Broken Butterfly - 8. kapitola

6. srpna 2013 v 23:59 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Ahoj, mám BB! Lidi, mně jde zase psát. Jupíí!
Omlouvám se, že sem tu kapitolu dávám tak pozdě - chtěla jsem ji dát dřív, ale ta nehorázná bouřka mi to překazila. Teda... spíš hysterická babička, která mě v tom počasí odmítala pustit k pc s tím, že může do baráku uhodit blesk atd. -__-"
V téhle kapitole se trošku věnuji Jonghyunovi... možná trošku víc, když je to z jeho pohledu, že :D A nejspíš se mu budu věnovat i v příští kapitolce :)
Jinak mám napsanou první kapitolku Between... ale trochu se bojím ji zveřejnit... chci udělat dobrý dojem a bojím se, jestli jsem to tam trošku... nepřehnala. Prostě... mně se líbí, ale bojím se, že je to trochu moc...
No, každopádně já běžím. Každý komentář potěší! Takže budu ráda, pokud se vyjádříte, řeknete mi, co dělám dobře nebo klidně i to, co dělám špatně.


Konečně začal zvonit zvonek. Poslední hodina je u konce. Začal si pomalu házet věci do tašky, stále pohledem propalujíc chlapce sedícího před ním. Líbilo se mu, jak to to štěně znervózňuje... jak se pořád ošívá a nenápadně se na něj otáčí jenom proto, aby mohl poplašeně uhnout pohledem, když zjistí, že je opravdu pozorován.
Vlastně to štěně bylo strašně rozkošné... všechno na něm mu přišlo roztomilé. Sledoval hru světla v jeho oříškových vlasech, byl jimi naprosto uchvácen.
"Promiň," pípl tiše pozorovaný a rychle stočil pohled k zemi. Jonghyuna to vyvedlo z míry. Opravdu slyšel to, co slyšel?
"Cože?" vyhrkl překvapeně.
"Já... omlouvám se," zopakoval Taemin. Pohled měl zabodnutý do země, byl k němu otočený bokem.
"Za co, prosím tě?" zeptal se a něžně se na něj usmál.
Taemin se na něj náhle otočil celým tělem a upřený pohled mu začal opětovat.
"Za včerejšek... omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjel. Nemohl jsi to vědět. Omlouvám se."
Jonghyun se musel pousmát. "Neomlouvej se, je to v pořádku."
"Ale -"
"Žádné ale. Nezlobím se. Měl jsem si dávat pozor na pusu," odpověděl mu. Věděl, že to opravdu tak trochu přehnal, ale když on na něj upíral ten sladký štěněčí pohled... nemohl jinak, než se k němu chovat jako k malému dítěti, které potřebuje chránit. Čímž do jisté míry i byl. Nechápal, kde se to ve něm tyhle ochranitelské pudy berou.
"Vážně?" zeptal se podezřívavě a nepatrně přitom nafoukl tvářičky a našpulil rtíky. Zdálo se, že si ten pohyb ani neuvědomuje, ale v Jonghyunovi to vzbudilo nutkání k němu přiskočit a začít ho ňuníkovat.
"Samozřejmě," ujistil ho místo toho a znova se na něj usmál, vstávajíc ze své židle. V tom ho Minnie okamžitě napodobil a postavil se tak rychle, až zavrávoral a musel se chytit desky stolu, aby nespadl na zadek. Jonghyun se tomu zcela upřímně zasmál. A Minnie se po chvíli přidal. Hyun byl mimo z toho, jak zní hlásek toho maličkého. Jako zvonečky. Tak čistý a nádherný. Přestal se smát a jenom na něj okouzleně koukal. Byl tak nádherný. Skoro jako malý andílek.
"Minnie!" ozvalo se ode dveří. Jonghyun se tam rychle podíval. Stál tam nějaký vyperoxidovaný chlapec a divoce na Taeminnieho mával. Nemohl si pomoct, ale bodl v něm osten žárlivosti, když se na něj Minnie omluvně podíval a s tichým "Tak ahoj" zmizel za blonďákem. Kdo to je? A co s Minniem má? Nejsou snad...? Ne, to určitě ne. Nebo...? Ne!
Zaraženě zamrkal, když si všiml, že je ve třídě poslední a že by měl být už dávno někde jinde. Byl domluvený se svou nejlepší kamarádkou, že na něj počká před školou. Tak dlouho ji neviděl a nechá ji čekat. No co je to za muže? Rychle se probral a začal pelášit před školu.
Jeho kamarádka tam na něj čekala ve stínu rozložitého stromu a když ho zpozorovala, tak mu zamávala. Rychle se k ní rozešel. Už z dálky se na sebe usmívali. Jak je dlouho, co jí naposledy viděl? Rok? Asi ano. Studovala v zahraničí a tak doma moc času netrávila a když ano, tak se většinou nenašla příležitost, aby se s ním mohla setkat.
"Sulli!" zaradoval se a sevřel drobnou dívku v náručí. Jak moc mu chyběla. Byla jeho vrba, pokaždé, když se mu něco stalo, tak šel za ní. Byla jeho nejbližším člověk.
"Jonghyunnie! Ahoj!" zašveholila.
"Jak ses měla v Americe?" zeptal se. Skoro nadskakoval, jak nedokázal tlumit své nadšení.
"Skvěle! Všechno je tam tak jiné... ale prvních několik týdnů jsem tam málem umřela hlady. To bys nevěřil, co za blafy tam do nás ve škole cpou. Vlastně... teď už mi to chutná. Asi je to o zvyku, no... ale každopádně musíme zajít někam na jídlo. A taky do obchoďáku, slíbila jsem jedné americké kamarádce, že jí něco dovezu. Ona je úplnej magor do k-popu..."
A tak Sulli mluvila a mluvila. Mluvila až celou cestu k Jonghyunovi. Vyprávěla mu vtipné historky a zážitky z Ameriky. Vyprávěla mu o tamějších lidech, zvycích, jídlech... Potom ho stihla několikrát ujistit, že se tam za ní někdy určitě musí přijet podívat. Možná byla až moc upovídaná, ale Jonghyunovi to nevadilo - moc rád jí poslouchal.
Sulli zmlkla až když Jjong strkal klíče do zámku od bytu. Ačkoli se s Hyunem kamarádila už od školky, tak se pořád nepřenesla přes stydlivost před Jonghyunovým otcem a jeho přítelkyní. Jediný člen jeho rodiny, před kým byla schopná prohodit víc, jak tři slova a to dobrý den a nashledanou, byl jeho malý bratříček Yoogeun. Možná to je tím, že mu jsou jenom tři.
"Tati?" zakřičel do bytu. Zdálo se, že je prázdný. Šel se, se Sulli v patách, podívat do obývacího pokoje a do kuchyně, aby zjistil, že tam nikdo není a že na lednici je magnetem přidělaný papírek se vzkazem.
Musela jsem se vrátit do práce. Můžeš prosím dojít pro Jongjaeho do školky?
"Hm, Sulli, vypadá to, že do toho obchoďáku půjdeme i s bráchou," oznámil jí Jonghyun a strčil jí do ruky papírek.
"To nevadí. Vlastně jsem se na něj docela těšila. Myslíš, že si mě vůbec ještě bude pamatovat?" zeptala se, zatímco si sedala na kuchyňskou židli.
"Ale jo. Pokud teda není po taťkovi..." zasmál se, "tak tu chvíli počkej, půjdu ze sebe sundat tuhle odpornou věc," dodal, přičemž tahal za rukáv uniformy. Nečekal na odpověď a rovnou se odebral do pokoje.
Nesnášel školní uniformy. Rád se oblékal výstředně a docela odvážně, ale ve škole musel být tak... při zemi. Rozčilovalo ho to. Otevřel skříň a pousmál se, přesně věděl, co si obleče.
Rychle se převlékl a přejel se pohledem v zrcadle. Musel sám uznat, že je sexy. Velké, vytahané bílé tílko s velkými průstřihy, které ozvláštnil dlouhým černým řetízkem, na němž se houpal masivní kříž. A v neposlední řadě, jeho nejodvážnější část šatníku - černé kožené kalhoty, které jeho vypracované tělo obepínaly těsně, jako by měl druhou kůži. Ještě si rychle poupravil vlasy a rychle vyběhl za Sulli. Byl si jistý, že dnes se za ním otočí nejedna dívka. A byl si jistý, že s jeho orientací mu to bude úplně ukradené... tak jako vždycky.

Se Sulli celé odpoledne ubíhalo až nepříjemně rychle. Pořád mu něco vykládala a přitom si hrála s Yoogeunem, který nejenom že ji nezapomněl, ale dokonce ji měl rád stejně hodně jako předtím.
Upřímně - to spíš Jonghyun s ní měl problém držet krok. Za ten rok úplně odvykl jejímu zrychlenému tempu, a tak potom, co ho protáhla metrem až do obrovského několika patrového obchodního domu, ve kterém stihli navštívit většinu obchodů, byl rád, když se mohl dole v patře s restauracemi svalit na okraj obrovské fontány, která tomu všemu dominovala, a trochu si odpočinout. Nechápal, kde Sulli, která si právě hrála s jeho bráškou, ještě bere energii. Nechápal ji, jak může sama se sebou vydržet a neumřít u toho na únavu nebo bolest nohou.
"A co ty, Jjongu? Co nového?" zeptala se ho, zatímco ňuníkovala Yoogeuna.
"Vlastně asi nic," odpověděl.
"No tak, neříkej mi, že se za ten rok nic nezměnilo," dorážela. Jonghyun si dával načas s odpovědí. Zíral nepřítomně před sebe a ztrácel se v myšlenkách... když v tom...
"No to si děláš srandu!"
Přímo před nimi v restauraci seděl ten, kolem kterého se celý den motaly jeho myšlenky. Nechápal, proč si ho všiml až teď. Určitě už tam seděl delší dobu. Zamračil se, když si všiml, že tam s ním sedí ten vyperoxidovaný z odpoledne.
"Co?" nechápala jeho kamarádka a následovala jeho pohled. Nic zvláštního neviděla.
"Tam je můj nový spolužák," obeznámil ji a pohledem propaloval blonďáčka, který tam seděl s ním.
"Který?"
"Oříškové dlouhé vlasy, ofina. Sedí s nějakým blonďákem," poslední slovo zavrčel. Sulli zapátrala v davu před nimi. Toho kluka si všimla skoro okamžitě - jeho vlasy byly opravdu unikátní. Musela uznat, že vypadá... zajímavě. S vytáhlou hubenou postavou a dlouhými vlásky působil tak nějak... křehce. Byla si jistá, že je to přesně Jonghyunův typ. A taky... nemohla se zbavit pocitu, že ho odněkud zná.
"Neříkej mi, že žárlíš," zasmála se, když si uvědomila, proč se její kamarád tváří tak kysele, zatímco pohledem propaluje blonďáčka.
"Já to ani neříkám. Ale ani to nevyvracím... Jenom tohohle kluka si pouští k tělu," postěžoval si. "Včera jsem se s ním snažil mluvit. Nakonec to dopadlo tak, že mě seřval jako malého kluka. Vím, že na to nevypadá, ale asi jsem ho naštval..."
"Jo tak ty ses s ním už pokoušel mluvit?" otočila se na něj Sulli. A prý že není nic nového. Málokdy se stává, že by Jonghyun vynaložil takové úsilí s někým promluvit jako první. Většinou mu kluci sami padali k nohám.
"No... moc to nedopadlo. Bojí se lidí. Ani se mu nedivím... ve škole se mu všichni snaží ubližovat. Asi ho všichni znají... ale on se chová jako by je neznal. Ačkoli o něm vědí celkem osobní informace..." vylíval si srdíčko. Potřeboval to někomu říct. A věděl, že Sulli může. Že ho vyslechne a pomůže mu, jak nejlépe bude umět. Jediná to o něm věděla a vždycky jeho homosexualitu brala jako jeho součást a ne vadu. Byl jí za to moc vděčný.
"Osobní informace?"
"Měl autonehodu... byl to tanečník a... podle všeho je to gay," řekl jí, zatímco ho zasněně pozoroval. Jak se drbe na roztomilém nosíku a přitom něco zuřivě vysvětluje svému kamarádovi. Jak podvědomě pohazuje vlásky s každým svým pohybem.
"Tanečník? Jak se jmenuje? Já si říkala, že mi je podvědomý!" zeptala se udiveně a těkala přitom pohledem z Jjonga na jeho objev a zpátky.
"Lee Taemin..." odpověděl bezmyšlenkovitě. Načapal se, jak na něj zírá a přitom se usmívá jako puberťačka nad plakátem svého idola. Okamžitě se donutil s tím přestat... moc dlouho mu to nevydrželo.
"Já si to myslela. Tys o něm nikdy neslyšel?" zeptala se ho. Jjong jenom vytřeštěně zavrtěl hlavou.
"Bože, žiješ ty vůbec? Jsi úplně mimo. Ve všem. Počkej," řekla a začala něco dělat na telefonu. Za chvíli mu podávala telefon s nějakým videem na youtube.
"To je ten tvůj Taemin před dvěma lety."
Neposlouchal jí. Neslyšel. Měl oči jenom pro to stvoření v telefonu. Byl to úplně jiný člověk. Vůbec z něj nevyzařovalo to, co teď. Tehdy to bylo jenom vysoké sebevědomí a sebejistota. Nebyl to malý motýlek, ale spíš sexy bestie. Neměl ty dlouhé vlásky. Neměl ten nevinný pohled. Ale měl božské tělo. Jonghyun sledoval, jak se svůdně kroutí do rytmu. Jak se proplétá melodií. Doslova hltal pohledem každičký jeho pohyb. Kdysi se hýbal jako kočka, šelma, která se vás každou chvíli chystá ulovit. Z té šelmy v něm nezůstalo zhola nic - teď byl jenom neškodné malé přítulné koťátko. Nechápal to, jak se mohl tak rychle změnit.
"Jak...?" zeptal se.
"Ty jsi opravdu mimo, že jo? To nekoukáš na televizi?" zeptala se Sulli.
"Proč?"
"Oba jeho rodiče se zabili při autonehodě. On v tom autě byl taky. Rozdrtilo mu to kotník a musel s ním být dva roky v nemocnici. Už si nikdy nezatančí. Říkali to ve zprávách. Jeho otec byl právník. Byl nejlepší v Soulu. Měl bys to vědět. Zastupoval vás, když zabili tvojí maminku," odpověděla mu Sulli klidně.
Jonghyun se podíval po Minniem. Tak tímhle si to jeho koťátko prošlo? To proto je takový, jaký je? Pocítil ještě větší nutkání ho ochránit. Sevřít ho v náručí a ochraňovat ho před světem. Udělá to, jednou to udělá. Je si tím naprosto jistý. Protože cítil, že v okamžiku, kdy zjistil, že chlapec, co mu už na první moment tak učaroval, toho tolik přežil a pořád byl schopný fungovat, si Minnie získal jeho srdce.
 


Komentáře

1 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 7. srpna 2013 v 17:20 | Reagovat

To je úžasnýýý ^-^
( ale znáš mě xDD marně sem si představovala jeho nejlepší kamarádku a jeho:DDD idkyž jsem věděla, že orientaci nezměnim pouhou myšlenkou:DDDDDDD *magor*)
Doufám, že brzo bude 9 kapitola *///* -w-

2 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 8. srpna 2013 v 10:31 | Reagovat

Yay, je to tuuu! Sice za chvilinku mažu do práce, ale tohle si prostě neodpustim! :D :D
Skvělej dílek. Konečně Taeminnie taky něco udělal, muhuhuhu.:D
A Jonghyun? On ma malýho brááškuuu a jmenuje se Jongjae! *umřela pod náporem roztomilosti* :D :D
No to je prostě úžasnej díl. Ale chudák Jonghyun, oni mu zabili maminku? Uááááháááá, takovýho dramatu nestíham pobírat. :D :D :D A Taemin jako sexy bestie! *kape jí slina* Už se nemůžu dočkat dalšího dílu! :D
A co se týká povídky Between, musíš jí sem dááát. Já jsem na ní natěšená až to neni pěkný! :D

3 Barica Barica | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 14:11 | Reagovat

Haha, vševědoucí kamarádka s pochopením pro gaye nastupuje! xDD Co bychom si bez ní počali že. xDD
...tys koukala na TTBY, že tě napadla Sulli a Amerika? :D

4 Nikla Nikla | 22. září 2013 v 12:58 | Reagovat

Žárlící, starostlivý a zamilovaný Jong se mi fakt líbí xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013