Anděl, etapa 1 | 2.kapitola

25. února 2014 v 23:17 | Hotaru |  Anděl
Ani nevím, jak jsem se k psaní téhle povídky dostala, když jsem ji zařadila mezi pozastavené. Nějak jsem na ni dostala chuť, takže přibývá další kapitola. Troufám si říct, že už se začínáme trochu dostávat do děje. Doufám, že si ji užijete :)





Heechul si povzdechl, zatímco čekal, až mu Siwon, jakožto jeho osobní Správce portálů, otevře portál do Londýna. Nechápal, jak si to Kyuhyun představuje. Prý "musíš na to jít přes jejich city, musíš zaútočit na jejich slabiny, všichni Světlí neradi obětují běžné lidi". Upřímně se mu dnes vůbec nechtělo něco zapalovat nebo někoho zabíjet... jak tak pozoroval Siwona, který se zoufale snažil už už otevřít portál, tak by si i s ním nejraději zalezl do peřin a tulil se...

"Konečně! Už se mi to povedlo otevřít... ty světlé mrchy mi to drželi z druhé strany. Je jich tam hrozně moc... jsi připravený, Chulie?" otočil se na něj najednou Siwon, v obličeji ustaraný výraz.

"Já jsem vždycky připravený... neboj se o mě. Budu v pohodě," usmál se na něj Heechul. Věděl, že Siwon na tohle ujištění čekal - pokaždé se o něj tak moc bál. Bylo to milé.

Heechul vstal a rychlou chůzí přešel k Siwonovi i portálu, který vytvořil. Na okamžik se zastavil u svého přítele a vtiskl mu rychlý polibek na rty, snad pro ujištění, že opravdu bude v pořádku. Vždycky byl.

"Uvidíme se za chvíli... počkej tu na mě," zašeptal Heechul a zmizel v portálu.

"Počkám... já vždycky počkám," odpověděl Siwon, ačkoli mu bylo jasné, že ho Heechul už nemůže slyšet.


***

Pocit, že nemůže dýchat. Snažil se nadechnout, ale nemohl - neměl tělo, které by mohlo dýchat. Neměl oči, které by viděly, ale přesto měl před sebou tisíce barev. Neměl uši, které by slyšely, ale přesto slyšel všechny symfonie světa.

A potom se mu pod nohami objevila pevná zem. Cítil, jak na něj dopadají kapky deště. Zhluboka se nadechl a užíval si pocit, jak ho v nose řezal studený noční zimní vzduch. Roztáhl a zase složil křídla, aby si je urovnal, jak se mu při průchodu portálu celé pomačkaly. Otevřel oči.

Nacházel se na londýnském předměstí. Stál na náměstí. Všude kolem něj stály rodinné domky. Okna byla zhasnutá, všechny rodiny zřejmě doma spořádaně spaly. Lidé jsou tak... obyčejní. Odfrkl si. Vůbec mu nedělalo problém to, že několik těch nudných stereotypních životů ukončí. Lidé stejně celý život dělají to samé... a třeba to Světlým ublíží tak, že se jim podaří znovu zabrat portál.

Heechul se rozhlédl po domech a rozhodoval se, který navštíví první. Poté si všiml, že jedno okno v prvním patře je otevřené. Prostě se sebral a vylétl k němu. Zajímalo ho, který blázen má v téhle zimě otevřeno. Heechul si byl jistý, že kdyby v něm nedoutnal oheň, tak už dávno umrzl.

Protáhl se nepozorovaně do okna a ocitl se v malé koupelně. V nose ho štípal nepříjemný kouř a ten byl zároveň nejspíš i důvodem, proč se tu větralo. Na parapetu ležel popelník a krabička cigaret. Heechul tiše procapkal nezajímavou koupelnou a ještě tišeji otevřel dveře a proklouzl na krátkou chodbu. Nakoukl do pootevřených dveřích po jeho pravici. Spali tam mladí muž a žena.

Patro nemělo žadné další dveře, a tak se šel Heechul podívat dolů do přízemí, aby se ujistil, že by tam náhodou někdo byl a přežil. Chtěl provést čistou práci tak, jako vždycky.

Dole v patře ovšem nikdo nebyl. Jen prázdný, tichý dům. A tak se Heechul vrátil do patra, postaral se o to, aby celá chodba vzplanula a proklouzl zpátky do koupelny a poté oknem ven.

Věděl, že teď už má jenom málo času. Nejen, že na sebe upozornil lidskou policii a hasiče, ale určitě si ho všimli už i Světlí. Proto to nijak neprotahoval a rychle přešel k domu hned vedle, zatímco sledoval, jak první dům začínají pohlcovat plameny. Tady neměl takové štěstí - musel se do domu dostat násilím. Ani nevěděl jak, ale dveře se mu podařilo vylomit prakticky okamžitě. Když byl v akci, tak nikdy nezaváhal a neohlížel se zpátky.

Brzy už se vydal na prohlídku ztichlého domu. Zdálo se, že jeho obyvatelé spí. Spěchal - všechny místnosti téměř proběhl a zastavil se až v patře v chodbě. Byly tam dvoje dveře a z toho jedny pootevřené. To ho zaujalo, a tak k nim přešel a nakoukl do pokoje za nimi. Byla to obyčejná ložnice. V posteli spal pár přibližně ve středním věku. Heechul si pro sebe pokrčil rameny a jedním jednoduchým gestem nechal ložnici vzplanout.

Stále víc začínal pociťovat, jak ho tlačí čas. Proto do druhého pokoje přímo vtrhl. Ve dveřích se ale zarazil a na okamžik zůstal zaraženě stát, v ruce už doutnající oheň. Vykolejilo ho, že se v pokoji svítí. U stolu v rohu pokoje seděl nějaký mladík a něco zuřivě psal do sešitu.

"Já vím, mami... už si jdu lehnout," snažil se odbít neexistující matku, aniž by se na něj podíval. Heechul už už chtěl podpálit záclony, když se k němu chlapec tázavě otočil, jak ho znervóznilo, že mu máma neodpovídá.

Heechul zděšeně vydechl, oheň z jeho dlaně zmizel. Je možné, že by to byl on? Ne... nemůže... není to pravda.

"Kdo jste zač? Co jste zač?" zeptal se kluk a vyděšeně na něj zíral. Heechul měl v sobě naprostý zmatek. Nedokázal se pohnout. Slyšel křik z vedlejšího pokoje a cítil teplo, které se začínalo rozprostírat za dveřmi. Zároveň pociťoval podivné chvění v křídlech, které přicházelo vždy, když byli na blízku Světlí.

Přesto se ale nezmohl na nic, než zírat na chlapce před sebou. Heechul nikdy nevzpomínal na život před životem... ale teď měl pocit, jako kdyby před něj nakráčela oživlá vzpomínka.

"Taemine?" vyslovil jméno svého bratra. Není možné, že by to byl on... nemůže to být on. Vždyť on už je andělem... dlouho. Hodně dlouho. Jeho bratr musel už dávno zemřít na stáří.

"Co jste zač?" dožadoval se chlapec odpovědí. Heechul si ho ovšem neustále prohlížel. Ano, jeho bratr byl o dost hubenější, ale za to možná mohla i doba, ve které žil. Ale ten obličej...

"Jak se jmenuješ?" zeptal se Chul jako ve snách. Musel vědět, jestli to je on. Křídla se mu roztřásla, jak byli Světlí blízko. Věděl, že to je jenom otázka minut, kdy vtrhnou do domu.

"Já..." chlapec se zřejmě zamyslel nad tím, jestli je správné říkat své jméno každé osobě, která zřejmě ani není člověk, na požádání, "Jongin."

Heechul by lhal, kdyby řekl, že po vyslovení toho jednoho slova necítil žádné zklamání. Byl zklamaný, hodně. Vzplanul v něm vztek. Zlobil se, protože byl tak pošetilý, až na okamžik uvěřil, že by to mohl být jeho bratr... tak hloupý! Ztrácel tu drahocenný čas. Dělal chybu a věděl to, ale nemohl se polepšit, nešlo to.

Celé jeho tělo se třáslo, jak cítilo přítomnost Světlých a chtělo se dostat co nejdál. Věděl, že by to měl skončit a rychle utéct, ale pořád, i když věděl, že tenhle kluk s jeho bratrem nemá vůbec nic společného, pro něj byla myšlenka na to, že by tu nechal mladíka uhořet, prakticky nemyslitelná. Snažil se to udělat, opravdu se snažil... ale najednou nebyl schopný vyvolat oheň. Jako kdyby jeho plamenná podstata náhle vyhasla.

Slyšel šelest křídel. Světlí jsou tady. Měl by něco dělat... měl by se byť jenom pohnout. Měl by utéct, když už nic. Nedokázal to. Stál a ochromeně koukal do tváře Jongina, který si ho stejně vyjeveně prohlížel. Nemohl se pohnout. Viděl světlou šmouhu, která se mihla za oknem, ale stále měl nohy z olova. Mohl se otočit a proběhnout plameny, ale nedokázal to.

Mezi ním a Jonginem se náhle otevřel portál. Jen mlhavě viděl Siwona se Sungminem, kteří na něj divoce gestikulovali a snažili se ho probrat z transu, do které ho dostal. Jejich slova k němu doléhala jen z velké dálky.

"Heechule! Dělej! Dokonči to. Zabijí tě!" hysterčil Sungmin.

Oslovený ho ale nevnímal. Díval se skrz portál na toho chlapce, nemrkal, vůbec se nehýbal.

"Siwone, dělej něco. Něco s ním je... udělej sakra něco!" křičel Min a mával přitom rukama.

"Ale co mám udělat?!" poddával se panice i jindy klidný Siwon.

Tříštění skla, jak Světlí začali pronikat do domu oknem v pokoji. Siwon tedy udělal jedinou možnou věc, kterou ovšem jako Správce portálu udělat nesměl - bezhlavě vyběhl na Zem, popadl nereagujícího Heechula za pas a protáhl ho zpátky do Temné dimenze. Portál potom stihl zavřít jen tak tak před tím, než jeden Světlý proskočil za nimi.


A Heechul se, teď, když už ho nemátl obličej jeho bratra, vzpamatoval. A až příliš palčivě si uvědomoval, co se právě stalo. V jeho hlavě se okamžitě vykreslily všechny následky protože... on právě zradil. Neuposlechl rozkaz, málem se nechal zabít a co hůř - málem kvůli němu Světlí pronikli do Temné dimenze. A tak veškerá jeho arogance zmizela a on se otočil, slepě před sebe natáhl ruce a tápal tak dlouho, dokud nenašel Siwonovo pevné tělo, ke kterému se okamžitě přitulil a drtil ho v pevném obětí. Bože, co to udělal? Zrada, zrada, zrada. To slovo mu běhalo v hlavě, aby mu neustále připomínalo jeho nejistou budoucnost. Jediné, čím si teď mohl být jistý bylo to, že Kyuhyun neměl ve zvyku odpouštět.
 


Anketa

Anděl?

Ano
Ne

Komentáře

1 Kei Kei | Web | 26. února 2014 v 18:19 | Reagovat

WOW... A teď jen nedočkavě čekat na pokračování... skvělí díl! :333

2 Hatachi Hatachi | 28. února 2014 v 22:19 | Reagovat

Ach bože Chulie...tahle mise nedopadne dobře. Ještě budou velké komplikace.
Jongin...když to teda nebyl Chulieho bratr, mohl to být snad jeho synovec?
Jinak to byl úžasný díl a netrpělivě čekam na další...

3 Hotaru Hotaru | Web | 28. února 2014 v 22:35 | Reagovat

[2]: Nemyslím si, že by to mohl být jeho synovec, když Taemin musí být přibližně 300 let po smrti :D

4 Hatachi Hatachi | 1. března 2014 v 19:25 | Reagovat

[3]: Hmmm...to opravdu ne. Máš pravdu 8-O
Jsem zvědavá, jaké to bude mít následky, když jej nechal Chulí na živu.
A jsem moc ráda, že ses vrátila k téhle povídce...děkuju :-)

5 Karin Karin | 25. května 2014 v 22:10 | Reagovat

To jsem zvědava jak chudák dopadne. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013