Broken butterfly - 9. kapitola

13. srpna 2013 v 12:14 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Dneska jsem zůstala půl noci vzůhuru a psala. Nevím proč, ale mám postižení, že dokážu psát jenom, když je venku tma :D Přes den mi to moc nejde.
Nakonec z toho ale vylezl jenom jeden dílek Broken Butterfly a několik nepovedených drabble, které nikdy nikdo neuvidí. To už ale odbočuji.
Dneska v BB popojedeme kousek dál v ději, protože jsem si všimla, že už devět kapitol se plácám pořád na stejném místě :D
Tak snad si kapitolu užijete :)



Týden. Dnešním dnem ve škole oficiálně přežil týden.
Nebylo to tak hrozné - od toho incidentu, kdy se ho z nevysvětlitelných důvodů Jonghyun zastal před Himchanem, se na něj nikdo nedovolil zle byť jenom podívat. Začínal se trochu uklidňovat. Trochu, maličko. Už nedostával panický záchvat pokaždé, když o něj kdokoli zavadil pohledem.
Ze zamyšlení ho vytrhl až zvonek oznamující konec hodiny. Poslední v tomhle dni. Taemin se rychle postavil na nohy a začal si balit věci. Chtěl rychle pryč. To, že se už nebojí tolik neznamená, že nemá strach vůbec.
Naházel si věci do tašky a chtěl rychle opustit třídu. Náhle se mu ozval bolavý kotník, zdálo se, že odmítá nést váhu jeho těla. Nohy se mu zapletly do sebe a on cítil, že začíná přepadávat dozadu. Zavřel oči a celý se napnul v očekávaném nárazu. Ale žádný nepřišel.
Otevřel oči a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Silné paže obmotané kolem jeho boků, tisknouc ho k pevnému tělu. Dvě čokoládové oči, takový kousek od něj, se do něj zabodávaly se stejnou silou jako obvykle. Ten pohled ho rozechvíval. Jonghyunovo tělo na svém si uvědomoval až moc jasně... nemohl myslet. Nemohl vůbec nic, kromě toho tiše zírat do tváře svého zachránce. Jak to, že z blízka je ještě nádhernější než z dálky?
Zmateně zamrkal a donutil se jemně vymanit z paží tmavovláska. Nejistě se postavil na nohu, která ho předtím zradila. Cítil, že se třese po celém těle. Byl rozrušený.
"Děkuju," pípl směrem k chlapci s pohledem zabodnutým do země. Cítil, že zase začíná rudnout. Bože, co to měl za zlozvyk se pořád červenat? Začínalo to být kapánek... nepraktické.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Jonghyun, když sledoval, jak se Minnie celý třese a rukou se opírá o lavici. Všiml si, že na pravé noze stojí jenom nejistě.
Opět ve třídě zůstali poslední a sami.
"Jo, budu v pohodě. Jenom se mi ta noha prostě občas ozývá," odpověděl a ze rtů mu uniklo tiché syknutí, když se pokusil na nohu došlápnout.
Jonghyun na něj vykuleně koukal. Tak úplně nevěděl, jak se zachovat. Bál se, aby se na něj Minnie zase neurazil. Nakonec došel k názoru, že když mu pomůže se na chvíli posadit, tak tím nic nezkazí.
"Pojď, pomůžu ti," usmál se na něj a jemně ho dostrkal až k židli, na kterou ho posadil.
Minnie sebou nechal manipulovat, jako by byl jen hadrová panenka. Až do okamžiku, kdy si Jjong klekl k jeho noze s tím, že se na kotník podívá. Očividně se mu chystal vyhrnout nohavici. Minniemu se zadrhl dech v hrdle. Z nějakých důvodů nechtěl, aby zrovna Jonghyun viděl ty ošklivé jizvy po operaci... i po jeho vlastním zásahu. Nechtěl si to přiznat, ale nepřežil by, kdyby se tomuhle zvláštnímu klukovi hnusil. A věděl, že se nutně musí hnusit každému, kdo ty jeho jizvy uvidí.
"Co to děláš? Nech toho," zarazil ho. "Jsem v pohodě, opravdu. To se prostě stává. Už to je dobré."
Vstal. Opatrně na nohu došlápl - už cítil jenom drobné bodání bolesti. Dalo se to přežít.
"Jdeš domů sám? Přijede pro tebe někdo?" zeptal se Jonghyun, hyperaktivně poskakujíc vedle něj při cestě školou.
"Jdu sám... proč?" zeptal se a zabodl do něj podezřívavý pohled. Proč se usmívá jako magor?
"Doprovodím tě. Nemůžeš jít takhle sám městem. Co kdyby se ti něco stalo?" usměje se na něj.
Minnie vykulí oči.
"To nemusíš. Bydlím daleko. Jedu metrem. Přece se mnou nepojedeš metrem jenom proto, abys potom mohl jet za chvíli zase zpátky," odporoval mu. Nikdy by mu nahlas nepřiznal, jak moc ho jeho slova zahřála u srdce. Co kdyby se ti něco stalo. Ta slova neslyšel od té nehody od nikoho kromě Minha. A u toho to tak snad ani nebral. Cítil se tak... potřebný.
"To nevadí. Pojedu s tebou rád."
"To nejde. Nechci, abys kvůli mně strávil celý den v metru. Dojdu to, opravdu," stál si za svým, ačkoli si v duchu pořád opakoval jeho slova. Cítil se, jako by se vznášel. On pro něj chce něco udělat. Prostě jenom tak je ochotný se trmácet metrem, protože se bojí o jeho zdraví. Cítil, že se jeho bolavá duše o skoro neznatelné procento zahojila.
"Tak uděláme kompromis - doprovodím tě aspoň k metru. Co ty na to?"
Taemin ani nechápal jak, ale ocitli se před školou. Šlo to celkem rychle, vzhledem k tomu, že jeho noha pořád trochu odmítala spolupracovat. Zastavil se. Byl nerozhodný. Nechtěl, aby kvůli němu Jonghyun ztrácel svůj čas, který určitě mohl využít o dost lépe... ale zároveň cítil potřebu být mu nablízku. Bez spolužáků a učitelů.
"Ale já tam opravdu dojdu..." odporoval mu nakonec. Jonghyun je důležitější, než jeho rozmary.
"Nechci slyšet žádné ale. Pojď," umlčel ho a zase mu daroval jeden z nádherných dech beroucích úsměvů.
"Dobře," dostal ze sebe Taemin po chvíli, kdy musel pracně rozdýchávat krásu druhého. Bože, jak se někdo může takhle usmívat? Není to normální. Ten kluk určitě není člověk.
Ztuhl. Ucítil prsty, které mu jemně přeběhly po zádech a usídlily se mu na boku. Až příliš intenzivně si uvědomoval dotek silné paže. Poplašeně vzhlédl k nevinně se usmívajícímu Jjongovi.
"Jongie?" vyklouzlo mu ze rtů. Znělo to trochu plačtivě. Jonghyuna na hrudi zahřál tón, kterým to Minnie řekl. Tak něžně si s jeho jménem pohrál na jazyku...
"Nekoukej se na mě tak. Bolí tě noha, ne?" odůvodnil pozici své paže. Minniemu se zdálo, že si ho k sobě přitáhl ještě blíž. Věděl, že by měl protestovat, ale nemohl. Nechtěl.

"Nechci, abys mi kupoval zmrzlinu," ohradil se Minnie. Jonghyun ho nadšeně táhl ke stánku se zmrzlinou, který potkali cestou k metru. Kterou, jak si Minnie nemohl nevšimnout, Jong záměrně protahoval, co to jenom šlo.
"Proč ne? Neříkej mi, že jí nemáš rád," otočil se na něj tmavovlásek a vykulil oči v hraném zděšení.
"No... mám," přiznal barvu Minnie. Mezitím se prsty nižšího kluka obmotaly kolem jeho zápěstí a on ho táhl ke stánku.
"Tak v čem je problém?" smál se na něj Jonghyun. Tak jako už hodinu v kuse. Pesimistický Taemin uvažoval, jestli oni dva vůbec žijí ve stejném světě - v tom Jonghyunově se všechno zdálo barevné, krásné a šťavnaté. V Minnieho... ne. Ale cítil se, že když je s Jjongem, tak jeho prostřednictvím také dokáže ochutnat všechny ty barvy a krásy jeho světa. Několikrát se dokonce načapal usmívat.
"Nejsem holka, abys mi kupoval zmrzlinu," rozčiloval se. To, že si ho s ní věčně všichni pletli okázale ignoroval.
"Vážně? Bez toho, abys mě upozornil, bych si toho nevšiml."
Taemin jenom protočil oči a dál se nechával táhnout.
"Zaplatím si to."
"Ne."
"Proč?"
"Koupím ti to," otočil se na něj Jonghyun.
"Nejsem holka," zopakoval Minnie. Přišlo mu absurdní, že by mu měl Jongie kupovat zmrzlinu. Vždyť si jí může dost dobře koupit sám. Je to jeden z nejbohatších lidí v Soulu, proboha.
To už stáli u stánku. Musel přiznat, že tenhle boj asi prohrál.
"Dobře, dobře. Tak já ti koupím zmrzlinu teď a ty mi jí můžeš koupit příště, dobře? Jakou si dáš?" upokojil ho Jonghyun a zkoumal nabídku. Dělal, jakože si vůbec nevšiml toho, jak Minnieho jeho slova vykolejila.
Přístě? Ono bude nějaké příště?
"Slyšíš? Jakou si dáš?" dožadoval se pozornosti.
Vykolejený Taemin mu jenom v mrákotách oznámil, že výběr nechá na něm a znova se ponořil do myšlenek.
Jak to, že s ním, troskou bez špetky radosti ze života, chce tenhle veselý člověk trávit čas? Proč s ním ten čas teď vůbec tráví? Vždyť to vůbec nedává smysl. On na jeho místě by se sebou vydržel... také už to se sebou nevydržel. Pokoušel se to skončit. Selhal. Zálibně pozoroval Jonghyuna, který se smál na prodavače a hlavou mu rychle proběhla jediná myšlenka - jsem rád, že se mi to nepovedlo... nepoznal bych ho.
Z myšlenek ho vytrhl až tmavovlasý, který mu pod nos strkal čokoládovou zmrzlinu. Tu svou si přendal do druhé ruky, aby ho znova mohl chytit kolem pasu. Taemin se chtěl bránit, že už ho noha nebolí a že chodil ještě může, ale nějak to prostě nešlo. Nešlo odolat tomu doteku.
"Děkuju," šeptl pouze. Netušil, za co vlastně děkuje. Za zmrzlinu? Za starost? Nevěděl. Nespíš za všechno.
Cesta k metru najednou ubíhala až příliš rychle. Taemin nakonec zjistil, že si s Jonghyunem rozumí víc, než by na první pohled čekal. Rozhodně by nečekal, že Jong zpívá. A už vůbec by ho nenapadlo, že až tak dobře. Když na to přišlo téma a Taemin ho požádal, jestli by mu teda nemohl něco zazpívat, tak čekal, že bude dobrý... ale ne až tak dobrý. Po celém těle mu naskákala husí kůže jenom z obyčejného tichého vyspívání několika tónu.
Ani se nenadál a vykládal tomuhle zvláštnímu klukovi o tanci. O tom, jak rád tančil. O písních na které tančil nejraději. O jeho oblíbených tanečních figurách. Dokonce se načapal i u líčení toho, jak moc mu tanec chybí. Byl to první cizí člověk, kterému se dokázal takhle otevřít.
A tak, když došli na stanici metra, se proklínal za to, že se tak hádal, aby Jjong nejel s ním. Jak moc by s ním chtěl ještě strávit nějaký čas! Zároveň s tím mu ale začalo být dost trapně - co by měl říct? Co by měl udělat? Nevěděl, jak se s ním má rozloučit.
Jonghyun to - tak jako ostatně vždycky - vyřešil za něj.
"Minnie, půjč mi tvůj telefon," řekl mu, když se dostali na stanici. Minnie mu mobil opravdu podal, ačkoliv si nebyl moc jistý, proč ho po něm chce. Jonghyun tam krátce něco namačkával. Potom začal zvonit jeho vlastní telefon.
"To já jenom abych se ujistil, že v pořádku dojedeš, víš," řekl mu a usmál se na něj.
"Nejsem dítě -"
Nečekané! Všechno se v Minniem vzbouřilo, když se ty dva měkké polštářky otřely o jeho spánek.
"Neříkám, že jsi dítě. Jenom chci, abys v pořádku dojel. Měl bys jít, Minnie, ujede ti to," zašeptal Jonghyun se zvláštní něžností v hlase, zatímco ho naposledy jemně pohladil po zádech.
"T-tak ahoj?" dostal ze sebe Minnie a jako v mrákotách nastoupil do metra. Naprosto mimo sebe se usadil na sedačku. Jediné, čeho byl v tuto chvíli schopen, bylo se usmívat jako idiot a přejet si prsty po místě, kde se ho Hyunnieho try dotknuly.
 


Komentáře

1 luczaida luczaida | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 1:49 | Reagovat

Máš to stejně jako já. Taky si říkám celý den, jak budu psát a stejně dělám hovadiny, pak je tma a já toho napíšu nejvíc :D
Takhle kapitola byla trochu lepší než ostatní... taková pozitivnější, Jonghyun vypadá na ten mazlivý typ :D

Btw ti musím pochválit ten lay. Je boží. Příjemný barvy a tak vůbec. Jen... nevím, jestli to tak má být, ale dávala bych si pozor na kvalitu fotek. Ten Soul vypadá dost rozmazaně. Možná by bylo hezčí, kdyby ty světla a ty výškové budovy byly ostřejší :) Jo a taky zbožňuju ten cover k BB říkala jsem to? Hrozně příjemná barva a tak celkově :)

2 Werů :D Werů :D | Web | 14. srpna 2013 v 12:02 | Reagovat

HAHA! *Zdechla!* Tak tenhle díl byl naprosto skvělý! *3* Ten taemin byl naprosto rozkošný, jak se furtm usel rozčilovat! *3* A Jonghyun to za něj opravdu vždycky vyřeší! :D
Já si nemůžu pomoct, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že je Jonghyun seme! :'D
Uááááá! *Třískla sebou!* Těším se na další díl, protože tahle povídka mě opravdu nadchla a to se mi moc často nestává! :DDDDD

3 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 16. srpna 2013 v 22:50 | Reagovat

*umřela blahem* :D
Celej tejden jsem byla pryč a absence internetu a nevědomost jestli je tu další díl mě vážně ubíjela. Ale hned po návratu jsem to mašírovala ke kompu a bác ho! Je to tuuuu! :D *stále má bundu a bágl na zádech* :D
Nádherná kapitola a taková sladičká. Muhuhuhu. :D Cukr se mi sypal i z uší, prostě dokonalost! Miluju tě, vážně tě miluju. :D :D :D
Dalšího dílu se už nemůžu dočkat! :)
A i přes to, že jsem utahaná jako kotě tak se ještě vrhnu na Between. :D :D A ten lay je naprosto famózní! Zbožňuju ho a to jsem si myslela, že tu výměnu za ten starý nepřežiju. :D :D Ale tenhle je nádhernej.. :D
ALe konec tlachání jdu na Between a pak asi usnu i za pochodu k posteli. :D :D

4 Barica Barica | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 14:20 | Reagovat

Já jim to tak strašně přeju, že kdyby jim někdo chtěl ubližovat nebo je rozdělit, vlastnoručně skočím dovnitř do povídky a zkopu ho do kuličky v zuřivém záchvatu xDD

5 karin karin | 3. května 2014 v 21:41 | Reagovat

Tahle povídka je nádherná. ???

6 S c a r s S c a r s | Web | 4. května 2014 v 12:02 | Reagovat

Ahh, skinship :3 Líbí se jakým tempem se sbližují a dokonce už si říkají zdrobnělinami :D ((ahh sorry, ale úplně se mi ježí chlupy na těle při těch zkomolených jménech :D zdrobněliny nikdy ani nebudou to pravý pro mě)). Haha konečně se blíží k polovině zveřejněných kapitol :D a snad to stihnu dočíst, než přidáš další kapitolu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013