Broken Butterfly - 13. kapitola

28. října 2013 v 11:07 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Nebijte mě. Nemůžu za to... musím je trápit. Je to prostě nutkání... nejde tomu odolat. Ale přiště to bude lepší, hodně lepší... přísahám. Tak, teď bude pár kapitol dějových... a potom hurá na sladké JongTae. Takže to se mnou ještě chvíli vydržte, bude to lepší. Jsem zvědavá, kolik bude mít BB nakonec kapitol, protože původně to mělo končit tak nějak... teď. A já jsem zatím tak ve čtvrtině, možná ani to ne. Ale každopádně jsem chytila druhý dech a hrozně mě to baví psát, takže doufám, že vás to baví číst.
A taková malá otázečka - vadí vám, že se tu objevuje tolik MinKey kapitol nebo ne? Já jen, že bych to třeba do budoucnosti trochu omezila, abych vás neunudila k smrti :D



Telefon znova zvonil a on věděl, že to je znovu Key. Nemohl zabránit tomu, aby se cítil, jako by ho zrazoval. Svým způsobem to tak opravdu bylo... ale neměl jinou možnost.
A tak prostě nechal telefon telefonem a dál sledoval svůj odraz v zrcadle. Všechno muselo být dokonalé... urovnal si sako, povytáhl kalhoty. Smetl neviditelné smítko z rukávu a prsty prohrábl polodlouhé vlasy. Pokusil se na svůj odraz pousmát, ale ten mu to vrátil spíš jako úšklebek.
Bylo mu tak trapně... nezvládl to. Nedokázal se o rodinu postarat sám. A nakonec se stejně musel uchýlit k tomu, aby o pomoc poprosil ji. Dívku, ke které už si pomalu ale jistě budoval averzi.
Telefon opět začal vyzvánět. Ani se nemusel otáčet, aby věděl, že to je Key. Ještě ke všemu ho bodl osten výčitek. Samozřejmě, že se jeho Kibum musí cítit hrozně, že mu to nebere. Minho nepochyboval, že mu celé odpoledne volá jako šílenec, protože se Taemin prokecl o jeho plánu na večer.
Nejenom, že se nedokázal postarat o Taemina, ale ještě ke všemu ubližuje jedinému člověku, který ho má opravdu rád. A to si říká chlap? Náhle se mu v mysli objevila tvář jeho otce. Určitě by byl zklamaný, kdyby viděl, jak skončil. Pomalu, ale jistě potápí jeho dítě, jeho drahocennou firmu. A matka... ach, ta by asi na místě dostala infarkt, kdyby věděla, co dopustil, aby Taemin udělal.
"Tak Minho, je čas přestat se litovat a jít vyzvednout dámu," zavrčel si pod vousy a věnoval svému odrazu poslední pohled do zatvrzelých očí, otočil se na patě, popadl klíčky od nejluxusnějšího auta, které vlastnil, a rychle vykráčel ze své ložnice.
Celou cestu k Hyuně si trénoval neodolatelný úsměv a měl pocit, že už to nevypadá tak děsivě, jako na začátku. V duchu si přitom stále opakoval zdvořilé fráze a lichotky, které by raději říkal tomu svému koťátku a ne téhle... osobě. Neustále si musel připomínat, že tímhle přilepší i Keymu... třeba by ho potom mohl vzít na víkend do Paříže... ačkoli pochybuje, že by mu Taemin někdy odpustil, že ho celý víkend nechal v tom obrovském prázdném domě samotného.
Nechápal, proč kolem toho ta ženská dělá takový povyk. To mu prostě nemohla půjčit peníze a nechat ho na pokoji? Nejraději by jí vpálil do obličeje, že je gay, a tak se mu přirozeně asi nebude líbit a ať si to nebere osobně... ale to nemohl.
Potlačil nutkání protočit oči, když si všiml, jak Hyuna nervózně přešlapuje před domem, ačkoli přijížděl skoro o deset minut dřív, než měl.
Zastavil, donutil se vykouzlit na obličeji milý úsměv a vystoupil, aby jí mohl gentlemansky otevřít dveře na místě spolujezdce.
"Rád tě zase vidím, Hyuno," usmál se na ní a doufal, že to aspoň trochu vypadá uvěřitelně. Asi ano, soudě podle toho, že Hyuna mu úsměv oplatila a přiskočila k němu, aby mu vtiskla mlaskavý polibek na tvář. Zaskočilo ho to, v duchu si děkoval za to, že je relativně dobrý herec. Nevěděl, jestli by si bez toho udržel svůj poker face.
"Ahoj, Minho. Jak se máš? Páni, ty máš ale pěkné auto. Chtěla jsem si pořídit podobné, ale nakonec jsem si to rozmyslela, protože..."
Minho ji neposlouchal. Nezajímalo ho nic, co by se její osoby týkalo. Nějak se mu ovšem dařilo přikyvovat a souhlasně mručet do rytmu, který pro ni očividně nebyl podezřelý. A nebo ho nevnímala o moc víc, než on ji. Prostě jí podržel dveře od auta a ona, mírně se červenajíc, nastoupila, aniž by přestala plkat o svojí osobě.
Minho se podivil - nepřijde jí neslušné neustále brebentit jenom o sobě? U Keye na to nebyl zvyklý. Z toho svého malého koťátka jakoukoli podrobnost o tom, co má rád nebo kam by se chtěl podívat, musel páčit hodinu. Ale Key byl jiný... stydlivý, milý, neotravoval ho... byl tak moc roztomilý.
"Minho, posloucháš mě vůbec?" obořila se na něj Hyuna, když si všimla jeho zasněného výrazu a připitomělého úsměvu. Minho reagoval na své jméno, trochu se probral a opět se vrátil k tomu svému přikyvujícímu kolotoči. Doufal, že se ještě dnes dostanou k tématu té půjčky... protože jestli ne, tak už se asi opravdu zblázní a s křikem tu holku zaškrtí. Nějak se mu povedlo tvářit se, že neviděl její bolestný výraz a hledět si svého.
Co jemu je do toho, že si koupila nové růžové lodičky? Mnohem raději by se stulil s Keyem hezky v teplíčku a pustil si třeba film... jo, jasně... film. Nervózně se ošil a věnoval Hyuně úsměv.
Do restaurace dorazili akorát na čas, a tak už na ně čekal zarezervovaný stůl. Minho se plácnul přes kapsu a zaplatil to nejlepší, co mohl. Přece jenom - pokud se to povede, a Hyuna mu opravdu půjčí, tak by se mu to i vyplatilo. Přesto ovšem nemohl přenést přes srdce, že tu u stolu se svíčkami a růžemi sedí s někým jiným, než s Keyem. Při té myšlence ho napadla jediná věc - asi se opravdu zamiloval. Nic jiného nevysvětluje fakt, že se roztomilý blondýn objevuje v každé jeho myšlence.
Opět se zachoval jako gentleman a vysunul Hyuně židli, aby se mohla posadit. Okázale ignoroval její červenání a raději se sám rychle usadil. Doufal, že u jídla se mu konečně povede přivést řeč na věci, na které potřebuje a potom se mu podaří, co nejrychleji zmizet. Má toho dnes na práci ještě mnoho - třeba zavolat Keyovi a vysvětlit mu, jak se věci mají dřív, než mu dá to malinké košem.
Téměř okamžitě se k nim přihnala servírka. Mile se na ně usmívala a Minho byl rád, že tu je aspoň někdo, kdo se mu nepokouší vymluvit díru do hlavy. Asi už stárne, když mu přílišná ukecanost jeho dnešní společnice pomalu ale jistě způsobuje pořádnou migrénu.
Měl by si přestat stěžovat - je tu přece dobrovolně, dělá to pro Taemina a proto, aby se měli líp.
Raději si vzal od mladičké servírky jídelní lístek a objednal pro ně láhev toho nejlepšího vína. Vybírání jídla proběhlo v tichosti, za což byl Minho rád. V duchu si stále opakoval snad milion způsobů, jak by páteční večer strávil raději. Ve většině z nich vystupoval Key... celkem spoře oděný.
Vzhlédl a setkal se s upřeným pohledem Hyuny, která si ho nepokrytě prohlížela, na rtech úsměv. V jejích očích bylo něco, co Minha docela děsilo... a najednou se mu nezdála tak otravná, jako spíš zranitelná. Teď nejenom, že měl výčitky, kvůli tomu, že Keyho "podváděl", ale ještě ke všemu se k tomu přidaly výčitky z toho, že Hyuně dá naději a potom zmizí i s penězi...
Nepatrně se otřásl, když si představil, jakými pečlivě vybranými nadávkami by ho časoval otec, kdyby věděl, že o peníze okrádá dámu. Minhovo podvědomí namítlo, že ji přece neokrádá - všechny peníze jí vrátí. Není takový, že by porušil svůj slib. Ale... kdy? Kdy se firma zvedne na nohy dost na to, aby měl peníze jí všechno vrátit?
"Máte vybráno?" vytrhl ho ze zamyšlení milý hlas. Nadiktoval servírce svou objednávku a usmál se na Hyunu s tím, že si má také objednat. Náhle s ní dokázal soucítit... což se mu ani trochu nehodilo. Nepotřeboval zjišťovat, jak se asi cítí - potřeboval její peníze.
Znejistěl, když se do něj náhle zabodl pohled těch dvou čokoládových očí.
"Opovrhuješ mnou, že ano?" zeptala se náhle, hlas starší o dvacet let. Zdálo se, že ta slova z ní vyšla sama, aniž si to stihla rozmyslet. Minho na ni zůstal zaraženě zírat a uvažoval, co odpovědět. Ještě před deseti minutami to tak bylo. Ale on to říct nemohl. Fakt, že od ní něco chtěl, se s tím vylučoval.
"Ne... neopovrhuji," odpověděl a pokusil se na ni usmát. Očividně ji to neuklidnilo. Spíš naopak - její oči se přivřely a obočí se stáhlo do jedné rovné linky.
"Lžeš," řekla pouze. Minho chtěl namítat, že to není pravda... ale lhal by. Znova.
"Ne... jenom ti nemůžu dát to, co po mně chceš, Hyuno," zašeptal a doufal, že jí taková vyhýbavá odpověď bude stačit. Byl si moc vědom toho, že bruslí na ostří nože. Jediná chybička, jediné špatně volené slovo a bude po penězích... srdce mu nepředstavitelně tlouklo, v žilách mu proudil adrenalin.
"Proč?" zeptala se ho. Nechápala... nemohla chápat. Nevěděla o jeho starostech s Taeminem. Nevěděla o jeho existenčních problémech. Nevěděla kým je... a v neposlední řadě - nevěděla o Kibumovi. Vedle něj pro něj nebyla ničím. Její nádherné rudé rty se s plností a jemností rtíku jeho malého koťátka nemohly rovnat. Její pronikavé oči se nemohly rovnat se s očima, které zářily láskou, porozuměním. Key tam byl, když ho potřeboval... Key chápal...
"Já - je to těžké," vypadlo z něj pouze. Začal usilovně přemýšlet o tom, jak odvést téma pryč. Nesměl to pokazit.
"Nechceš mě," řekla. Zdálo se, že tu větu původně myslela jako otázku, ale někde mezi jejími myšlenkami a realitou se slova sama přeformovala do oznamovacího způsobu. Věděla, že to tak je - Minho ji nechtěl.
Minho se neměl k tomu, aby jí to vyvrátil. Nemohl. Nemohl popřít všechno to, čím byl. Nemohl popřít to, čím pro něj byl Key. A nemohl popřít ani to, jaký názor si na ní už dávno udělal.
Ticho bylo výmluvné, Minhův provinilý výraz všeříkající. Hyuna si jen odfrkla. Bylo jí tak trapně... tak dlouho se za ním honila a on o ni ani trochu nestál. Byla tak hloupá... tak moc hloupá. Kam dala mozek? Nedokázala to tu déle vydržet. Musela pryč... Zvedla se od stolu, spražila Minha vyčítavým pohledem a rychle odkráčela. Nepotřebovala, aby Minho viděl, jak se jí do očí tisknou slzy.
Neovládl se a nahlas zaklel. Pomalu si začal uvědomovat fakt, že to pokazil. Kvůli té své zatracené hrdosti. Kdyby se k ní choval líp... kdyby se na ní nekoukal jako na otravný hmyz... svědomí mu uštědřilo pořádnou ránu. Zasloužil si to. Neměl jí vědomě ubližovat, jakkoli na obtíž mu byla.
Opět zaklel, ignorujíc fakt, že se po něm několik lidí pohoršeně otočilo, hodil na stůl několik bankovek a vytratil se ještě dřív, než někdo stihl donést objednané jídlo.
Zvoral to. Už to zase, sakra, zvoral. To není jediná věc, kterou by v životě udělal správně? To je opravdu až tak nepoužitelný? Otec mu pořád říkával, že je k ničemu. Měl pravdu. Byl k ničemu. Byl hloupý... tak hloupý. Neustále někomu ubližoval. První to byl Key, kterého tak hrubě poslal pryč jenom proto, že nebyl připravený. Potom Taemin... nedokázal se o něj postarat. Nebyl tam, když ho jeho bratříček potřeboval. Kde byl, když Taemin žiletkou porušil žíly na svém zápěstí? Kde, sakra, byl? A kde byl, když to potom udělal znova? Stále si ubližoval, ačkoli to už nebylo za účelem svůj život ukončit... a Minho mu v tom nedokázal zabránit. Tak moc se snažil pro všechny dělat to nejlepší... a pokaždé všechno pokazil.
Ani nevěděl jak, ale najednou se ocitl u svého auta. Jeho telefon opět zvonil, ale on neměl sílu ho vytáhnout z kapsy a podívat se, kdo volá. Tušil, že je to Key. Ačkoli věděl, že by mu to měl zvednout, tak pouze sedl za volat, nastartoval a rychle se rozjel. Nevěděl kam... netušil...
Telefon dozvonil.
Už zase mu ubližoval. Už zase ubližoval tomu svému malému koťátku. A úplně pro nic za nic... nebudou žádné peníze. Co si počne? Nejspíš bude muset prodat dům. Jak se mu povedlo se za ty dva roky tak zadlužit? To je opravdu tak neschopný? Otec by mu nadával, přizabil by ho. Bylo mu to jasné.
Ale otec tu nebyl.
Nenáviděl ho za to, že ho opustil a nechal to všechno na něm. Nebyl připravený... Neustále se staral o ostatní, ale kdy se někdo zeptal jeho, jak se cítí? Jak to zvládá? Nikdo. Nikdo se neptal. A on si nestěžoval. Nechtěl ostatním přidělávat starosti - tak ho přece otec vychoval. Musí být silný, je přeci chlap.
Ani nevěděl, jak se ocitl před tímhle domem. Ale když vystupoval z auta a rychlým krokem kráčel ke zvonku, tak si jako chlap vůbec nepřipadal. V očích ho pálily slzy, jak se v něm veškeré to napětí posledních dvou let nahromadilo. Nedokázal to... nebyl dobrý bratr... zklamal.
Začal zvonit na zvonek a bylo mu srdečně jedno, že by tu neměl být. V tuhle chvíli mu bylo všechno jedno. Jediné co potřeboval bylo objetí. Ujištění, že bude líp.
Dveře se otevřely. V nich rozcuchaný Key v oblečení do postele. V očích otázku.
"Minho? Co tady dě -"
Nedokázal dopovědět otázku, protože v Minhovi se něco zlomilo. A on si neudržel masku toho, že je vše v pořádku a dvěma rychlými kroky byl u Keye a drtil ho v náručí.
"Všechno jsem pokazil, Kibummie... všechno," šeptal zlomeně vděčný za dvě paže, které se mu ovinuly kolem pasu a přitáhly si ho ještě blíž. Beze slov, bez otázek. A Minho měl pocit, že se konečně má o koho opřít.
 


Anketa

Nejoblíbenější povídka?

Broken Butterfly
Between
Thanatos

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 28. října 2013 v 16:22 | Reagovat

Chudák Minho. Všechno se mu sype pod rukama.
Doufam, že na něj Hyuna nebude moc naštvaná a nebude se mu za to odmítnutí nějak mstít.
Prosim...udělěj nějaký zázrak, který Minhovi pomůže a on se už nebude muset tolik trápit. Bude moci být s Kibumem a budou si užívat společného štěstí.
A i Taemin by mohl už konečně najít klid a štěstí ve svém zpackaném životě.
Moc se těšim na další díl a doufam, že bude o něco veselejší...

2 Barica Barica | E-mail | Web | 28. října 2013 v 19:55 | Reagovat

Pani, tak to se vyvijelo uplne jinak, nez jsem cekala!
A zatracene se mi to libi.
Uz jsem se chystala, ze si postezuju, jakou delas z Hyuny blbou nanu... ale pak se to tak nejak pretocilo a ona tam je konecne popsana jako normalni clovek s city.
A pak Minho - ovsem, byla jen otazka casu, kdy toho bude mit pres hlavu a proste to nezvladne. Verim, ze mu Key bude oporou... :3
Perfektni kapitola, skutecne perfektni!

3 psychobumie psychobumie | 31. října 2013 v 12:02 | Reagovat

Božé *jéčí že jo to kawaiii po celém domě* Chci další díl konečně někdo píše minkey! Je to užasné jen tak dál :3

4 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 1. listopadu 2013 v 17:54 | Reagovat

Do háje..já měla vážně na krajíčku! Já vážně chtěla brečet, jak mi Minha bylo líto! T_T
Škoda, že tu Hyuna byla za mrchu, ale...pak se ukázala jako člověk s city, i když mu nedala peníze :D
Bože....prej jestli nás nudíš...jdi s tím třeba k babičce! :D
MinKey jsme si díky tobě nehorázně oblíbila (ale stejně HoHyun bude u mě první pořád :D..i když...asi MinKey se bude dělit o místo :D)
KYÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ...chci toho víc! :D

5 dg-entertainment dg-entertainment | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 21:45 | Reagovat

Kyaaaaa jako největší debil sjíždím dramy a nevšimnu si, že je tu tohle. *mlátí hlavou o zeď*
Chudák Minho. ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013