Broken butterfly - 12. kapitola

21. září 2013 v 16:53 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
To chce oslavu - konečně jsem se dokopala napsat další díl Broken Butterfly. :D Myslím, že je ke konci možná trochu přeslazený, ale tak co naděláme, že. Aspoň do doby, než se to zase celé posere...
Jinak já jsem zase nemocná T_T Jak se mi tohle daří? Pokaždé jsem nemocná prakticky celý podzim a potom hodně chybím ve škole a musím toho spousty dohánět. Hrůza.
Ale zase na druhhou stranu jsem teď hodně psala. V příštím týdnu by tu toho mělo být víc. Thanatos, potom nějaká ta jednorázovka na B.A.P pro Kyuu (už to mám rozepsané), a potom mám rozepsaných ještě asi tři jednorázovky, ale to nevím, jak na tom budou...
Každopádně si po dlouhé době užijte kapitolu.



Měl chuť si nafackovat. Proč je tak nervózní z toho, vstoupit do té třídy? Jediné, co dokáže, je stát před třídou jako opařený a myslet na jeho paži, kterou tak neomylně obmotal kolem jeho ramen, jako by to bylo běžné... na jeho rty, kterými se lehce dotknul jeho spánku. A smska, kterou mu večer poslal moc nepomohla... on se bál, jestli dorazil domů v pořádku...
Pousmál se. Chtěl ho vidět. Což se rozhodně vylučovalo s faktem, že stál na chodbě a ten okamžik úmyslně oddaloval. Přece jenom... bylo to pro něj stresující. Jak by se měl chovat? Co by měl říct?
Přišel si tak zvláštně... nikdy před tou nehodou komunikační problémy neměl. A teď byl kompletně ztracený v uvažování nad spoustou slov a trapných frází. Měl by ho zdravit? Nebo ignorovat? Ne, ignorování je špatné. Takže ho pozdraví... a potom bude mlčet nebo mu ještě něco poví? Měl by se zeptat na to, jestli došel domů v pořádku? Ale on ví, že došel v pořádku - přece mu to včera psal. Vlastně mu toho stihl napsat hodně...
A dost! Prostě tam nakráčí a uvidí.
Jo, jenže to by první musel donutit nohy, aby se pohnuly. Zdálo se, že jeho rozhodnutí pokračovat v cestě okázale ignorují. Rozhodl se, že se prostě nebude chovat jako pitomá puberťačka ještě víc, než už se chová, a prostě půjde - teď už opravdu. A jak si pomyslel, tak také udělal.
Když vcházel do třídy, tak jeho nitro ani nestihl zaplavit strach, jak to bylo normální. Jediné, co cítil, byla nedočkavost. Chtěl ho vidět... očima okamžitě vyhledal jeho místo.
Veškeré nadšení, které měl ráno z návštěvy školy, ho naprosto opustilo. Jeho místo bylo prázdné. Nespokojeně pohodil dlouhými vlásky a opatrně se vydal na své místo. No co, tak se Jonghyun někde zdržel a přijde později... nikde přece není psané, že tu nutně musí být dřív, než Taemin.
Usadil se na své místo a tvářil se neviditelně, tak jako obvykle. Pohledem skenoval dveře a čekal, kdy se v nich objeví Jjongova tvář, oči s tak uhrančivým pohledem. Čekal marně. Do třídy už vešlo jenom několik opozdilců a profesorka, která dnes očividně byla v ještě nevrlejší náladě, než obvykle.
Jo, na tom s Taeminem byli stejně.

>>>

"Bože, Mine, to se nemůžeš aspoň na pět minut přestat tvářit, jako bys měl každou chvílí umřít?" zatrylkoval Key, když po vyučování táhnul Taemina do školní kantýny s tím, že nutně potřebuje čokoládové sušenky. Toho, že Minnie jeho nadšení ani v nejmenším nesdílí a spíš se za ním sune jako oživlá mrtvola, si ani trochu nevšímal.
Sotva dojdou do obchodu, který Taeminovi ani z části nepřijde tak skvělý, jak ho Key popisoval, tak se jeho kamarád vrhne ke stojanům a začne se tam prohrabovat mezi různými balíčky slaných a sladkých pochoutek. Min nikdy nechápal, jak to, že si dokáže udržet tak skvělou postavu, když pořád něco jí a přitom jediný pohyb, který vykazuje je to, že doma občas šílí při poslouchání holčičích písniček. Potom si vzpomněl na ty jeho nakupovací maratony, po kterých měl pocit, že umře na bolest nohou, a pochopil.
Z uvažování nad pitomostmi ho vyrušil až tón příchozí smsky. Při tom zvuku málem dostal infarkt, jak ho najednou zaplavila vlna očekávání. Že by Jonghyun...?
Ne, napadlo ho při čtení zprávy od Minha a jeho podráždění se ještě prohloubilo.
"Co se děje? Kdo píše?" zeptal se Key s až přílišným zájmem. Min se nad tím nepozastavoval a dál nezaujatě vyťukával odpověď.
"Minho," řekl. "Psal mi, že dnes přijde později, protože ho Hyuna donutila slíbit, že ji vezme na večeři," pokračoval rychle, aby stihl zodpovědět Keyovo dotazy dřív, než se vůbec zeptá.
"Takže s ní má rande?" odpověděl Kibum skoro záhrobním hlasem. Min ten tón tak úplně nechápal, ale nechal to být.
Vyrušil ho tón další zprávy. Očekával, že to je Minho, který se rozčiluje a uvažuje o tom, jak bude zastupovat sám sebe při vyžadování toho, aby dali Hyuně soudní zákaz se k němu přiblížit. O to víc ho překvapilo, když na displeji zářilo jiné jméno. Jeho srdce se hlasitě roztlouklo, ačkoli si namlouval, že je mu úplně jedno, že mu Jonghyun píše.
Ahoj, máš dneska čas? Myslel jsem, že bychom mohli jít někam ven. Stojím před školou, Jonghyun.
"Co ještě píše?" zavrčel Kibum, který se vedle něj náhle zjevil i s několika balíčky sušenek, načeš mu jeden hrubě vrazil do ruky.
"To nebyl brácha."
Nedokázal potlačit úsměv, když se rychle hnal před školu, ignorujíc fakt, že loudající a mračící se Key mu ani trochu nestačí. Zdálo se, že jejich nálady se absolutně přetočily.
Taemin se přistihl, jak pořád přidává do kroku, až z dveří budovy skoro vyběhl. Tohle jeho chování jej dost děsilo - nechtěl se vázat. Proto, aby to dopadlo jako minule. Už dávno věděl, že pokud je něco moc krásné, tak to většinou není pravda.
Na tváři se mu samovolně objevil velký úsměv, když spatřil kluka stojícího ve stínu rozložitého stromu.
S Keyem, který vypadal jako odkopnuté štěně, se rozloučil jenom několika rychlými slovy. Věděl, že ho celkem odbývá... ale na výčitky svědomí zapomněl hned, jak nejistě vykročil za Jonghyunem.
Vážně se nechápal. Opravdu mu přišlo zvláštní, jak moc ho ten kluk vyvedl z rovnováhy. Tohle se mu nestalo už pořádně dlouho.
"Ahoj," prohodil tiše, jak ho ten typický upřený pohled v očích menšího chlapce vyvedl z míry.
"Ahoj, Minnie," odpověděl mu Hyun, zatímco se něžně dotknul jeho dlaně, než ho za ni opatrně vzal, jako by se bál, že mu Taemin uteče. Ale ten nebyl schopný pohybu. Dokázal jenom stát a červenat se. Všechno to na něj bylo moc rychlé. Nevěděl, co se děje. Nevěděl, co se děje s ním a nevěděl ani to, co se děje mezi nimi. Nechápal to... ještě předevčírem nebylo nic a teď ho tu držel za ruku, jako by to byla úplně běžná věc...
"Nebyls ve škole," vypadlo z něj nakonec. Původně chtěl říct něco jiného, ale tahle slova mu unikla prakticky sama. Vlastně ho trošku rozčilovalo, že prožil celý den ve zklamání, že Jonghyuna dnes neuvidí a on si pak nakráčí před školu jakoby se nechumelilo.
Hyun se pousmál. "Byl jsem u zubaře, ale chtěl jsem tě vidět, tak jsem nakonec přišel."
Taemina ta samozřejmost, se kterou hovořil, donutila zase se začervenat. Přišel si zvláštně... za poslední rok k sobě vůbec nikoho nepouštěl a teď tu stojí, nechává se držet za ruku o kluka, kterého prakticky nezná a idiotsky se usmívá, když mu říká, že mu chyběl.
Jonghyunovi přišly Minovo rozpaky roztomilé. Věděl, že je plachý a nemá moc rád lidi, že se bojí každého, kdo se na něj byť jenom podívá, ale i tak neodolal a natáhl se, aby ho opět jemně políbil na čelo, čímž Minniemu málem způsobil infarkt. Dlouhovlásek si nahazoval srdce, zatímco jeho obličej získával barvu rajského jablíčka.
"Co to - co?" zakoktal se Minnie s očima vytřeštěnýma. Jonghyun měl v ten moment problém, aby nedostal diabetický záchvat z té přemíry roztomilosti. To, že jim tenhle kluk přešel na školu, bylo neuvěřitelné štěstí.
Nastala trapná chvíle ticha, kdy si oba hleděli do tváří, chtěli něco říct, ale mlčeli. Minnie byl v obličeji stále spíš podobný paprice a Jonghyun mu to moc neusnadňoval, když ho hladil palcem po hřbetu ruky.
"Chtěl jsem tě vzít někam na procházku... je tu jedno takové místo... nevadí ti to?" zeptal se Jonghyun a nezapomínal se přitom usmívat jako sluníčko na hnoji.
Zasmál se, když Min až příliš horlivě přikývl.

>>>

Park. Nikdy by do Jonghyuna neřekl, že ho vezme do parku. Ani to, že ho bude stále držet za ruku, palcem mu jemně kroužit po hřbetu ruky a přitom se na něj usmívat s takovou něhou... No, zdání asi klame.
"Je to už jenom kousíček. To místo mám rád... je tam klid a ticho. Chodím tam přemýšlet," ozval se Jonghyun a zatáhl zmateného Minnieho za ruku, aby ho stáhnul z pečlivě upraveného dlážděného chodníčku na vyšlapanou pěšinku. Taemin nedokázal ovládat nadšení - zajímalo ho to. Jak asi vypadá místo, na kterém Jonghyun přemýšlí? Zauvažoval nad tím, jestli i on má takové místo a nakonec mu došlo, že nemá.
Hyun ho za ruku vedl podél hradby z křoví a pořád přitom tlachal o tom a o onom. Minnie poslouchal každičké jeho slovo, ačkoli hořel nedočkavostí.
A potom se křoví rozestoupilo a ukázalo obrovský rybník a před ním kousek země s barevnými květinami a staře vypadající zachovalou lavičkou. Minnie oněměl tou nádherou... Bylo to krásné místo. Se zatajeným dechem následoval Jjonga až na lavičku a napodobil jeho pohyb, když si těžce sedl. Nekomentoval fakt, že Jonghyun opět okamžitě vyhledal jeho ruku a propletl si s ním prsty.
"Vypadá to tu jako v pohádce," vybreptl se zatajeným dechem a nadšeně se rozhlížel všude kolem. To místo bylo jako z jiného světa. Jakoby tady mohl zapomenout na všechny problémy... skoro měl pocit, že i jeho tělo se vrátilo do normálu... že by mohl tančit, kdyby chtěl. Že kdyby si vyhrnul rukávy, tak by neobjevil žádné jizvy. Tohle místo léčilo jeho zmrzačenou bolavou duši stejně tak, jako pouhá Jonghyunova přítomnost. Viděl, jak na druhém břehu chodí lidé, ale zdálo se mu, že jsou v jiném světě. Sami, jenom on a Jonghyun, který se ho pořád něžně dotýkal...
Jonghyun se na něj nemohl vynadívat. Na sladce vykulená očka, na jemně pootevřené rtíky. Nemohl se neusmívat nad roztomilostí druhého kluka. Štěstí v jeho očích ho naplňovalo už jenom proto, že věděl, že se tam neobjevuje často.
Mlčeli. Ale to ticho bylo zvláštní. Řeklo toho víc, než tisíc slov. Minnie se cítil šťastnější, než v posledních dvou letech kdy byl. Podzimní slunce ho hřálo a jeho záře se odrážela od rybníku a dodávala všemu ještě nádhernější tvář. Hyunovy prsty ho stále hladili po hřbetu ruky. Byl tak uvolněný...
"Děkuju," šeptl, ačkoli si nebyl tak úplně jistý, za co děkuje. Za to, že se mohl zase na chvíli cítit na živu? Nevěděl.
Nesměle se přisunul blíž k Jjongovi a položil mu hlavu na rameno, nechávajíc se obejmout kolem ramen. Tak, teď se cítil, jako by byl znova poskládaný dohromady. Nemusel se bát, že se každou chvíli rozpadne na prach - Jonghyun ho přece držel pohromadě.
 


Komentáře

1 luczaida luczaida | E-mail | Web | 21. září 2013 v 18:33 | Reagovat

Já jsem jen čekala, kdy zazvoní Keyovi mobil, že ho Minho zve na večeři. Docela se to nabízelo jako výmluva pro Taemina, že jde s Hyunou :D
Jestli se to nestane třeba v další kapitole, tak bych byla na Minha pěkně naštvaná být Keyem :D Nějaký výmluvy že ho donutila... tse nakašlat leda tak :D

Mezi Jjongem a Taeminem se to docela rychle rozvíjí.. nevím, jestli bych neměla čekat ještě nějakej průser, nebo budou šťastně žít až do smrti :D

2 dg-entertainment dg-entertainment | E-mail | Web | 21. září 2013 v 22:19 | Reagovat

To si děláš srandu?! A jako to je všechno? ! *zoufale hledí na konec kapitoly*
Holka chci pokračování! A brzy pls. :D

3 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 21. září 2013 v 22:31 | Reagovat

ehm...k povídce se vyjádřím za chvíli, ale k tomu B.A.P...:O to si děláš srandu??? áááááááááááááá ani nevíš jakou radost jsem měla, když jsme to četla! ^^ ♥♥♥♥ Pane bože....já se tak nemohu dočkat!! ^^ holy shit! :D

ehm a teď k té povídce ^^ bože! moc se ti to povedlo, sice už nějakou dobu to je, co jsem četla poslední díl, takže jsem si musela vybavit, co bylo naposledy, ale..............ááááááááááááá..bože! ♥♥♥♥♥♥♥♥ chci pokráčko, hned teď! a další kapitolka bude Key a Minho, protože chci vidět reakci, jak mu Minho bude vysvětlovat, že šlo čistě jen o schůzku ne o rande! :D (teda pokud vážně nejde o rande, jinak bych mu vlepila takovou, že by druhou nabral o zeď! Keye podvádět nebude! -.-) ^^ a vůbec nevadí, že je to přeslazený, mě to tak nepřipadá! ^^

4 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 22. září 2013 v 0:15 | Reagovat

a ňůůů~~!!! miluju fluff!!! *_* a toto!!! *-* miluju!! x33 fantastický!! x33
nevím proč... ale taky tuším nějaký maličký frůser?! o.O Jongiemu a Miniemu jde ten vztach nějak podezřele dobře a rychle.. :D
moment....... o.O on ví Key o jejich vztahu?! o.O neví, né? o.O

5 Nikla Nikla | 22. září 2013 v 14:31 | Reagovat

Je dobře, že se Taemin už tak moc nebojí :-)
A jako ani nezkoušej jim v budoucnu něco pokazit! xDD

6 Barica Barica | E-mail | Web | 24. září 2013 v 22:51 | Reagovat

Chnaa, chnaaaa :3 Jsem strasne rada za to, jak Jonghyun dodava Taeminovi ten pocit bezpeci a stesti... On to potrebuje.

7 Hatachi Hatachi | 29. září 2013 v 2:09 | Reagovat

WOW...to je naprosto dokonalá povídka...jsem z ní ůplně unešená.

Taemin opravdu nemá lehký život a musim uznat, že se s ním nemazlil...ta autonehoda, ztráta rodičů, ošklivé zranění a hlavně ten fakt, že už nikdy nebude moct tancovat. Ale díky tomu špatnému přestoupil na jinou školu, kde poznal Jonghyuna, díky kterému opět poznává co je to štěstí a snad i díky němu pozná pravou lásku...
Tak Key byl zamilovaný do Minha a Minho zase do něj, ale jaksi se to před dvěma roky posralo. No ale zase si k sobě našli cestu, takže by mělo být zase vše v pořádku. Jen mě tam nějak přebejvá Hyuna...jen tajně doufam, že nebude tak pitomá, aby Minhovi s Keyem překazila slibně vyvíjející se vztah.
A nemyslim si, že by měli mít strach z toho, jak oznámit Taeminovi že jsou spolu. On ví své...

Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013