Broken butterfly - 10. kapitola

18. srpna 2013 v 12:10 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Omlouvám se, že jsem se teď dlouho neozvala. Není to tak, že bych nechtěla... ale prostě mi nejde psát. Běžně se mi stává, že napíšu několik stran a potom to všechno smažu a tak...
Každopádně jsem splácala další kapitolu BB. Opět jsem odběhla k Minhovi, časově se nacházíme ve stejný den jako v minulé kapitole. Nemyslím si, že by tahle část byla nějak dobrá... ale zase netuším, kdy se mi povede napsat něco lepšího (nebo jestli v dohledné době vůbec xD). Mám špatnou náladu, nemůžu vůbec spát, takže jsem jako zombie poslední dobou. To to psaní moc nejde...
Každopádně to nebudu zase miliardu let okecávat, doufám, že si kapitolu užijete :)



Zívnul a protáhnul se. Jak je to dlouho, co se v noci pořádně vyspal? Ani si nepamatuje. Týden, dva? Někdo tu práci dělat musel... a potom, co musel po otcově smrti udělat zásadní škrty mezi zaměstnanci, mu moc lidí nezbylo... prostě pro to musel něco obětovat. Třeba svůj spánek. Ano.
Raději se napil kávy a znova se ponořil do počítače. Případ to byl jednoduchý, ale i tak nehodlal cokoli ponechat náhodě. Teď zvlášť záleželo na tom, aby si firma udržela dobré jméno.
Frustrovaně zavrčel, když se jeho telefon rozezvučel, ale nepodíval se na něj. Moc dobře věděl, kdo píše. Zase. Tak jako každý den. Už pár týdnů. Pomohla by změna čísla nebo by si ta stíhačka našla i to nové...? Nejspíš by si ho našla. Byla by to jenom spousta papírování proto, aby měl dva dny pokoj.
Zatřepal hlavou, aby rozehnal nechtěné myšlenky a mohl se soustředit na práci. To, že telefon zazvonil znova, hned dvakrát za sebou, mu moc nepomohlo. Jenom s vypětím všech sil se donutil ho nevzít a nemrštit s ním přes celou místnost.
Zavrčel a vrhnul se po tom nevinném přístroji, když zazvonil počtvrté. Samozřejmě. Hyuna.

Minho Oppa, co děláš dnes večer?

Co kdybychom šli na večeři?

Proč mi neodpovídáš?

Tyto zprávy okázale ignoroval a rovnou je po přečtení znova smazal. Při čtení té poslední se ale musel pousmát. Nebyla od Hyuny...

Bože, můj pitomý spolusedící mi tu usnul a nechal mě samotného. Já se tu asi unudím! Nesnáším angličtinu! Napiš mi něco povzbudivého -__-"

Pousmál se. Nemohl zabránit tomu, aby jeho tělo zalila pozitivní energie. Byl jako puberťák. Ten kluk s ním dělal divy, opravdu. A to spolu vlastně prakticky nic neměli... od toho prvního polibku se zastihli jenom dvakrát a to hodně narychlo, většinou ráno předtím, než musel Minho do práce. Nechtěli, aby to Minnie věděl, a tak se nemohli scházet u Minha... a ani u Kibuma, protože nebyl způsob, jakým by dokázal rodičům vysvětlit, proč si tahá domů dospělého, o deset let staršího muže.
Takže jeho koťátko se nudí?
Znova se pousmál a začal rychle psát odpověď.

Tak spolusedící? Mám žárlit? … Měl bys dávat ve škole pozor, zlato. Chybíš mi.

Bylo mu jasné, že teď už vůbec nemá cenu se snažit o práci - usmíval se jako idiot a dokázal jenom čučet na rozsvícený displej mobilu a čekat na sms. Zdálo se mu, že to trvalo celou věčnost, než mu mladší odpověděl, ačkoli mu to nezabralo ani celou minutu.

Je ošklivý, vůbec nemusíš žárlit. Taky mi chybíš... myslíš, že by sis mohl dneska udělat v práci čas? Chybí učitel, takže mi rozvrh vyšel tak, že končím o tři hodiny před Minniem. Chtěl bych tě vidět.

Měl by být v práci... nemůže si to zase nést všechno domů a potom na tom dělat v noci. Tohle dělá až moc často. Nesmí se pořád takhle týrat. Jeho zdraví to odnese, dřív nebo později. Musí spát...

V kolik pro tebe mám být před školou? Těším se!

No co, nějak to dodělá. Snad. Dokázal to jindy, dokáže to i teď. Kdy jindy se mu poštěstí být s Keyem plus mínus čtyři hodiny o samotě? Stojí mu to i za to, kdyby dneska vůbec neměl jít spát.
Raději přestal lelkovat a ponořil se, co nejvíc do práce. Měl by se snažit toho do půl dvanácté, kdy má být před školou, jak mu Key psal v poslední sms, stihnout, co nejvíc, aby toho potom měl doma co nejméně. Věděl, že se pomalu upracovává, ale i tak... vzpomínka na úsměv mladšího mu úplně stačila na to, aby se nezhroutil už jenom z vyhlídky další noci strávené v nepohodlném křesle v pracovně.

Před školou stál už za pět minut půl. Přistihl se, že se usmívá jako psychicky narušený jedinec a kontroluje hodinky každých pár sekund, doufajíc, že se minutová ručička nějak závratně pohnula, jako nějaká puberťačka. Key má na něj špatný vliv. Opravdu špatný. Takhle by se dospělý muž rozhodně chovat neměl. Nemohl zabránit tomu, aby ho navrtal červíček výčitek. Tímhle svým chováním může ublížit Minniemu... může ohrozit firmu a tím pádem i jejich finanční stav. A to ani nemluví o tom, že je zamilovaný do jeho nejlepšího - jediného - kamaráda, který je mimochodem o deset let mladší... občas se začínal cítit jako pedofil. Vždyť ještě ani není dospělý...
Z pochmurných myšlenek ho vytrhl až první student, který prošel dveřmi školy. Zpozorněl a začal pozorovat dveře. Nemohl se dočkat, až ho uvidí... přistihl se, že natahuje krk, jak nejvíc může, aby viděl přes dav. Znova si v duchu vynadal, že se chová jako malý. Měl by toho nechat. Nejenom, že se chová jako dítě, ale až moc často vede v duchu diskuze sám se sebou. Je jenom otázka času, kdy se se sebou začne hádat nahlas. Asi ho psychické vypětí posledních let nějak poznamenalo a on se zbláznil. Určitě ano.
Key se z davu studentů vynořil zčistajasna. Minho si ho celého prohlédl od hlavy k patě. Bylo zvláštní vidět ho oblečeného v něčem tak přízemním, jako je školní uniforma. Musel se pousmát, když si všiml jeho bot. Byly tygrované, na vysoké platformě. To by nebyl jeho Key, aby na sobě neměl aspoň jednu šílenost.
Očka mladšího se úplně rozzářila a na tváři se mu objevil široký úsměv, když si všiml staršího, jak na něj čeká, ležérně se opírajíc o nablýskaný sporťák. Nemohl ovládnout nadšení, a tak k němu napůl došel, napůl doběhl.
"Ahoj, Minho!" pozdravil vesele.
"Ahoj, zlatíčko," odpověděl mu Minho a usmál se na něj. Ty dva dny, co ho neviděl mu přišly jako věčnost... byl bez toho malého nešikovného třeštidla ztracený. Tak moc ho chtěl obejmout, umačkat v náručí, ale věděl, že nemůže. Ne před školou. Bylo tu moc zvědavých očí, které by z toho mohly udělat skandál... o což nikdo nestál.
Pokynul Keyovi směrem k autu a sám nastoupil.
"Stýskalo se mi," pípl Key, zatímco vyjížděli z parkoviště. Minho se musel pousmát nad tím, jak blondýnek zrudnul a odvrátil zrak. Normálně to byl možná až příliš sebevědomý kluk... no, v jeho společnosti to bylo spíš takové malé stydlivé koťátko. Zdálo se, že s Kibumem dělá stejné divy, jako on s ním.
Podíval se po něm. Ten pohled mladšího ho naprosto odzbrojil. Ty dvě nádherné nevinné oči na něj zahlížely s takovým mořem oddanosti... nemohl si pomoct... musel si vynadat, když si uvědomil, že kdyby nebyl pitomec, tak mohl s Keyem být o dva roky dýl a ušetřit jim spoustu trápení.
Pousmál se, když Key poplašeně zamrkal a uhnul pohledem, když zjistil že je pozorován.
"Miluju tě, Kibummie," uniklo mu ze rtů dřív, než to stihl zastavit. V duchu si vynadal. To tomu dal... naštve se na něj Key? Co když to tak necítí... bože, on mu to poprvé řekne v autě. Takhle. Romantika veškerá žádná. Cítil se jako největší hlupák...
Cože? Co to Minho řekl? On ho... miluje? Myslí to vážně? Nepochybně ano, proč by lhal. Nevěděl, co má dělat. Cítil se, že asi vybuchne štěstím. Bože, Minho ho miluje...
Pocítil dotek na stehně, jak ho Key něžně pohladil, pohled sklopený, tvářičky rudé. Takže se nezlobí? Okamžitě si uvolnil jednu ruku z volantu a propletl si s mladším prsty. Něžně ho hladil palcem, bylo mu dobře.
"Taky tě miluju," broukl tiše Kibum. Okamžitě od Minha odvrátil obličej, a jeho tvář nabrala ještě rudější nádech, než doposud. Minho stuhnul. Nečekal, že od mladšího uslyší odpověď a ty jeho rozpaky byly tak rozkošné... těšil se, až konečně dojedou domů. Do domu, který bude na tři hodiny úplně prázdný, kde je vůbec nikdo neuvidí. Do domu, ve kterém budou moci dělat cokoli, co budou chtít.
 


Komentáře

1 luczaida luczaida | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 16:21 | Reagovat

Tyjo... Minho schládni! :D
Doufám, že ty tři hodiny jen tak nepřeskočíš a dočkáme se jich hned v další kapitole! :D

2 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 18. srpna 2013 v 20:35 | Reagovat

HEY!! včera... (hups......) dneska ve dvě ráno (/v noci) jsem dočetla devítku a já myslela, že se rozteču.. x3 a ted tohle.... ty mě chceš zabít?! o.O to je tak dokonalý!! *3*

3 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 20. srpna 2013 v 13:54 | Reagovat

Tři hodiny.... tři hodiny... Uááhááááá musim vidět ty tři hodiny! Muhahahaha..
Super kapitola. Chudák Minho je takovej upracovanej, ale Key je konečně zase s nim a maj tři hodiny!*mimo realitu* Uáháááá, bože sem to ale úchyl. To nic neměmní na tom, že zoufale chci vědět co se bude dít i když představu mám, muhuhuhu. :D Nemůžu se dočkat pokračování! Yey! :D

4 Barica Barica | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 14:29 | Reagovat

Tak tři hooodinyyyy, jooo? Fáááákt?? A co budou dělat? Hrát scrabble? Nebo diskutovat o teorii relativity...?
Dost keců, padám na další kapitolu, a to urychleně! :D

5 Karin Karin | 3. května 2014 v 21:51 | Reagovat

Minho copak bys chtěl dělat? :-D

6 S c a r s S c a r s | Web | 4. května 2014 v 18:34 | Reagovat

Well, well, well :D čekala bych ještě nějaké další oťukávání, ale už mu říká koťátko a vypadá to na oficiální vztah :D když tam ale byla zmínka o tom, jak by mohla informace o jejich vztahu zničit Minhovu pověst a i pověst firmy, tak se docela děsím :( snad z toho nic nebude!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013