Between - 5. kapitola

26. listopadu 2013 v 16:04 | Hotaru |  Between


Sleduje je. Každý jejich pohyb. Vidí každý nenápadný dotek, který mu Aron věnuje. A nepřeje si nic jiného, než být na jeho místě... to on měl teď být nepatrně pohlazen po tváři. On měl dostat ten něžný polibek na čelo. On se měl červenat jako zralé jablíčko. Ale místo toho seděl na druhém konci pohovky a zatvrzele je pozoroval.
Pozoroval nejmladšího a snažil se přijít na to, v čem je to kouzlo. Čím se stalo to, že k sobě Arona přitáhl a už ho nepustil? Zíral na ně, ačkoli si byl vědom toho, že se akorát tak trápí a ničeho tím nedosáhne. Vlastně ani nechápal, proč pořád zůstává v místnosti. Možná měl odejít. Ale kdovíproč nechtěl. Chtěl zůstat.
Proč cítil bolest v hrudi, když si Aron blonďáčka přivinul na hruď, smějíc se vtipné scéně v televizi? K němu se takhle nikdy nechoval...
Snažil se namluvit si, že stále ještě sleduje film, ačkoli by se dalo říct, že na něj koukal spíš jenom po očku, plně zabrán do pozorování těch dvou hrdliček na pohovce. Měl dojem, že každý dotek ho zabíjí. To, jak Aron jemně přejížděl prsty po boku, který trochu vykukoval zpod vyhrnutého trička. Jeho druhá ruka rytmicky hladící blondýnka po vlasech. Občas mu jeden platinový pramen zastrčila za ucho.
Minhyun připustil, že by mu Rena mělo být líto - byl přeci jen obětí sázky. Nějak se k tomu nemohl donutit, protože ačkoli to byla jen hra, tak měl všechno, co Min chtěl. Nevydržel to. Sebral se a odkráčel. Cítil na sobě Aronův pohled. Navázal s ním oční kontakt, v očích výčitka. Potom zmizel v jejich společném pokoji, zalehávajíc do své postele pod deku. Nějak dnes neměl na nic náladu.

×××

To, že usnul si uvědomí, až když ho probudí zvuk zavírajících se dveří. Trochu se zavrtí a upře pohled na budík na nočním stolku. Půl jedenácté večer. To spal tak dlouho?
Tlumená rána ho vrátí do přítomnosti a připomene mu, co ho vlastně probudilo. Jeho oči okamžitě najdou Arona, jak polohlasně nadává a odhazuje pryč něco ze země. Evidentně na to před pár sekundami šlápl. Min se pousměje a nadzvedne se na lokti, aby se mohl natáhnout pro skleničku na nočním stolku a také proto, aby na staršího lépe viděl.
Převlékal se. Věděl to, ale z jeho postavy toho moc nezahlédl, kvůli tomu, že místnost osvětlovalo pouze pouliční osvětlení.
"To na mě musíš zírat, i když se převlékám? To to odpoledne nestačilo?" zamručel Aron. Očividně byl nabručený. Minhyun po té výtce s tichou omluvou okamžitě ucukl pohledem.
V místnosti za chvíli nastalo relativní ticho, jak Aron doštrachal ve skříni a přešel ke své posteli. Lehl si do ní a bez jediného slova se k Minhyunovi otočil zády. Toho tohle gesto zabolelo... jak moc se mu stýskalo po dobách, kdy ho Aron svým veselým "Good night, Minhyun!" každý večer budil ze sladkého polospánku. Po čase se mu dařilo malátně vykoktat odpověď v angličtině a spát dál...
Ale teď se cítil tak sám, když se Aron očividně uložil ke spánku. Bez popřání dobré noci.
"Dobrou noc, Arone," zašeptal Minhyun. Nikdo neodpověděl. Byl si jistý, že Aron spí. Slyšel jeho pravidelný, klidný dech.
"Chybíš mi, víš..." zamumlal ještě. Zrovna se chystal znovu zachumlat a snažit se pokračovat tam, kde přestal, když se místností rozezněl hlas.
"Mine... nech toho. Spi už," zabručel starší, hlas rozespalý. Minhyuna to bodlo v hrudi. Náhle si vzpomněl na radu, kterou mu kdysi dávno dal člověk, který o ztrátách věděl své - tohle není profese, ve které je dobré se vázat. Nikdy se nevázej, maličký. Jo, to se líp řeklo, než udělalo. Do očí se mu natlačily slzy a on je - stejně jako vždycky - změnil ve zlost.
"Copak? Nikdy ti nevadilo, když jsem na tebe mluvil," vyčetl mu mladší rozhodnutý tu teď, uprostřed noci, rýpat do starých ran.
"Chci spát," dostalo se mu pouze odpovědi.
"To protože máš Rena," zamručel Minhyun nevrle a vyhrabal se z peřin, rozhodnutý dnes neusínat sám.
"Sakra, Minhyune! Nech už toho," pokáral ho Aron a zanadával si několika vybranými slovy v angličtině. Minhyuna to ovšem v jeho cestě nezastavilo. Byl zvyklý, že s Aronem usínal v jedné posteli. Kdyby jenom usínal...
Dřív, než se stihl zastavit, se tyčil na Aronovou postelí, studená zem ho chladila do nohou. Původně chtěl do té postele prostě vpadnout, neptat se na ničí názory, ale nakonec na to neměl odvahu, tak, jako nikdy.
"Arone?"
"Mm?" mroukl starší, už kompletně probuzený. Super, teď zase nebude moct usnout.
"Můžu k tobě?" zeptal se Minhyun. Byl nervózní. V duchu už slyšel, jak ho Aron prostě posílá zpátky do své postele. Už několikrát to tahle udělal, ačkoli v těch prvních měsících by to nikdy neudělal. Jejich vztahy se změnily. Zásadně. Ze začátku se Aron přátelil pouze s ním... teď se přátelil se všemi, kromě něho.
Odpovědi se mu od staršího nedostalo - on totiž pouze nadzvedl kus peřiny a posunul se, aby měl hubený chlapec na lůžku dost prostoru.
"Děkuju," zamumlal Minhyun vděčně, rád, že dnes nemusí usínat sám. Vklouzl pod peřinu a oba je pečlivě přikryl. Přitulil se ke staršímu muži a pevně ho objal, spojujíc svoje paže někde u něj na hrudi. Vdechoval vůni jeho vlasů.
Neodolal a vtiskl Aronovi několik nevinných polibků na odhalenou kůži mezi lopatkami. Mazlil se s jeho pokožkou... byl jako kotě. Musel se sám sobě v duchu zasmát. Do opravdu tak zoufale toužil aspoň po špetce lásky? I když byla jen falešnou iluzí, kterou si sám navodil těmito neopětovanými vynucenými doteky.
"Minhyune, dneska ne," reagoval starší na poměrně intimní doteky. Dnes neměl náladu na cokoli. Dokonce ani na intimnosti, které mezi nimi probíhaly celkem pravidelně.
V mladším se to všechno napětí několika posledních dní nakupilo a on vyslovil nahlas ta slova, která by si skrz jeho rty za normálních okolností nikdy nenašla cestu. Zoufalí lidé, zoufalé činy.
"Kdybych byl Ren tak bys mě ošukal, že jo?"
Arona se to očividně dotklo. Vymanil se z jeho sevření a rychle se k Minhyunovi přetočil čelem. V očích měl vepsanou zlobu. Mladší si uvědomoval, že to nejspíš přehnal, ačkoli si byl jistý, že měl pravdu.
"Chováš se jako troska, Mine," štěkl. Jeho slova osloveného ranila, ale on byl jako bitý pes - vrátil se k tomu, který ho bil jenom proto, aby se dočkal aspoň nějakého dotyku. A tak místo toho, aby se sebral a důstojně odešel do své postele, udělal přesně to, co dělával tak často. Ponížil sám sebe jenom proto, aby donutil druhého, aby si ho všímal.
Překulil se ještě blíž, líbajíc staršího na ústa a nechávajíc si přes rty stále dokola přecházet to jedno jediné potupné slovo.
"Prosím."

×××

Ležel. Již ve své posteli. Nevydržel to. Nemohl mu být na blízku. Slyšel jeho hluboký dech. Teď už starší opravdu spal. A on... první slza stekla na křídlech jeho nahoty. Udělal to zase. Popřel všechno to, čím je. Stal se vším tím, čím už nikdy být nechtěl. A proč? Pro člověka, který to stejně nikdy nedocenil.
Co byl? Jenom troska. Prosící o lásku. Doprošující se tam, kde nebyla vítaná. Nic. Z hrdla se mu vydral hlasitý vzlyk. Přistiženě se otočil aby se přesvědčil, že Aron pořád spí. Nepotřeboval, aby si z něj zase utahoval, že je jako holka. Byl si jistý, že si najde i jiný důvod, než jeho probrečené noci... ale stejně tak nějak nechtěl, aby to věděl. Zamžoural do tmy Aronovým směrem.
Spal. Tak klidně.
Bral si ho vždycky, ale předtím se aspoň snažil tvářit, že ho zajímá i Minhyun. Nyní se prostě otočil zády a spal. Minhyun se cítil jako zbitý pes, když sledoval dokonalou křivku Aronových zad až k místu, kde začínala přikrývka.
Otočil se a plakal vědom si toho, že teď to je jeho jediná možnost se vybrečet. Zítra zase bude muset být ten snílek Minhyun. Jenom obyvatelé tohoto pokoje věděli, že snílek neexistuje. Protože ke snění potřebujete volnost, křídla fantazie. A Minhyun si až bolestivě uvědomoval, že nemá ani jedno. Stal se pouze otrokem vlastního osamění.
 


Komentáře

1 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 26. listopadu 2013 v 21:54 | Reagovat

naprosto fantastické!! *w* DOKONALÉ!! *w*
tak  Minhyun mě vážně překvapil.. o.O takové chování bych do něj vážně neřekla... o.O
a proč se Aron vrátil do pokoje tak naštvaný?! o.O to přeci taky musí mít nějaký důvod.... o.O
těším se na další kapitolu x33

2 dg-entertainment dg-entertainment | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 22:43 | Reagovat

Er... začínám být na obyvatele dormu dost naštvaná. Pokud jde o Rena,  tak dost nechápu že mu ještě jejich postranní úmysly nedošly. Mě by to došlo do dvou dní.
A od Arona není hezké že Minhyunovi ubližuje. A Minhyun by se měl přestat ponižovat. ..

3 Yuki Yuki | Web | 27. listopadu 2013 v 23:32 | Reagovat

Ale to né! Já jsem věděla že s tím Minhyunem to nebude tak černo-bílé, jak se zdálo. Já to věděla! na druhou stranu.. netušila jsem, co je Aron zač.. co jsi to sním provedla? Taková potvora škaredá!! Ne! Jakou doufám, že se to zlepší... dlouho jsem na Between čekala :D Dloooouho! Takže teď by to mohlo být dřív, že jo? :D Udělej Yukině radost, Yukinka pak bude mít lepší náladu a taky třeba něco napíše :D
tenhle cylus mám fakt moc ráda :)

4 Hatachi Hatachi | 28. listopadu 2013 v 21:13 | Reagovat

Tohle si Minhyun nezasloužil, to opravdu ne. Jak se k němu může Aron takhle chovat, když ví, co k němu Min cítí.
Vím, že je to pro Minhyuna těžké a ponižující,když musí škemrat u Arona o trochu lásky a něžného doteku, ale snad má taky svoji hrdost. Nesmí dovolit Aronovi, aby ho úplně zničil...
Jedna blbá sázka a co to udělá za paseku mezi obyvateli dormu...
Moc se těšim na další skvělý díl :-)

5 Hatachi Hatachi | 28. listopadu 2013 v 21:22 | Reagovat

Tohle si Minhyun nezasloužil...to opravdu ne.
Proč se k němu Aron tak chová, když ví, co k němu Minhyun cítí?
Vím, že to pro Minhyuna musí být těžké a ponižující, když musí u Arona škemrat o lásku a něžný dotek, ale snad má i svojí hrdost.
Jestli mu bude nadále Aron takhle ubližovat tak, jako doteď, tak to Minhyuna úplně zlomí. Už tak prolil hodně slz...
Jedna blbá sázka a co to udělá s obyvateli dormu...
Moc se těšim na další díl

6 Hatachi Hatachi | 29. listopadu 2013 v 20:48 | Reagovat

[5]: Omlouvam se, že se tady můj komentář objevil 2x. Když jsem ho psala prvně a odklikla jsem ho, tak zmizel a neobjevil se. Myslela jsem si, že se neobjeví, tak jsem napsala druhý a nakonec se objevily oba.
Moc se omlouvam :-(

7 Hotaru Hotaru | Web | 29. listopadu 2013 v 21:02 | Reagovat

[6]: V pořádku, vůbec se neomlouvej :) Za to nemůžeš - to blog nějak blbne :)

8 luczaida luczaida | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 16:42 | Reagovat

Já prostě zbožňuju povídky tohodle typu od tebe. I když je trápíš, odnáším si takový ten spokojený pocit. Ne spokojený, že se jim něco děje, ale spokojený, že jsi to prostě napsala dokonale. Oximoron dokonalá zoufalost je pro tuhle kapitolu ten pravý popis ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013