Far from never

24. ledna 2014 v 15:11 | Hotaru |  Cold blooded
Jsem zpátky... a živá, což je po tomhle týdnu docela úspěch :D Samé testy, zkoušení a tak... všichni to známe. Ale... povedlo se mi to, že na 99% budu mít samé jedničky, takže jsem šťastná. Mezitím jsem ve střípcích volného času, který mi zbyl, dala dohromady tuhle krátkou jednorázovku. Patří ke Cold blooded, ale jmenuje se jinak. Opět podle písničky od The Pretty Reckless. Vzhledem k ději v Cold blooded je asi jasné, že to nebude zrovna happy end, takže mě prosím nebijte.


Název: Far from never
Fandom: B.A.P
Pár: BangHim, HimUp
Počet slov: 2003
Varování: 18+




"Himchane, no tak... nech toho. Yongguk se může každou chvíli vrátit. Ne - uhn."

Jongup se snažil o odpor, ale co mu to bylo platné, když Himchan až přespříliš šikovnými ústy vyhledal to až moc citlivé místo u něj na krku?

"Je mi to jedno... tak přijde," zamumlal starší, stále se lísajíc ke krčku druhého.

"Zabil by mě, kdyby věděl, že jsem mu sáhl na jeho hračku..." Jongup se stále snažil o odpor, ale naklánění hlavy na stranu tak, aby poskytl Himchanovi lepší přístup ke svému krčku, jeho slovům ubíralo na váze, "jsem tu právě proto, aby na tebe nikdo nesahal."

Himchan mlčel, pouze si menšího muže stáhl do náruče a posadil si ho na klín. Ignoroval jeho snahu o odtáhnutí se, prostě to drobné tělíčko sevřel pevněji, ale stále dost jemně na to, aby si byl jistý, že mu neublíží.

"Nedopustil bych, aby ti ublížil..." zašeptal, ačkoli si oba uvědomovali, že to není pravda. Himchan proti Yonggukovi nic nezmohl. A Jongup svým způsobem také ne. V tomhle domě platilo jediné pravidlo - to, co řekne Yongguk, je zákon. Kdo zákon poruší, tak bude muset dům - v lepším případě po svých - opustit. A co se Himchana týkalo, tak ta pravidla platila dvakrát tolik. Nikdo se nesměl dotknout ničeho, co patřilo Yonggukovi.

"Himchane, ale Yongguk..." zkusil to mladší naposledy. Jeho odpor se rozplýval s neposlušnou ručkou, která pomalu a nenápadně zmizela pod tričkem, kde vyhledala bradavku a nešetrně ji promnula.

"Tak prostě budeme spěchat. Čím víc to natahuješ, tím spíš se stihne vrátit. Nenačapal nás už dva roky, tak nevím, proč by nás měl načapat teď. A neříkej už přede mnou jeho jméno. Jsme tu jenom ty a já." Himchanův hlas nepřipouštěl námitky. Mluvil tak jistě a neochvějně... až Jongup nechal víčka, aby skryla jeho oči, překřičel poslední špetky rozumu a sám vyhledal Himchanovy rty, aby se k nim mohl přisát ve vášnivém polibku. Dlouho ovšem navrch neměl - Himchan se okamžitě začal dobývat do jeho úst a brzy byla právě Jongupova ústa ta pleněná.

Ani jeden z nich nechtěl promarnit ani vteřinu. Tak dlouho čekali na příležitost... tak moc riskovali. V ten moment ovšem racionální myšlení mizelo a nahrazoval ho pouze chtíč. Oběma muži zmítala touha. Himchan neustále přejížděl konečky prstů po tom těle, které se pod ním chtivě třáslo a v duchu proklínal oblečení, které nemohlo být svlečeno kvůli nedostatku času a potřebě být schopní se rychle zase obléct. Chtěl vidět Jongupa, celou jeho vypracovanou a přitom tak zvláštně jemnou postavu. To tělo ho přivádělo k šílenství...

Ani nevěděl jak se to stalo a Jongupova nenechavá ručka vklouzla pod lem jeho tepláků a rychle začala probouzet jeho chloubu k životu... jakoby mu v erekci bolestivě netepalo už od okamžiku, kdy mladšího chlapce stáhl k sobě, do své postele... Ne, byla to jejich postel. Jenom jeho a Jongupova. V tomhle jejich malém světě neexistovala pravidla a neexistoval ani Yongguk. Byli jenom oni dva a všechno bylo takové, jaké má být.

Silnější stisk na chloubě ho donutil přidušeně zasténat a se zamrkáním se vrátit do reality. Stačil jediný pohled na Jongupa, mírně rozcuchaného s podivně zastřeným toužebným pohledem a už mladšího chlapce jemně povalil do peřin.

"Miluju tě, víš to?" zašeptal, načež jeho vlastní ruka vklouzla do kalhot jeho milence. Místo odpovědi se mu dostalo pouze žádostivého zakňučení, nad jehož roztomilostí se musel pousmát.

"Kdybych tě tak potkal za jiných okolností..." pronesl podivně klidným hlasem na to, jak se právě činil v jistých partiích druhého.

Věděl, že musejí být rychlí, ačkoli se mu to vůbec nezamlouvalo... nejraději by si chlapce pořádně vychutnal. Brzy se ovšem Jongup ocitl s kalhoty u kolen a Himchan ho jednou rukou připravoval, zatímco druhá stále zpracovávala chloubu.
Jongup ani nevěděl jak a Himchan už ho něžně přetáčel na bříško. Z hrdla se mu vydral špatně potlačený sten, když starší poprvé přirazil.


***


Yongguk se zastavil s rukou na klice. Třásl se. Bylo mu zle a on nevěděl, jestli ho nohy udrží. Kolena se mu třásla a chtěl utéct, ale nevěděl jak. Nechtěl poslouchat, ale nemohl odejít.

"Jongupe... sakra, tak moc tě miluju."

Hlasitý sten... Yongguk si nalhával, že to nebyl Himchanův hlas. Tak moc chtěl věřit svému naivnímu já. Tak moc si chtěl nalhat, že se tohle neděje. Že Himchan a Jongup... Jongup, který byl jeho kamarád už od dětství. Ten samý Jongup, který věděl...

Proč bylo předtím tak těžké si to připustit, když teď ho ten pocit sžíral zevnitř jako kyselina? Miloval ho. Himchan byl jenom jeho malý mazlíček, hračka na zkrácení dlouhé chvíle... ale miloval ho. Miloval ho tak moc, až měl pocit, jakoby někdo jeho hruď rval na malé kousíčky. Neměl by se cítit podvedený. Himchan mu patřil. Byl jeho stejně jako byli jeho psi, auta, domy...

Ale něco v něm křičelo, že chce, aby mu patřily i Himchanovy city. Chtěl, aby to byl on, kterému bude říkat miluji tě.
Nehty ruky se zaryly do masivních dveří, jak se potřeboval něčeho chytit. Šok... tak moc chtěl odejít a dělat, že se nic nestalo. Nešlo to. Byl připoutaný na místě a poslouchal ty steny. Steny jeho nejlepšího přítele a steny chlapce, kterého miloval a který nikdy nebude milovat jeho. Teď už to věděl... věděl, že jeho představy byly značně naivní. Myslel si, že se mají dobře, i když Himchan byl vlastně jeho vězněm. Myslel si, že ho respektuje nebo možná má i trochu rád... mýlil se, tak moc se mýlil.

Začal se ho zmocňovat vztek. Himchan mu patřil... Jongup neměl žádné právo! Sakra, proč by Himchanovi nemohl přikázat, aby ho miloval? Byl Bang Yongguk, on mohl všechno. Co záleží na tom, jaké city Himchan chová k Jongupovi? Prostě se postará o to, aby se s ním už nikdy nesetkal, jednoduché. Je jeho, nehodlá se o něj s kýmkoliv dělit.
Několik opravdu hlasitých stenů a poté úplné ticho... Yonggukovi bylo jasné, že už je po všem. Před očima se mu udělalo rudo. Ani nevěděl, jak rychle se mu povedlo potlačit třes kolenou, ale najednou udělal několik dlouhých kroků a rozrazil dveře, jako by byl smyslů zbavený.

Ve dveřích se zarazil, doslova zarostl do země. Ten pohled... Himchan tisknoucí v náručí Jongupa. Ten výjev se před ním rozprostřel jenom na několik sekund a potom od sebe oba muži spěšně odskočili a dělali, jakoby nic. On měl ovšem pocit, že se mu ten obrázek vypálil do sítnice... neviděl nic jiného.

"Jé, ahoj, Yongguku. Už jsme si říkali, kde jsi," začal Jongup. V jeho hlase nebyla slyšet jediná výčitka svědomí. Yongguk neslyšel kajícnost... jak moc dobrý byl Jongup lhář? Mohl mu vůbec ještě věřit? Měl dojem, jakoby se všechno spolčilo proti němu. Jen těžko polykal knedlík v krku, který mu skoro zabraňoval v mluvě.

"Běž pryč," řekl Jongupovi tiše. Hlas ho zradil, lámal se, zněl, jakoby byl dávno po smrti. Viděl strach, který se mihl přes kolegovu tvář, když se nenápadně, jen na setinku vteřiny, podíval na Himchana. Tak on se o něj bál?

"Yongguku... já - není to jak to vypadá," přestal Jongup chodit kolem horké kaše. Věděl, že Yongguk o nich ví. Věděl to už v momentě, kdy přišel do pokoje. Ten pološílený výraz v jeho očích... nemělo cenu dělat, že se nic neděje. Ale zapírat by pomoct možná mohlo.

"Běž pryč," zopakoval Yongguk mdle. Pohled měl zabodnutý do světlovláska vedle. Himchan se na něj nedíval - sledoval Jongupa, v očích tak starostlivý pohled...

"Ale Guku -"

"Je mi z tebe blbě. Prostě běž. Vypadni!" zvýšil nejstarší hlas. Celý se třásl, ruce zatínal v pěst. Tak moc měl chuť Jongupovi prostě dát ránu... a další. A další tak dlouho, až by zařídil to, že už by se na něj nikdy nemusel dívat.

"Nesahej na něj!" vyjekl skoro hystericky, když viděl, jak se Jongup zvedá a přitom prsty nenápadně, jen na několik vteřin, přejíždí po Himchanově rameni. Jeho kamarád ovšem ruku na světlovláskově rameni nechal o něco dýl, než si to Yongguk představoval. Ani nevěděl, jak se to stalo a už v ruce pevně svíral zbraň namířenou na Jongupa.

"Yongguku... no tak, já už jdu. Už jdu, jen klid," začal okamžitě Jongup a s rukama mírně zvednutýma začal rychle kráčet místností.

"Hlavně mu neubližuj... on za to nemůže, to já," zašeptal ještě, když protahoval kolem Guka a mizel ve dveřích.
Místnost ztichla. Yongguk dlouhé minuty vydržel pouze stát a mířit pistolí na chlapce, kterého miloval jako ještě nikoho. Proč musel přijít na to, že mu mladší vlastně nepatří, aby si ten fakt uvědomil? Proč ho musel první ztratit? Myslel si, že Himchan je pro něj samozřejmý. Že je jasné, že je jenom jeho... proto skutečnost, že to tak není, bolela ještě o tolik víc...

Prudce mrkal, aby rozmrkal slzy, které se mu tlačily do očí. Himchan mu jeho pohled chladně oplácel. Veškerá jeho hraná pokora a úcta byly ta tam, zůstala jenom bodavá nenávist a temnota. Guk se cítil, jakoby každá vteřinka toho očního kontaktu jeho nitro víc a víc drtila na kousky, přesto však pohled nedokázal odvrátit.

"Nenávidíš mě?" vypadlo z něj, aniž by to zamýšlel. Nechtěl se zeptat, protože nechtěl slyšet odpověď. Ruka se zbraní neustále mířila blondýnkovi v peřinách na hlavu.

To mu ale nezabránilo v upřímné odpovědi: "Tak jako nikoho."

Tak jako nikoho. Yonggukovi se zamotala hlava. Ta slova mu neustále zněla v mysli. Opakovala se, zařezávala se do zbytečků z jeho srdce a ničila i poslední kousky sebeovládání, které mu ještě zbyly. Slzy přetekly, aniž by si toho všiml.
"Měl bych ho zabít..." zašeptal. Byla to jenom jeho chyba... jenom kvůli němu ho jeho blonďáček nenávidí...

"Ale nezabiješ ho," pronesl Himchan s takovou sebejistotou, až jeho slova vyzněla spíš jako rozkaz. Himchan se zvedl z postele, ale zůstal stát. Pouze potřeboval mít pocit, že Yongguk nad ním nemá převahu, potřeboval být stejně vysoký jako on. Při tom pohybu se místností ozvalo cvaknutí, jak Yongguk odjistil zbraň. Dál jí mířil blondýnkovi na čelo, ačkoli ani neuvažoval o tom, že by opravdu vystřelil. Nedokázal by to.

"Proč bych to neměl dělat?" řekl Yongguk, hlas protkaný jistou dávkou hysterie. Kdy se mu celý jeho život tak moc obrátil na ruby? Kdy se celé jeho já změnilo? Byla to řečnická otázka, ale Himchan měl v plánu staršímu poskytnout odpověď.

"Protože ho miluju a ty milu -"

Yonggukovi zběsile bušila krev ve spáncích. Měl dojem, jakoby se celý jeho svět třásl, ale místo toho se třásl on. Třásl se od hlavy až k patě a v hlavě mu pořád znělo těch několik bolestivých slov. Neuvědomoval si, co se děje. Z transu ho vytrhla až hlasitá rána.

Konsternovaně sledoval kouřící se zbraň ve své ruce a Himchanovo bezvládné tělo, jak se kácí k zemi, čelo provrtané kulkou. Chvíli na něj nechápavě zíral, příliš ochromený pohledem na krev, která vytékala z hlavy a rychle barvila podlahu. Zbraň mu vypadla z ruky a s hlasitou ránou dopadla na zem.

A Yonggukovi nohy vypověděly službu. Padl na zem. Plazil se k světlovláskovi, plakal. Teď už plakal na plno.

"Himchane, probuď se... omlouvám se, nechtěl jsem... probuď se," šeptal a tiskl v dlaních Chanův obličej. Nemohl si připustit fakt, že mladší už ho nemůže slyšet. Nemůže... on vždycky mířil přesně, dokonce i v situacích, kdy jednal zkratovitě a ve vzteku.

Dlouhou dobu ještě zůstal u světlovláska a jemně ho hladil po tváři, po ruce... vypadal, jako kdyby spal. Ale Yongguk věděl, že nespí. Umřel. Jeho rukou. Zabil ho. Zabil ho... nechtěl to udělat. Bylo mu to tak moc líto... tak moc toho litoval. Jeho tělo reagovalo rychleji, než mysl...

Když o několik hodin potom došly slzy a on odcházel z pokoje a děsivě klidným ledovým hlasem říkal uklízečce, že pokoj pana Himchana nejspíš potřebuje uklidit, tak si přísahal, že už nikdy neudělá stejnou chybu. Už nikdy nebude vyhledávat společnost lidí, u kterých hrozilo, že by je mohl milovat. To ale ještě nevěděl, že o dva roky později si ze svým obchodů přivede jiného mladíka. Mladíka, který mu svými blond vlásky a rebelií vepsanou v očích tak moc připomínal Himchana...
 


Komentáře

1 dg-entertainment dg-entertainment | 24. ledna 2014 v 18:15 | Reagovat

běhá mi mráz po zádech... ale Himchan ho vyprovokoval sám. Neměl mu tolik v ten moment vzdorovat. Bang by ho jinak neodpráskl.

2 Yuki Yuki | Web | 25. ledna 2014 v 1:17 | Reagovat

Oh můj bože! Cos to proboha stvořila?! Mě je jich tak hrozně moc líto, že ani vlastně nevím, co na to říct... Je to krásné, krásně smutné. Proboha, proč ty nebohé chudáčky tak trápíš?! Oni si to nezaslouží!! Ten konec, ta vzpomínka na Himchana... nádherně dojemné. Je mi vlastně líto i Yongguka.... vidíš co děláš? Nemám slov!! Jdu si nad nima pobečat...  Teď už se nemůžu dočkat DaeJae!! ^^

3 luczaida luczaida | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 13:05 | Reagovat

Tak nějak jsem čekala, že to Bang udělá, ale nakonec se vlastně stalo to, co Him řekl. Nezastřelil Jongupa ne?
Tahle povídka se mi hodně líbí. Nikdy jsem moc nemusela BangLo, ale ani nevíš, jak hrozně se těším na další kapitolu s těma dvěma :D

4 Hotaru Hotaru | Web | 26. ledna 2014 v 0:52 | Reagovat

[2]: Ticho tam bude :D S tím, co v tvých povídkách vyvádíš ty, mi nemáš vůbec co vyčítat :D

[3]: Možná jsem chladnokrevná mrcha, ale zabít dva... to už je moc i na mě :D Jongup nezůstal nedořešený jenom tak náhodou.
Fajn... oficiálně jsem dostala pocit, že jsem jediný člověk na planetě, který rád BangLo :D

5 mima749 mima749 | 26. ledna 2014 v 15:50 | Reagovat

Paráda ^^ Škoda že smutné :/ :DDD

6 Hatachi Hatachi | 26. ledna 2014 v 19:09 | Reagovat

Už tedy vím, co se stalo Himchanovi. Je mi to moc líto, že to tak mezi nimi dopadlo, ale nikdo nikomu nemůže nařizovat kdo koho má milovat. To prostě přijde samo...
Doufam, že Guk neudělá tu samou chybu u Zela. Není dobré v něm hledat podobu s Himchanem.
Těšim se na další, kde bude DaeJae.
Taky nejsem zastánce BangLo, mam radši BangHim.

7 baby Zelo baby Zelo | Web | 29. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

I'm dead >< miluju tu povidku! :D nehorazne se tesim na pokracovani! x33

8 Kim Lula Kim Lula | Web | 30. ledna 2014 v 10:01 | Reagovat

Vrahu. Vrahu. Vrahu...!!!

TYRANE!

(ano, já mlčím, já mlčím...!!!)

Ah, kruci, chudák Himchan. Tys mi zabila Himchana, jaks mi to mohla udělat, ach bože, to dokonalé stvoření s psychopatickým pohledem je mrtvé...

No nic.

Každopádně mě to začína velmi velmi zajímat. Četla jsem i BangLo (yeah, leader a maknae jsou prostě leader a maknae, to je jak zákon, tywe, ti spolu dycky budou vypadat tááák sexy) před tím, takže... yeah, jsem zvědavá, co ještě vymyslíš. Ah, hlavně ať nestřílí do Zela, víme, že Korejci přežijou všechno, ale přeci jen -

Ano, já už som tíško, já už mlčím.

9 magical-miracles magical-miracles | Web | 22. února 2014 v 0:11 | Reagovat

Zabim te!! Normalne te zabim... Utrhnu ti pravy palec na leve noze a strcim ti ho do nosu!!!! Grrr!! Miluju HimUp... ale jeste vic miluju BangHim!!!
Jak jsi mohla?? Zabilas mi meho biaska!!! KRUTAKU JEDEN!!! VRRR...
Fajn...... jen tak dal... bylo to skvele!! MUHAHAHA
JAERA 8-)

10 Karin Karin | 27. května 2014 v 22:43 | Reagovat

V tomhle dílu mi docela bylo Yoggunka líto. :-|  :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013