Cold blooded - 3. kapitola

30. ledna 2014 v 22:35 | Hotaru |  Cold blooded
Zdá se mi to nebo je tady poslední dobou až příliš mnoho Cold blooded? :D Když já si nemůžu pomoct - po dlouhé době je tohle povídka, která mě opravdu baví psát, takže to tu s ní budete muset nějak vydržet. Co jsem si tak všimla, tak vás to - aspoň podle komentářů - také baví... takže asi není co řešit. Když už jsme u komentářů - opravdu moc za ně děkuji. Poslední dobou je tu o dost víc komentů, než předtím a já jsem za to opravdu ráda.
Tuhle kapitolu bych ráda věnovala Yuki, protože tam je aspoň troška DaeJae.

Btw. nový cover


"Dej to sem... říkám, že dneska vybírám film já," rozčiloval se Daehyun a snažil se dosáhnout na počítač, což moc dobře nešlo, když mu bylo tak moc pohodlně u Youngjaeho v náručí a on by se ani za nic nepohnul ani o centimetr.

"Proč bys ho měl vybírat ty? Vybíral jsi ho minule," konstatoval Jae a chytil Daehyunovu ručku, která se nenápadně dostala už skoro až k počítači.

"No a? Jsem starší," pokrčil prostě rameny, jakoby to všechno vysvětlovalo a znova začal bojovat proti sevření silnějšího chlapce.

"Ale ty zase vybereš nějakou slaďárnu. To mě nebaví," postěžoval si Jae, kterému už teď bylo jasné, že tomu štěněčímu pohledu stejně dřív nebo později podlehne a nechá Daeho, aby pustil, co bude chtít a spokojí se s tím, že se k němu bude moct tisknout a pohrávat si s jeho prsty nebo vlásky.

"Ale ty zase pouštíš horory," nafoukl Daehyun tvářičky, "potom se v pokoji vždycky sám bojím."

"A ty si říkáš překupník s lidmi?" zasmál se Jae, ale okamžitě přestal, když viděl ten ublížený pohled, který na něj Dae upřel.

"Tak máš přijít ke mně, když se bojíš," řekl mu o poznání jemnějším tónem a pohladil ho po čele, konečky prstů odhrnujíc pramínky vlásků. Daehyun na něj upřel pohled a na chvíli mlčel a pouze si představoval, jaké by to bylo. Usínat a probouzet se u Youngjaeho v náručí...

"Ty víš, že nemůžu. Yongguk to neschvaluje. Pořád má pocit, že mi zlomíš srdce a že mě musí chránit. Jeho starost je roztomilá, ale občas mi opravdu leze na nervy," povzdechl si Daehyun.

Youngjae se na něj smutně pousmál. Občas se cítil zodpovědný za to, že je Daehyun smutný. Koneckonců - byla to jeho chyba, že nemohli být spolu tak, jak chtěli. To on z nich dvou tu byl Yonggukovým majetkem. Obyčejná služka... kolikrát uvažoval o tom, že by utekl a příležitostí se mu taky několik naskytlo. Ale nemohl to udělat. Nemohl odejít s vědomím, že už by potom Daehyuna nikdy neviděl.

"Vybereš ten film, co ty na to?" usmál se nakonec, aby odvedl téma na něco, co bylo míň bolestivé a nepříjemné.

Daehyun nadšeně přikývl a chopil se nabízené šance změnit téma. O patnáct minut už opravdu pouštěl nějaký romantický film. Youngjae chtěl protestovat, že na tenhle se dívali už i minulý týden, dvakrát, ale svou poznámku nakonec raději spolknul. Daehyun byl opravdu roztomilý, jak se několikrát zavrtěl, aby si vedle Jaeho našel pohodlnější polohu, načež se o něj opřel zády způsobem, že na něj vlastně nalehl polovinou těla. Potom se natáhl pro tenkou deku a oba důkladně přikryl, div ne až ke krku. Youngjae se pousmál, když Daehyun vyhledal jeho paži a přehodil si ji přes tělo a poté s ní propletl prsty, aniž by se zajímal o to, jestli je pro druhého muže tahle pozice pohodlná.

Youngjae už se tak nějak začal nořit do děje, ačkoli byl pro něj naprosto nezajímavý. Umanul si, že by bylo pěkné nechat Daehyuna, aby aspoň jeden z filmů dokoukal do konce a ne se na něj neustále vrhat uprostřed děje. Samozřejmě, že jakmile ho Jae jednou začal dráždit a provokovat, tak už ten film nedokoukali. Dnes byl ale vzorný - jediná věc, kterou si dovolil bylo hlazení kloubu Daeho ukazováčku a občasný polibek do voňavých vlásků.

Všechno se zdálo na okamžik dokonalé... bohužel jenom na okamžik.

Pokojem se nesla rána, jak se rozrazily dveře, až se zastavily o zeď. Jae musel Daehyuna sevřít v náruči pevněji, jak nadskočil leknutím. Oba dva se pracně snažili narovnat dost na to, aby viděli přes opěrku pohovky na nově příchozího, ačkoli oběma už bylo jasné, o koho jde. S takovou demoliční razancí tu chodil jenom Yongguk.

"Youngjae! Kdes byl? Všude jsem tě hledal," vyčetl mu Guk hned mezi dveřmi. Vypadal rozrušeně, očima těkal po místnosti a neustále neklidně přešlapoval, jak nevydržel stát na místě.

"Celou dobu jsem tady," promluvil Youngjae udiveně nad Yonggukovým chováním, "potřebuješ něco?"

"Já... jo, asi jo," zamumlal a náhle vypadal ještě ztraceněji, jak přestoupil až k pohovce a podal Youngjaemu jeden jediný klíček na kroužku.

"V koupelně v druhém patře je... nový host. Můžeš ho prosím tě obléct? A možná taky trochu umýt? A třeba taky nakrmit, když bude chtít? A možná bys mu mohl donést i nějaké knížky nebo tak... aby se nenudil. A taky bys mu mohl připravit pokoj..." vychrlil Yongguk neuvěřitelnou rychlostí, až měl Jae pocit, že si nestíhá zapisovat položky do svého pomyslného seznamu, co všechno musí vlastně udělat.

"Ten pokoj... vedle mého," zašeptal Yongguk, náhle ještě zoufaleji znějící. Zajel si prsty jedné ruky do vlasů. Proč mu to přišlo tak správné, když všechno v něm křičelo, že to je naprosto špatné?

"Ale... to je pokoj, který patřil -"

"Neříkej to jméno!" vykřikl Yongguk okamžitě.

"Chci říct... já vím. Prostě to udělej. Prosím," opravil se, tón zase perfektně klidný a oproštěný od všech emocí. Daeho ani Jaeho ovšem neošálil - v jeho očích se bolest se zoufalstvím mísili až moc očividně.

"Postarám se o to," usmál se na něj Youngjae.

Yongguk pouze kývnul a už rychle mizel z místnosti. Zdál se být extrémně rozrušený a vyvedený z míry. Jae ještě hodnou chvíli zamyšleně sledoval dveře, ve kterých zmizel a poté se otočil na svého přítele.

"Zdá se, že nám osud prostě nepřeje, abychom se dívali na filmy podle tvého výběru, kotě," pousmál se na Daehyuna a začal se rychle zvedat. Tak moc se mu z toho vyhřátého pelíšku nechtělo... ale věděl, že musí. S Gukem - natož takhle divně se chovajícím - nestojí za to, si zahrávat.

"Počkej, jdu s tebou," ozval se okamžitě Daehyun a také se zvedl a rychle přeběhl ke dveřím, kde před chvílí zmizel jeho přítel.


Zelo už ani necítil ruce, jak je měl zkroucené v nepřirozené pozici nad hlavou, ale nevnímal to. Prázdné oči se upíraly kamsi do prázdna. Zdálo se, že ani neregistruje, že mu z očí neustále kanou slzy. Zoufale se snažil na nic nemyslet. Chtěl ze své mysli vytěsnit všechny myšlenky. Přál si, aby zůstala jenom prázdná otupělost tak, jako se mu to povedlo v momentě, kdy byl unesen.

Teď to ale nefungovalo. Cítil to všechno. Všechnu bolest. Zloba, strach, ponížení, smutek, panika, vztek, nenávist. Bezbřehá nenávist, kterou ovšem necítil ke svému vězniteli - nenáviděl sám sebe. Nenáviděl se tak moc za to, že podlehl. Co byl za člověka, když dovolil cizímu muži, který svázal a několik okamžiků předtím i praštil, aby se s ním vyspal? A ještě se mu to líbilo...

Slyšel, jak kape vodovodní kohoutek. Kap, kap, kap. Bez ustání, stále stejně rychle. A Zelo seděl, hlava skloněná, prázdný pohled. Bolest, která ho zevnitř rvala na kusy. Kap, kap... ten zvuk mu vadil. Vadil mu, protože díky němu mohl odpočítávat čas. Nechtěl mít pojem o čase. Nechtěl mít pojem o ničem. Kohoutek ale dál kapal. Slzy tekly.


"Proč jsi mu dovolil, aby přivedl dalšího?" zeptal se Youngjae. Daehyun nafoukl tváře, když v Jaeho hlasu uslyšel výčitku.

"A tobě se snad někdy povedlo mu něco rozmluvit?" opáčil kousavě a věnoval příteli jeden skeptický pohled. Ne, nikomu se nepovedlo přemluvit rozhodnutého Bang Yongguka.

"Já vím... promiň. Já jen... víš, jak to vždycky dopadá," zamumlal Youngjae. A Daehyun smutně přikývl. Ano, věděl jak to dopadá. Několikrát si už pomyslel, jestli se Yongguk nezbláznil. Zdálo se, že smyslem svého života shledal to, hledat mladé chlapce, kteří byli podobní Himchanovi. Vzhledově, povahově, jakkoli. Všímal si nejmenších detailů a vždy mu stačila maličkost... ale pokud ho potom chlapec svým chováním zklamal a byl až příliš vzdálený své předloze, tak Yongguk dvakrát neváhal se ho prostě zbavit a hledat dál.

"Myslím, že s tím si teď dělat starosti nemusíš..." řekl Daehyun zamyšleně a sledoval Youngjaeho, který plynule přešel ke dveřím koupelny - a Dae u toho nezapomínal obdivovat ty jemné pohyby a zatraceně hezké nohy -, otvírajíc jejich dvě křídla.

Dae popoběhl, aby vešel do koupelny za Jaem a poté za sebou zavřel dveře. Netušil, v jakém stavu se nachází zavřený chlapec.

"Páni," vypadlo z Jaeho při pohledu na svázaného, plačícího chlapce na zemi. Veškerá jeho starostlivost byla pro tentokrát ta tam.

"Máš pravdu... vypadá úplně přesně jako Himchan, když ho sem Yongguk poprvé přivedl," řekl a podíval se po Daehyunovi, snad aby se přesvědčil, že se mu to nezdá a druhý to také vidí.

Zelo se najednou probral z transu. Nejspíš ho přivedly zpátky hlasy. Okamžitě zmerčil, že není v místnosti tak docela sám, jako byl předtím. Jeho tělo reagovalo rychleji, než si to jeho otupělá mysl uvědomovala a on tisknul nohy k vyhublému hrudníčku a usedavě plakal ve snaze, se jakkoli ochránit před vetřelci.

To probralo Youngjaeho z překvapení a byl opět citlivý a starostlivý, jak mu bylo vlastní. V duchu se hořce ušklíbl, když se pokoušel dopočítat, kolikrát už je takhle utěšoval... vždycky to byl on. Nemohl se dopočítat konce. Bylo to tak těžké. Vidět je, jak pláčou. Dostat je z toho nejhoršího a naučit je, jak to tu chodí. Bylo nemožné si k nim nevybudovat nějaký vztah. A potom vždycky... prostě umřeli.

Kleknul si, aby na mladíka nekoukal svrchu a jemně ho pohladil po dlouhé, hubené nožce.

"Neboj se... neublížíme ti. Neplakej, rozvážu tě, ale jenom jestli mi slíbíš, že nám nebudeš utíkat. Mohl by sis ublížit, víš? Oblečeme tě, co říkáš? I když... když na tebe tak koukám, tak by ses první asi raději vykoupal, viď?" Jae si dával záležet na tom, aby v každém jeho slově byl slyšet dobrý úmysl smíšený s něhou. Nepřestával dál jemně, uklidňujícně hladit chlapce po nártu a přitom šeptat slova útěchy.

"Pokud se necítíš takhle dobře, co kdybychom tě zabalili do osušky?" zeptal se Dae, který si všiml, jak si maličký tiskne kolínka k hrudi a domyslel si důvod, proč to dělá. Zelo na chviličku vzhlédl slabě přikývl a opět hlavu sklonil snad v obavě, že kdyby s Daehyunem udržel příliš dlouhý oční kontakt, změnil by se v Yongguka.

Dae na nic nečekal a popadl bílou, huňatou osušku, která ležela připravená na skříňce. Přešel k Zelovi, přičemž si dával pozor na to, aby nedělal příliš rychlé a neočekávané pohyby, které by mohly chlapce poplašit.

"Počkej, Dae... první ho rozvážu," zarazil ho Youngjae a už se hrabal k Zelovým želízkům. Snažil se odemykat je jemně - přeci nechtěl tomu maličkému ublížit. Přesto mu bylo jasné, že z celé téhle akce mu na zápěstí zůstanou ošklivé modřiny, pouta byla dost otlačená do kůže.

Zelo si úlevně vzdychl, když konečně mohl sundat ruce z té nepohodlné polohy a chvíli potom nespokojeně nakrčil nosík, jak mu v odkrvených pažích mravenčilo, protože do nich začala téct krev.

Zelo se ani nestačil rozkoukat, co se kde děje a už k němu pomalu kráčel Daehyun i s obří osuškou a celého ho do ní motal. Zela vlastně chování těch dvou spíš zneklidňovalo a mátlo, než aby ho uklidňovalo. Yonggukovo chování bylo pochopitelné, což bylo svým způsobem uklidňující... ale oni byli, aspoň ze Zelova pohledu, nepochopitelní a nepředvídatelní, což bylo děsivé a nepříjemné.

"Jak se jmenuješ?" vyhrkl najednou Youngjae, jak pozoroval malého blonďáčka zabaleného do ručníku tak, že mu koukaly pouze dlouhé nohy a vyděšené oči.

"Zelo."

"Chtěl by ses vykoupat nebo tě máme rovnou vzít do tvého nového pokoje?" zeptal se Youngjae mile, snad aby mu navodil aspoň nějaký pocit svobody a možnosti se rozhodnout podle sebe.

Zelo několikrát zamrkal, jak odhadoval, jestli to je nějaká past nebo ne.

"Já... rád bych se vykoupal..." vypadlo z něj nakonec, když si řekl, že už mu je vlastně všechno jedno. Co horšího by se mohlo stát, než to, co se už stalo?

"Skvělé!" vypískl Youngjae, možná až příliš šťastný, že s ním chlapec normálně mluví.

"Tak co kdyby ses pořádně vykoupal a já ti zatím šel připravit pokoj? Daehyun tě tu pohlídá, ale nemusíš se bát... on se nebude koukat," vysvětloval mu Youngjae, až najednou stočil pohled na Daehyuna, "že nebudeš, kotě?"

Dae se musel pousmát. Samozřejmě, že se Jae opět musel utvrdit v tom, že Daehyun kouká a myslí jenom na něj. Jak typické...

"Neboj se, Jae. Ani se na něj nepodívám," zakoulel očima.

"Já se ho na to potom zeptám," ujistil ho Youngjae. Oba dva se na sebe usmívali a nezdálo se, že by si vůbec všímali naprosto nechápavého a vyděšeného Zela na podlaze.

"Jo, jasně... radši už běž," smál se Daehyun, jak vyháněl svého přítele lehkým plácnutím po zadečku. Jae překvapeně vypískl a potom se rozesmál. Opravdu svého přítele poslechl a brzy už kráčel ven na chodbu.

"Můžeš se zvednout sám nebo chceš pomoct?" zeptal se Dae, když sledoval Zela, který stále seděl v té samé pozici zkroucený do malého klubíčka u zdi. Nezdálo se, že by se chystal se nějak pohnout.

"Já to zvládnu..." vypadlo z něj téměř neslyšně nakonec a on se začal zvedat. Musel se chytit topení, aby vůbec přinutil slabé nohy k tomu, aby ho unesly. Přešel místnost ke stále napuštěně vaně a zastavil se.

"Neboj se... nekoukám se, klidně si tam vlez. A dopusť si teplou vodu, ať nenastydneš, " řekl mu Daehyun, když vycítil jeho obavy a otočil se k němu zády. Zelo byl za ten jediný pohyb opravdu vděčný a brzy už s mírným spokojeným bručením pokládal svoje zmožené tělo do příjemně teplé vody.
 


Komentáře

1 Yuki Yuki | Web | 31. ledna 2014 v 1:09 | Reagovat

Osobo jedna! nemáš ponětí, jak moc velkou radost si mi udělala! Moc děkuju!! ^^
Tenhle díl byl tak neuvěřitelně sladký! Mě se tady z toho sype z uší cukr, jak se tetelím v sentimentálním blahu! :) Prostě DaeJae! Ano! Přesně takhle to mezi nimi je! Doteky, polibky a to plácnutí po zadku....no prostě měním se tu v kostku cukru! sublimuji! Oni jsou tam takoví dva malí, bílí králíčci v království strašných dinosaurů! Takový světlý bod prázdné černoty ^^ :D  A jinak... Je mi líto Banga i Zela. Yongguk mírně zatížený svou minulostí, kterou chtěl přejít.. jasně.. nikdo nemůže nahradit jakéhokoliv člověk, ač jej miluje sebevíc.. a bojím se, že to bude platit i tady.. doufám, že Zelovi neublížíš, že mu neprovedeš to, co těm předešlým... běda ti! a taky se opovaž něco provést těm dvoum malým králíčkům! DaeJae forever, pamatuj! :) prostě skvělé ^^

2 Hotaru Hotaru | Web | 31. ledna 2014 v 15:53 | Reagovat

[1]: Bílí králíčci v království strašných dinosaurů? Tím mi naznačuješ, že je chudák Yongguk dinosaurus? :D
Každopádně děkuju za pěkný komentář. Hrozně mě potěšil a ještě i rozesmál :D

3 Hatachi Hatachi | 31. ledna 2014 v 18:33 | Reagovat

Moc pěkný díl, takový něžný a sladký.
Doufam, že se Zelovi už bude dařit lépe. Jen mě mrzí, že v něm Guk stále hledá podobu s Himchanem. Měl by si uvědomit, že Himchana mu nikdo nenahradí. A Zelo by si zasloužil lepší zacházení, než jaké měl dosud.
Jsem zvědavá, jak to bude mezi nimi dál.
Moc se těšim na další díl.

4 N N | 31. ledna 2014 v 23:15 | Reagovat

Aaaah bože sladké...DaeJae ♥....Aj keď sa teším na viacej Banga a Zela pretože to je proste top :3

5 mima749 mima749 | 2. února 2014 v 12:23 | Reagovat

Jen tak dál ^^ Krásná povídka! Hlavně neubliž nijak Zelovi, ani DaeJae! :-D  Už se nemůžu dočkat na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013