuješ, aby si všimli, že jsi jiný. Koukej se radši na tu učitelku. Ještě začneš slintat. A v ten moment učitelka vzhlédla.
"Takže mladý pan Lee?" zeptala se ho a posunula si na nose ošklivé brýle.
"Ano, Lee Taemin," odpověděl skoro neslyšně a modlil se, aby ho poslala si sednout. Věděl, že někteří učitelé měli tu potřebu nechávat nové žáky se představit. A on by to asi nerozdýchal... a už vůbec ne teď, když se všichni dověděli, že ho vlastně znají. Místností to začalo šumět. Všichni si povídali, ale některá slova se pořád opakovala - peníze, dům, tanečník, bohatí rodiče, autonehoda, mrtví rodiče, gay. To poslední slovo místností hučelo nejvíc. Jako byste všichni neměli bisexuální choutky, vy pitomci, pomyslel si Minnie uštěpačně, ale zase se ho začala zmocňovat panika. Teď když to vědí, tak budou vědět, jak mu ublížit. Je sám. Dočista sám.
Zabijí ho. A pokud ho nezabijí, tak dostane infarkt a umře sám od sebe. Nervózně přenesl váhu na druhou nohu a začal si okusovat rtík ještě silněji. Cítil na jazyku kovovou chuť krve, ale to ho nezastavilo.
"Tak dobře, Lee Taemine, prosím, posaď se u nás. Snad se ti tu bude líbit," pronesla učitelka, pozorujíc jeho bílou tvář, a vtiskla mu zpátky do ruky kus papíru. Potom rozhodila rukama na znamení toho, že si má vybrat lavici.
Minnie se rozhlédl po třídě. Zjistil, že jediná prázdná lávice je ta, která stála před tím podivným klukem. Zdálo se, že ostatní si tam nedovolí sednout a drží si od něj uctivý odstup. To by si Taemin nejraději držel taky, ale přece jen si sedne raději před nějakého podivína, než vedle starých "přátel". Ani si nedokáže představit, proč se s nimi vůbec bavil.
Vděčně se na učitelku usmál a v duchu se jí omluvil. Nakonec možná nebude zas až tak špatná, jak si myslel, že by mohla být. Potom se se sklopeným pohledem rychle rozešel ke svému místu. Dělal, že neslyší hovor, který třídou panoval.
"...ty vlasy! Předtím mu to slušelo víc."
"Nějak kulhá, vypadá jako by sem vůbec nepatřil. Vypadá jako nějakej chudák."
"Stejně je to jenom teplouš."
"Ale no tak, neříkej mi že by sis nedal říct."
Minnie se sesunul do lavice. S každým dalším slovem, které slyšel, byl skleslejší a skleslejší. Nakonec na židli seděl jako hromádka neštěstí se svěšenými ramínky a hlavou poraženecky skloněnou.
Znova dostal nutkání říct Minhovi, aby zařídil, aby jeho psychiatrovi sebrali licenci. Tohle mu rozhodně psychicky nepomáhalo - naopak, zabíjelo ho to. Super, teď se kromě faktů, že zabil své rodiče a nemůže tancovat ještě bude muset vyrovnávat s tím, že se mu budou všichni smát... šikanu už zažil, nechtěl to zažít znova. Už dávno věděl, že některá slova dokážou zanechat daleko větší rány, než pěstí. Už dávno věděl, že lidé se vás fyzicky vůbec nemusí dotknout, aby vás to zabilo. Stačí, když do vás vydrží rýt dost dlouho. Zabijete se sami... pokud ovšem nejste tak neschopní, že to ani nedokážete skončit pořádně. Tak jako Taemin.
Z pochmurných myšlenek ho vytrhlo až zvonění a uvědomění, že na něj všichni koukají jako by ho chtěli sežrat. Jo, teď přijdou první uštěpačné poznámky. Ano, jenom tak dál. Kolik lidí si na něm zvedne sebevědomí? Hm? Ten klučina támhle v první lavici, co už se nadechuje? Nebo ta ošklivá dívka, která si celou hodinu špitá se svojí kamarádkou přes uličku a přitom na něj nezapomíná házet ošklivé pohledy?
Nemá na to. Nevydrží to. Bojí se. Strašně se bojí. Musí utéct. Aspoň na okamžik. Musí si najít chvilku pro sebe, aby se dokázal srovnat s nastalou situací. Má tak velký strach. Nechce to slyšet znova. Ví, že neexistuje nadávka, kterou ho ještě nikdo nečasoval, že ho nečeká nic nového. Ale i tak nechce znova zažít tu bolest, to ponížení. Když na vás někdo křičí, když na vás všichni křičí, tak to bolí víc, než kdyby vás upalovali zaživa. Ten pocit, že jsou všichni proti vám. Že není nikdo, komu byste stáli za to, aby se vás zastal. Ta lhostejnost okolí bolí možná ještě víc, než ošklivá slova.
Taemin nikdy nikomu nestál za to, aby se ho zastal. Pokaždé všichni tiše přecházeli to, jak ošklivě s ním ostatní zacházeli. I spousta lidí, se kterými měl společnou minulost. Sice tu večírkovou, ale měl. Nikdo se ho nikdy nezastal. A věděl, že ani teď se ho nikdo nezastane.
Bude si muset poradit jinak.
Rychle popadl tašku a přehodil si její popruh přes rameno. Rychle se vyřítil z lavice a ze třídy. Snažil se ignorovat slova, která k němu přesto dolehla. Nešlo to. Cítil, že ho zase pálí oči. Je to tu zase. Je sám. Jsou tu davy lidí a všichni jsou proti němu. Cítí se jako lovená zvěř. Má nutkání se po všech rozhlížet. Očekává útok.
Ani si neuvědomí, jak tam došel, ale ocitá se na pánských záchodcích. Nervózně odhodí tašku na zem a rukama se opře o vyleštěná umyvadla. Dívá se do odrazu své vlastní uslzené tváře v zrcadle a snaží se nevzlykat. Přece nebude prolévat slzy za takové idioty, jako jsou jeho trýznitelé. Ne, přece se nic nestalo. Nic mu neudělali. Nebude se cítit špatně proto, jaký je. No a co. Ať si říkají co chtějí.
Ze rtů se mu vydral vzlyk.
Ale když ono to tak moc bolí. V takových chvílích chápe, proč to udělal. Chápe to. Chápe svoje rozhodnutí. Nikdy nebyl silný... vždycky byl moc citlivý. Už od narození byl vlastně spíš jako dívka, než jako chlapec...
Ignoruje vlastní slzy. Vyhrne si rukáv na pravé ruce a zálibně pozoruje ty dlouhé vystouplé růžové linky. Vykouzlí na tváří skleslý úsměv, když je pohladí prstem. Tahle byla první, a tahle byla potom, co zjistil, že nemůže tancovat. A tuhle si udělal potom, co jeho otec zjistil, že je gay. A tuhle potom, co všichni zjistili, že je gay. A tahle... touhle to chtěl skončit. Chtěl, ale Minho ho našel včas. Nebyl dost dobrý na to, aby se uměl zabít...
Dveře od záchodů se otevřely a dovnitř vešel jakýsi kluk. Taemin si bleskově upravil rukávy zpátky tak, aby si mohl být jistý, že nikdo nezjistí, proč se náhle na rok a půl ztratil z povrchu zemského. Nepotřebuje jim vysvětlovat, že byl v psychiatrické léčebně.
Snaží se si nenápadně utřít slzy. Nechce, aby kdokoli věděl, že je opravdu tak slabý, jak se jeví.
"Takže je to pravda, Taemine. Opravdu jsi tady," ozvalo se mu těsně za zády. Pohledem střelil vetřelci do tváře skrz odraz v zrcadle. Znal ho. Změnil se, měl blond vlasy a byl vyšší, ale pořád to byl on. Jeho nejlepší přítel. Jak je to dlouho, co ho naposledy viděl...?
"Kibummie?" vydechl Taemin šokovaně. Co ten tu dělá? Mátl ho. A mátl ho jeho odtažitý pohled... co mu udělal?
"Poznáváš mě vůbec ještě? Já jenom že jsi se mi skoro dva roky neozval. A neozval by ses mi ani teď, kdybys bůhví proč nenastoupil na naší školu, sakra," vyčetl mu Key s výrazem z kamene.
Taemin na něj zaraženě zíral a neuvědomoval si vůbec, co by mu na to měl říct. Věděl, že jeho kamarád má pravdu. Opravdu se mu neozval skoro dva roky. Musel mít starost. Ale co mu na to měl říct? Promiň, měl jsem tolik starostí, že jsem zapomněl? Ne, to byla pěkně pitomá výmluva.
"A vůbec, proč jsi tu? A proč pláčeš?" zeptal se, už o poznání přívětivějším tónem Key, který si až teď všiml, že na tvářích jeho kamaráda se lesknou mokré cestičky.
"Dnes jsem sem nastoupil," hlesl Taemin téměř neslyšně, zatímco poraženecky sklonil hlavu. Nechtěl se Kibumovi dívat do očí. Ne potom, co ho tak zklamal. Kibum byl jeden z mála lidí, kteří tu pro něj byli. I potom, co jeho rodiče zemřeli. Ale on měl v té době tak panickou hrůzu z lidí, že k sobě nepouštěl nikoho, kromě Minha. A na Keye potom naprosto upřímně dočista zapomněl, když zjistil, že nemůže tančit a že Minho musí dřít jako kůň, aby je vůbec uživil a spoustu takových věcí. Potom se zhroutil a skončil v léčebně, kde se mu rozhodně ozvat nemohl. Ale to mu nechtěl říkat. Ne teď. Věděl, že jeho přítel by mu to vyčítal - to, co udělal. A na to opravdu neměl náladu.
"Já myslel, že tě přijali na konzervatoř..." ozval se Key zmateně a pořád se snažil dívat se Minniemu do tváře, ačkoli jeho dlouhé vlasy mu to dost znesnadňovaly.
"Přijali."
"Tak co tu děláš?" zeptal se Key, jehož hlas zněl už značně bezradně. Sakra, proč to, co Min říká skoro vůbec nedává smysl?
"Nechtěl jsem tam. Vždyť víš, že už nikdy nebudu tancovat. Nechci být přítěž," ozval se dlouhovlásek. V jeho hlase se objevila síla, Taemin opravdu netušil, kde ji vzal.
"Víš, že říkáš hlouposti? Nejsi přítěž a je tu pořád možnost, že tancovat budeš," ozval se Key s tím jeho typickým sluníčkovským úsměvem. Taeminniemu tenhle úsměv tak chyběl... pokaždé to byl příslib toho, že to opravdu bude dobré.
Až teď, když ho viděl před sebou, si uvědomil, jak moc mu jeho kamarád chyběl. Znal ho už od dětství - Key byl z podobně vysoko postavené rodiny, a tak spoustu nudných večírků a oslav proflákali spolu. A také spolu chodili do školy, tančili spolu, zpívali... a také spolu naháněli po městě kluky, protože Keyova bisexuální stránka si s Taeminovou homosexulní stránkou skvěle rozuměla.
Aniž by si to uvědomil, tak se mu z očí opět dostalo několik slz. Rychle je setřel, ale tekly další a další. Key už ho skoro bezradně pozoroval - sakra, co to s tím klukem je? Začínal uvažovat, že by ho tu nechal a utekl - on ho vážně začínal děsit. Absolutně nevěděl, co má dělat nebo co má od Taemina očekávat. Proč brečí? Co zase Bum udělal špatně?
"Omlouvám se. Promiň, že jsem se neozval," dostával ze sebe Taemin mezi vzlyky a roztřeseně kamaráda objal. Byl tak rád, že ho vidí. A měl takové výčitky...
Usmyslel si, že mu to vynahradí. Že udělá cokoli, aby se Keyovi odvděčil.
Tak, je to v prdeli, pomyslel si naprosto zmatený Key vyvedený z míry. Co komu udělal? Není moc dobrý v utěšování ostatních lidí. Sakra, vlastně nikdy nikoho neutěšoval. Co by mu měl jako říct? A proč ho objímá?
"To je dobré, Taemine... jenom už to znova nedělej, ano?" ozval se po dlouhé chvíli přemýšlení Kibum, který na sebe byl sakra pyšný, že vymyslel takovou inteligentní frázi. Jo, to Taemina určitě uklidní. Je si tím jistý.
"Neboj se, Bummie."
"Něco bych od tebe chtěl," ozve se Key záhrobním hlasem.
Taemin se od Keye odtáhl, vyděšený jeho náhlým tónem. Pozvedl obočí na znamení, aby mu Key řekl, co má na srdci.
"Už nikdy v životě mě neoslovuj Bummie!" zavřeštěl chlapec a pocuchal Taemina ve vlasech.
Taemin se zarazil. Zarazil se, když slyšel ten zvuk - zvuk jako zvonečky. Smích. Slyšel smích. A ještě víc se zarazil, když si uvědomil, že ten zvuk vychází z jeho rtů. Smál se, opravdově a od srdce. Poprvé od té nehody.
 


Komentáře

1 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 24. července 2013 v 23:26 | Reagovat

Dokonalost! Děkuju za další díl! ;)
Chudáček Taemin, bejt tam tak ty jeho "příjemný" spolužáky srovnam do ladě a výrazně bych jim upravila fasádu. Muhuhuhu... :D
A ten Jonghyun tam! :D Já nevim proč, ale u popisu toho jak je před ním lavice volná sem se musela začít smát. :D
Na otázku "Koho tam Minnie asi potká?" jsem si hned řekla, že to bude tedy asi Jonghyun a on to Key! Takový příjemný překvapení, sem neskutečně ráda, že má v povídce taky svoje místo a ještě jako Minnieho kamarád.
Jsem nadšená čím dál tím víc a neskutečně se těším na dalí díl!
Minho bude brzy odhalen! Buhahaha.. :D
Ještě musim zmínit, že ten nový cover... *upadla do mdlob* prostě dokonalej, že jsem si ho musela uložit do počítače. :D
A co se týče té rozepsané jednorázvky... těšim se na ní jak baba na důchod. :D :D

2 Nikla Nikla | 24. července 2013 v 23:38 | Reagovat

Taeminnie T_T Na tebe nikdo nic říkat nebude! A máš tam Kibuma, ten tě ochrání ~

3 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 27. července 2013 v 14:18 | Reagovat

Yaay do tohohle sem se doslova začetla!:D
Já sama sem si tohle zažila:'D tu šikanu ve třídě.. no takže se docela bojim, že to tak bude i na střední až přijdu:D
Áááále zpátky k povídce!
Piš, piš, piš!:D
___
To není moje chybaa xD !! já to tam dávala něco o jednej :'D a tys to četla v půl 3!:DDDDD
Doufám, že ses aspoň pokakala xD
Né kecám :333
A dobřeee přidám další kapitolu!:'D zatím mám přednastavenou 6.kapitolu Bleachu:'D

4 Barica Barica | E-mail | Web | 29. července 2013 v 23:54 | Reagovat

Takže přece jen aspoň někdo ze starých známých není "ten zlý".
Osobně bych si asi netroufla říct Keyovi "Bummie"... xD

5 S c a r s S c a r s | Web | 6. dubna 2014 v 10:41 | Reagovat

Ten tvrdý nástup na školu jsem trochu čekala, ale zatím to vypadá, že se na něj se shledání s Kibumem, aspoň trochu usmálo štěstí. Je to třetí kapitola a já už skřípu zubama, kdy že se tam objeví Jonghyun :D Nebo že by to byl týpek z jeho třídy? :D Mno každopádně netrpělivě očekávám jejich první seznámení :D

6 Karin Karin | 3. května 2014 v 20:44 | Reagovat

Ještě že tam je Keye snad mu pomůže. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013