Between - 1. kapitola

8. srpna 2013 v 12:00 | Hotaru |  Between



"Pořád tomu nemůžu uvěřit!"
"To už jsi říkal, Baekho... dvanáctkrát od doby, co odešel spát, patnáctkrát celkem. Počítám to," odpověděl mu Aron nezaujatě, dívajíc se na televizi. Okázale ignoroval, jestli jeho výběr televizního programu někomu vadí. Upřímně - v obývacím pokoji sice byli čtyři, ale televizi vnímal jen on. Leader něco zuřivě psal do počítače se sluchátky na uších, Minhyun seděl na širokém okenním parapetu a sledoval déšť a bouřku s kakaem v ruce tak, jako pokaždé, když pršelo. Zdál se být ztracený v myšlenkách. To on býval často. Ren šel spát hned, jak přijeli z rozhovoru pro televizi, který se trochu zvrhl a byl osobnější, než by si mladík přál. A většína těch moc osobních otázek byla položena právě na jeho osobu. Asi mu i bylo trochu trapně. Ani se mu nedivil s tím, jakou zábavu si na dnešní večer našel Baekho - neustálé rozebírání a opakování prostého faktu, že Ren je ještě nepolíbený. Čímž maknaeho uváděl do rozpaků... a Aronovi lezl pěkně na nervy.
" No, moc se nedělej. Neříkej, že tě to ani trochu nepřekvapuje," ohradil se Baekho, načež se na staršího zamračil.
"Ani moc ne. S jeho povahou se to dalo předpokládat," odpoví Aron naprosto bez zájmu a dál se věnuje televizi. Sice v ní nedávají nic moc zajímavého, ale pořád je to zábavnější, než kamarádovi kecy. Doufal, že když dá dostatečně najevo, že ho Baekhovo starosti ani v nejmenším nezajímají, tak mu dá pokoj. Očividndě marně.
"Tak s jeho povahou se to dalo předpokládat? No nevím... mně přijde, že se občas chová spíš jako pořádná děvka," poznamenal Baekho a zavrtěl se. Ležel na podlaze na bříšku a podlaha byla tvrdá.
Aron se neudržel a musel se hlasitě zasmát.
"On a děvka? Prosím tě, prober se. Kde přesně v něm vidíš děvku?" dostal ze sebe mezi smíchem. "Vždyť je jako jeptiška!"
Baekho uraženě nafoukl tváře a rychle se vyšvihl do sedu. Tím rychlím pohybem a uraženým pohledem na sebe upoutal Jonghyunovu pozornost. Leaderovo prsty přestaly běhat po klávesnici a jeho oči se upřely na ty dva.
"Má to prostě napsaný v očích! Kouká se tak... občas," ohradil se Baekho, možná hlasitěji, než bylo potřeba.
"Jasně. Podle sebe soudím tebe, že jo?" odpověděl mu Aron s úsměvem andílka.
Baekho se natáhl a praštil ho do ramene. Nenáviděl, když z něj Aron dělal nadržené prase... kterým byl. Ale to nic neměnilo na faktu, že mu nebylo příjemné, když to říkal takhle nahlas.
"Nech toho! Vždyť je to pravda... je to děvka. Stojím si za tím."
"Jasně. Je to děvka, která ještě nikdy nedostala svojí první pusu, natož něco víc." Aron se zase musel smát. Baekho měl chuť ho zmlátit. Nesnášel, jak ho tou svou logikou pokaždé dostal do kouta. Byl si jistý, že moc dobře ví, co tím myslí - Ren v sobě měl takovou přitažlivost, vysílal pohledy... A Aron věděl, že chce říct přesně tohle.
Jejich hovor si už získal leaderovu i Minhyunovu plnou pozornost. Oba na ně koukali a poslouchali každé jejich slovo. Ti dva se dohadovali každou chvíli a většinou se to zvrhlo v pěkně vtipnou výměnu názorů. Ostatní členové měli občas tendence donést si k tomu popcorn, když sledovali už vygradovanou hádku. Jakože jejich hádky gradovaly opravdu hodně.
"To je úplně jedno, že ještě nebyl políbený. Prostě to má v sobě!" zavrčel Baekho. JR se mezitím zoufale snažil pochopit, o čem ti dva, sakra, mluví. "Způsob, jakým kouká, jakým se pohybuje, když ho snímají kamery..."
"Já si to nemyslím..." opáčil mu Aron a opět upřel pohled zpátky na televizní obrazovku. Hodlal se vrátit k původnímu plánu - ignorovat ho a doufat, že si ho dřív nebo později přestane všímat. "A skloň se aspoň. Nevidím."
"Dokážu ti to!" zavrčel mladší chlapec. Jeho tvrdohlavá povaha nesnesla, když mu Aron nedal zapravdu a dokonce si dovolil ho ignorovat.
Oči staršího se na něj upřely. "Jak?"
"Sázka."
"Sázka? Jak to s tím souvisí?" podivil se Aron.
"Vsadíme se, kdo z nás ho dostane dřív do postele. Potom uvidíš, že je děvka," zavrčel blonďák, který se se svou bisexualitou ani netajil. Proč taky, když ve skupině na tom byla většina kluků podobně?
"Jak to dokáže, že je děvka? Ukáže to jenom to, že je to ještě naivní dítě, které uvěří několika sladkým slůvkům," ozval se.
"A taky to, že si chceš pořídit důvod, aby ses s ním mohl vyspat." Věděl, že má pravdu - že se tohle všechno děje jenom proto, že je Baekho z Reníka úplně vedle. Věděl, jak moc jej to mládě přitahuje... a upřímně - nedivil se mu.
"Tak jinak... s kým se vyspí dřív... a musí to být do měsíce," přitvrdil Baekho, měříc si ho vyzývavým pohledem.
"Není to trochu mo -"
"Bojíš se, hm? Nedokážeš to?" skočil mu Baekho do řeči.
Jonghyunovi mezitím docvaklo, o čem se tady asi vede řeč a přestávalo se mu to líbit. Směr myšlenek těch dvou ho začínal děsit. Opravdu hodně děsit. Všiml si vykuleného Minhyuna a vyměnil si s ním pohledem. Očividně je oba napadala stejná myšlenka.
"Nebojím!"
"Dokaž to!"
"Nepřijde mi to vůči němu fér," přiznal Aron v rozpacích, že to musí přiznat. Reník byl... jako víla. Nesmělo se mu ublížit, byl tak křehký. Zvenku i zevnitř.
"Takže se bojíš." Vítězoslavnost v Baekhově hlase se nedala přeslechnout.
Leader si mezitím trochu oddechl. Aron je rozumný, zarazí to. Bude to dobré. Nechají toho maličkého na pokoji. Aron po něm střelil pohledem. Viděl, že se uvolnil, když začal Baekhovi odporovat.
"Nebojím se! Jenom mi to nepřijde správné," vysvětlil potom.
"Stejně bys prohrál," zkusil to bloďáček odjinud. Věděl, že Aron je neuvěřitelně soutěživý tvor a že nedokáže snést, když mu někdo řekne, že na něco nemá.
"Fajn, fajn! Vyhráls!" zakřičel Aron, zatímco se prudce stavěl na nohy. Baekho nezahálel a postavil se taky. Menší mladík si ho vztekle přeměřoval pohledem. Měl z toho husí kůži.
Blonďák mu nastavil ruku. Aron se na něj podezřívavě podíval.
"A co z toho budu mít já?" zeptal se.
"Kdo vyhraje, může si ho nechat," zavrčel Baekho.
"Ujednáno!"
"Ujednáno."
Jonghyun na to všechno zíral s otevřenou pusou. Jako leader by to měl v klidu vyřešit. Zakázat jim, aby se sázeli o panenskost zadečku nejmladšího člena. Měl by se ho v klidu zastat a všechno to uvést do pořádku. Vysvětlit jim, že to je špatné. V klidu, potichu. V klidu... Měl by, ale...
"No to si snad ze mě, kluci, děláte prdel? Kdo si myslíte, že jste?" rozkřičel se a rychle se postavil od stolu, až mu z uší vypadla sluchátka, div že nepřeklopil židli nebo jiný kus nábytku. Rozhořčeně si je oba měřil pohledem.
"Copak? Chceš se přidat? Myslíš si, že jsme si nevšimli, jak na Reníka pořád koukáš?" zeptal se Baekho s notnou dávkou škodolibosti.
Leader začínal vidět rudě. Vždycky byl výbušný... špatně ovládal vztek.
"Okamžitě to odvolejte! Žádná sázka se nekoná," zavrčel. Už nekřičel. Šeptal, ale ostatní členové věděli, že šepot je horší, než křik. Po šepotu většinou přicházel proslov... nebo rána. Všichni sborově ovšem zastávali názor, že to první je horší.
"Vážně, JR? A co uděláš pokud ne, hm?" zeptal se Baekho. Tiše, provokativně. Na tváři arogantní úšklebek.
Jonghyun mlčel. Samozřejmě, že mu to nemůže zakazovat. Neexistuje nic, co by ho opravňovalo k tomu, jim zakazoval jejich sexuální život. Ani když byl takový. Ani to, že je leader ho k tomu neopravňuje... nemá žádnou pravomoc. Nemůže je donutit.
Jedna věc ho ale udivovala nejvíc - jak se stalo, že je jeho kamarád taková svině? Nikdy takový nebyl. Nebo si myslel, že není. Chudák Ren... tohle ho zlomí. Je si tím jistý. Nesmí to dovolit.
"Řeknu mu to."
"Tak ty to Reníkovi řekneš?" šeptá, zatímco překonává tu krátkou vzdálenost mezi nimi. "S jeho povahou by možná dokonce odešel od skupiny... a to nechceš, že ne? Aby se kvůli tobě rozpadla skupina? Teď, když jsme sotva debutovali. Už by se nikdo z nás nemusel nikdy uchytit... nezkazíš nám život, že ne, JR?" začal Baekho, s tím zlým, podmanivým hlasem a šelmovsky přivřenýma očima. Věděl, že v téhlé chvíli mu je jedno, jestli by pokazil jejich životy - měl pocit, že Jong možná právě uvažuje, jak je co nejefektivněji ukončit a tak dodal, "Už nikdy by jsi ho neviděl."
Hyun na něj zíral. Nechápal, proč se chová jako taková svině. Chtěl mu něco opáčit, vynadat mu, začít křičet, že by Ren přece neodešel. Ale věděl, že jeho křehké srdíčko by to tu potom nevydrželo. Pořád by čekal na útok. Nakonec by utekl. Určitě ano. Byl až moc... nezkažený na to, aby se uměl v klidu pohybovat v tomhle světě. Celé mu to přišlo zatraceně přitažené za vlasy. Jak se mohl Baekho rozhodnout k tomu, tohle udělat tak... snadno? Byl si jistý, že za tím musí něco být. Blonďák byl sice trochu temperamentní a nepředvídatelný, ale nebyl zlý... nechápal, nevěděl...
Tiše na něj koukal. Nevěděl, co říct. Věděl, že není nic, co by proti němu mohl použít. Třásl se po celém těle, jak se snažil potlačit tendenci mu dát pořádnou ránu, aby se probral. Ví vůbec, co to tu kecá za nesmyly? Možná si to do rána uvědomí, třeba ze to může jenom únava... zkusí s ním ráno promluvit, ale teď... teď mu nemá co říct.
A tak se prostě sebral a vytratil se nejprve do koupelny, kde se osprchoval, a potom do svého pokoje. Tedy - do jeho a Renovo pokoje. To si nenápadně vydupal, když se do dormu stěhovali... přece jenom... chtěl mu být nablízku. Pořád.
Potichu za sebou zavřel dveře. Když se otočil do pokoje, tak se musel pousmát - Reník v růžovém tričku na spaní ležel stočený do klubíčka, odkrytý, s naprosto sladce otevřenou pusinkou. Dlouhé rozpuštěné vlásky mu v měsíčním světle zářily, leskly se jako stříbro.
Z přemýšlení ho vytrhlo Reníkovo tiché zaskučení. To koťátko se s tichým kňučením přetočilo na druhý bok, čelem do pokoje, a objalo zmuchlanou přikrývku. O čem se mu asi zdálo? Moc by si přál, aby mu bylo umožněno vidět tomu miláčkovi do mysli, aspoň na okamžik. Co se takové osobě může zdát? Vypadá tak sladce, nevinně. Až moc na člověka. Je moc nezkažený, nevinný. Musí to být anděl.
Mladší ze spaní nakrčil nosík a něco si pro sebe nespokojeně zamumlal, vrtíc se, jak hledal nejlepší polohu na spaní.
Měl pocit, že to s ním sekne, jak moc byl mladší sladký. A tomuhle maličkému chtějí ublížit? Ne, to nedovolí. Nikdy by to nedovolil. Neodolá a, stejně jako každý večer, přejde k Reníkově posteli a tiše mladšímu vtiskne letmý polibek na tvář.
"Neboj se, maličký. Ochráním tě," zašeptá, načež se odebere do své vlastní postele a nechá se ukolébat do říše snů s tím, že veškeré problémy vyřeší až ráno.

 


Komentáře

1 luczaida luczaida | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 4:15 | Reagovat

Vypadá to zatím docela zajímavě, doufám, že to nebude tak depresivní jak ta druhá povídka, kterou píšeš (btw, promiň, že jsem ji neokomentovala). Jen bych asi omezila to oslovení 'Reník'. Naskakuje mi z toho vyrážka :D Minki by stačilo :D

2 Yuki Yuki | Web | 9. srpna 2013 v 8:26 | Reagovat

:D já snad padnu! Ty charaktery jsou moc pěkně vymyšlené (znám už Minhyuna jen jako toho snílka :D ), ale Baekho!! Ty mrcho perverzácká, nadržená! ať  mu Aron, nebo JR zaplatí děvku profesionálku a třeba se to pak vyřeší! ^^
Další díl prosím, chci vědět víc!! :D

3 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 9. srpna 2013 v 18:39 | Reagovat

Tak já teda vážně nevím čeho si se bála, protože je to naprosto úžasný! :D
Ale jako, že Baekho bude takovej zmetek, to jsem nečekala. :D :D Ovšem i tak to je suprový, tešim jak se to bude vyvíjet dál. Chudák Ren, kdyby jenom tušil.... :D
Sice teda BB miluju snad ze všeho nejvíc, ale jsem si jistá, že i tahle povídka se bude řadit k mým oblíbeným, muhuhuhu... :D

4 Barica Barica | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 15:04 | Reagovat

No začíná to velice, převelice slibně! jdu omrknout zbytek :D

5 Karin Karin | 4. května 2014 v 13:58 | Reagovat

Jsem zvědava jak to bude dál. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013