Between - 7. kapitola

31. prosince 2013 v 14:54 | Hotaru |  Between




Vlastně ani nechápal, proč vyhledal zrovna leaderovu náruč, když mu bylo nejhůř. Nikdy si s Jonghyunem nebyl blízký - ne dost na to, aby se mu zhroutil do náruče jako malá holka. Možná za to mohl i fakt, že věděl, že leader si také prochází svou bolestí - kluk, kterého podle všeho miloval byl zakoukaný do jiného - do toho, který se o něj vsadil. Nebo se rozplakal zrovna v jeho přítomnosti, protože to prostě byl on, kdo se za ním přišel podívat do pokoje a zjistit, jestli je v pořádku. Prostě mu přišel do cesty, když potřeboval pomoct, pocit, že není sám.

A JR mu ho poskytl. Ochotně, bez zbytečných otázek, na které by stejně nikdy nedostal odpověď. Nemohl, protože to, proč Minhyun plakal, bylo špatné. Nemohl Jonghyunovi říct, jaké povahy byl jeho vztah s Aronem... potom by se mu už nikdy nemohl podívat do očí. Beznadějná troska, děvka bez špetky sebeúcty. Je možné, že by ho tak nazval? Ne, Jonghyun by mu nikdy takhle neublížil. Ale dost možná by si to o něm myslel... koneckonců - on si to o sobě už myslí, nemohl by mu to zazlívat.

Nevěděl, jak dlouho plakal a prostě se nechal objímat. Nechával Jonghyuna, aby mu šeptal slova útěchy, ačkoli jim ani trochu nevěřil. Protože to, jestli bude líp, nezáleželo na něm a ani na Jonghyunovi. Mohl si pro sebe hezký konec přát, jak moc chtěl, ale pořád to záleželo pouze na Aronovi. Aronovi, který se teď ve vedlejší místnosti pravděpodobně snažil získat si Renovu pozornost pro sebe dřív, než to udělá Baekho. Aronovi, který ho nikdy nebude milovat. Aronovi, který se ho dokonce už ani nikdy nedotkne...

"Jonghyune?" zašeptal Min po dlouhé době do ticha potemnělého pokoje.

"Hn?" nepřestával ho hladit po zádech. Nechápal sice, co se Minhyunovi tak najednou stalo, když ještě včera byl úplně v pořádku, ale i tak tu pro něj hodlal být.

Byl si vědom toho, že tímhle nic nevyřeší - akorát přidělá problémy Jonghyunovi a bude Aronovi pro smích... ale by nevydrží tu být celou dobu sám s Aronem a vědět, že je konec. Úplný konec. Nikdy nebyl moc silný a rány byly příliš čerstvé. Proto bylo jednoduché nechat si ze rtů sjet ta slova: "Můžu jít dneska spát k tobě? Nechci tady být sám..."

JR chtěl namítat, že tu přeci nebude sám, ale že tu bude s Aronem. V hlavě se mu ovšem ozval varovný majáček. Minhyun nikdy nevykazoval potřebu něčí společnosti... třeba se s Aronem prostě pohádal. To se v dormu stávalo celkem často - přeci jenom tu spolu byli pořád, a tak si za určitý čas začali lézt na nervy. Místo toho mu na mysli vytanul jiný problém.

"Ale Ren...?" namítl. Nemohl přece blondýnka vyhodit z jeho postele, aby udělal místo Minhyunovi.

"Prosím..." zašeptal pouze Minhyun, kterému bylo úplně ukradené, kam Ren složí svojí hlavu. Především tohle celé byla jeho chyba.

"Dobře... moje postel je dost velká pro dva," řekl. Za normálních okolností by Minhyunovi řekl, že kvůli němu nemůže dělat obří stěhování a že je mu to líto, ale pohodlí většiny je důležitější, než pohodlí jedince... ale něco, nespíš to zoufalství v hlase mladšího, ho donutilo k tomu, aby souhlasil.

"Děkuju..." šeptl Minhyun a odtáhl se od staršího.

"Rádo se stalo. A co kdybychom se teď šli nadlábnout? Oběd jsem dneska vařil já... musím se pochválit, moc se mi to povedlo. Pojď," snažil se ho JR povzbudit a zapálit v něm aspoň trochu chuti k tomu, se vůbec hýbat. Možná až příliš energicky vyskočil a natáhl paži k Minhyunovi, aby mu pomohl na nohy.

×××

Pro Rena to bylo zvláštní... JR tu byl vždycky pro něj. Vždycky pro něj bylo první, co si myslí nebo přeje on. A teď na něj na celé odpoledne dočista zapomněl. První na několik hodin prostě zmizel. V jednu chvíli s nimi seděl v obývacím pokoji a něco ťukal do počítače a potom si odešel nalít pití a už nepřišel. Nakonec ho Ren našel, když si asi o tři hodiny později, šel do kuchyně pro sušenku, jak sedí u stolu s Minhyunem, který u něj seděl nalepený blíž, než bylo nutné a nimral se ve své porci oběda.

Aniž by si to Ren uvědomil, tak mu vadilo, že si ho JR nevšímá tak, jako vždycky. Jistě, když za ním Jonghyun pořád chodil a dělal mu matku, tak mu to vadilo. Ale tohle mu taky vadilo, jinak, víc. Když se po svém lovu sušenky posadil v obýváku na pohovku, tak neustále čekal, až se ve dveřích objeví JR a udělá stěhování národů, aby mohl seděl vedle něj.

Nikdo ovšem nepřišel.

×××

Jestli bylo leaderovo odpolední chování překvapivé, tak to večerní bylo jistě šokující. Ren pouze hodil pohledem po Aronovi, když se obývacím pokojem prohnali Jonghyun i s Minhyunem, který se zarytě díval do země a ústa měl stažená do úzké čáry, snad jakoby se snažil tvářit, že tady vůbec není. Fajn, to bylo divné. O to divnější ale bylo, když se ti dva cpali obývákem zpátky do chodby, Jonghyun v rukách peřiny a Minhyun několik maličkostí jako pyžamo a osobní hygienu.

Ren se opět střetl pohledem s Aronem. Jejich už tak dost trefení spolubydlící se pomátli už úplně. Ren nechápal, kam se jako Minhyun stěhuje, když v tamté části dormu je jenom jeho a leaderův pokoj, který už nemá žádnou volnou postel -

Slyšel jenom zvuk, jak ti dva zmizeli v jeho pokoji a zavřeli za sebou dveře.

"Co se stalo?" žďuchnul do Arona, který seděl vedle něj, ústa pootevřená, konsternovaný pohled zabodnutý do dveří, kde zmizeli jejich kolegové.

"Nevím," šeptl po dlouhé době ticha. Něco v zaraženém způsobu, kterým hovořil, Renovi říkalo, že moc dobře ví, co se tady děje.

Nemohl si všimnout jiskřiček v Baekhových očích, protože stále studoval Aronovu šokovanou tvář. Zdálo se, že jejich blonďatý kolega se v křesle zatím dobře baví. Všechno vycházelo lépe, než mělo.

×××

Ren si uraženě naklepával polštář. Nepřestával přitom házet uražené pohledy Jonghyunovým směrem. Ten si ho ovšem ani trochu nevšímal - měl moc práce s házením povzbudivých úsměvů na Minhyuna, který vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. Zdálo se, že není dvakrát nadšený, že tu spí s nimi a nejraději by se vrátil zpátky do svého pokoje.

Ren si opět frustrovaně povzdechl. Dal si dost záležet na tom, aby se ten zvuk dostal až k leaderovým uším. Když mu jasně řekl, že odmítá opustit svou postel, když ani dnes v noci nespal ve svém, tak čekal něco v tom smyslu, že mu Jonghyun řekne, že má pravdu a pošle Mina zpátky do své postele. To se ale pletl - místo toho si JR nacpal jeho polštář vedle svého a to vysoké vyhublé stvoření si nastěhoval do postele.

Ren věděl, že by mu to nemělo vadit... ale sakra, ta postel byla tak úzká! To už věděl z nocí, kdy mu po debutu prostě bylo moc smutno, než aby usínal sám. Dva se tam rozhodně nevešli, aniž by se trochu tulili. Dostal neuvěřitelnou chuť se znova sebrat a jít protestativně spát do obýváku... něco mu ovšem říkalo, že JR by Mina stejně neposlal pryč a co si budeme povídat - měl dojem, že další noc na té příšerné věci, co se vydávala za gauč, a museli by mu rovnat páteř operativně.

Doklepal si polštář, sundal si bačkory a vklouzl pod peřinu. Okamžitě se k těm dvěma otočil zády a raději si přetáhl peřinu přes hlavu. Ti dva si ještě chvíli povídali a domlouvali se na tom, kdo bude spát na jaké straně postele, přičemž se i dost chichotali, a potom se místnost ponořila do tmy, jak JR zhasnul a šel spát. Do postele, k Minhyunovi.

Ren netušil, jak se mu to povedlo, když ho na hrudi tížil takový pocit křivdy, ale téměř okamžitě se mu podařilo usnout.


Probudily ho hlasy. Měl dojem, že ještě ani nestačil usnout a už ho budí. Nebyla to ale pravda. Podle budíku na jeho nočním stolku věděl, že jsou skoro tři hodiny ráno. Nechápal, co se děje. Už vlastně ani nevěděl, co ho probudilo. Převrátil se na druhý bok a chtěl spát dál, když leader za jeho zády opět promluvil.

"Jak to myslíš - vzít si volno?" ptal se. Jeho hlas zněl rozzlobeně.

"Tak jak to říkám. Potřebuji si odpočinout. Nu'est teď stejně nemají naplánované žádné aktivity a trénovat taky nemůžeme, když prasklo to potrubí. Prosím, JR. Aspoň pár dní. Doma jsem nebyl už hrozně dlouho," odpovídal mu Minhyun. Jeho hlas byl vyrovnaný, klidný. Zdálo se, že mu ani nezáleží na tom, co mu JR odpoví.

"Nevím, jestli ti to vedení povolí..." začal starší vyhýbavě.

"Musí."

"To mě tu s nimi necháš samotného, když víš, co ti dva vyvádějí?" ozval se poněkud hlasitěji leader. Zdálo se, že tohle je hlavní důvod toho, proč se tak vytáčí, co se Minhyunova volna týká.

"Právě proto..." odpověděl mu mladší mírně.

"No tak..." snažil se mu domluvit starší. Postel zavrzala, jak se některý z nich pohnul, pravděpodobně přetočil.

"Tak... pojeď se mnou. Taky jsi dlouho neměl volno," navrhl Min.

Dlouho bylo ticho. Ren už si myslel, že jeden z těch dvou usnul a už se začal opět propadat do náruče spánku, když JR konečně promluvil: "Myslíš, že ho tu s nimi můžu nechat samotného?"

Ren měl nepříjemný pocit, že se mluví o něm.

"Nemůžeš Rena pořád ochraňovat, JR. Co má přijít, prostě přijde. Je jenom na tobě, jak moc tě to potom bude bolet..." zašeptal Minhyun hlasem stoletého starce.

A Ren už dál neposlouchal. Zavrtal hlavu do polštářů a pro jistotu si přes hlavu ještě přetáhl peřinu. Bylo mu jedno, jestli se jim tím prozradí, že je poslouchal. Jediné, co teď chtěl, bylo to, aby už je neslyšel. Jejich slova ho totiž děsila, podivně zneklidňovala.

Brzy se propadl do spánku a ráno se probouzel s tím, že se mu zdál velice zvláštní sen o tom, jak si dva jeho kolegové něco šuškali. Za žádnou cenu si ale nemohl vzpomenout, co to bylo.
 


Komentáře

1 Kei Kei | Web | 31. prosince 2013 v 16:07 | Reagovat

Nechci myslet na to, co by ti dva Renovi provedly :C
Skvělá kapitola! Těším se na další! :333

2 Yuki Yuki | Web | 31. prosince 2013 v 16:49 | Reagovat

Ten Minhyun mě přijde, že je prostě děvka! Od Arona k JRovi... xDDD A Ren je prostě neuvěřitelně naivní!! :D Ale jsem moc zvědavá jak se to bude vyvíjet dál. Hádám, že jedeme do kopečka a doufám, že sešup nebude něco hardcorového.. Tuhle povídku mám od tebe asi nejraději ^^ Je to takové, ze života, tajemství dormu, jak obyčejné vztahy obyčejných lidí můžou neobyčejně vykolejit :D Těším se na další díl :)

3 Hatachi Hatachi | 1. ledna 2014 v 11:41 | Reagovat

Je to pěkně zamotané, myslim ty vztahy mezi klukama. Ale jak to tak vypadá, tak i Minki miluje JR, když mu vadí, že Min s ním spí na jedné posteli.
A nevěřim,že kdyby JR odjel, tak by Minkimu hrozilo nějaké nebezpečí ze strany Arona. Protože ten, i když si to neuvědomuje, tak miluje Minhyuna. Zato Baekhem si nejsem tak moc jistá, ten by šel klidně přes mrtvoly, jen aby dostal to, co si zamanul.
No...jsem zvědavá, jaké plány máš s touhle povídkou, teda zajímá mě, jak to bude dál pokračovat.
Moc se těšim na další díl :-)

4 Kiki Kiki | Web | 2. ledna 2014 v 1:51 | Reagovat

tahle povídka mě naprosto fascinuje!! *o* (i když mě poslední dobou fascinuje hodně věcí xD) ty jí moc v lásce nemáš.... za to já jí miluju!! *w*
líbí se mi jak Renovy vadí, že Minhyun a Jonghyun spí spolu v jedné posteli.. x3 je tak ňuňatej x3 (proboha... kdyby se na mě mračilo takové sladké stvoření jako je Ren asi ho umačkám k smrti... *Q*)
co?! o.O jak to že si Reník nemůže vzpomenout?! >< jak to?! >< a já si myslela, že by mu to došlo... v.v (ehm... jemu by to nedošlo ani kdyby mu to někdo napsal na čelo.. :'DD)
hrozně se těším na další díl! x3

5 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 2. ledna 2014 v 1:53 | Reagovat

[4]: ehm... hehe.. špatná přezdívka... ^^' :-D *trapas... -_-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013