Thanatos - 5. kapitola

3. prosince 2013 v 17:11 | Hotaru |  Thanatos
Thanatos už se tu dlouho neobjevil co? Ale teď jsem se do toho nějak dala... a mám pro vás i ZhouRy speciál... ale to až později. Tahle kapitola je taková... neposunující děj vpřed. Ale užijte si jí... protože za tu, co bude potom mě zabijete. Opravdu.
Tak já zas běžím, než vám to všechno vykecám. Užijte si to, popřípadě zanechte komentář :)





Týden. Týden to trvalo, než Heechulova nemoc zmizela a změnila se jenom v občasné pokašlávání. Za tu dobu se toho mnoho změnilo, Heechul si uvědomil pár důležitých věcí. Třeba to, že Thanatos se svou gentlemanskou povahou by mu nikdy bezdůvodně neublížil, a tak se ho až do dne, kdy jeho život skončí, nemusí bát. Nebo také to, že Thanatos prahne po tom, aby se Heechul choval přirozeně, jako by snad byl na návštěvě u kamaráda. A přibližně pátý den svého pobytu tady na to Chul začal přistupovat. Začal přistupovat na hru, že je vše v pořádku. Snažil se potlačit svoje kousavé já a předvádět panu T své roztomilé mrkavé pohledy a ještě roztomilejší špulení rtíků.

Věděl, že starší muž by mu splnil každé přání a také měl v plánu toho patřičně využít... byl si jistý, že dřív nebo později udělá chybu... třeba zapomene vypnout počítač nebo nechá někde v jeho dosahu telefon. A on by se potom zachránil...

Ale to musel vypadat dostatečně nevinně a roztomile a působit na ty správné části osobnosti jeho věznitele. Aby byl Heechul upřímný, tak tak úplně nechápal, jak se někdo tak ochotný a vstřícný jako Thanatos stal nájemným vrahem. Nyní, když v jeho přítomnosti odkládal tu děsivou kápi a Heechul mohl vidět jeho všudypřítomný přívětivý úsměv, si občas přišel, jako by opravdu byl pouze v domě u starého známého.
To ovšem neměnilo nic na tom, že ho starší muž znechucoval. Nenáviděl ho za to, že ho odvedl od rodiny, od Teuka a ostatních členů organizace. Stýskalo se mu po všech... po Teukovi a Hanniem, kteří za ním stále běhali a starali se, aby měl všechno potřebné a nepotřebné, o co si řekl. Po tichém Kibumovi, po Eunhyukovi, který se stále něčemu smál a téměř pokaždé jim všechno snědl. Dokonce se mu stýskalo i po Wookiem a Yesungovi, kteří se neustále někde cukrovali. A Heechul měl dokonce pocit, že se mu stýská i po té záplavě růžové, která se nastěhovala do postele jeho bratra. Asi na tom byl vážně špatně, když se mu stýskalo i po Sungminovi.

A o to víc se snažil ke staršímu chovat mile. Téměř do každého svého pohybu dával koňskou dávku roztomilosti. Vlastně ani netušil, jestli mu to bude k něčemu dobré... ale doufal, že kdyby si snad T myslel, že je jenom neškodné dítě, tak by si nedával takový pozor. Vlastně to i celkem dávalo smysl. A Heechul si byl jistý, že jestli se odsud dostane, tak se dá na dráhu herce, protože to, jak se tu choval se k jeho obvyklému já nepodobalo ani dalece. Byl vlastně tak trochu rád, že je tu zavřený, protože pomalu ale jistě kazil pověst Kima Heechula, sarkastického hovada, a měnil ji v pověst Kima Heechula, rozkošné milé panenky.



"Já se zblázním! V té televizi nedávají nic normálního!" zastěžoval si Heechul a potlačoval nutkání hodit dálkové ovládání proti obrovské plazmě. Měl dojem, že se tu zblázní - neměl tu vůbec co dělat. Neměl tu koho popichovat, neměl tu komu nadávat, neměl tu nikoho, s kým by probíral nové modní trendy - Sungmin byl sice jako osina v zadku, ale poradit jestli je hezčí černá košile s bílými kalhotami nebo naopak, uměl nejlépe.

"Cože?" ozvalo se z kuchyně. Heechul protočil oči - samozřejmě, Thanatos si přece nikdy nedovolil mu nevěnovat veškerou svou pozornost. Přesto se donutil vykouzlit na tváři úsměv a otočit se směrem ke kuchyňskému koutu.

"Nudím se," zavztekal se a nafoukl tváře.

Thanatos se pousmál, oči stále upřené na svou činnost. "Ještě chvíli počkej, musím to tu dodělat. Potom něco vymyslím," odpověděl.

Samozřejmě, to si mohl Heechul myslet. Už zase je odhodlaný udělat všechno proto, aby se u něj měl Hee dobře. Což bylo zvláštní a celkem morbidní, vzhledem k tomu, za jakých okolností tu je. Hlavou mu proběhla věta - jako prase na porážku. Tak se k němu choval.

Mladší chlapec raději svůj pohled stočil zpět k televizi a rozhodl se T raději odignorovat. Měl dojem, že jestli by tu měl strávit déle, jak dva týdny v jeho společnosti, tak mu usnadní práci a zabije se sám. Z duše nesnášel, když se o něj někdo takhle přehnaně staral. Raději přilepil oči na seriál v televizi, který byl naprosto o ničem a ještě ke všemu v čínštině, které jeho věznitel podle všeho rozuměl, protože se u vtipných scén občas pochechtával. Heechul se pouze zmohl na vzpomínání na chvíle, kdy na něj Hangeng mluvil čínsky ve snaze mu pomoci prolést prvním ročníkem z čínštiny... bezúspěšně. Heechul si potom čínštinu raději vyměnil za hodiny angličtiny navíc.

"Na, tady máš," ozvalo se mu najednou za zády, až nadskočil a ze rtů mu uniklo poděšené vyjeknutí. Bleskově se otočil jenom proto, aby mohl vidět Thanata s mluvným úsměvem na tváři a dvěma talíři s obloženými chleby, přičemž mu jeden podával.

"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat," promluvil po chvíli, když se zdálo, že Heechul si talíř nevezme. Stále na něj trochu vykolejeně koukal a zdálo se, že se snaží pochopit, kde se tu tak najednou vzal. Bylo trochu děsivé, jak potichu se uměl pohybovat. Takovéhle maličkosti mu neustále připomínaly, s kým má vlastně tu čest.

Natáhl se po talíři s chleby. Snažil se dělat, že nevidí, jak se mu třesou ruce. Ocenil, že druhý to také přešel beze slova.

"Ty asi nerozumíš čínsky, že ne?" zeptal se starší, jak ho jazyk telenovely v televizi náhle praštil.

Heechul jenom zakroutil hlavou, stále se pokoušejíc rozdýchat infarkt, který málem měl.

"Omlouvám se... nejsem zvyklý tu mít... návštěvy. Co kdybychom si pustili nějaký film?" zeptal se Siwon. Heechul se pouze v duchu ušklíbl nad názvem, kterým pojmenoval jeho přítomnost v domě. Potom se usmál a přikývl. Když už nic, tak tomu aspoň bude rozumět.

"Tak dobře... donesu filmy a ty nějaký vybereš, ano?" navrhl starší s tím všudypřítomným úsměvem. Heechul ho za jeho úsměv nenáviděl. Protože i on sám si musel připustit, že má ty dolíčky docela rád.

Siwon nečekal na reakci mladšího a odkráčel k nedaleké komodě, aby mohl vyndat svoje DVD zásoby. Upřímně ho zajímalo, co si Heechul vybere. Typoval ho na nějakou komedii, ale nevěděl. V tom klukovi se nevyzná...

Z uvažování ho přerušila jediná myšlenka - koho sakra zajímá, co si vybere? Je to přeci jeho vězeň! Mělo by mu to být ukradené. A taky je - zajímá ho to přece jenom proto, aby věděl, jestli se u toho bude nudit. Jo, zabavit vězně je důležité. Aby třeba neměli čas na pokusy o útěk. Jasně. A zabavit vězně jako je Heechul je dvakrát tak důležité. Ano, hlavně si to umět dobře odůvodnit.

"Ty umíš čínsky?" ozve se za ním. Siwon málem nadskočí čtyři metry nad zem, jak se lekne. Není zvyklý, že by Hee sám od sebe začal mluvit. Trochu ho děsí pocit, který se mu rozlije v hrudi. Neměl by mít radost z toho, že na něj promluvil.

"Ano... více méně. Pořád je co zlepšovat. A taky mluvím anglicky. Co ty?" zeptá se mile, zatímco se otáčí a i s DVD kráčí zpátky k pohovce. Všechny filmy položí před Heechula na konferenční stolek a pokynutím ruky mu naznačí, ať si vybere.

"Já mluvím jenom korejsky... a trochu anglicky. Čínštinu jsem se chvilku učil... ale jediné, co si pamatuji je xie xie," odpověděl Heechul nepřítomně, zatímco se přehraboval v té hromadě filmů. Nikdy by nevěřil, kolik toho někdo jako je Thanatos bude doma mít. Další příjemné překvapení bylo to, že většinu filmů znal a měl je rád. Nakonec vybral jednu ze svých oblíbených komedií a s úsměvem jí podal druhému.
Siwon se usmál, když se podíval na popisek na přebalu. Takže se v Heechulovi nespletl. Rychle šel dát CD do přehrávače a zbytek té sbírky uklidit zpátky do šuplíku, kam patřila. Heechul se mezitím i s talířem s jídlem stihl uvelebit na koberci s vysokým chlupem.

"Heechule?" zeptal se zmateně Siwon. Nechápal, proč je teď Heechul na zemi, když předtím neměl problém se rozvalovat přes celou jeho pohovku a ještě si u toho pobrukovat.

"Jsem v pohodě, na podlaze se mi sedí líp... seděl jsem tak i doma," zamumlal mladší, oči přilepené na obrazovce. Těsně pod bradou měl talířek a jedl. Zdálo se, že je plně zabraný do dění na obrazovce, ačkoli z filmu nestihlo uběhnout ani deset minut. Siwon nad tím s úsměvem zakroutil hlavou a svůj pohled také stočil k obrazovce.

Moc dlouho mu na ní ale nevydržel. Díky Heechulově pozici měl dokonalý výhled na jeho záda, rameno, které vykukovalo z příliš velkého šedého trička a krásný dlouhý krk, na který dopadalo několik dlouhých havraních pramenů, jež neposlušně vylezly z vysoko posazeného neuspořádaného culíku.

A čím dýl Siwon to mládě pozoroval, jak se dívá na film, jak se směje vtipným scénám, tím víc si uvědomoval, že má problém. A poté, když se Heechul, nejspíš nevědomky, zády opřel o jeho kolena v záchvatu smíchu a už v té pozici zůstal... jeho pocity se rovnaly jistému rozsudku smrti.

Raději si založil ruce na hrudi, aby potlačil nutkání pohladit tu dokonalou alabastrovou kůži na Heechulově rameni, vjet prsty do tmavých vlásků.
Jo, nejspíš se už úplně zbláznil.

***

"Sakra, přece se po něm nemohla slehnout zem!" zavrčel Hangeng, vytočený k nepříčetnosti.

"Povídám ti, že aspoň podle počítače momentálně neexistuje. Nebyl nikde, kde by ho mohly vidět jakékoli bezpečnostní kamery... je to jakoby se prostě propadl do země," zopakoval Yesung trpělivě.

Byli tam všichni. Všichni se už týden podíleli na hledání. A stále nikde nebylo ani stopy. Nikdo si ale nepřipouštěl nejhorší. Všichni věřili, že pořád hledají živou osobu.
"Tak hledej líp, kurva," ulevil si Hannie.

"No tak, nech toho," promluvil Wookie okamžitě. Hlásek se mu třásl - neměl rád, když někdo křičel. A už vůbec neměl rád, když někdo křičel na jeho Yesunga.

"Ryeowooku, uklidni se, vždyť mu nic nedělám!" ohradil se okamžitě Hangeng, jakoby mu snad bylo ubližováno.

"Uklidněte se všichni! Mám vás po krk!" zvýšil hlas Teuk a se Sungminem v patách opustil místnost.

Teuk rázně kráčel budovou. Sungmin, který ho následoval musel chvíli popobíhat, aby mu vůbec stačil. Tímhle tempem Teuk dopochodoval až do jejich společné ložnice. Bylo to jediné místo, kde se občas mohl skrýt před ostatními.

Naprosto nedával najevo, že by věděl, že jde Sungmin s ním. Jediná známka toho, že ví o jeho přítomnosti bylo to, že mu přidržel otevřené dveře, když vklouzl do místnosti. Okamžitě poté se posadil na postel, hlavu si schovávajíc do dlaní.

Sungmin za sebou v tichosti zavřel. Už se chystal jít si sednout k druhému muži a obejmout ho, když druhý promluvil.

"Minnie, co když už jsme ho ztratili? Chci říct... co když... co když..." nechal to Teuk vyznít do prázdna. Oba věděli, která to možnost mu nejde přes ústa. A oba věděli, že je možná nejpravděpodobnější ze všech.

Min beze slova klesl na postel vedle svého přítele a stáhl si ho do náruče. Bylo to zvláštní ho takhle utěšovat... to on byl většinou v roli utěšovaného. Netušil, co říct, ale věděl, že by něco říct měl.

"Určitě je v pořádku. Neboj se, najdeme ho," promluvil, ačkoli si svými slovy vůbec nebyl jistý.

"Ale co když ne, Minnie? Nemůžu ztratit i jeho... je moje poslední rodina. Nemůže umřít, jako rodiče. Neunesl bych to, Minnie," promluvil. Neplakal. Nedokázal to. Už neměl sílu ani na plakání.

"Najdeme ho, neboj se," zopakoval mladší pevným hlasem.

"A co když ne? Nebudu mít pro co žít. Zase zůstanu sám," zamumlal Leeteuk. Jeho slova mladšího zabolela.

"Nikdy nezůstaneš sám, Teukkie," ujistil ho Sungmin, "máš přeci mě," dodal o poznání slabším hlasem.

Teukovy utrápené oči k němu vzhlédly. On se usmál, aby mu ukázal, že všechno opravdu bude v pořádku. Teukovu reakci ale neočekával.

Starší se vrhl na jeho rty. Začal je vášnivě plenit ve snaze vyjádřit tu vlnu emocí, kterou v něm těch několik málo slov vyvolalo. Nikdy nezůstaneš sám. Nikdy. Sám. Máš přeci mě.

"Miluju tě, Minnie," vyznal se. Cítil potřebu to mladšímu říct.

Sungmin chtěl odpovědět, ale Teuk mu nedával možnost. Nemohl se ani nadechnout, jak moc blízko Teuk byl, jak moc ho drtil ve svém sevření. Brzy byl povalen na postel.
A Leeteuk byl odhodlán zaplnit tu hroznou prázdnotu, kterou cítil.
 


Anketa

Nejoblíbenější povídka?

Broken Butterfly
Between
Thanatos

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 3. prosince 2013 v 21:12 | Reagovat

Moc pěkný díl a je pravda,že tady dlouho nebyl :-)
A Siwon se do sítí lásky zaplétá čím dál víc a víc...
Chudák Teukie...nejhorší je ta nejistota.
Ale Minnie je jeho záchytný pevný bod na který se může spolehnout a může se o něj opřít...
Moc se těšim na další dí a snad tu bude o něco dříve :-)

2 Hatachi Hatachi | 3. prosince 2013 v 21:18 | Reagovat

To byl moc pěkný díl.
A Siwon se zaplétá do sítí lásky čím dál víc a víc...
Chudák Teukie...nejhorší je ta nejistota. Ale Minnie je pro něj záchytný bod. Člověk,o kterého se může opřít a na kterého se může spolehnout. I když třeba Chula nezachrání,tak díky Minniemu nebude Teukie nikdy sám...
Moc se těšim na další díl a snad tady přibude dříve :-)

3 Kyuu~chan^^ Kyuu~chan^^ | Web | 3. prosince 2013 v 21:42 | Reagovat

THANATOS mi vážně chyběl a jsem ráda, že jsem si ho konečně mohla přečíst!
Super díl, líbí se mi, jak se Siwon postupně propadá do propasti, jenž je Heechul :D Jak já ty dva žeru (ale HanChul víc..sorry :D)
Ale ta věta, jako že se mu stýská po Sungminovi a to už mu vážně něco musí být to dost zabila :D Chudáček Sungmin :/ :D
A Teukieho dost lituju! Pravda, Sungmin ho podržel a určitě to Teukovi na chvíli pomohlo, ale i tak ho lituju..:/
Chci další díl jasný! :D
A ZhouRy říkáš? Tak to tu chci mít rychle! Bleskurychle :D ^^

Už se těším ^^

4 Yuki Yuki | Web | 4. prosince 2013 v 6:11 | Reagovat

Haahaa! Siwon je v řití! zajímalo by mě, jak dlouho to bude snášet a držet v sobě... :D Pěkný díl ^^

5 Y.T. (^▽^)ゞ゛ Y.T. (^▽^)ゞ゛ | E-mail | 4. prosince 2013 v 20:26 | Reagovat

Aish! Krucinál, jak dlouho jsem tu nebyla? Takovejch dílů co tu přibylo? *mlátí hlavou do stolu* Asi dam v práci výpověď a budu nudným povalečem, ať můžu číst a číst... *kéž by to šlo* :D A takovejch dílů Broken Butterfly? Jsem v nebi? :D Uaaaah! Jdu napravit své chyby a vrhnu se na to. ;) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013