Kiss me... || YeWook

4. října 2013 v 22:12 | Hotaru |  SuJu Oneshots
Škola je zlo. Vážně zlo. Větší zlo už je jenom naše tělocvikářka. V té zimě nás táhla ven... samozřejmě, že Hotaru je z toho nemocná, že? A navíc se musím učit, nemám na nic čas. Večer přicházím pozdě a rovnou mažu spát. A navíc se musím učit html... v rámci informatiky o.O no chápete to? Hrůza toto.
Tuhle jednorázovku patlám už dlouho a původně měla být úplně o něčem jiném. Nemyslím si, že by byla jedna z mých nejlepších, ale stejně ji sem chci dát.
Snad se bude líbit. Užijte si čtení.

|| Kiss me | Super Junior | YeWook (Yesung/Ryeowook) | 1992 ||


Neměl sem chodit. Viděl to v těch očích hned, jak vstoupil do dveří. Ale on už to prostě nemohl vydržet... nemohl kolem něj chodit a dělat, že je vše v pořádku. Ignoroval jeho nesouhlasný pohled a zaklapl za sebou dveře. Bylo mu jedno, že se jeho kamarád očividně chystá jít spát.
"Co to děláš, Wookie?" zeptal se ho. Zase ten tón - Ryeowooka to ničilo. Mluvil s ním jako s dítětem, jakoby nebyl schopný zaručit se za to, co říká. Nechápal, proč to dělá... byl dospělý. Uměl se rozhodnout sám za sebe. A Yesung to neviděl. Měl ho za malé dítě, které musí chránit. Vždycky mu byl nablízku, ale nikdy se ho nedotýkal. Vždycky mu projevoval náklonnost, ale nikdy mu neřekl, že mu na něm záleží. Myslel si, že ho tím ochraňuje, ale to se pletl - bolelo to. Tak strašně moc. Ta odtažitost v jeho očích... vždycky ho skoro přizabila. Tak jako teď. Už to snášel příliš dlouho. Už nemohl.
Nepromluvil, když kráčel k Sungově posteli, na které starší seděl. Nepromluvil, ani když si sedal těsně vedle něho. Potřeboval obejmout, ujistit, že není sám. Poslední dobou to na něj všechno dopadlo... byl sám. Žil se všemi členy, kteří ho neustále obletovali a ňuníkovali, ale přesto se cítil, jakoby už celá staletí neviděl žádného člověka. Možná to bylo tím, že jejich chování mu tak moc připomínalo to Yesungovo...
"Počkej, Wookie, ta taška je těžká, vezmu ti to."
"Polož to, Wookie. Zlato, je to ostré. Ukaž, já ti to nakrájím."
"Nechceš čokoládu? Nebo něco jiného? Kdyby něco, tak mi to pověz, já ti to donesu."
"Jak jsi se vyspinkal, Wookie?"
"Zvládneš dojet domů sám nebo mám jet s tebou? Neztratíš se nám někde, že ne?"
Dělali to všichni. Všichni mu ubližovali, aniž by o tom věděli. Všichni uráželi jeho ego. Možná na to nevypadal, ale pořád byl dospělým mužem. Chtěl si věci dělat po svém a ne být pořád jako malé dítě, které má místo jedné hned dvanáct starostlivých matek. V čele se Sungiem...
"Neměl bys už spinkat, Wookie?" zeptal se Yesung, když se podíval na hodinky a zjistil, že jsou dvě ráno. Touhle dobou měl Wookie obvykle půlnoc... nebo si to aspoň myslel. Nemohl vědět, že to malé se mezitím trápí u sebe v pokoji a přemítá nad tím, jak moc všechny ty zdrobněliny a připitomělé sladké přezdívky nenávidí. Občas zašel tak daleko, až měl pocit, že začíná nenávidět i samotného Sunga. Byl tak sám a on to neviděl. Neviděl, že ho potřebuje...
Nevěděl jak, ale najednou se natahoval a snažil se Yesungovi obmotat drobné paže kolem krku. Potřeboval cítit něčí blízkost... přesně to byl důvod toho, proč v noci vstal a toulal se tu po bytě - potřeboval mít aspoň na chvíli pocit něčí blízkosti.
"Nech toho, Wookie," napomenul ho Yesung a něžně, ale rázně se vymotal z dosahu jeho hubených ruček. Nemohl mu být tak blízko... moc dobře věděl, co s ním Wookieho společnost dělá a to nemohl dopustit. Mladší byl tak sladký, nezkažený, nevinný. Bylo mu špatně samo ze sebe, že o tom maličkém přemýšlí takhle.
Zklamaně nechal ruce padnout do klína. Co čekal? Že Yesung najednou změní celý svůj postoj? Ne. Samozřejmě, že ne. Neměl by si to brát osobně. Nic to neznamená. Je to prostě stejné, jako vždycky.
Cítil, že ho začínají pálit oči. Byl rád za to, že je v pokoji relativní tma narušená jen nepatrným světlem lampičky, která za ta léta už spíš nesvítila, než svítila a nikdo se ji ještě neobtěžoval vyměnit za novou. Začal rychle mrkat, aby ty zrádné slzy zahnal. Nemohl teď brečet - akorát by Yesunga utvrdil v jeho přesvědčení, že je to jenom dítě. Nebyl blázen - moc dobře věděl, že Sunga zpátky nedrží fakt, že je Wookie muž nebo to, že by se mu snad nelíbil. Viděl na něm, že mu na něm záleží... když už nic, tak ho měl rád aspoň jako kamaráda. Ale držel se od něj dál. Jenom kvůli té zpropadené dětské tvářičce.
Přesně poznal okamžik, kdy slzy neovládl a ty zrádné kapky mu z koutků očí vytekly na tváře. Zkousnul si ret, aby tak zabránil dalším slzám, aby vyšly napovrch, ale nedařilo se mu to - už moc dlouho v sobě držel všechno to, co ho trápilo. Cítil, že začíná opravdu plakat.
Znova natáhl paže k Sungovi a v dětském gestu ho tak pobízel, aby ho obejmul. Doufal, že tak Sung učiní.
"Ty pláčeš?" otázal se starší, když zahlédl slané potůčky na tvářičkách mladšího chlapce. Ryeowook zavrtěl hlavou, ale vzápětí se mu ze rtů vydral vzlyk, který nedokázal zadržet. Nechápal, co to do něj vjelo - nepřišel sem brečet. Ale už to prostě nevydržel... už takovou dobu se Yesung baví se všemi jenom proto, aby nemusel s ním. Už jakou dobu sdílí pokoj se všemi - i těmi, co příšerně chrápu - jenom proto, aby nemusel být s ním v jedné místnosti.
"Proč pláčeš?" zeptal se Sung, hlas o oktávu víš, jak ho celá ta situace vyváděla z míry. Nebyl u Wookieho na takové chování zvyklý. Nechápal...
"Můžu... můžu tě obejmout, Sungie?" vykoktal s rukama pořád naprázdno nataženáma před sebou. Cítil se tak pokořeně, že tu sedí a prosí o tak obyčejnou věc... Sung objímal každého. Kromě jeho.
"Pojď ke mně, neplakej," odpověděl mu a ačkoli to bylo proti všem jeho přesvědčením, si ho přitáhl do náruče. Nechal mladšího, aby se k němu úplně přimknul, objímajíc ho tak pevně, až nemohl skoro dýchat.
"Co se děje, maličký? Někdo ti ublížil?" strachoval se. Bál se, jestli se Wookiemu něco nestalo.
"Ublížil," kníkl po chvíli Ryeowook. Jeho prstíčky svírali látku Sungova hebkého pyžama tak moc, až měl starší pocit, že s ním má v plánu splynout.
"Kdo?"
Vražedný tón v jeho hlase mladšímu aspoň trochu zvednul náladu... když už nic, tak by nikomu nedovolil, aby mu ublížil. Milé. Ale naprosto k ničemu.
Přemýšlel, jestli mu opravdu řekne to, co chtěl... nevěděl. Jedna jeho část už to chtěla mít konečně za sebou a po všem tom trápení už jí bylo upřímně jedno, co si o ní Yesung pomyslí. Té druhé to nebylo jedno ani trochu. Ta druhá se ještě nezlomila a pořád před starším chtěla vypadat dobře, pořád měla naději... Wook nevěděl, která je dominantnější.
"Ty," vypadlo z něj dřív, než by se stačil zastavit. Trvalo mu pár dlouhých vteřin, než si uvědomil, co plácnul a schoval hlavu do Yesungova podpaždí, svírajíc jeho pyžamo ještě usilovněji, jako by se bál, že ho od sebe Sung odežene.
"Proč já, maličký?" otázal se Sung. Začínal mít pocit, že se to malé zbláznilo.
"Nejsem maličký, to je ten problém. Ty mě tak možná vidíš, ale já nejsem dítě, Yesungu," promluvil tak vážným tónem, až to jeho samotného překvapilo. A co teprve vyjukaného Yesunga.
"Nemyslím si, že jsi dítě -"
Ryeowook se na chvíli napřímil, aby staršímu viděl do očí.
"Tak mě polib," prohlásil. Když si uvědomil, co právě řekl, tak trochu zrudnul, ale dál Sungovi zíral do očí. Teď šlo o všechno - na rozpaky nebyl čas. A Wook stejně věděl, že někdo hluboko uvnitř věděl, že tohle je věc, kterou chce udělat už tak dlouho... a nyní potom, co se několik hodin převaloval v posteli a hněval se na celý svět, už je mu všechno docela jedno.
"Cože?" podiví se starší, hlas o několik oktáv výš, než obvykle. Má pocit, že se přeslechl... co to Wookie povídá?
"Slyšels dobře... polib mě," zopakoval, stále neuhýbal pohledem. Nechápal, kde se v něm bere ta odvaha. Nejspíš mu únava vlezla na mozek. Asi ano, zítra tohohle všeho určitě bude litovat... je jako opilý.
"Ale já nemůžu. Chci říct... proč? Já - já... Není to správné, Wookie," koktal Yesung. Jeho paže už dávno sklouzly z pasu mladšího a nyní mu bezvládně visely poděl boků. Wookie ho však nepouštěl - jeho pyžamo držel ještě usilovněji, jak očekával, že ho Sung vyžene ze svojí ložnice.
"Proč to není správné?" zeptal se, propalujíc Sunga ještě upřenějším pohledem.
Starší mu pohled neoplácel. Nevěděl, co má říct. Neměl žádný smysluplný důvod, proč by to nemělo být správné. A věděl, že Ryeowook to ví.
"Máš mě rád?" vypadlo z Wookieho, když mu došlo, že od Sunga se odpovědi na předchozí otázku nedočká.
Yesung vzhlédl a podíval se do očí druhého muže. Poprvé v něm muže opravdu viděl, něco v jeho pohledu ho k tomu nutilo. Třpyt jeho očí ho naprosto okouzloval, tak jako ostatně vždycky. Nadechl se, aby něco řekl, ale potom si uvědomil, že vlastně nemáco, a tak pusu zase zaklapl. Uvažoval, co by řekl. A věděl, že odpověď zná. Ať to bylo jakkoli, tak tímhle si byl jistý.
"Samozřejmě, že mám, Wookie," zašeptal starší, oplácejíc mladšímu upřený pohled. Na Ryeowookově tváři se rozlil dech beroucí úsměv. Zdálo se, že Yesunga dostal přesně tam, kam chtěl.
"Na ničem jiném nezáleží, Sungie," přesvědčoval ho s přerývavým dechem. Byl tak blízko... tak blízko vysněného rozuzlení, ale přitom ještě tak daleko... bylo mu na omdlení. Měl trému. Cítil, že se mu potí dlaně. Opět se naklonil. Chtěl to zkusit znova...
"Nech toho, Wookie. Prosím... nechci ti ublížit. Já - já... nevím, co cítím. V tomhle šíleném pracovním vytížení mám pocit, že se nestíhám starat ani sám o sebe... Nechci ti ublížit..." zašeptal Yesung a jemně od sebe Wookieho odstrčil.
Ryeowook nechápal, proč jeho odstrčení tak moc bolí... namlouval si, že to není jiné, než jindy. Yesung ho přece odstrčil už tolikrát... cítil, že ho pálí oči. Slzy si začínaly nacházet cestu ven z jeho očí. Snažil se nutkání plakat ovládnout, ale moc mu to nešlo a ty zrádné kapky si přece jenom našly cestu z jeho očí. Byl tak odstrčený... a pokaždé se za Yesungem znova připlazil, jako by byl jenom odkopnuté štěně. Nenáviděl se, že s tím nedokáže přestat...
"Wookie?" zašeptal Yesung, když si všiml mokrých potůčků, které mu pomalu stékaly po tváři. To Wookie... opravdu pláče?
"Já... jdi pryč, Sungu," zašeptal Ryeowook, naprosto ignorujíc fakt, že se nachází v jeho ložnici. Už prostě neměl sílu na to, aby v Yesungově tváři viděl všechno to, co tam vidět nechtěl... ta odtažitost. Vůbec za ním neměl chodit. Jeho odmítání ho bolelo. Hodně...
"Co se děje? Proč pláčeš?" ptal se zděšeně starší. Moc dobře věděl, že důvodem Wookieho slz je on sám, ale ve skrytu duše doufal, že mu chlapec řekne, že mu něco spadlo do oka nebo tak něco... Wookie mu ovšem věnoval jenom všeříkající utrápený pohled.
V Sungovi se něco zlomilo... chtěl Ryeowooka chránit, ale čeho dosáhl? Jenom jeho slz. Byl pitomec. Vůbec si mladšího nezasloužil. Opravdu. Tak moc se snažil, aby mu v ničem neublížil a přitom mu ubližoval celou tu dobu... bůhví kolikrát kvůli němu Wookie plakal. Mělo mu být jasné, že tak křehkou dušičku bude jeho chování bolet...
"Já - Já... asi půjdu," vykoktal Ryeowook po chvíli, když se uklidnil natolik, aby si byl jistý, že mu neselže hlas. Ani se na Yesunga nepodíval a s hlavou sklopenou se začal z postele zvedat, rozhodnutý opustit pokoj a navždycky se vzdát nadějí na nějakého Yesunga.
"Co kdyby ses mě zeptal znovu, Wookie...?" zeptal se starší, čímž Ryeowooka zastavil uprostřed pohybu.
"Co, prosím?" zeptal se mladší. Nechápal, o čem to Sung zase mluví. Vzhlédl. Jeho srdce se zastavilo, protože při pohledu na jeho šibalský úsměv a jiskřičky v očích pochopil. Zdálo se, že jeho srdce má potřebu jediný vynechaný úder řádně dohnat, protože začalo bít dvakrát tak velkou rychlostí. V krvi mu koloval adrenalin, ruce se mu třásly.
"Polib mě..." zašeptal a přitom rozkošně zamával řasami. Jeho tváře nabraly odstínu zralého jablíčka.
Wookie vyplašeně vzhlédl, když Sung dlouho neodpovídal - co když si to špatně vyložil? Naskytl se mu však pohled na Yesunga, který se k němu pomalu blížil s naprosto užaslým pohledem v očích.
Wookie vydechl, když se jejich rty po tak dlouhé době konečně spojily v něžném polibku. Yesung už byl jeho. Jenom jeho.
 


Komentáře

1 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 4. října 2013 v 22:47 | Reagovat

a více dokonale si to napsat už nemohla že? *3*
bože to je tak.....♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ to nejde popsat slovy ^^ ~*3*~
nádherné, vážně nádherné..na to že nemáš moc času....♥♥♥♥♥♥♥

2 Barica Barica | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:48 | Reagovat

Ohh, chcipla jsem na predavkovani cukrem. x33333

3 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 5. října 2013 v 22:21 | Reagovat

Aww~~~!!!!!! to je dokonalé!!!! x33333 nádherné!!! x333 Wáááá~~!!! x3 miluju YeWook!!! *o* oni jsou spolu tak dokonale úžasní!!! x33 ♥ Nya~~~~!! x33 asi budu muset tátovi čórnout inzulín! *_*
když jsem četla, že má Sung na tváři šibalský úsměv... úplně jsem čekala, že po maličkým Wookiem prostě a jednoduše skočí... ='DD ♥
nevím co jsi původně plánovala... ale tohle je rozhodně mnohem lepší! x33 *o*

4 Hatachi Hatachi | 5. října 2013 v 23:57 | Reagovat

Jůůů...to bylo tak krásné.
Ještěže Sung včas procitl...
A máš ůžasný lay...miluju Zhoumíčka.

5 Romanka Romanka | E-mail | 19. října 2013 v 16:40 | Reagovat

Jéé to bylo krásné, takové nevinné a přitom sladké <3

6 ••aegyo jin• ••aegyo jin• | Web | 23. října 2013 v 19:11 | Reagovat

waa, moje zlatíčko mr claudy:D Moc krásná povídka a dobře procítěné ^^

7 Karin Karin | 28. října 2013 v 23:49 | Reagovat

Odvaha se někdy vyplácí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013