Broken butterfly - 17. kapitola

2. prosince 2013 v 0:11 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Páni, až teď jsem si všimla, že se už pomlau blížíme k 20. kapitole. A já v ději nejsem ještě ani v polovině. Jsem strašná lemra, fakt. Měla bych to trochu zkrátit nebo mi nebude stačit ani 100 kapitol. A to my nechceme :D
Takhle kapitola je převážně kecací... ale tak nějak jsem cítila, že by to tam tak padnout mělo. Takže doufám, že vás to nebude nudit. Ale můžu vám slíbit, že se do příště v psaní pokusím z toho svého morbidního módu přepnout do sladkého a dát vám pár sladkých momentů... řekněte - chcete raději JongTae nebo MinKey? Nebo obojí? :D
No, já už raději běžím :) Užijte si kapitolu!



Taemin se v ten moment cítil tak... lehce. Jakoby za sebou duše nemusela táhnout zmrzačené tělo. Seděl vedle Jonghyuna na střeše školy, nechával se objímat kolem ramen. Větřík mu cuchal neposlušné vlásky, které mu volně povlávaly kolem obličeje. Bylo to tak osvobozující... na nic nemyslet, nic neřešit. Ignorovat fakt, že by právě měl usínat na hodině dějepisu... vše co vnímal, byl jen dotyk jedné paže, která ho držela kolem ramen a té druhé, která jemně hladila jeho zohyzděné zápěstí. Prostě jenom... byl. Přesně takový, jaký je. Klidný, snad i šťastný.
"Taemine?"
"Hm?" Oslovený byl stále ztracený v myšlenkách.
"Řekneš mi už... co se stalo? Chci říct - proč?" zeptal se Jonghyun a na zdůraznění svých slov znovu přejel prsty po té hrbolaté kůži.
Taemin se nepatrně zamračil - nelíbilo se mu, že starší přešel na tohle téma. Teď, když se mu konečně povedlo zapomenout na vše, co bylo. Konečně se mu povedlo ignorovat svá zlámaná křídla, jak ho život rychle srazil k zemi.
Přesto věděl, že dnes Jonghyunovi řekne všechno. Do všech podrobností, od začátku. Ne jenom proto, že se Jonghyun ptal. Možná to bylo i tím, že to konečně potřeboval někomu říct. Někomu, o kom věděl, že mu tím neublíží. Vším. Minho měl hloupý zlozvyk - brát si cokoli, na co se mu Taemin postěžuje, na sebe.
"Já... je to těžké," začal a vzhlédl, aby se mohl staršímu podívat do očí. "A taky tak trochu dlouhý příběh."
"Já mám dlouhé příběhy rád," prohlásil Hyun. A Taemin neodpověděl, pouze se zamyslel nad tím, kde začít. Jak to co nejlépe podat, aby to Jonghyun všechno pochopil? Nikdy nebyl moc dobrý v popisování svých myšlenek nebo emocí ostatním lidem.
Instinktivně vyhledal Jonghyunovu dlaň a propletl si s ním prsty. A potom začal.
"Myslím, že jsem k tomu měl sklony vždycky... nebyl jsem šťastné dítě... Minho, můj bratr, je úžasný člověk. Zdvořilý, způsobný, zásadový a zároveň pohledný a chytrý. Dokonalý syn. A otec to věděl. Dmul se pýchou a všem oznamoval, že to je jeho dítě... ale co jsem byl ve srovnání s ním já? Drzý, nevychovaný, přihřátý spratek, kterého nebavilo nic jiného, než tančit. Otec z nás chtěl mít právníky - sám byl totiž jedním z nejlepších -, ale jím vybranou cestou šel jenom Minho. Umíš si tedy představit, jak to vypadalo, když jsme byli pozvaní na nějakou společenskou akci. Minho zářil ve světle reflektorů. Já... ne. A někdy v té době jsem se seznámil s Keyem," vyprávěl Taemin, zatímco si nevědomky pohrával s prsty Jonghyunovy ruky. Starší byl jeho slovy úplně pohlcen. Zdálo se, že ho upřímně zajímá všechno to, co mu Taemin vykládal.
"Keyem?" zeptal se na věc, která mu v tom všem nebyla jasná.
"Ten blonďák ze školy," odpověděl Minnie.
Jonghyun se zmohl na pouhé tupé "Aha" a pobídnutí Taemina k tomu, aby pokračoval.
"Key je Key... občas výbušný, nesnesitelný a naprosto neúnavný, ale přece jenom je jako můj bratr," řekl Taemin, uvědomujíc si, jak ošklivě se k němu dnes Key choval. Najednou měl pocit, jakoby mu na hruď spadla tuna kamení. Co když už to tak není? Co když se na něj Key opravdu vykašle?
Jonghyun vycítil změnu v atmosféře. Cítil to náhlé napětí, které z dlouhovláska sálalo.
"Jestli mi to říkat nechceš, tak nemusíš," ujistil ho, aby si snad nemyslel, že ho k něčemu nutí. Jeho skleslou náladu si totiž opět vyložil po svém.
"Ne... ne, to je v pořádku. Jenom jsem si na něco vzpomněl," odpověděl mu Minnie a donutil se k dech beroucímu úsměvu.
Taemin si chvíli jenom užíval tu blízkost, kterou mu Jonghyun nabízel. Ten pocit, že tu je někdo, kdo s ním tráví čas, koho zajímá, co prožil.
Taemin úmyslně přeskočil jednu část svého vyprávění - nebyl ještě připravený tohle komukoli říct. Nevěděl to nikdo, bylo to jeho malé osobní tajemství. A tak pouze pokračoval, jakoby se nic nedělo.
"Nebyl jsem hodnej kluk. Ve škole jsem měl vynikající prospěch a v tanci jsem byl ve své kategorii jeden z nejlepších, ale to bylo tak všechno. Byl jsem rozmazlený. Naučený mít všechno, co chci. V nočních klubech, kam by mě správně ještě pár let neměli vůbec pustit, jsem díky úplatkům byl téměř každou třetí noc. A... nikdy jsem neodcházel sám. Postupně si každý jeden z nich odnesl kousek mé důstojnosti. Čím víc jich bylo, tím víc mi to bylo jedno. Pokaždé když odcházeli, odnášeli si kusy mé duše, mého já. A potom zbylo úplné nic. Jenom démoni. A já se změnil. Byl jsem zlý..." Taemin se začínal zadrhávat. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Došel k té nejhorší části.
"Ten den pro mě rodiče jeli do města. Pamatuji si, jak jsem křičel na tátu, že taxíkem nepojedu. Jela i máma, protože byli zrovna někde nakupovat. Hádal jsem se s otcem. Chtěl jsem jít na nějaký večírek... na hloupý večírek... bylo - bylo tam dítě. Najednou se tam prostě objevilo. Táta se mu vyhnul, ale my nabourali do zdi. Do dnes si to pamatuji... každý detail. Pach krve, mučivou bolest v kotníku, jak mi zůstal sešrotovaný mezi částmi vozu. Někdo tam křičel... křičel, že jsou... že - že..." Taemin plakal. Plakal a tisknul se k Jonghyunovi, jakoby ho on mohl zachránit od pocitu viny.
"Chvíli předtím jsem na tátu křičel, že mi zkazil život... nemyslel jsem to tak... ale on se to už nikdy nedozví. Otočil se... chtěl mi dát facku. Kdybych - kdybych se tehdy choval jako normální člověk... mohli žít. Zabil jsem je."
Drtil Jonghyunovu školní uniformu mezi prsty. Cítil se, jakoby to bylo jeho záchranné lano. Poslední zastávka před pádem zpátky do hlubin zoufalství.
Jonghyun to třesoucí se tělíčko jemně hladil po zádech, tisknul ho k sobě. Šeptal uklidňující slova, zatímco se v duchu proklínal za to, že ho vůbec žádal o to, aby o tom mluvil.
Trvalo to dlouho, než se Taemin aspoň trochu sebral a přestal Jonghyuna tak pevně svírat, ačkoli uniformu z prstů jedné své ruky nepouštěl. Druhou si utřel oči a věnoval Jonghyunovi jeden smutný úsměv.
"Omlouvám se..." zašeptal Taemin zahanbeně. Nechtěl před Jonghyunem plakat. Co si o něm asi tak musí myslet? Zatím plakal minimálně jednou pokaždé, když a ním někde byl. Musí si o něm myslet, že se chová jako hysterka.
Cítil, jak ho silně paže objaly pevněji.
"To já se omlouvám... neměl jsem tě nutit, abys o tom mluvil. Promiň," odpověděl mu starší a něžně ho políbil na čelo.
"To je v pořádku... vlastně bych řekl, že mi to ulevuje... moct si o tom s někým promluvit," usmál se Min.
"A chceš pokračovat?" zeptal se starší, zatímco dlouhovláskovi palci jemně stíral slzy.
Ten pouze sklopil pohled a stydlivě přikývl. Nebyl si jistý, jestli staršího neobtěžuje. Své obavy o nezáživnosti svého vyprávění řekl i nahlas, ale starší mu pouze řekl, že ho to zajímá a že záleží na něm. Tak si dal chvilku na utřídění myšlenek a pokračoval ve vyprávění tam, kde předtím přestal.
"Když jsem se v nemocnici probudil... bylo to to nejhorší v mém životě. Desinfekce, neustálé pípání přístrojů. Nikdo mi nechtěl nic říct. Nevěděl jsem, co se děje. Co je se mnou a co s rodiči. Minho bylo zrovna někde pracovně, protože měl povinnosti s otcovou firmou. A potom přišel... a řekl mi ty věci, které změnily můj život. Můj kotník byl rozdrcený... prý, že bude zázrak, když budu normálně chodit, natož pak tančit. A co hůř... rodiče byli po smrti. Nikdo z nich nevěděl, že jsem za to mohl já, ale mě užíralo svědomí. Jak jsem se potom všem mohl Minhovi podívat do očí? Po nějaké době, už nevím, jak dlouhá byla, mě pustili domů. A já jenom čekal na tu správnou příležitost. A tak jsem počkal, až Minho, kterého doktoři upozornili na mojí psychickou situaci, ztratí na ostražitosti a nechá mě doma samotného... a potom jsem to chtěl skončit.
Probudil jsem se na JIP. Potom jsem putoval do polstrované cely... pamatuji si, jak jsem to tam nenáviděl. Doktoři se mnou zacházeli, jako bych byl zvíře, které jim nerozumí. A jedna sestřička si mě spletla s holkou. Nenáviděl jsem ji ještě víc, než ostatní. Pustili mě nedávno. A já přešel na vaší školu," dopověděl Taemin, pozorujíc své prsty propletené s těmi Jonghyunovými. Po tomhle všem se mu nedokázal podívat do očí. Nechtěl, nemohl tam vidět to odsouzení. Když to slyšel takhle nahlas, tak sám sobě zněl strašně uboze... nejspíš mu to neměl říkat. Nechápal, proč to udělal. Vlastně... možná ano. Chtěl, aby Jonghyun odešel hned, pokud by pro něj jeho minulost byla překážkou. Nechtěl čekat tak dlouho, až by to potom bolelo. Nechtěl si k němu vytvořit pouto. Pokud má odejít, ať je to čistý řez, zatím bez zbytečných emocí.
"Je mi to tak líto, Taeminnie," řekl mu starší po delší době, hlas nakřáplý. Pohled na toho tvorečka, který se před ním krčil, jakoby tu snad ani neměl být, ho bolel. Sevřel jeho dlaň v té své o něco pevněji, aby mu dal najevo, že ho od sebe rozhodně odhánět nehodlá. Jakoby to snad šlo, že? To by nesměl cítit tu téměř bolestnou potřebu ho ochraňovat před vším zlým. Teď věděl, jak moc je jeho duše roztříštěná a bolavá... a měl sobecké přání - přál si, aby tenhle človíček byl jeho. Aby to byl on, kdo mu pomůže se zase poskládat dohromady.
"Podívej se na mě," zašeptal, zatímco dva prsty jeho ruky donutily Taemina zvednout hlavu a ukázat mu krásný obličej.
Taemin ještě chvíli uhýbal pohledem, ale nakonec se do těch Jonghyunových uhrančivých očí stejně podíval. Tak ho překvapilo, když v jeho očích neviděl odsouzení a ani odpor...
Jonghyunovy prsty se přemístily z Taeminovy tváře až do jeho vlásků, kterými se jemně proplétaly, hladily jejich majitele. Druhá Jonghyunova ruka vyhledala Taeminův pas a přitiskla si ho k sobě blíž.
Jonghyun se pohledem ptal, jestli smí. Taemin mu jasně odpovídal. A tak se Jonghyun sklonil, rty několik málo centimerů od těch Taeminových. Cítil na své tváři mladšího svěží dech.
Užíval si ten okamžik tak bezprostřední blízkosti, ale po chvíli už mu to bylo málo. Chtěl víc. A tak se svými rty pohnul proti těm Taeminovým. Podruhé mohl cítit sladkou chuť Taeminových rtíků. Už teď věděl, že je na nich závislý. Něžně se proti Taeminovi pohyboval, nedovolujíc si projít skrz hradbu zoubků.
Snažil se do polibku dát veškerou něhu, kterou k tomu malému stvoření, které se k němu tisklo, cítil. Jednou rukou Minnieho jemně hladil po zádech, zatímco ta druhá byla stále vpletená do dlouhých oříškových vlásků.
Polibek byl mazlivý, něžný, tak úžasný. A podle Taemina taky krátký, protože ho Jonghyun s úsměvem přerušil, líbnul Taeminovi pusu na nos a poté se opřel svým čelem o to jeho.
"Slib mi, že už to neuděláš," zašeptal Jonghyun a na upřesnění svých slov přejel prsty po Taeminově zápěstí.
A Taemin, s vědomím, že ten slib nejspíš ještě milionkrát poruší, přikývl a slabě se usmál.
 


Anketa

Nejoblíbenější povídka?

Broken Butterfly
Between
Thanatos

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 2. prosince 2013 v 18:49 | Reagovat

Je moc dobře,žes napsala tuhle kecací kapitolku.
Teď už vím,co Taemina trápilo a trápí a docela ho i chápu. Ale stále jsem proti tomu,aby si ubližoval nebo se chtěl zabít.
Snad mu Jonghyun pomůže zapomenout...
A k té tvé otázce zdali MinKey nebo JongTae? No...mě je to tak nějak jedno. Ale jedna kapitola by mohla být s MinKey a druhá s JongTae :-D
Moc se těšim na další díl :-)

2 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 2. prosince 2013 v 19:02 | Reagovat

JÉÉÉÉÉÉ..mě to vůbec nevadí, že by to bylo dlouhé přes 100 kapitol, ale ty se upíšeš k smrti :D

nevadí mi, že je tohle kecací, naopak je to v jistém ohledu i lepší :33 vážně povedené! Taemin ten slib nesmí porušit! Hyun by se na něj zlobil! :P Ale vážně krásné, úplně jsem roztávala na konci a uprostřed trnula...hrůzou a soucítila s Taeminem :'(

jinak...příště chci slaďárnu na oba páry jasný!!!! NA OBA! jak MinKey tak JongTae :PPP

3 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 2. prosince 2013 v 21:19 | Reagovat

Wáá~~~~!!! *o* to bylo dokonalé!! *_* málem jsem se rozbrečela s Minem... T_T
krásná kapitola! *w*
Yo... a... já chci raději JONGTAE!! >< JONGTAE! JONGTAE!! JONGTAE! >< *3*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013