Broken butterfly - 15. kapitola

19. listopadu 2013 v 22:59 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Připravte si fanfáry, je tu konečně nová kapitola. Opět je kratší... ale myslím, že se nepatrně posouváme v ději, ačkoli to tak na první pohled možná nevypadá. Každopádně když si listuji tím pomyslným seznamem, co všechno by se v povídce mělo objevit, tak zjišťuji, že tenhle cyklus bude pravděpodobně nekonečný :D Takže si užijte čtení.




"Ale no tak, Minho, vážně jsem to tu zvládnul v pořádku," usmál se Taemin, když si všiml, jak na něj bratr stále kouká, v očích jasně napsané výčitky svědomí.
"Raději jez... přijdeš pozdě do práce," upozornil Min na fakt, že na něj Minho spíš zírá, jako by ho chtěl zrentgenovat pohledem, než že by jedl tu snídani, kterou jim tak pracně připravil.
"Omlouvám se," zopakoval Minho. Nechápal, jak mohl u Keyho usnout. V jednu chvíli si s ním povídal, říkal mu vše, co ho trápí... a v druhé prostě usnul. Neměl to nikdy dopustit... věděl, jak se Taemin bojí být v domě sám. Už nikdy nechtěl zažít takovou hrůzu, jakou zažil, když se ráno proudil u Keyho na pohovce... těch deset minut, než doběhl domů měl pocit, že ho asi raní mrtvice.
"Neomlouvej se, jsem v pohodě," zasmál se Taemin, plně ignorujíc fakt, že jeho včerejší chování se s jeho tvrzeními celkem vylučuje. Ale to Minho nikdy nezjistí. Nedopustí, aby to zjistil, na to ho má příliš rád. Nedokázal by žít s tím, že si to Minho dává za vinu... a neuměl mu vysvětlit, že to není ničí chyba... že to tak prostě je, že mu s tím nikdo nedokáže pomoct. Možná čas? Neví. Ale teď je tohle každopádně paradoxně jedna z věcí, která ho drží při životě.
"Páni, to už je tolik hodin? Měl bych vyrazit, jestli chci do školy dojít včas!" zhrozil se Minnie a rychle do sebe začal házet zbytky snídaně. Poté jako tornádo vstal, začal rychle sbírat všechno svoje nádobí a odnášet ho do dřezu.
"Hlavně si nedělej starosti, ano?" řekl Minhovi, po cestě mu vtiskl polibek na čelo a zmizel v patře, aby si mohl vzít školní tašku.
Minho poté pouze slyšel "Tak ahoj, Minho," jak se Taemin prohnal kolem kuchyně a prásknutí dveří.
To se řekne... nedělej si starosti, pche. Samozřejmě, že si je dělá. Pokaždé trne hrůzou, když někde nechá Mina delší dobu bez dozoru... tak moc doufá, že k tomu nemá důvod a je pouze velký paranoidní bratr. Ovšem obává se, že má.
Škaredě se zamračí na lívanečky, které tu rychle kuchtil, aby podplatil Taemina i svoje svědomí. Nějak ho přešla chuť. Vstal a přešel k odpadkovému koši s úmyslem vyhodit zbylé jídlo.
Při pohledu do koše ovšem zapomněl na to, co chtěl udělat. Pohled na několik zmuchlaných krvavě rudých kapesníčků neohrabaně schovaných pod několika čistými mu z hlavy úspěšně vymazal všechny myšlenky.

***

Jak moc se mu ulevilo, když vypadl z domu a mohl nechat koutky, aby klesly. Když si mohl dovolit z obličeje sundat tu přehnaně veselou masku a nemusel se smát. Do smíchu mu nebylo... zase to udělal. Zklamal. Jak Minha, tak i sám sebe. Porušil všechny sliby, které si dal. Litoval, že svou kůži opět poskvrnil tímto způsobem... a tak to bylo vždycky. V momentě slabosti, mu to přišlo jako nejsprávnější věc na světě, ale poté si to pouze vyčítal. Vlastně se za své jizvy styděl... styděl se ukazovat své tělo na veřejnosti. Styděl se za svou slabost... nenáviděl se. Na světě neexistovalo nic, co by nenáviděl víc, než sám sebe.
Nejhorší bylo to, že si uvědomoval, že dělá chyby. Věděl, že to je špatně... ale stejně to dělal. Nezabránil tomu, bylo to jako droga. Pokaždé když se cítil sám a zahnaný do kouta, tak sahal po žiletce, jako by mu snad mohla pomoct to vyřešit. Zabít se nechtěl... šlo jenom o ten pocit, že něco cítí. Šlo jenom o to, že mohl cítit bolest. I bolest je lepší, než prázdnota. Prázdnota, která mu naplňovala nitro a nutila ho, aby se cítil, jakoby snad ani nebyl člověk.
Protože... co byl? Byl nic. Neměl rodiče, neměl koníčky, neměl nic. Vlastně jediný důvod, proč žil, byl Minho. Minho, který toho pro něj tolik udělal... a on si přál, aby to tak nebylo. Aby nemusel neustále mít pocit, že mu něco dluží. Aby to mohl bez výčitek ukončit. Ale on nemohl, nemohl a to z jednoho prostého důvodu - Minho pro něj obětoval úplně všechno, nedokázal ho tu nechat samotného. Minho ho také neopustil, když si to kráčel od baru, k baru. Z náruče, do náruče.
Dalo se říct, že za to Minha nenávidí. Protože nikdy nemohl splatit dluh, který u něj měl. A tak to nemohl skončit. Ne teď, když byl tím posledním, co Minhovi zůstalo. Věděl, že tím by do rodinné hrobky poslal oba.
A tak si musel vystačit s tím, že narušoval svou kůži jenom tak povrchně. Dával svému černému světu aspoň nějakou barvu. Ačkoli to byla karmínová. A on mohl aspoň trochu žít. Přežívat do doby, než si Minho najde nový smysl života... až se tak stane, tak on opustí pole.
Z pochmurného přemítání nad svým ubohým životem ho vytrhl až fakt, že je před školou. Nasadil si na tvář obvyklý nepřítomný úsměv a vešel do té budovy, jakoby snad byl stejný jako všichni kolem něj. Jakoby snad žil. Automaticky došel ke své skříňce a vyměnil tenisky za přezůvky. Ještě automatičtěji došel do třídy. Proč si přišel jakoby byl jenom obyčejný zombík?
Do třídy vešel rychle, příliš ponořen do svých černých myšlenek, než aby se strachoval, co si na něj spolužáci zase vymyslí. Ke své židli došel rychle, naprosto ignorujíc své okolí. Těžce dosedl na židli a ani se neobtěžoval vyndavat si sešit - stejně věděl, že dnes nemá náladu na to, dělat si jakékoli poznámky.
"Eh... Ahoj, Minnie," ozvalo se za ním váhavě. On měl chuť praštit hlavou do stolu. Proč si ho teď Jonghyun všímá? Nechce na něj být nepříjemný, ale rozhodně se tu s ním nehodlá vybavovat.
"Ahoj, Hyune," odpověděl, pokládajíc si hlavu na lavici. Věděl, že by na něj neměl být protivný, že za nic nemůže a že to díky němu se cítil na živu... ale on prostě nemohl. Nemohl se dát dohromady dost na to, aby byl příjemný. Pořád byl včerejškem dost otřesený. Nechápal, co to do něj vjelo... v jeden moment byl úplně v pořádku a v ten druhý si tvořil na zápěstí nové a nové jizvy, jako by jich snad měl málo. Ale ten dům byl tak prázdný... a on tak sám.
"Jsi v pořádku? Stalo se něco?" zeptal se Jonghyun, v hlase obavy.
"Jsem v pohodě," odpověděl pouze tónem, který jasně naznačoval, že o konverzaci momentálně nestojí. Doufal, že to Jonghyun pochopí. Soudě podle vrzání, jak si tmavovlásek sedal na židli vedle Minnieho, to nepochopil.
"Podívej se na mě, Minnie," poručil Jonghyun. Jeho tón nepřipouštěl námitky, a tak se Taemin odhodlal k tomu zvednout hlavu z lavice a upřít svůj pohled do Jonghyunových očí. Síla pohledu druhého ho přinutila přistiženě uhnout pohledem. Proč měl pocit, že mu Jonghyun vidí až do žaludku? Že ví, co se stalo... ale to nebylo možné - Jjong neměl ani potuchy o jeho problémech. Nikdo neměl. A možná, že to byl ten problém. Nikdo se nestaral.
"Co se stalo?" zeptal se starší znova, propalujíc ho zkoumavým pohledem. Taeminovu špatnou náladu sice přisuzoval špatnému vyspání nebo třeba bolesti hlavy, ale i tak stoprocentně věděl, že Minnie není v pořádku.
"Nic," vypálil okamžitě Taemin, hlídající si své soukromí. Jonghyun takovou odpověď očekával, a tak ho to ani nepřekvapilo.
"Minnie, víš přece, že se mi můžeš svěřit, že ano?" řekl. A Taemin při pohledu jeho očí věděl, že se mu opravdu svěřit může. Že je to tak správně. Možná by i byl tak bláhový a udělal to, kdyby -
"Taemine!" ozvalo se ode dveří nasupeně. Jmenovaný při zvuku svého jména vyplašeně vzhlédl, čekajíc nějaké nadávky... místo toho si všiml naštvaného Keyho, který si to k němu kráčel přes celou třídu a dřív, než se Min nadál, ho čapl za ruku a naprosto nepříčetně táhl před třídu.
"Můžeš mi vysvětlit, co jsi zase dělal?! Je mi líto, že ti umřeli rodiče... ale to seš, sakra, tak slepý a nevidíš, jak moc ubližuješ lidem ve svém okolí? Minho si tohle nezaslouží! Volal mi. Nechtěl, abych ti to říkal... ale skoro brečel, abys věděl," zasyčel Key jedovatě. Taemin od něj o krok ustoupil. Jeho ostrá slova znal... ale ještě nikdy nepocítil jaké to je, když je použije přímo na vás. Otevřel pusu s úmyslem něco říct, ale nakonec ji zase zavřel, aniž by z něj vyšlo byť jen malé slůvko. Proč si nikdy nevšiml, jak moc velký respekt může jeho kamarád vyvolávat? Za těmi tygrovanými vzory, platformami a roztomilým úsměvem tu svou autoritu a děsivost celkem snadno maskoval... ale takhle, takhle měl Taemin pocit, že byl předhozen hladovému lvovi.
"Neschvaluju, že se řežeš a ty to víš, ale když už to děláš, tak buď tak hodnej a ukliď po sobě tu krev líp," zavrčel Kibum a dřív, než mu Taemin stihl něco říct nebo se jenom vzpamatovat, tak se otočil a rychlým krokem zmizel za rohem chodby. Měl trochu výčitky, že byl na kamaráda tak hrubý, ale když on nemohl jinak... ne, když Minho trpěl.
Taemin zůstal ohromeně stát na místě a zírat do místa, kde zmizela Keyova záda. V duchu si neustále přehrával jeho slova. Všechno co řekl byla pravda a on to věděl. Věděl, že je Key v právu a že si to zasloužil... ale přesto nemohl zabránit slzám, aby se mu natiskly do očí.
Sám, zase byl tak sám.
 


Anketa

Nejoblíbenější povídka?

Broken Butterfly
Between
Thanatos

Komentáře

1 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 19. listopadu 2013 v 23:41 | Reagovat

Wááá~~!! T.T to je úžasný... T.T ale... to je krátký a... Béé~~!! Minie ty nejsi sám! TT.TT pojd k mami-.. Ehm.. /oprava/ jdi k Hotaru, zlatíčko... T.T
aspon ještě malililičkatinký kousíček jsi mohla napsat, ne? Q.Q ale aspon tu byl jeden maličký JongTae Moment... aspon něco.. i když to furt neni ono...
Páni! Key se teda pořádně rozbouřil.. o.O to nahnalo husinu i mě.. o.O
proboha, holka... doufám že to bude HappyEnd.. jinak to čtu úplně zbytečně! SadEndy nejsou můj šálek kávy.. a jestli ještě něco uděláš Taeminovi, tak si mě  nepřej! ><

2 dg-entertainment dg-entertainment | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 9:17 | Reagovat

Joooooooo *vyvezla ze sklepa ten velký soudek malinovky a začala pouštět rachejtle *  Miluju tě! Konečně jsem se dočkala pokračování.
Blbej Min ... musí si ubližovat? Chudák Minho... Přijde Jonghyun na to, že se Min řeže?

3 Barica Barica | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

Uhn. Zlato? Psst, ale děsíš mě. Vážně... Myslím, ty detaily. Jsou zatraceně pravdivě popsaný...
Téměř se nedostanu k internetu, ale kdyby sis chtěla popovídat... Budu se snažit být ti k dispozici, ano? ^^
...a tak si říkám, jak je smutný, když se člověk v takovéhle povídce tak přesně vidí...
Píšeš vážně perfektně, víš to <3

4 Hotaru Hotaru | Web | 20. listopadu 2013 v 19:44 | Reagovat

[3]: Děkuju ti za tenhle komentář... ani nevíš, jak moc si ho vážím.

5 luczaida luczaida | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 21:33 | Reagovat

Předpokládám, že jakmile Min zjistí tu věc mezi Minhem a Keyem, bude si myslet, že už má Minho náhradu a přijde jeho čas... jen doufám, že nedospěje až takhle daleko...
A souhlasím s Baricou. Pěkně mě děsíš, protože je milion povídek o sebepoškozování, ale málokterá... až takhle.. chápeš.
Pokud bych ti byla nějak nápomocná, můžeš mi napsat... nebo i třeba jen tak. Noví přátelé se hodí vždycky :-)

6 Hatachi Hatachi | 20. listopadu 2013 v 22:09 | Reagovat

Já nevim co napsat, abych někoho neurazila, protože sebepoškozování se mi nelíbí a dost ho odsuzuju. Možná je to tím, že jsem vyrůstala v ů
úplně jiné době.
Ale plně souhlasim s Kibumem.
Jinak se mi povídka moc líbí.
A doufam, že po tom Kibumovo proslovu, dostane Taemin konečně rozum.
Těšim se na další díl.

7 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 21. listopadu 2013 v 13:12 | Reagovat

Hoty!
Už několikrát si psala, že ti Teamin připomíná v této povídce tak trochu tebe! Nedokážu ani pomyslet na to, jak se asi cítíš, jak vůbec dokážeš tohle zvládat..Teminova situace je až realisticky popsaná a tak vcítěná, že si vážně chvíli myslím, že píšeš spíše o sobě, než o něm! Holka, kdybych mohl, jedu za tebou, vezmu tě (samozřejmě bych ti brnkla, aby sis zabalila své potřebné věci, helvně nezapoměň na Chulieho :D :D ) a vzala tě domů, kde by si sama rozhodně nebyla!!!
Ty víš, že tě mám ráda :3

No ale k povídce! Bože, tak lituju Minha, tutově si to musí pořádně vyčítat  TwT chudáček! Jinak, jestli se Taemin dozví vztah mězi Keyem a Minhem, tutově, jak bylo psáno, se odklidí z pole....NE! má tu Jjonga, to on nedopustí, on a Minho ho zachrání..+ s Kibumem! Sice jeho slova byla drsná, ale dávala rozum a musím s nimi souhlasit...snad to Taemin pochopí :P

Holka, ty píšeš tak nádherně, suprově prostě...dokonale ^^ se mnou se to ani nerovná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013