Anděl, 1. etapa | 1. kapitola

29. prosince 2013 v 16:40 | Hotaru |  Anděl
První kapitola Anděla. Tahle je poněkud... nezáživná. Což se hned v té další změní. U tohohle článku bych o koentáře prosila víc, než obvykle, protože mě zajímá, jestli vás povídka zaujala a má cenu ji vůbec psát. Jsem ráda i za hvězdičky, ale teď bych ráda znala váš názor :)




Kráčel chodbou s hlavou vysoko zdviženou. Občas někomu oplatil pozdrav drobným pokývnutím hlavy, ale většinou dotyčnou osobu prostě ignoroval. Nespěchal, ale přesto jeho krok nepostrádal jistou rozhodnost a ráznost. Nezastavoval se, spoléhal na to, že mu ostatní prostě uhnou z cesty tak, jak to dělávali vždycky.

Ještě ani nestačil zahnout do chodby, kde se nacházel pokoj anděla, za kterým mířil, a už věděl, že dotyčný má návštěvu. Slyšel, jak po sobě ti dva opět štěkají. Všiml si, že je celá chodba vylidněná, jakoby se ostatní báli, že by se snad hněv těch dvou mohl přenést i na ně. Což, jak znal Archanděla, bylo dost možné. Posledně se pokusil chytit pod krkem právě Heechula. Hee ovšem neměl ve zvyku brát si servítky - jejich vůdce si popáleniny léčil ještě dlouho.

"To si ze mě snad děláš srandu, Kyuhyune!" vřískal blonďatý anděl a zběsile přitom rozhazoval rukama. Heechul se musel pousmát. Samozřejmě, že ten rozruch zase způsoboval Sungmin, primadona každým coulem.

"Ale no tak, Minnie... ty přece víš, že jsem to tak nemyslel," snažil se ho Kyuhyun uklidnit. Mluvil na něj smířlivé v drobném předklonu, jakoby se snad bál, že ho blondýnek praští. A Heechul věděl, že se má proč bát. Ačkoli Sungmin vypadal křehce a zranitelně, tak Chul ani na okamžik nepochyboval, že by byl jejich Archanděla schopný ve vteřině podpálit. Už to několikrát udělal. Kyuhyun ho za to nikdy nepotrestal, spíš měl tendence se mu omlouvat, jakoby za to mohl on sám.

"Nemůžeš mě najednou odvolávat z misí, protože máš o mě strach! Už jsem toho Světlého skoro měl," vyčítal mu Sungmin. Heechul se mezitím zastavil a postavil se za tu příšernou vázu, kterou sem postavil Shindong, aby ty dva mohl nechat si to dořešit... a taky aby mu ani slovo neuteklo.

"Ale on byl tak silný..." namítl Kyuhyun. Náhle to vypadalo, že to Sungmin velí celé dimenzi a on si musí dávat pozor, aby ho nerozzuřil. Sungmin ze sebe vydal něco mezi povzdechem a nevěřícným uchechtnutím. Potom se nadechl, nejspíš, aby něco řekl, což si v poslední chvíli rozmyslel a ještě několik vteřin si Kyuhyuna přeměřoval, snad aby se ovládl a nezačal mu nadávat jako pominutý.

"Ale to já jsem taky silný. Jednou jsem Lovec sakra, tak mě nech lovit!" vypadlo nakonec ze Sungmina.

"Ale -"

"Žádné ale. A teď běž... za chvíli přijde Heechul," ukončil blondýn konverzaci a zmizel zpátky v pokoji. Kyuhyun ještě chvíli vyjeveně zíral na dveře, které mu druhý anděl přibouchnul přímo před nosem. Heechul čekal, že se naštve, dveře vyrazí a dojde si pro Sungmina, ale on se jenom otočil a s mírným pokrčením rameny se vydal k druhému konci chodby a zmizel za rohem.

Heechul jen stěží potlačoval smích. Ti dva byli směšní. Respektive - Kyuhyun byl směšný. Měl moc, mohl mít kohokoli chtěl, mohl jim to přikázat, ale on se neustále ponižoval před Sungminem. Láska, k čemu vůbec je? Akorát z nás dělá hlupáky.

Když se snažil vymotat z výklenku na tu vázu, tak se stále ještě pochechtával, ačkoli se snažil nasadit vážný výraz, nepotřeboval teď Sungmina naštvat a dál mu záminku, aby si svůj vztek vybil na něm.

Rázně došel k Sungminovým dveřím a zaklepal. Slyšel kroky, jak někdo dupal místností.

"Neříkal jsem ti, že máš vypadnout?!" vyjel na něj Sungmin okamžitě v domnění, že mluví s Kyuhyunem. Heechul mu pouze věnoval pokřivený úšklebek, pro něj tak typický.

"Bože, promiň... s někým jsem si tě spletl. Chceš jít dál nebo půjdeme rovnou na cvičiště? Mám neskutečnou chuť něco zapálit," stěžoval si Sungmin. Heechul už to nevydržel a nevesele se uchechtl.

"Jo, já vím. Bylo vás slyšet pomalu až do přízemí."

Zdálo se mu to nebo se Min opravdu trochu začervenal? Raději to nekomentoval, protože nechtěl skončit s hořícím zadkem. Sungmin ho vystrčil ze dveří a zavřel je za sebou.

"Bože, mně z toho kluka jednou trefí. Pořád se o mě stará! Ostatní si ze mě kvůli němu pořád utahují. Ani si neumíš představit, jakou mám někdy chuť jít a zapálit mu ten jeho starostlivý úsměv," cedil Min skrz setnuté zuby. Šel rychle a rázně, Heechul musel občas popoběhnout, aby mu vůbec stačil. No jo, nasraný Lee Sungmin je jako buldozer.

Do tréninkové haly se, díky Sungminově naštvání, dostali v rekordním čase. Sungmin pořád nepřestával prskat jedno urážlivé slovo za druhým na účet jejich Archanděla. Proto si Heechul ulevil, když si všiml Siwona, jak líně postává u sloupu skoro v prostředku místnosti. Nechal Sungmina Sungminem a přešel k Siwonovi, široký úsměv na tváři.

"Ahoj, zlato, kde jste se tak zdrželi?" vítal ho Siwon a okamžitě si ho přitáhl do náruče, dávajíc mu polibek na spánek.

Heechul neodpověděl - pouze se natáhl, aby si mohl ukrást jeden polibek na rty a poté svého přítele obejmout. Byla to láska? Možná. Pokud byl ovšem Heechul schopný milovat i někoho jiného, než sebe.

"Dobře, hrdličky, to stačí," dodupal Sungmin až k nim a žďuchnul do Heechulova ramene, "Heechule, pojď... mám chuť něco zapálit. Jeho mandle můžeš doprohlídnout potom," ozval se nabručený Sungmin a už táhnul Heechula za paži pryč, aniž by ho zajímalo, že má zrovna na práci něco jiného. Chul věděl, že nemá cenu tomu malému blonďatému ďáblíkovi odporovat. Tak Siwonovi pouze vtisknul několik letmých polibků a s omluvným úsměvem se nechal odtáhnout pryč.

"Proč proti mně chceš pořád bojovat? Nemůžeš mě porazit," prohlásil Heechul posměšně. Tvářil se, že ho zuřivý Sungmin vůbec nezajímá. Ostatní andělé si ho ovšem očividně všímali, protože vylidnili celý sál a stáhli se ke krajům, aby měla trénující dvojice dost místa. Pokaždé, když někde bojoval Heechul, tak bylo za chvíli pekelné horko.

"Ne?" zeptal se mírně hysterický Sungmin. Ach jo, pokaždé všechno tak prožíval.

"Tak se dívej!" vykřikl a dřív, než se Heechul nadál, už na něj letěl plamen. To už tam ale nestál, vznášel se vysoko u stropu. Líně máchal obrovskými černými křídly, snad proto, aby dal blondýnkovi najevo, že se vůbec nemusí snažit.

"Dívám se... ale nezdá se mi, že bys mě měl porazit."

Sungmin běsnil. A to byl přesně stav, kterého chtěl Heechul dosáhnout. Naštvaní soupeři jsou rozptýlení soupeři, rozptýlení soupeři jsou mrtví soupeři. Sungmin se rozběhl a také mohutně třepetal křídly. Brzy se vznesl do vzduchu, neustále po Heechulovi vrhajíc oheň.

"Ale no tak, zlatíčko, takhle mě nikdy neporazíš," hecoval ho Heechul, který stále ještě nemusel ani hnout prstem, "co kdybych ti ukázal, jak se to dělá?"

Bylo to tak jednoduché. Cítil ve svém nitru oheň, spalující vášeň, která ho pohlcovala. Stačilo ho nechat přetéct. Soustředit se na jeho energii, horké plameny, které ho olizovaly zevnitř a pumpovaly mu do žil adrenalin. Bylo to snadné jako dýchání.

Heechul věnoval jeden pohled Sungminovi. Zdálo se, že se nic neděje, blonďák už se nadechoval, aby mu řekl nějakou nehezkou poznámku. A v ten moment tmavovlasý anděl zvednul jeden koutek úst do sebevědomého úšklebku a celá místnost byla najednou v plamenech. Andělé, kteří celý trénink sledovali, vyděšeně křičeli a rychle vzlétávali, aby je oheň nepopálil. Začal zmatek, jak se Heechul předváděl a pořád ze sebe tlačil víc a víc ohnivé podstaty. Brzy byla celá místnost až do tří čtvrtin v plamenech, mramorové stěny rozpálené.

A Heechul si to užíval. Užíval si, jak se ho všichni báli. Miloval svou moc. Miloval ji tak moc, až to byla jediná věc, kterou miloval víc, než sám sebe. Mohl mít cokoli, porazit kohokoli, zabít všechny. Kdo byl víc, než Kim Heechul? Nikdo, Kim Heechul byl strop všech možností. Ušklíbl se a pohledem donutil plamen pod Sungminem, aby vzplál víc, chtěl blonďatému andělovi podpálit konce křídel, aby mu ukázal, na koho si smí dovolit a na koho ne -

"Heechule!" zahřměl místností hlas. Oslovený sebou trhnul, jak se probral z transu, fascinovaný vlastním ohněm. Heechul se ani nemusel otáčet, aby věděl, že to je zase Shindong, kdo ho ruší.

"Co?!" štěknul a dál se věnoval snaze podpálit Sungminovy paty.

"Nech toho! Děsíš ostatní," zavrčel Shindong.

"No a co? Už by si na mě měli zvyknout."

"Heechule!" zopakoval Shindong o něco přísněji.

"Ježiš, ty nás prostě nemůžeš nechat se bavit," zastěžoval si Heechul, který okázale ignoroval fakt, že nikdo v místnosti se ani trochu nebaví a spíš se snaží si zachránit peří. Povzdechl si a tlesknul, čímž všechny plameny zmizely, jakoby snad nikdy ani neexistovaly.

Otočil se na Shindonga s andílkovským úsměvem, o kterém všichni věděli, že je falešný a výsměšný a má vás spíš zesměšnit a ponížit.

"Spokojený?" jízlivost v jeho hlase se nedala přeslechnout.

"Sakra, nemůžeš se chovat trochu dospěle? Seš anděl už osm set let a pořád jsi nevyrostl!" vyčetl mu Shindong a přešel do středu místnosti.

"Sungmine, pojď sem," otočil se potom na blonďáka. Věc s Heechulem očividně považoval za vyřešenou. Za ta léta už mu došlo, že jakékoli moralizování tohohle tvora nemá vůbec žádnou cenu. Je to zbytečné plýtvání energií.

Sungmin protočil oči. Věděl, co mu Shindong bude říkat - určitě ho zase poslal Kyuhyun, aby mu vykládal o tom, jak je jejich Archanděl nejlepší a nejtalentovanější a nejkrásnější a nejlepší partie v Temné dimenzi. On s jeho průměrnou mocí a postavením si ovšem nemohl dovolit být stejně drzý jako Heechul a odmlouvat andělovi tak vysoko postavenému, jako byl Shindong. Proto několikrát zamával křídly a snesl se na zem vedle Shindonga. To, že vedle něj do pěti sekund přistával Heechul - největší drbna jejich dimenze - ho vůbec nepřekvapilo, naopak. Shindong už to raději taky nekomentoval a raději dělal, že arogantního anděla nevidí.

"Poslal mě Kyuhyun -" začal Shindong.

"Jak jinak," ozval se Heechul, kterému vůbec nebylo trapné zasahovat svými postřehy do konverzace, jejíž ani nebyl součástí.

"- a chtěl, abych ti řekl, že tě neodvolal kvůli tomu, že se o tebe bál. Ve skutečnosti v ten moment ani nevěděl, že v tom meziprostoru seš ty, Mine," vysvětloval Shindong dál, jakoby ho žádný Heechul nerušil.

Sungmin se nadechl, že něco odsekne, ale prostořeký Heechul ho předběhl. "To si vymýšlí. On pokaždý ví, na jakým centimetru čtverečním dimenze přesně Sungmin stojí."

Shindong Chula spražil ošklivým pohledem, ale nijak to nekomentoval, věděl, že vyprovokovat hádku s Heechulem je časově i psychicky náročná věc končící tím, že Heechul nechá vzplanout většinu věcí v okolí včetně ostatních andělů, a on neměl času nazbyt.

"Tak proč mě odvolal?" zeptal se Sungmin. Jeho hlas dával znát, že nějakým Kyuhyunovým výmluvám vůbec nevěří.

Mezitím se k nim pomalu dosunul Siwon a jemně objal Heechula kolem pasu, snažíc se pochopit rozhovor, jehož začátek mu unikl.

"Byla to past. Světlí proti nám začali brojit, dokonce se nám snaží obsadit londýnský portál. Ti, které Kyuhyun nestihl odvolat a zůstali tam, zemřeli, Sungmine," oznámil mu Shindong a poté se jeho pohled stočil na Heechula se Siwonem.

"Ty," řekl Shindong a pohodil hlavou k Heechulovi, jakoby mu bylo nepříjemné, že na něj musí mluvit, "a tvůj osobní Správce portálů máte jít za Kyuhyunem. Má pro vás misi," oznámil jim, otočil se a odešel. Nechal za sebou mírně zmatené a z míry vyvedené anděly. Jak brojit? Světlí nikdy nebrojili, bylo to proti jejich povahám.

Trvalo to dlouho, ale první se vzpamatoval Heechul. Zatahal Siwona, který byl stále ještě trochu mimo, za paži a promluvil: "Myslím, že bychom měli jít za Kyuhyunem... pojď."
 


Anketa

Anděl?

Ano
Ne

Komentáře

1 kaspareq582 kaspareq582 | Web | 29. prosince 2013 v 18:48 | Reagovat

Ten Hee, ten Hee. Začíná mě štvát :D Když on je tak dokonalej, až mě tím štve :D Rozhodně piš dál :) Andílci, andílci :DDD Jsem zvědavá jak to bude dál :D Takže, šup, šup :D Jo mimochodem, zní to zajímavě :D Ještě to bych dodala :D

2 Barica Barica | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 19:17 | Reagovat

Muhehehehe, to jsme si udělali krásnou podrobnou prohlídku povahy Heechulovy postavy. Zajímavé, jen co je pravda. Nádherný příklad egoisticke mrchy xD
Je to naprosto senzační! Na další díly se velice těším... A jsem moooooc zvědavá na HanChul xDDD

3 Hatachi Hatachi | 29. prosince 2013 v 19:55 | Reagovat

Ježíši ten Chul je ale arogantní zmetek. Jsem zvědavá, kdo mu přistřihne ty jeho křídla.
Minnie by se taky ke Kyuhyunovi mohl chovat lépé.
Jinak je to opravdu hodně zajímavé a jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat dál.
Moc se těšim na další díl :-)

4 luczaida luczaida | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

[1]: Já sice tyhle fantasy povídky s anděly moc nemusím, ale přečetla jsem to. Heechul jako vždycky nejlepší, drzý, ignorující autority, což je trochu unavující, ale budiž. Z první kapitoly se toho moc vyčíst nedá, tak třeba příště se toho dozvíme víc :-)

5 Hotaru Hotaru | Web | 29. prosince 2013 v 20:39 | Reagovat

Vím, že Heechul je tu poněkud... opakující se a na nervy lezoucí hajzlík, ale ve skutečnosti je takový jenom tady, v téhle kapitole, možná ještě trochu v té další.

6 Yuki Yuki | Web | 31. prosince 2013 v 14:17 | Reagovat

Haahaa :DD ten Heechul mě rozsekal :D Né vážně, jeho povahu, i přes to jaká je to mrcha a narcis, zbožňuju :D
Bylo to zajímavý, až jsem se pozastavila nad tím, jestli, když andělovi mírně připálíš křidélka, pak bude schopný normálně letět? :DD I'm ok, you know :D
Jsem zvědavá na další díly :)

7 karin karin | 23. května 2014 v 23:25 | Reagovat

Chul by měl dostat trochu za vyučenou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013