Napořád

13. července 2013 v 1:43 | Hotaru |  SuJu Oneshots
Myslím, že člověku jako jsem já by měli zakázat psát a poslouchat přitom smutné písničky... nebo poslouchat smutné písničky a psát u toho? Nevím. Tahle povídka není nic moc světoborného... ale kupodivu se mi celkem líbí. Má jenom 881 slov, která jsem ze sebe šťavila celkem krátkou dobu... Jak říkám, nic moc, ale líbí se mi. Fandom je Super Junior a paring... nechte se překvapit. Myslím, že by to tu povídku pokazilo, kdybych tu napsala o koho se jedná, ačkoli si myslím, že vám to možná dojde.
Tohle je vlastně moje první SuJu povídka, za což se trochu stydím... Každopádně se tu nebudu vykecávat :) Doufám, že se vám to bude líbit..




Říkal jsi, že tu budeš napořád. Sliboval jsi mi to. Šeptal jsi mi to do ouška každý den. Pořád jsi mi to připomínal. Pořád jsi mi říkal, že tu pro mě budeš. Napořád. Co to je vlastně napořád? Vysvětlil ti vůbec někdo ten pojem? Víš vůbec, co jsi mi sliboval? Myslel jsi to vážně, když jsi to vypouštěl z úst? Byla to lež už předtím nebo se to lží stalo až s tvými činy?
Možná jsi nelhal. Možná jsi to v té době myslel vážně. Možná jsem si tu něhu a lásku v tvých očích nevymýšlel. Viděl jsem ji tam. Nepochybně tam byla. Pokaždé, když jsi se na mě usmál. Byla tam, když jsi mě hladil po vlasech a jemně cvrnkal do nosíku. S něhou jsi mě kousal a smál ses, že kousanci projevuješ svou lásku.
Tvoje oči se na mě vždycky usmívali.
Tvoje oči. Tak nádherné, tmavé. Ten tvůj všudypřítomný uhrančivý pohled. Pokaždé jsem měl pocit, že mi vidíš až do žaludku. Že víš, jak moc jsem ti podlehl. Možná jsi to i věděl. Určitě jsi to věděl. A přesto jsi to udělal. Proč? Proč jsi mě tu nechal a odešel sis?
Nejsem dost dobrý? Dost krásný? Nepřekvapilo by mě to. Vždycky jsem si myslel, že pro tebe nejsem dost dobrý. Věděl jsem to, ale přesto, jak neuvěřitelné to bylo, jsem ti věřil, když jsem mi v noci šeptal do ucha ta vyznání, zatímco sis bral moje tělo. Dal jsem ti ho. Celé moje tělo bylo tvoje. Jakákoli část jsi chtěl. Každá část byla tvoje. Moje srdce tlouklo jenom pro tebe.
A tys mi ho vyrval z hrudi. Rozmačkal jsi ho svými dlouhými prsty a odhodil na zem. To jsem pro tebe znamenal tak málo? Proč jsem ti věřil?
Napořád. Co znamená napořád?
Myslím, že moje představy o tom slově byly poněkud naivní a dětské. To jsi na mě taky křičel. Křičel jsi, že jsem dítě. Naivní, žijící si ve vlastním světě. Vysmíval ses mi, že život není pohádka a že nejsi můj princ. Že jsi jím nikdy nebyl. A potom jsi odešel. Nejspíš už napořád. Proč je tohle napořád tak opravdové, zatímco tamto byla jenom lež?
A víš co je na tom nejsmutnější?
Miluji tě. Pořád tě miluji tak moc, až to bolí. Poslední zbytečky mého srdce bijí jenom pro tebe. Zoufale tě k sobě volají a ty nepřicházíš. Bolí mě pomyšlení, že už se nevrátíš. Nikdy mě neobejmeš. Chci křičet a řvát. Chci kolem sebe rozbíjet věci. Chci někoho uhodit. Chci to všechno dělat. Ale místo toho sedím v koutě, sám, o hladu a nalhávám si jednu prostou myšlenku. Že jsi nelhal. Že jsi mě opravdu miloval. Vím, že už mě nemiluješ. S tím bych možná i dokázal žít. Věc, která mě děsí je ta, že jsi mě nikdy nemiloval.
Chtěl jsi jenom mé tělo? Tělo, o kterém všichni říkají, jak je krásné? Tělo, které se umí tak hříšně vlnit? Chtěl jsi ochutnat, že ano? Gratuluji, povedlo se ti to. Ochutnal jsi z mého těla. A gratuluji, povedlo se ti ho zničit. Z venku je možná krásné a dokonalé, ale uvnitř zůstalo jen prázdno, temnota a chlad.
Víš, co je jediná věc, po které toužím? Víš, po čem prahnu nejvíc? Kupodivu to není to, abys mě zase miloval. Myslím si, že už bych tvým slibům stejně nemohl uvěřit. Nebo že bych si přál to, abych tě nikdy nepoznal? Ne, to si taky nepřeji. Na to si tvých polibků a všech chvil, které jsem s tebou mohl strávit, moc cením. Nelituji ani vteřiny svého času, který jsem ti věnoval.
Z celého srdce si přeji, abych tě dokázal nenávidět. Přeji si, abych tě dokázal přestat milovat. Viděl jsem tě v televizi. Cítil jsem to příjemné brnění jako pokaždé. Nic se nezměnilo, ani když už jsi pryč.
Víš, cítím se jako hlupák. Pro tebe jsem byl jenom hračka na zkrácení dlouhé chvíle. A já kvůli tobě umírám. Jak jsem si mohl dovolit tě milovat? Proč tě pořád miluji? Není se mnou něco špatně? Ublížil jsi mi. Hodně. Ale pořád miluji tvůj úsměv. Ačkoli teď, místo aby mě léčil tak, jako pokaždé, mě spíš zabíjí. Zabíjí mě, když vidím, že jsi šťastný beze mě. To to pro tebe bylo opravdu tak lehké se mě vzdát?
Napořád.
Napořád tě budu chránit. Napořád tu pro tebe budu. Napořád tě budu objímat. Napořád budeš jenom můj. Lži. Obyčejné lži. Věřil jsem ti. Zabil jsi mě. Máš radost? Určitě ano.
Koukáš se na televizi? Stojím ti aspoň za to, aby ses díval na to, jak trpím? Máš z toho radost? Máš radost z toho, že tu sedím a brečím jako malá holka? Máš radost? Určitě se směješ mojí naivitě. Určitě ano. Víš... ublížilo mi hodně lidí. Hodně lidí mě zradilo. Proto jsem takový, jaký jsem. Jim můžu jenom poděkovat. Udělali ze mě silnějšího člověka.
Ale ani oni mě nedokázali uchránit před tebou. Na to nejsem dost silný. Ty jsi moje slabina. Protože kvůli tobě umírám, při pohledu na dva znaky ve tmě. Proč tolik bolí? Proč se mi vypálily do sítnice? Nevidím přes slzy, ale pořád je mám před sebou. Ty dva znaky, co tak zářivě svítí. Jsou stejně zářívé, jako jsi byl ty. Myslím, že je budu vidět už napořád. Budu je mít vypálené do sítnice, aby mi napořád připomínaly, že napořád neexistuje.


Hangeng.


 


Komentáře

1 Coco Cherry Coco Cherry | Web | 13. července 2013 v 14:43 | Reagovat

nemám slov to je asi ta najsmutnejsia a najprecitenejsia spoved aku som kedy mala tu cest precitat. vidis ze aj ta hudba robi svoje ja sice nepisem tak krasne pribehy ako ty ja nepisem ziadne ale ked tvorim tak musim mat vzdy hudbu zapnutu lebo mam pocit ze vo vysledku nebude ziaden cit. tu je citov tak vela az ma pichlo pri srdiecku ^^ sklanam sa pred tebou ^^

2 beepinka beepinka | Web | 14. července 2013 v 21:40 | Reagovat

Udělala jsem vyjímku a povídku si přečetla...=) já totiž jinak povídky nečtu..opravdu jenom vyjímečně =) No rozhodně nelituji,že jsem tak učinila...Povídka je skvěle napsaná ..je to tak procítěné...ta bolest jde cítit z každého slova...wow o.o! Já když jsem psala povídky,byly vždy smutné..to mi prostě šlo nejlépe :D...depky :D,..vždy jsem u psaní poslouchala hudbu...=3
Bohužel nevím,o jaký pár ze SuJu jde,ale představovala jsem si tam Eunhyuka,jako toho zlomeného...a Donghaeho,jako toho krutého zrádce,co mu způsobil takovou bolest.

3 Barica Barica | E-mail | Web | 14. července 2013 v 23:19 | Reagovat

Já vím, proč tě miluju! Po prvních třech větách mi bylo jasné, kdo to je... a o kom mluví... Je to můj nejoblíbenější pár, víš :)
Je to vážně hodně smutné... Hodně :(
A přijde mi úžasné, že je to takhle dlouhé, když to je v podstatě jen lyrický text, pocity a vzpomínky, nic hmatatelného... Je těžké napsat takovou povídku tak dlouhou, aby zároveň nebyla nudná... A tobě se to povedlo :)
Yeah, and now I'm going to cry over HanChul... again... like about million times before.
And I will grieve over it forever.

4 Nataly ^^ Nataly ^^ | Web | 17. července 2013 v 19:02 | Reagovat

Ah, milujem poviedky na HanChul.. Voľakedy  som na tento pár nič nečítala, lebo vždy to boli smutné, depresívne príbehy. Ale keď som v nich našla svoje čaro, čítam ich teraz stále.. Krásne napísané.. Krásne vyjadrené emócie..

5 ••aegyo jin• ••aegyo jin• | Web | 23. října 2013 v 22:00 | Reagovat

*cry* mocc krásná povídka

6 Karin Karin | 28. října 2013 v 23:35 | Reagovat

To bylo moc smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013