Broken butterfly - 4. kapitola

27. července 2013 v 13:56 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Ták, další kapitola. Dneska se teda budu věnovat spíš jenom Minhovi... Minnie je tady trochu... opomíjený. A Jonghyun tu pro změnu není vůbec :D Ale konečně jsme odhalili Minha >:D
A víte co?! Možná, ale jenom možná mám nápad na nový cyklus. Vlastně na dva... ale každopádně nevím kdy to napíšu, nebo jestli to vůbec nepíšu. Ale mám nápad! :D
A ještě poslední věc... děkuji všem, co BB pravidelně komentují :) Strašně mě to pokaždé nakopne psát dál.




Ředitelnou se ozvalo tlumené vrnění, jak telefon nastavený na vibrace začal tančit po stole. Zase. Minho jenom stěží potlačil nutkání praštit hlavou o stůl a začít s ní válet, když se podíval, kdo to volá, a zjistil, že to opravdu je ta stejná osoba, která mu volala už celé dopoledne.
Vztekle vzhlédl od notebooku. Tohle ho zdržovalo od práce. A čím víc ho to bude zdržovat od práce, tím hůř - potřeboval stihnout přijít pro Minnieho před školu a udělat mu tím radost. Byl si jistý, že je to pro něj těžké, být zpátky ve škole...
Naposledy si přečetl jméno volajícího - Hyuna - a nemilosrdně svého miláčka otočil a vytáhl z něj baterku. Tak, teď už bude mít na práci klid.
V klidu se zase ponořil do nového případu. Striktně zakázal svým myšlenkám, aby pořád létaly za Minniem. Jeho bratr je citlivý, ale snad není zas až tak citlivý... nebyl si tím jistý. Měl o něj trochu starosti. Věděl, že k tomu nemá důvod, že je jeho bráška určitě v pořádku, ale stejně se tomu neubránil. Občas si přišel jako jeho táta i máma v jedné osobě.
A to ho zase vracelo zpátky k Hyuně. Nechápal tu holku. Nechápal, proč si vyhlédla zrovna jeho jako svůj cíl. Proč si usmyslela, že zrovna on musí být její. Možná byl hloupý, ale... nestál o to. Nestál o pozornost a už vůbec ne o pozornost nějaké Hyuny.
Soustřeď se už na tu práci, Minho!
A tak, když se asi o tři hodiny protáhl, tak na sebe mohl být pyšný, že stihl všechno, co chtěl. Mohl už se pomalu začít vypravovat na cestu. Přeci jenom - bez auta to k Taeminově škole trvalo asi dvacet minut. A Min věděl, že jeho mladší bratříček odmítá sednout do auta. Nenutil ho do toho. Sám se za volantem od té nehody necítil tak jistý, jako před ní.
Vesele se oblékl do kabátu a vyšel ze své kanceláře v jeho firmě. Před ní měla svou místnost jeho sekretářka, která si ho nyní k sobě volala divokým pokynováním rukou.
"Volá slečna Hyuna, pane. Zrovna jsem za vámi chtěla jít. Předpokládám, že jste asi před deseti minutami odešel a že netuším, kde jste nebo kdy se vrátíte...?" vychrlila ze sebe, zatímco dlaní překrývala sluchátko a spiklenecky se na něj usmívala a mrkala. To byl přesně důvod, proč ji měl rád. Vždycky věděla, co zrovna potřebuje.
"Samozřejmě, to byste byla zlatá," usmál se na ni a s tichým popřáním hezkého zbytku dne se rychle vytratil z budovy.
Uvažoval, jak vůbec může být nějaká ženská tak otravná jako ta, co se mu pověsila na paty. Celebrita, sex symbol, pche. Ani jedno v ní Minho neviděl. Jenom otravné mládě, kterého se nemohl zbavit.
Cesta k Minnieho škole mu trvala podstatně kratší dobu, než čekal. Nakonec se zabavil tím, že se posadil na lavičku a hodnotil Minovo nové spolužáky a spolužačky. Hodnotil jejich vzhled a snažil se odhadnout jejich vlastnosti. S nepokojem si všiml, že většina z nich nevypadá zrovna jako zástup andělíčků. Spíš naopak.
Tak moc se na svou novou hru soustředil, že by si skoro nevšiml, že ze dveří budovy vyšel Taemin.
Možná si toho nevšiml, protože se uvolněně bavil s nějakým klukem a tak se trochu ztrácel v davu... moment, stop. Taemin si s někým povídal?! Tak rychle si našel kamarády? To Minhovi nesedělo. A ten vysoký blonďáček mu byl pořád tak moc povědomý...
Žaludek mu udělal několik přemetů, když si uvědomil, s kým to jeho bratr kráčí přímo k němu. Co tu dělá Kibummie?


***

"No, myslím, že bys mohl jít k nám. Nebo máme jít k vám? Byl bych radši, kdybychom byli u nás... Keyi, posloucháš mě vůbec?" pohoršil se Taemin, když si všiml, že Key zaraženě zírá přímo před sebe.
"Hele, Minnie... není tamto tvůj brácha?" ozval se znenadání Key, který okázale ignoroval otázku mladšího. Ten měl chuť praštit Kibuma do hlavy. Neposlouchal ho, samozřejmě. Raději se podíval směrem, který mu ukazoval a rozzářil se jako žárovka, když si všiml, že je to opravdu jeho bráška. V ten moment zapomněl, že chtěl Kibuma přetáhnout nejbližším vhodným předmětem po hlavě.
"Jasně, co tak koukáš? Jdeme!" smál se a skoro se rozběhl, jak spěchal za Minhem.
"Taeminnie!" vítal ho Minho už z dálky, okázale ignorujíc loudajícího se blonďáčka, který jej také ignoroval. Minnie, který si zvláštní trapné atmosféry ani v nejmenším nevšímal, Minha rychle objal.
"Ahoj, co tady děláš? Nemáš být v práci? Neměl by ses tak přepínat, vážně... Tohle je Key, pamatuješ si ho, že jo? Myslím, že jo. Páni, s tou prací bys měl vážně ubrat, viděl jsi svoje kruhy pod očima?" zarazil se mladík.
"Jsem v pořádku, Minnie, nic mi není. Jenom jsem v noci nemohl spát..." ozval se Minho. Už když, vyslovoval ta slova, tak si byl vědom toho, že není v pořádku a že v té práci jednou vypustí duši. Ale musel tam chodit - už jenom kvůli Minniemu. "Ahoj, Keyi, dlouho jsme se neviděli," dodal neurčitě Keyovým směrem.
"Hm, Ahoj..." odpověděl Key s pohledem zabodnutým do země. Je tam tolik zajímavých kamínků... a ty jeho tkaničky. Tak zajímavé.
"Minho, nebude vadit, když dneska půjde Key k nám, že ne?" ozval se Minnie, který si náhle znovu uvědomil kamarádovu přítomnost. Věděl, že se vlastně nemusí ptát, že je už skoro dospělý, ale zdálo se mu, že když je Minho v takovém stavu, tak by si možná mohl chtít odpočívat.
Minho jenom něco souhlasně zamumlal a také začal studovat své tkaničky.
Cesta domů byla dlouhá. Hodně dlouhá. Minnie celou dobu vesele tlachal o všem možném, přičemž měnil témata tak často, že skoro nebylo možné s ním udržet tempo, zatímco Minho a Kibum se o to ani nesnažili. Celou dobu byli ticho a oba opravdu zaujatě skenovali domy, kolem kterých procházeli a dávali si opravdu dobrý pozor na to, aby o sebe náhodou nezavadili pohledem.
Key měl pocit, že asi exploduje vším tím trapným tichem, které zavládalo, ačkoli Taemin brebentil jako o život. Bylo mu trapně se pohybovat v Minhovo přítomnosti potom, co se stalo před dvěma lety. Jeho mladší já bylo tak hloupé. Bylo mu trapně jenom si na to vzpomněl. Achjo, tak rád by vrátil čas a sám sobě nafackoval, a hned potom Minhovi. Pořád ještě měl na něj vztek.
Minho si tak ulevil, když dorazili do domu a stále ještě breptající - což Minhovi dělalo radost, moc často neviděl Taemina takhle hodně mluvit - Taemin si odtáhl Keye k sobě do pokoje. S povzdechem si šel uvařit kafe a potom tiše zaplul do své ložnice. Měl by pracovat, ale nějak na to teď neměl sílu...
Pořád si tak jasně pamatoval Keyův výraz... Byl idiot. Byl takový idiot. Tak velký idiot, jakého ještě neviděl. Nedivil by se, kdyby mu to Kibummie nikdy neodpustil. Sám by si to neodpustil...
"Minho."
Minho nadskočil a vzhlédl od knihy. Ani si nevšiml, kdy se Taeminův kamarád dostal k němu do pokoje. Taemin se nejspíš sprchoval, a tak za ním přišel, protože se nudil. Tak proč doufal, že tu byl kvůli němu? Proč se mu tak moc líbil v tom tričku na spaní? Rychle ty myšlenky zahnal a mile se na příchozího usmál.
Ten vypadal, že se asi zhroutí. "Musím ti něco říct."
To Minha překvapilo. Pouze si pečlivě založil stránku v knížce, knihu odložil a poklepal na místo vedle sebe na posteli. Key jenom váhavě přešel těch několik kroků ode dveří a nervózně se posadil, skousávajíc si rtík.
Minho na něj tázavě pohlédl a povzbudivě se usmál.
"Já..." začal Kibum. "Já."
Náhle upřel pohled do Minhových očí. Minho nevěděl, na co ten kluk myslí, ale ten pohled byl divný. Koukal na něj tak zvláštně... a Minhovi se to líbilo. Líbilo se mu, jak něj kouká jako na svatý obrázek. Líbil se mu i samotný klučina.
Key zrudnul jako rajčátko a pořád se nemohl vymáčknout. Bezradně se na Minha podíval.
"Kibummie, copak?" zeptal se ho Minho. Zdálo se mu roztomilé, jak se před ním ten chlapec stydí.
A slyšet Minhův hlas Keye nakoplo. Věděl, že mu to nedokáže říct... a tak se prostě natáhl k Minhovi a, nedbaje na nějaké názory staršího, se jemně otřel svými rty o ty jeho. Líbal ho váhavě, bál se odmítnutí. Jednou rukou se něžně dotkl ramene staršího, zatímco se jemně staral o jeho spodní rtík.
Minho stuhnul. Něco se v něm pohnulo. Miloval rtíky mladšího, ale něco ho donutilo od sebe chlapce odtáhnout, hruběji než bylo potřeba, a chladně se mu podívat do očí. Možná to byla zodpovědnost? Zkutečnost, že je ten chlapec o bezmála deset let mladší? Možná prostě zbabělost. Nebyl připravený, nevěděl jak reagovat. Tak moc toužil chlapce znovu políbit a přivinout si ho na hruď... místo toho si ho držel od těla na délku paží a chladně se na něj koukal. Nevěděl proč to dělá. Nechtěl to dělat, ale dělal. V duchu na sebe křičel.
Mladšího ten pohled zabíjel. Věděl, že tímhle riskuje hodně a že je velká pravděpodobnost, že se tohle stane, ale i tak na to nebyl připravený. Cítil, že za chvíli už v sobě slzy z odmítnutí neudrží a tak se zvednul a beze slova zmizel za dveřmi pokoje a nechal za sebou zdrceného Minha. Nemohl slyšet ránu, která přišla, když starší mrštil rozečtenou knihou přes celou místnost, až z ní vypadlo několik stránek.
Minho si tu vzpomínku přehrával snad milionkrát. Milionkrát v hlavě viděl toho odmítnutého chlapce. Ty skelné oči a smutně stažené koutky dokonalých, mírně zrudlých rtíků. Už tehdy, přesně tři vteřiny potom, co za sebou Key zavřel dveře, si Minho nadával za svou reakci. Chtěl za Kibumem jít a omluvit se. Chtěl ho znova políbit... ale neudělal to. Jeho zodpovědná část, která křičela, že je tohle špatné, ho prostě překřičela.
A tak se stalo to, že se mu začal vyhýbat. A pokud se mu nepovedlo se Minhovi vyhnout, tak ho ignoroval - přesně tak, jako dnes. Minho si za ten čas už zvykl, že v jeho přítomnosti Key prostě nemluví, pokud to není naprosto nutné, a přistoupil na to - také v přítomnosti mladšího nemluvil. Ačkoli ho to zabíjelo. Každá sekunda v přítomnosti toho chladného chlapce.
Bylo mu to líto, ale tak co by nadělal. Ještě se do toho připletla ta nehoda a špatný Minův stav a šlo to všechno do kytek... neměl by nad tímhle uvažovat. Akorát se dostává do deprese. Byl debil, je pozdě, tečka. Už s tím nic neudělá.
To ho přivádí k jedné myšlence - nemůže mít napořád vyndanou baterii z telefonu. Je čas ji tam vrátit a vystavit se nejhorší věci, co snad na planetě může být - hněvu hysterické rozmazlené holky.

***

Páni, dnešek ho pěkně utahal. První den ve škole, odpoledne strávené blbnutím s Keyem... ten kluk je pořád stejný blázen. Vyházel mu polovinu šatníku s tím, že je to všechno úplně špatně a že pokud se chce líbit, tak tohle musí spálit a potom někam zahrabat. Musel se pousmát nad kamarádovým výrazem, když mu drze nakoukl do skříně a viděl její obsah. Větší zděšení v jeho tváři ještě neviděl, a to ho znal už pěknou řádku let.
Líně vyklopýtal z pokoje a zamířil do koupelny, která byla nejblíž jeho pokoji - v domě jich bylo celkem šest - s úmyslem vyčistit si zuby. Zaplul dovnitř a hned se dal do práce.
Asi tak půl minuty po něm do koupelny vklouzl i Minho v pyžamu a se zubním kartáčkem v ruce. Minniemu se zdálo zvláštní, proč si ze všech šesti koupelen vybral tu, kde je on, ale raději to nekomentoval. Jak tak Minha znal, tak důvod tohohle setkání z něj za chvíli vyleze sám.
"Takže Key s tebou chodí do školy?" zeptal se Minho po chvíli trapného ticha. Taemin se na něj podíval. Podle všeho ho vůbec nepřekvapovalo téma, které jeho bratr načal.
"Ano. Ale nechodí se mnou do třídy. Ve třídě ale taky všechny znám... vlastně skoro všechny," zamyslel se Minnie, když mu myšlenky zalétly zpátky k tomu zvláštnímu klukovi s uhrančivým pohledem a krásným úsměvem...
"Vypadá šťastně," plácl Minho první, co ho napadlo. Minnie začal uhýbat od tématu. Tohle jeho bleskové měnění témat mu občas dokázalo líst na nervy.
"Myslím, že šťastný je."
Minnieho pohled dával naprosto najevo, že už se má Min konečně vymáčknout, protože mu stejně vidí až do žaludku.
"Tak mě tak napadlo..." začal Minho, zatímco si dával pastu na kartáček, "má holku nebo tak něco? Že je tak šťastný..." zeptal se, naoko lhostejně, Minho. Byl si naprosto vědom toho, že Key by pravděpodobně ani dívku mít nemohl... vždyť je na kluky, nebo ne?
"Ne, pokud vím, tak nemá..." odpověděl Taemin, který se musel v duchu smát. Achjo, ti dva jsou tak roztomilí, jak kolem sebe krouží. To je to nepřešlo za ty dva roky, co se neviděli? Minho z jeho kamaráda musel být hodně vedle. Opravdu hodně... vždyť se Minnieho pomalu ani nezeptal, jak bylo ve škole!
"A víš co je vtipné?" zeptal se Minnie a vypláchl si ústa a kartáček. Minho jenom záporně vrtěl hlavou.
"Že se mě Key odpoledne zeptal přesně na to samé," smál se Taemin a s pohledem "vidím ti až do žaludku, tak se to ani nepokoušej schovat" si to odkráčel z koupelny a nechal za sebou extrémně zmateného Minha.
 


Komentáře

1 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 27. července 2013 v 15:09 | Reagovat

Mě to taky vždycky nakopne do psaní a šíleně potěší:D:3
______
Jeee to je hezký ^-^ ikdyž sem to ze začátku nechápala xD pochopila sem to až na konci:D
Další!

2 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 27. července 2013 v 15:28 | Reagovat

Eeeeeeh no, já píšu převážně kratší, aby se našel vůbec někdo, kdo si to přečte:'D
Protože moje dlouhý slátaniny by nikdo určitě nečetl -,-"
___
muhehe spamer >:D no coo, četla sem všechno, tak se to musela i komentnout!:D
*0* devil smile.
___
Dostala sem šílenej nápad!:O
Co někdy napsat povídku/kapitolu společně?:333

3 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 27. července 2013 v 16:51 | Reagovat

*Bojí se jí.* Gomeen už tomu nebudu říkat slátaniny! XDD
Dobře, zaručuju, že moje 6.kapitola Bleachu je dlouhá!:D
a příští kapitola Ushinawareta nebo jak se tomu nadává:'D (vybrala sem dlouhej a zajímavej název a ani to neumim napsat, áno to sem celá já-,-") bude taky dlouhá!:D vynasnažím se kvůli tobě:'DD *vlezdoprdelka.*
__
Já mám šílené nápady neustále >:D
Skvělý! *//* až budeš mít čas, tak mi okamžitě napiš!:D a mohla bys mi dát i skajpík:'D ( warning: nechodím tam-,- :DDDDD ani nevolám, nevím proč ale nemám to moc ráda:'D ale na tebe si tam časík udělám a popíšeme tam nejdelší povídku světa! :DD heeh, to chci vidět-,- s mojí neschopností)
:333 něheheehhe

4 TheKaju TheKaju | 27. července 2013 v 22:22 | Reagovat

Vohooo! Úžasný díl jako každý!! :3
Doufám že příště už tam bude pořádně Jonghyun!! ^^ :D

5 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 28. července 2013 v 10:43 | Reagovat

Hííííík! *nadšeně piští a kope nožkama* Jako Minho a Key? Vážně? Minho a Key?! Mueeeeee! Bombastický! :D
Minho ty si taaaaaakovej vůl, ale fakt ,že jo! *naprosto nesouhalsí s tou jeho "dospělejší" stránkou* :D
To je naprosto perfektní, vážně jsem nečekala že by ti dva spolu v téhle povídce něco měli, ale jsem o to radši. :)
Díl za dílem se mi to líbí víc a víc. A chudák Taemin, ten konečně neni nějak výrazně deprimovanej a takovej ignore v tom autě... :D Uplně ho vidim jak si tam pro sebe žvaní. :D
Nádhera. Neskutečně se těšim na pokračování! Děkuju za další dílek. Už mi zbývá jen trpelivě vyčkat na další.. :)

6 Barica Barica | E-mail | Web | 30. července 2013 v 0:04 | Reagovat

Key a Minho, mňáh, tak to se mi líbí! Velice převelice. Muhehe. Jsou sladcí. Paka.
Vypadá to, že Taeminovi je už o dost líp... To je moc dobře :) A měl by honem napravit to, že ve třídě nezná ÚPLNĚ všechny! xD

7 Nikla Nikla | 30. července 2013 v 1:25 | Reagovat

V posledních dnech jsem si Hyunu docela oblíbila, ale to, že jede po Minhovi, se mi nezamlouvá stejně jako jemu xDD
Tak Minho a Key, jo? Chňá ^^

8 S c a r s S c a r s | Web | 6. dubna 2014 v 11:02 | Reagovat

LOOL, pěkně se nám tom vybarvuje. Ta Taeminova změna, když je po boku s Kibumem je skvělá a vzhledem k tomu, jak byl všem ukradený, je fajn vědět, že má u sebe někoho, kdo ho dokáže rozesmát a myslet na něco jiného :D Navíc mě překvapil ten vztah mezi Kibumem a Minhem :D V SHINee jsem zaznamenala tak 2Min a JongKey, ale ani tahle varianta vůbec není špatná a dost se těším, jak to s nimi bude v budoucnu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013