Broken butterfly - 5. kapitola

30. července 2013 v 15:37 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)

Další díl Broken Butterfly! Dneska nám na scénu konečně přijde ten tolik očekávaný člověk! Možná mě za ten konec ukamenujete, ale je mi to jedno >:DD
Jinak bych chtěla kapitolu věnovat Y. T., protože její komentáře mě pokaždé nakopnou okamžitě k tomu sednout a psát dál. Děkuji :)




No tak, Taemine. Nebuď srab!
Nerozhodně postával před třídou a uvažoval, jestli by nebylo lepší to otočit a jít domů. To, že o přestávkách s Keyem to tu zvládá ještě neznamená, že to přežije o hodinách, kde není nikdo, kdo by se ho zastal.
Prostě se seber a jdi dovnitř, dělej, nadával si. Nakonec to udělal stejnou metodou jako vždycky - řekl si, že až napočítá do tří, tak prostě vejde. A tak také udělal. Třída byla z polovina prázdná. Hlouček holek támhle, další dvě holky tady. U oken velká skupina kluků.
Jeho dech se zadrhl, když očima spočinul na něm. Dělal to zase. Na takové uhrančivé oči by mu někdo měl dát zbrojní pas. Proč na něj takhle kouká? Myšlenky mu v hlavě létaly jedna za druhou, jak byl pořád nejistější a nejistější. Nakonec cítil, že zase začíná rudnout, tak si překryl obličej vlasy, zabodnul pohled do země a rychle se přesunul na svoje místo. To, že seděl přímo před tím klukem, mu moc nepomáhalo. Teď mu mohl vypalovat díru do hlavy hezky z blízka. Jakože mu ji vypaloval. Cítil to. Trochu ho mátlo, že toho sexy tmavovláska nezná. Znal všechny, tak proč nezná jeho? Dráždí ho to. Dneska na obědě se na něj zeptá Keye. Jo, to je dobrý nápad. Jo.
Tiše si začal vyndavat sešit. Jeho příchodu si zatím nikdo nevšiml, a pokud ano, tak mu nikdo nevěnoval sebemenší pozornost. Tak mu to vyhovovalo. Pořád nepolevoval na ostražitosti, ale už tolik neočekával útok. Bál se, ale nepanikařil.
A pořád cítil ten pohled v zádech. A vůbec - proč si ho ten kluk může pořád prohlížet, když on mu vlastně ještě ani jednou neviděl pořádně do tváře? Hodlá si ho prostě prohlédnout. Teď. On na něj celou dobu civí až to není hezké a ani se to nesnaží schovat, tak proč by se na něj nemohl taky kouknout?
Plaše se pootočil. Jenom tolik, aby na něj koutkem oka viděl. Byl tak blízko! Viděl každičký detail. Plné, rudé rty, jemně pootevřené. Něžný roztomilý nosík, který na první pohled na tak mužném obličeji působil celkem nepatřičně, ale po bližším prozkoumání nos na obličej perfektně seděl a dodával mu jemnost. Světlá pleť bez jediné chybičky ostře kontrastující s černými vlasy, ve kterých Taemin na sluníčku viděl kakaový podtón. A jako poslední se Minnie podíval do těch očí. Byly tak neobyčejné, mimořádné. Zvláštní víčka uhrančivost samotných očí jenom podporovaly. Dlouhé husté řasy... Taemin se podíval do černých duhovek, které ho takovou dobu hypnotizovaly... a byl ztracený. Možná nebylo úplně vhodné na něj tahle zírat, ale Taemin si nemohl pomoct. Byl tak krásný. Jeho oči se na něj usmívaly, nesly v sobě výzvu. Chtěl ho tím pohled ten chlapec vyburcovat, aby na něj promluvil? A proč se najednou úplně zbavil strachu z lidí? Byl učarovaný. Ztracený -
"Hele, Taeminnie je tady," ozval se najednou hluboký výsměšný hlas. Taemin se s trhnutím probral z transu a zase se schoval za bezpečnou bariéru svých vlasů. Hloupý, hloupý! Měl se snažit být nenápadný a ne tu okatě slintat nad cizím klukem.
"Tak co? Nechal ses v noci od někoho ojet, hm?" pokračoval. Taemin se nezmohl na slovo. Jenom seděl se sklopenou hlavou. Dech se mu v krku zadrhl hrůzou. Co mu to povídá?
Jonghyunovi trvalo, než se mu v hlavě plně sepnulo... ten pohled. Koukal na něj tak jinak, než včera. V tom pohledu nebyla ani stopa po strachu. Spíš údiv a obdiv. Možná... pokud si to jenom nenamlouval. A pak zase ta panika...
"No tak, Minnie, copak je? Proč tu jenom tak sedíš?" pokračoval chlapec výsměšným tónem.
Nesmíš brečet. Nesmíš brečet. Cokoli, ale nebreč.
Slza. Jedna jediná.
Dotek na rameni. Utéct, musí utéct. Hned, teď. Rychle, zvednout se, popadnout svoje věci a pryč. No co, že nebude na hodině. Prostě musí pryč. Srdce mu divoce tlouklo, strach mu požíral útroby. A pak si všiml, že mu ruka neublížila. Její majitel mu tiskl rameno v povzbudivém gestu.
"Himchane, laskavě toho nech, ano?" ozvalo se těsně vedle Taemina pevným hlasem, zhrublým vztekem. Oslovený na zachránce vztekle koukal a snažil se vyhrát tichou hádku. Nakonec ten oční kontakt vzdal, jenom něco zaremcal a vrátil se do houfu ostatních chlapců.
Min roztřeseně vzhlédl ke svému zachránci.
"Jsi v pořádku?" zeptal se chlapec za zadní lavice a mile se na něj usmál, stále mu stiskávajíc rameno. Volnou ruku mu v pomalém gestu, jako by se bál, že mu Min uteče, přemístil na tvář a palcem jemně setřel tu jedinou kapičku slané vody. Taemin se nezmohl na nic jiného, než roztřesené přikývnutí a sklonění hlavy. Doufal, že ten kluk pochopí, že mu je vděčný, ale že chce být sám. Jeho zachránce to pochopil - naposledy ho povzbudivě stiskl a beze slova si odešel sednout na své místo.

***

Naštvaně dosedl na židli. Nepřestával házet výhružné pohledy po tom kreténovi.
Nechápal, proč to dělá. Normálně mu byli cizí namyšlení bohatí studenti úplně jedno, ale tenhle ne. Nemohl snést, jak vyděšeně se díval. Nemohl snést tu paniku, kterou zahlédl v jeho očích, když byl osloven. A ani ten jeho poraženecký postoj. Vypadal tak bezbranně, musel ho někdo ochránit. Nechápal, proč tu roli bere dobrovolně na sebe.
A pořád na něj nemohl přestat koukat. Musel pozorovat, jak se celý třese. Jeho kostnatá hubená ramínka byla zase svěšená dolů. Líbilo se mu, jak slunce na jeho hnědých vláscích kreslí medové proužky. Líbilo se mu, jak je útlý v pase. Líbily se mu jeho dlouhé hubené nohy. Vlastně se mu ten kluk líbil celý.
Nechtěl aby se to stalo. S bohatými rozmazlenými fracky jsou jenom starosti... ale opravdu věří, že tenhle kluk, ta hromádka neštěstí, je bohatý rozmazlený fracek? Bohatý nepochybně ano, ale rozmazlený fracek nebyl ani náhodou.
A tak začala pátá hodina. A Jonghyun celou hodinu angličtiny přemýšlel, co se asi tak tomu mláděti stalo, že je takový jaký je. To k němu byla jeho minulost opravdu tak moc krutá? Vypadalo to, že ano.
Zazvonilo na přestávku.
Další a poslední hodinu měli tělocvik, tak se všichni začali zvedat ze svých pohodlných míst a líně se sunout ze třídy. Jonghyun se pořád snažil držet u Taemina, ale stále si namlouval, že to tak není. Ale potřebu ho chránit před dalšími případnými útoky cítil až nepříjemně silně.
Bože, co mu je do něj? Proč se vůbec stará?
Ne, prostě půjde do tělocvičny a bude to. Nebude se starat o to, kde je Taemin. Ne. Není to přece dítě. Měl by se o sebe umět postarat sám... ale přes to přese všechno podvědomě sledoval, kam v davu mizí ty hladké dlouhé vlásky.

***

Mohlo ho napadnout, že má Taemin uvolnění z tělocviku. Vždyť kulhal. Hodně. To ho zase přivedlo k tomu, co se mu asi stalo. Ale každopádně s tím, že on také necvičil, teď měl hodinu času na to, aby se s ním pokusil navázat nějaký kontakt.
Už na začátku mu ale Minnie nevědomky kazil plány - když dal učitel rozchod a necvičící poslal sednout, tak čekal, až se Jonghyun usadí a potom si sednul o dobrých pět metrů dál. Jonghyun to ale jenom tak nevzdával.
Zvednul se a uvolněně přešel až k Minniemu, kde se posadil. To mládě neznal, ale věděl, že jeho povaha mu nedovolí od něj utéct. A tak si sednul. A mlčel. Nechtěl na mladšího nějak tlačit. Věděl, že je, co se kontaktu s lidmi týče, hodně citlivý. Cítil ve tváři jeho pohled.
"Děkuju."
Překvapeně se po Minovi otočil. Slyšel dobře? On na něj promluvil? Sám od sebe? Asi ano. Díval se na něj s vděkem vepsaným ve tváři. Neusmíval se na něj, ale Hyun cítil úsměv z jeho očí.
"Nemáš zač," usmál se na něj a podíval se mu hluboko do očí, které stejně skoro neviděl, protože je měl Taemin schované za vlásky. Jonghyun si do nich chtěl sáhnout... jenom si je tak lehce prohrábnout prsty...
"Kdyby ti zase ubližovali, tak mi to klidně řekni. Na mě většinou dají, mají ze mě respekt," pokračoval, než se stihl zastavit. Bože, co to kecá? On tady nechce dělat chůvu. A ještě ke všemu dobrovolně.
Taemin se jenom pousmál a plaše se schoval ještě víc za oponu z vlásků. Jonghyun ho nechtěl nechat se mu zase uzavřít. Ne teď, když na něj promluvil. Pokud věděl, tak byl první s kým Minnie vůbec ve třídě mluvil. Vlastně ho neslyšel mluvit nikdy, kromě doby kdy musel mluvit na učitele.
"A jenom tak mimochodem... já jsem Jonghyun," představil se s vlídným úsměvem.
"Taemin."
"Co se ti stalo?" zeptal se mile a ukázal na jeho nohu ve snaze ho rozpovídat. Min si povzdechl. Nechtěl to nikomu vykládat. A už vůbec ne na požádání každému cizímu člověku. Ale něco ho donutilo nechat si přes rty přejít jedno jediné slovo.
"Autonehoda."
"Aha, to je mi líto, Taemine..." zašeptal Jonghyun. Nevěděl, co jiného by k tomu měl říct. Bylo to smutné, to jistě.
"Já si jenom při minulém tělocviku nějak špatně pohnul s palcem, jsem strašný nešika na míčové hry. Ale moc to nebolí a já aspoň nemusím cvičit -" začal ve snaze přivést Minnieho na jiné myšlenky.
Jonghyun se zarazil, když si všiml Taeminových očí, ze kterých jako by sršeli blesky.
"Už nikdy neříkej "aspoň nemusím cvičit". Ani nevíš, co by ostatní dali za možnost pohybovat se volně a bez omezení. Ani nevíš, co máš. Myslím si, že lidé, co tohle dokážou vypustit z úst si buď dostatečně neváží života a nebo jsou hloupí..." dostal ze sebe Taemin jedovatě a dramaticky si odkráčel sednout o dalších pět metrů dál.
 


Komentáře

1 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 30. července 2013 v 22:01 | Reagovat

He.. he he... naštvanej Taemin... naštvanej... *propukla v nehoráznej smích* :D
Ne dobře, to neni vtipný, chudáček Taeminnie trpí. *vlna deprese* Ale když, mě se ta představa opravdu zdá vtipná. Taemin takové malé,milé, roztomilé, v případě téhle povídky i věčně deprimované cosi a zuří... přes to se budu dostávat dlouho. :D :D
Ale tak zas nebožátko Jonghyun to taky nemoh vědět že? Já osobně bych řekla totéž,s tím rozdílem, že bych si to udělala snad i dobrovolně abych se vyhla tělocviku. :D Ale jak se ho v té třídě zastal to bylo tak.... chňáááááá! *tetelí se blahem* A pak to tvoje líčení a popisy daný situace... prostě to miluju! ;)
A Himchan? Himchan jako Himchan? o_O Je z něj zlej kluuuuk! Kdo by to byl řek?! Ale je to zajímavá změna to jo, oproti té naší roztomilé klasice. *patří mezi věrné B.A.P BABY's* :D
Jako já sem z téhle povídky total nadšená. Prostě jí miluju! Tebe miluju páč tak dokonale píšeš! Všechno miluju! Muhuhu... Rozdávám spoooustu lásky.. Bože to vyznělo fakt divně. -_-''' :D
A to věnování? Pro mě? Vážně? Muhíííí! *odešla se zavřít do skříně a nadšeně piští* Děkuju! :) Jsem ráda, že na tebe moje komentáře zapůsobili v dobrém a počítej s tím, že mě se jen tak nezbavíš. *ďábelský úšklebek* :D Moc se těším na další kapitolu, bylo to perfektní, dokonale popsaná situace, prostě není nic, co by se mi na tom nelíbilo... :)
A jestli tě někdo bude kamenovat za ten konec, osobně mu pujdu upravit fasádu. Muhuhu... Nějaký to napětí prostě musí bejt že? *sama se to snaží vydejchat* :D :D :D

2 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 30. července 2013 v 22:11 | Reagovat

Přesně tak Taemine, jen do něj!:'D
Opět miluju tvoje přirovnání *//*
" medové proužky" nebo jak to bylo:D:3
Sugeee c:

3 TheKaju TheKaju | Web | 30. července 2013 v 22:48 | Reagovat

Úžasný díl jako vždy!! :3
Nesnaším tě za ten konec!! :DD
(Omlouvám se že můj komentář neni delší...trošku nemám čas -.- a štve mě to)

4 Barica Barica | E-mail | Web | 31. července 2013 v 22:38 | Reagovat

Už jsem si říkala, na co ten Jjong čeká... V duchu mu nadávala "jestli se ho okamžitě nezastaneš, tak si mě nepřej!" xD
A Min by se taky mohl trošku ovládat... Nejdřív se tam krčí, chuďátko malé, si jeden řekne, a pak se to takhle rozvzteká x3
Klídek, Minnie. Buď hodnej. Nebo se Jongiemu nebudeš líbit! xDD

5 Nikla Nikla | 22. září 2013 v 12:07 | Reagovat

Ááá, on se ho zastal! Hodný Jong, hodný ( xD )

6 S c a r s S c a r s | Web | 6. dubna 2014 v 11:38 | Reagovat

Taemin má docela ostrej jazyk, když tak koukám na ten konec, až tě trochu překvapuje, že to neaplikuje i na ty idioty ve třídě :D Na druhou stranu, kdo by si dovolil jít proti Himchanovi, že?! :D Promiň, ale nemůžu se ubránit představě, jak 180 cm dlouhý Himchan couvá před 170 cm vysokým Jonghyunem :D Samozřejmě, že to v díle nebylo doslovně, ale že z něj mají i tak respekt :D což je fajn :D Haha, ale i přes ty počáteční sympatie, to bude mít Jonghyun s Taeminem asi ještě dost těžký ://

7 Hotaru Hotaru | Web | 6. dubna 2014 v 11:48 | Reagovat

[6]: Tak ona představa skoro 180 centimetrovýho Taemina krčíčího se za 170 cm vysokým Jonghyunem je taky docela vtipná :D

8 Karin Karin | 3. května 2014 v 21:02 | Reagovat

Jejku Taemin se pěkně rozohnil ale měl pravdu. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013