Cold blooded - 2. kapitola

14. ledna 2014 v 16:54 | Hotaru |  Cold blooded
Další část povídky. Upozorňuji, že takhle už je 18+. Jinak mě docela překvapila odezva pod předchozí částí. Vlastně jsem očekávala, že to nikdo nebude číst :D Ale... chcete pokračování? Víc BangLo, víc DaeJae (že, Yuki? :D) a možná i něco o tom Himchanovi... budu ráda, když mi dáte vědět :)


18+


"Něco si ujasníme," začal pevným hlasem, který řezal jako břitva, "předtím jsi měl práva a mohl sis říkat, cos chtěl. Ale já tě koupil a tím veškerá tvoje práva mizí, chápeš to? V tvém slovníku nejsou slova jako nechci nebo nebudu. Patříš mě, jsi můj. Budeš dělat, co ti řeknu, je ti to jasné?"



Zelo polkl, jak si bolestivě uvědomil, že všechno, co Yongguk řekl, je pravda. Nemá práva. Komu by se chtěl odvolat? Nejvyšší je tu Yongguk, to on všemu velí... patří mu. Zelo cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Nechtěl před druhým plakat, ale nakonec se neovládl. Horké slzy mu stékaly po tvářích na prsty, které ho stále bolestivě svíraly a nutily ho se dívat do těch chladných očí, o kterých si byl Zelo jistý, že ho budou pronásledovat i v nočních můrách.

Yongguk ho pustil a krok od něj poodstoupil.

"Měl by ses vykoupat... vlez si do té vany, než voda vystydne," řekl mu, jakoby se nic nestalo. Jakoby si Zelo právě neuvědomil, že celý jeho svět se zboural jako domeček z karet.

Zelo byl rozhodnutý, že na svého trýznitele nepromluví, ale jeden palčivý problém ho nakonec donutil otevřít pusu.

"Ale... ty se koukáš," zašeptal nejistě. Bál se. Nevěděl, jestli se starší třeba nenaštve a neuhodí ho.

"Zelo... budeš dělat, co ti řeknu. Když říkám, že máš už sakra vlézt do té vany, tak se svlékneš a vlezeš tam, jasný?!" zavrčel Yongguk vztekle.

A Zelo se neodvážil protestovat. Něco mu říkalo, že už teď to dost přehnal... a taky, že rozházet si Yongguka není zrovna moc moudré. Pro lepší pocit se k muži aspoň otočil zády, zatímco si přes hlavu přetahoval špinavé a potem naprosto ztvrdlé tričko. Cítil se tak nesvůj, když tu před úplně cizím mužem stál jenom ve spodním prádle... zrudl už jenom při představě, že by se měl svléknout úplně. Nakonec si řekl, že už stejně nemá žádnou hrdost, kterou by mohl ztratit, a tak bylo jednoduché prostě zaháknout palce o lem spodního prádla a stáhnout ho dolů.

Chvíli zůstal stát, stále zády k Yonggukovi, jakoby čekal, jestli mu nedá nějaký rozkaz. Cítil se nejistě... bál se otočit, aby se podíval na muže, ale zároveň ho děsila nevědomost, že neví, co dělá. Nejraději by se schoval do vany, jejíž hladina byla pokrytá hustou pěnou, ale nevěděl, jestli si starší svou nabídku nerozmyslel.

"Můžu?" zeptal se, zatímco paží ukázal na vanu. Za žádnou cenu se nehodlal otočit... cítil na sobě jeho pohled... věděl, že na něj kouká. Starší jeho tělo doslova hltal pohledem. Cítil se tak zranitelný...

"Samozřejmě, že můžeš, Zelo," řekl mu Guk a blonďáček z jeho hlasu slyšel, že se usmívá.

Zelo na nic nečekal a po ujištění, že svým počínáním nikoho nenaštve, se téměř rozeběhl a hupsnul do vany, která byla spíš menším bazénkem a skryl se v pěně po ramena. Po cestě si dával dost pozor, aby nejintimnější partie jeho těla zůstaly neviděny. Až nyní - bezpečně ponořený ve vodě a ujištěný, že není vidět žádná část těla, která by být vidět neměla, upokojen falešným pocitem bezpečí - si dovolil se na staršího otočit. Setkal se s jeho pohledem, který ho donutil ucuknout.

Yongguk se na něj usmíval. Ale byl to jiný úsměv, než který na jeho tváři viděl doposud. Předtím se usmíval mile, skoro až starostlivě. Teď na jeho rtech pohrával sebejistý, zákeřný úsměv, který jasně naznačoval, že jeho majitel nejspíš nemá úplně nejsvatější myšlenky. Podvědomě se přesunul až do nejvzdálenějšího koutu vany a dál ostražitě pozoroval Yongguka, jakoby se bál, že mu starší ublíží, když z něj spustí oči. Najednou se cítil jako lovená zvěř. Lovená zvěř, která už byla ulovena. Přesně to četl v očích staršího. Tak bestiálně se v nich lesklo...

"Jsi nádherný..." zašeptal Yongguk, naprosto omámený tím, co viděl před sebou. Zelo, ponořen mezi bublinkami, přesto však mohl vidět jeho útlá ramínka a vystouplé klíční kosti. Jeho kudrnaté blonďaté vlásky byly zplihlé, vypadal jako zmoklé koťátko. Ale hlavně... ten nekonečný strach vepsaný v tmavých, dětských a bezbranných očkách. Yongguk si nemohl pomoct, ale ten pocit, že má takovou nevinnost a dokonalost ve svých rukách, že je Zelo jenom jeho a může s ním dělat cokoli, co se mu zamane, ho nesnesitelně rajcoval.

Zelo se ještě víc stáhnul do sebe, když si všiml Yonggukova hladového pohledu. Nyní byly jeho oči jiné, než před chvílí. Zračila se v nich jakási chladná a nezlomná odhodlanost. Zelo věděl, co se bude dít o vteřinu dřív, než se to stalo. Proto se ani tolik nelekl, když se starší ležérně odlepil ode zdi, tak, jak už to dnes jednou udělal a začal si pomalu rozepínat knoflíky na košili. Jeden po druhém, pomalu, měl čas. Nepřestával se přitom dívat do Zelovy tváře.

Jeho oči pozorovaly počínání Gukových prstů. Starší se cítil tak nadřazeně, když viděl, jak se tvář mladšího s každou další odhalenou kůží víc a víc stáhla zděšením. Jak si uvědomoval, co přijde. Bavilo ho to, jak chlapec vypadal, že omdlí napětím jenom z toho, že to Guk schválně natahoval. Brzy už ho tahle hra ovšem přestala bavit a on shodil tmavou košili z ramen, plně tak odhalujíc vypracovanou postavu. Zelo po té nádheře přejížděl očima, jakoby nevěděl, jestli ho ten výjev děsí a nebo fascinuje. V momentě, kdy vypracovaná ruka zamířila k pásku a začala ho rozepínat, měl jasno - umíral strachy. Srdce mu tlouklo až v krku, v uších mu hučelo. Chtělo se mu plakat, ale nehodlal nikomu poskytnout to potěšení. Nezmohl se na nic jiného, než odevzdaně sedět a vypadat klidně... ovšem pouze vypadat - pod vodní hladinou prsty drtil kůži na vlastních stehnech, jak se potřeboval něčeho chytit, aby potlačil nutkání začít vyděšeně křičet.

Guk měl zřejmě potřebu Zelovi přivodit infarkt. Jinak si jeho pomalé, dlouhé pohyby při svlékání kalhot a později i spodního prádla, mladší nedokázal vysvětlit. Zelo se třásl, bál se. Měl tak hrozný strach... sledoval Gukovu osvalenou postavu, jak se blíží k vaně a natiskl se ještě víc ke kraji. Nechtěl, aby přišel. Z očí mu začaly brzy samovolně stékat slzy. Nechtěl tohle... dal by všechno za to, aby se mohl vrátit do té špinavé klece zavánějící smrtí, ze které přišel.
Dřív, než se nadál, voda zašplouchala a nahý muž seděl vedle něj ve vodě. Byl tak blízko... Zelo začínal panikařit. Slzy tekly proudem, srdce mu bilo až v krku. Slyšel trhaný vyplašený dech a až pozdě si uvědomil, že je jeho. V hlavě měl jedinou myšlenku - pryč. Musí se dostat pryč. Jeho tělo reagovalo dřív, než strachem ochromená mysl a on vyskočil na nohy a snažil se dělat všechno pro to, aby se dostal ven z obrovské vany. Udělal několik dlouhých kroků, kterými druhého muže překročil a začal se snažit vylézt z vody. Cítil prsty, které se mu ovinuly kolem zápěstí a snažily se ho stáhnout zpět do vody. Poděšeně křičel, mlátil kolem sebe. Dusil se, jak se mu přes trhavé nádechy nedostávalo dostatek vzduchu. Dávil se vlastními vzlyky.

Plesknutí. Ostrá bolest, která Zelovi z tváře proudila do celého těla. Panika jakoby na chvíli ustoupila do pozadí. Hlasitě dýchal a díval se do vztekem zkroucené tváře muže, jenž se nad ním skláněl, ruka napřažená. Zelo se přikrčil, uhýbajíc pohledem od těch nebezpečných očí, jak očekával další ránu.

Zelovo srdce vynechalo úder, když se Yongguk naklonil k jeho tváři a rty přitiskl k jeho uchu, bolestivě tisknouc jeho zápěstí a kroutíc mu ruku do nepřirozeného úhlu, čímž ho nutil se snížit, aby na něj koukal hezky svrchu.

"Už konečně pochop, že mi neutečeš. Patříš mi. Patříš mi zrovna tak, jako mi patří tenhle dům. Nejsi nic víc, než psi, kteří hlídají mé pozemky... Už se uklidni a začni dělat, co ti říkám. Uvědom si, jak snadno bych ti mohl ublížit... nikdo by se to nedozvěděl," šeptal Guk nebezpečně. Zelovi z jeho tónu přeběhl mráz po zádech. Bezhlesně vykřikl, když Yongguk využil své současné pozice a silně chlapce kousnul do ušního lalůčku.

"N-nech mě... pusť," snažil se protestovat Zelo, ale starší jen zesílil stisk.

"To bolí... bolí mě to..." snažil se Zelo. Prsty jedné ruky se snažil povolit Gukův stisk kolem zápěstí té druhé. Bolelo to.

"Já vím, že tě to bolí, andílku," zašeptal Yongguk a jeho hlas byl ještě zlomyslnější. Muž se od Zela odtáhl a podíval se mu do tváře. V očích se mu podivně lesklo, na rtech úsměv. Zelo znejistěl, poplašeně sklopil pohled.

"Bude to bolet ještě daleko víc..."

Vyděsil se, když Yongguk položil jednu svou dlaň na jeho strachy se třepotající hrudníček. Chvíli ji tam pouze nechal na místě, ale poté se jeho prsty rozběhly po hrudním koši mladšího, něžně laskaly jeho kůži, zatímco jeho druhá ruka způsobovala bolest. Prsty přejížděly po vystouplých žebrech, jakoby je počítaly. Yongguk se opět naklonil k blonďáčkovu oušku.

"Řekni, Zelo... měl jsi přítelkyni, než tě moji lidi unesli?" zeptal se, hlas neuvěřitelně smyslný. Znovu po uchu přejel zuby, o poznání něžněji, než před chvílí, a poté na něj foukl. Zelovi naskočila husí kůže po celém těle, celý se nekontrolovatelně roztřásl.

Chvíli mu trvalo, než se donutil k tomu říct pouhé jednoduché: "Ne..."

Jeho ouško znovu ovanul Yonggukův dech, jak se starší pousmál.

"Tak to se tě tady -" Zelo zalapal po dechu, když Gukovy nenechavé prstíky vyhledaly jeho bradavku a bolestivě silně ji stiskly, a začal se znovu zmítat "- nikdo nedotýkal, že mám pravdu?"

Zelo opět začal plakat, pohled rozpačitě sklopený. Neustále se snažil přeprat Gukův stisk, ale nešlo to. Pomalu se začínal smiřovat s tím, k čemu se tady schylovalo. Cítil, jak mu srdce bolestivě rychle bije do hrudi. Guk to musel cítit taky... musel cítit jeho strach, slabost. Něco blondýnkovi říkalo, že to je přesně to, v čem se muž vyžívá.

"Podívej se na mě," zašeptal mu starší, v hlase nepopiratelný rozkaz. A Zelo uposlechl, protože už stihl zjistit, že když odporuje, tak to stejně nic nezmění a je to jen horší. Podíval se Yonggukovi do očí. Sledoval to potěšení, které tam muži hrálo. Měl radost z toho, že dostal novou hračku.

"A tady se tě někdo dotýkal?" zašeptal, načež ruka opustila blondýnkovu hruď a za malý okamžik mu něžně, pomalu přejížděla po rtech. Než se Zelo stačil bránit a nebo staršímu byť jen odpovědět, tak už se k němu starší muž nakláněl a drsně se vpil do jeho rtů. Nebral ohledy na Zela. Plenil jeho ústa - patřila mu. Celý ten maličký strachy a pláčem se třesoucí chlapec mu patřil. Jeho zmítající se tělíčko ho neskutečně vzrušovalo... nejraději by si ho vzal hned teď... ale to nechtěl. Chtěl si to malé podrobit. Chtěl, aby se chlapec zlomil. Aby nakonec vzdychal jeho jméno... chtěl si ho opravdu přivlastnit. Jeho tělo i jeho vůli.

Obkroužil ty sladké polštářky jazykem, načež do nich kousnul. Nelíbilo se mu, že se Zelo do polibku vůbec nezapojuje. Však on mu ukáže... potom bude o jeho polibky prosit. Bude prosit o každou špetičku pozornosti, kterou mu Yongguk bude ochotný dát. Však on si ho vychová. Koneckonců... má na to dost času. Tolik, než ho Zelo omrzí.

Zelo v sobě našel poslední zbytky vůle k tomu, se bránit. Vší silou se vyhublými pažemi zapřel o Yonggukovu hruď. Starší odpor nečekal, a tak se Zelovi povedlo ho odstrčit, až se zastavil o stěnu. Mladší viděl, jak se Guk praštil hlavou o dlaždičky. To, že nebyl dobrý nápad vzdorovat, mu došlo v momentě, kdy ho dvě zlé oči propálily nebezpečným pohledem.

"Ty malý... chtěl jsem být milý. Ale ty prostě potřebuješ, aby ti někdo ukázal, kde je tvoje místo," zašeptal hlasem, o kterém si byl Zelo jistý, že je předzvěstí bolesti.

Blondýnek ještě několik okamžiků zůstal stát na místě, příliš vyděšený, než aby se mohl pohnout. Potom se Yongguk pohnul jeho směrem. A v něm se něco zlomilo - bez meškání se otočil a vyskočil z vany. Hnal se ke dveřím a bylo mu jedno, že se několikrát málem zabil, jak mu to na dlaždičkách klouzalo. Zalomcoval s klikou - nic se nestalo. Bylo zamčeno, ale klíč byl v zámku. Srdce cítil až v krku, věděl, že nemá moc času. Ruce se mu třásly, jak se snažil otočit klíčem a dostat se na svobodu. Panika ho skoro dusila, přes slzy opět neviděl...

Kolem pasu se mu obtočila jedna silná paže a táhla ho pryč od dveří. Zelo se držel kliky, nechtěl se pustit. Křičel o pomoc, ale až příliš bolestně si uvědomoval, že není nikdo, kdo by mu pomohl.

Yongguk ho natiskl ke stěně a on opět pocítil ten nepříjemný pocit - pouta. Připoutal ho ke stoupačce, čelem ke stěně. Zelo zoufale škubal rukama, jak se snažil utéct. Dostat se pryč od silného těla, které se na něj tisklo. Slzy tekly proudem, dusil se vlastními vzlyky. Snažil se uhnout nenechavým prstům, které mířily kamsi k jeho slabinám. Nešlo to. Neměl kam.

"P-prosím... nech mě..." prosil, ačkoli už ani nedoufal ve slitování. Yongguk ho drtil v medvědím objetí, rty se přisál k jeho bělostnému krčku. Několikrát ho silně kousnul, až mladší vykřikl bolestí, ale to Yongguka nezastavilo. Něžně poraněná místečka políbil, jakoby se snad omlouval a poté se prolíbal až k jemnému ramenu, do kterého se také surově zakousl. Zelo opět vykřikl, vzlykal ještě usilovněji.

"Tak ty prosíš?" zeptal se náhle Yongguk, "jenže na mě tvoje prosby neplatí, maličký."

Posunul své prsty ze Zelovy hrudi až k jeho podbřišku. Dováděl mladšího chlapce k šílenství strachy tím, jak ho na tom místě neustále hladil, prsty už se ho skoro dotknul a potom se opět stáhl. Rty se přitom staral o vytváření rudých značek na Zelově krku. Bylo to pošetilé, ale chtěl, aby měl na chlapce nějaký hmatatelný nárok.

Zelo vykřikl a začal se znovu vzpínat, když Bangova nenechavá ručka konečně našla to, co hledala. Yongguk stiskl Zelovu chloubu v dlani. Naprosto ignoroval chlapcův pláč a pokusy o útěk. Pevně ho držel na místě a nenechal ho, aby se mu vyškubl. Nepřestával v činění se v Zelově rozkroku, zatímco se mazlil s jeho krčkem. Cítil, jak chlapci strachem zběsile pulzuje krev v žilách. Ten fakt ho neskutečně vzrušoval.

"Uklidni se... neublížím ti. Poddej se... možná se ti to bude i líbit," zašeptal Zelovi přímo do ouška, po kterém potom přejel jazýčkem, "nezabráníš tomu... ale záleží jenom na tobě, jestli si to taky užiješ."

"Prosím... pusť mě," zašeptal Zelo zlomeně a pokusil se utéct před Yonggukovou rukou, čímž se zadečkem otřel o jeho počínající erekci. Bang vytřeštil oči. Ten nevědomý náhodný pohyb ho roztřásl. Nečekal to. Dal do zpracovávání Zelovy délky ještě víc snahy. Cítil naprosto zcestnou potřebu, aby se to tomu malému také líbilo.

Zelo se kousal do rtu, z očí mu stále tekly slzy, ačkoli teď to bylo jiného důvodu, než toho, že by ho Yongguk děsil. Děsilo ho jeho tělo, které ho zradilo. Vzrušilo se, i když se Zelovi Gukova péče vůbec nelíbila. Nebo si to aspoň nalhával. Hořké slzy mu dopadaly na odhalenou hruď. Nedokázal si připustit, že je jeho tělo tak slabé, že podlehlo tomu prevítovi po několika málo zkušených pohybech paží.

"Nejspíš se ti to líbí víc, než si myslíš, kotě," poznamenal Yongguk trefně a stisknul Zelovu erekci v dlani o něco silněji. Zatmělo se mu před očima, když z úst mladíka unikl tichý sten. Soudě podle toho, jak potom blondýnek potom přistiženě sklopil hlavu, mu spíš než cokoli jiného, prostě unikl. Jisté bylo to, že ten jediný zvuk způsobil to, že Yongguk naprosto ztratil hlavu. Chtěl to slyšet znovu.

Ukazováčkem volné ruky putoval k Zelovým ústům. Donutil Zela, aby prst vsál. Mladší mu dal najevo svůj nesouhlas celkem silným kousnutím do prstu. Guk opět stiskl jeho vzrušení v dlani, čímž si vyloudil další špatně utlumený sten.

"Zlobíš," napomenul Zela, načež nasliněný prst z jeho úst vytáhl. Kolenem zatlačil na Zelova stehna, aby mladšího chlapce donutil se rozkročit a už nenechavou ručkou mířil k jeho pozadí. Dřív, než si blondýnek vůbec uvědomil, co se děje, tak už do něj Yongguk celkem nešetrně vnikl celým článkem prvního prstu. Byl rázný, ale přesto jemný - nechtěl si rozbít svou novou hračku hned první den.

Nedbal na Zelovo nesouhlasné kňučení a rychle do něj zasunul prst celý. Užíval si, že má Zela jenom ve své moci. Že se mu mladší nemůže bránit. Nemůže mu odporovat. Nemůže nic, než držet. Prudce pohnul prstem v Zelově nitru.

"Nech toho... je to nepříjemné..." fňukal blondýnek, tváří se opírajíc o chladné dlaždičky. Zdálo se, že už mu nezbyly jakékoli síly na odpor. A tak pouze odevzdaně stál a tvářil se, že se u to celé příčí, ačkoli jeho vzrušení mluvilo proti němu. Snažil se odtáhnout od Yongguka, čímž pouze docílil toho, že se prst v něm pohnul, až ho to donutilo bolestivě vydechnout.

Yongguk už byl nepříjemně vzrušený, a tak byl i značně netrpělivý. Dřív, než se Zelo nadál, už do něj přidal druhý prst, aniž by se staral, jestli si už přivykl na ten první. Ale i tak nepřestával zpracovávat Zelovu chloubu, protože přes všechny ty řeči mladšímu nechtěl ublížit a ani nechtěl, aby to pro něj bylo kdovíjak bolestivé a nepříjemné. Jak by také mohl ublížit stvoření, které vypadalo tak rozbitně? Jako malý andílek. Možná i to ho přimělo k tomu, aby našel ten nejcitlivější bod v Zelově drobném tělíčku a začal ho prsty třít.

Zelo hodil za hlavu veškerou svou snahu o udržení si své důstojnosti. Čelem se opřel o chladné dlaždičky, jemně se pohupoval v bocích, jak vycházel Yonggukovi vstříc a dával volný průchod všem stenům.

"Podívej se na mě," ozval se znenadání Yongguk. Zelo poslušně otočil hlavu na staršího a opětoval mu pohled zamlženýma očima, skousnutý úplně rudý rtík. Zrovna v ten moment starší prsty přirazil o něco razantněji, což způsobilo to, že blondýnek hrdelně zasténal a přivřel očka, nepřerušujíc přitom oční kontakt.

To bylo pro Yongguka moc. Doufal, že mladšího stihl připravit dost na to, aby mu nějak výrazněji neublížil. Vytáhl prsty z blondýnkova nitra, čímž si vysloužil nespokojené zamručení. Několikrát si přejel rukou po vlastní erekci, aby ji úplně probudil k životu. Potom si plivnul do dlaně a sliny si rozetřel po své chloubě. Přeci jenom nechtěl nic nechat náhodě.

Pevně chytil Zela za bok, možná až moc, soudě podle pokusu se mu vysmeknout, a druhou rukou svou chloubu nasměroval k Zelovu vstupu, načež ho na jeden příraz celého naplnil. Neohlížel se na Zela a ani se mu nesnažil dát čas na to, aby si na něj přivykl. Okamžitě začal přirážet.

Zelo visel v poutech. Nevěděl, jestli cítí slast nebo bolest. Nikoliv ovšem bolest fyzickou, ale psychickou. Jak moc špatné bylo, že ho celá takhle situace vzrušovala?

V momentě, kdy Guk přirazil v jiném úhlu, Zelovi ze rtů sjel sten, který až nápadně připomínal tmavovláskovo jméno. Stačilo to jediné slovo, aby se Yonggukovi zatmělo před očima a donutilo ho popadnout Zela i za druhý bok a začít zuřivě přirážet. Tak mladšího nakonec opravdu donutil sténat jeho jméno.

Tempo se stávalo šíleným a Yongguk cítil, že nemá daleko k vrcholu. Zželelo se mu spoutaného blondýnka, který si nijak nemohl pomoct rukama, a tak jednou svou dlaní opustil Zelovi vyhublé boky a vyhledal jeho chloubu, aby ji mohl začít rychle a tvrdě zpracovávat. Poznal, že Zelovi už také nezbývá moc času.

Zelovi se stmívalo před očima, měl dojem, že za okamžik umře. Vrchol byl na dosah. Cítil ho... měl ho na dosah ruky. Stačilo už jen pár přírazů, aby se s hrdelním zasténáním udělal Yonggukovi do dlaně. Chlapec okamžitě zvláčněl a ve stavu naprostého uspokojení se mu začaly podlamovat nohy. Guk ho ovšem přidržel za boky a začal do něj zběsile přirážet. Stačilo už jen pár rázných přírazů a Yongguk, někde hluboko v blonďáčkovi, také dosáhl svého kýženého vrcholu, přičemž znovu bolestivě stiskl Zelovy boky.

Ještě několik minut zůstal v blondýnkovi, čistě z faktu, že nebyl schopný z něj vyjít. Užíval si ten pocit naprostého uspokojení. Nakonec ze Zela vyklouzl a opatrně mu pomohl posadit se na chladnou podlahu.

Když se potom odtáhl, tak celý zcepeněl. Ten chlapec byl tak krásný... jak tam tak seděl, v tváři výraz naprostého uspokojení. Opravdu vypadal jako malý padlý andílek, jak měl zlatavé kudrnaté vlásky roztomile rozcuchané kolem hlavy a přilepené na zpocené čelo. Očka byla zavřená, řasy se jemně třásly stejně tak, jako ještě dětsky zakulacená bradička.

Yongguk se otočil. Nemohl se na to dívat. Začal sbírat své oblečení a poté ho na sebe všechno rychle natáhl. Měl pocit, že už v místnosti nemůže být ani pět sekund. Zelova očka se pootevřela a ty dvě tmavé hloubky se na něj upřely. Yongguk se zastavil uprostřed zapínání knoflíčků na košili.

Zelo zamlženě pozoroval staršího muže. V jeho tváři se zračila zvláštní emoce... Zelo přemýšlel, jak by výraz jeho tváře nejlépe popsal. Jeho orgasmem otupělý mozek ovšem pracoval příliš pomalu... Okouzlení, nabídl mu. V ten moment ovšem tahle emoce zmizela a na Gukově tváři se objevil neprostupný chlad. Kamenná maska.

"Nechám ti sem poslat Jaeho, aby tě dovedl do tvého nového pokoje," oznámil mu, zatímco kráčel ke dveřím. Tam se ovšem otočil na patě a přeměřil si zmateného Zela pohledem.

"Doufám, že už chápeš, kde je tvoje místo," zavrčel.

"Ty malá děvko," dodal. Možná to bylo proto, aby potlačil nutkavý pocit se vrátit, popadnout Zela do náruče a umačkat ho k smrti, jenom proto, aby z jeho tváře vymazal ten ublížený výraz odkopnutého kotěte. Místo toho ovšem vypochodoval ze dveří a prudce je za sebou zabouchl. Nemohl si dovolit cítit k takovému člověku emoce. Znovu už ne. Věděl, že Zelo je chlapec, ke kterému by jednou v budoucnu mohl něco cítit... ale nechtěl. Po Himchanovi už znovu ne.

A Zelo si začal uvědomovat, co se stalo. Nechal se ošukat. Poprvé. Úplně cizím chlapem. A líbilo se mu to. Bylo to zvrácené... Daleko horší byl pocit, který se mu v hrudi rozléval z úplně jiných důvodů. Nedokázal potlačit slzy, které se mu tlačili do očí. Zůstal tu ležet na chladné zemi, přivázaný, sám, odkopnutý... cítil se tak pošpiněný. Z hrdla se vydral první hlasitý vzlyk. Jak někdo může být tak chladnokrevný?




< ||Předchozí část|| ....... ||Následující čast|| >
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 14. ledna 2014 v 18:02 | Reagovat

Bylo to moc krásné, ale na konci mě už tekly slzy. Je mi moc líto Zela :-(
Ráda bych, abys napsala pokračování. Zajímalo by mě, jak by to bylo dál s Bangiem a Zelem. A hodně mě zajímá, co se stalo Himchanovi a jestli byl taky unesený Bangiem jako Zelo.
Budu se těšit...

2 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 14. ledna 2014 v 19:02 | Reagovat

Jako. .. da fuck kde ke sakra zbytek? Nevěřím že je to konec!

3 luczaida luczaida | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 20:59 | Reagovat

Tak na začátek bych se chtěla připojit do rozhodování o pairingu, když už jsme u těch BAP povídek, já bych ráda nějakou HimUp, pokud by to bylo možný (..Moon biased) :D
A pak co se týče přímo této povídky, tak chválím nápad. Od dob Taming Riki miluju master/slave žánr :D Akorát co mě trochu trápí, tak že začínáš psát jako Lula. Slovní spojení jsou furt ty samý dokola a už to začíná být trochu nuda. Tvoje Broken Butterfly začátky se mi líbily víc ;-)

4 Hotaru Hotaru | Web | 14. ledna 2014 v 21:19 | Reagovat

[3]: Proč si všichni přejí páry, které ám v plánu?! :D HimUp bude... jenom nevím, jak moc se o něm rozepíšu.
A co se toho ostatního týče... upřímně, já vím, že se moje psaní dost zhoršilo a že teď je to takové... o opakování slov a takové. Jde hodně o to že poslední dobou nemám čas číst a ani tolik psát, a tak jsem hodně vyšla ze cviku... vlastně mě úroveň mého psaní trápí už delší dobu :D

5 luczaida luczaida | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 21:51 | Reagovat

[4]: Tak fajn, na HimUp se těším a je jedno, kolik to bude mít slov :D
O mé úrovni mi povídej, já jsem nenapsala nic už pěkně dlouho a nemůžu se do toho dostat, takže ti dobře radím, nepřestávej, i když nemáš čas. Dělej to po kouskách, ale dělej, jinak budeš v prdeli jako já :D

6 Hotaru Hotaru | Web | 14. ledna 2014 v 22:04 | Reagovat

[5]: Ty se o úrovni psaní radši ani neozývej... Já sice moc nekomentuji (omlouvám se, ale já to vždycky čtu ve škole a pak na to doma zapomenu -__-"), ale čtu. A ty jsi podle mě jeden z nejgeniálnějších autorů v Čechách :D

7 luczaida luczaida | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 11:56 | Reagovat

[6]: Ok, tohle mě potěšilo, i když je to tak kurevsky neuvěřitelný :D

8 Yuki Yuki | Web | 15. ledna 2014 v 16:23 | Reagovat

Ale to snad ne... děláš si ze mě srandu? Jako opravdu? Vážně??? Musím přiznat, že při čtení mi ukápla nejedna slza, jelikož tohle prostě bylo zajebaně úžasné a na druhou stranu tak hrozně srdceryvné... Nemáš ponětí, jak moc se těším na pokračování a btw...
DaeJae! DaeJae! Fangirling hard! ^^

9 Maiki Maiki | Web | 26. ledna 2014 v 21:48 | Reagovat

No ty kokos! Tohle je dokonalý! *-* Teda nestává se, aby se mi nějaká povídka takhle megakrutě zalíbila po 2 kapitolách... ten nápad je úžasný, i přes smutné části to má své kouzlo a krásu. Neumí to popsat. Snad jenom poprosím o další díl :33. A trochu víc DaeJae by neškodilo ;D :DD

10 N N | E-mail | 28. ledna 2014 v 23:16 | Reagovat

Ako toto je najlepšia poviedka Yaoi poviedka o B.A.P btw Zelo je môj bias ale toto kks potrebujem pokračovanie :-P  :-P  :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013