Cold blooded - 4. kapitola

5. února 2014 v 23:53 | Hotaru |  Cold blooded
Proč já ze všeho, co píšu, nutně musím udělat pesimistické cosi, co stejně ani nikoho nebaví číst? Tuhle kapitolu píšu podruhé, protože se mi předtím prostě nelíbila. Pořád se mi na tom něco nezdá... ale tak myslím, že lepší už to prostě nebude. Doufám, že i přesto si kapitolu užijete.





Daehyun zprvu nechápal, proč měl Youngjae na tváři tak křečovitý výraz, když se vrátil do koupelny. Nechápal ani to, když Daeho chladně požádal o to, jestli by nemohl na skok za dveře. Prý, že mu potřebuje něco říct.

Teď to ale chápal.

"Ten chlap je blázen..." vypadlo z Daeho nakonec.

"Jo. A já musím Zelovi vysvětlit, proč bude bydlet v pokoji, který bude plný věcí cizího člověka. A taky ho musím donutit k tomu, aby na nic nesahal," řekl hořce Youngjae, zatímco si prsty jedné ruky držel kořen nosu.

"Ale no tak... vypadá jako chytrý kluk. Určitě to pochopí," chlácholil ho Daehyun, hladíc ho po rameni.

"Ale co když ne, kotě? Víš přece, jak málo Yonggukovi stačí, aby se naštval. Já už prostě dál nemůžu..." šeptal Jae.

"Bude to dobré... neboj se o něj," usmál se na něj Daehyun. Něžně Jaeho pohladil po tváři.

"Pojď, musíme za ním," řekl nakonec a popadl Youngjaeho za ruku, táhnouc ho zpátky ke dveřím od koupelny.



***


"Zelo, pamatuj si, že i když nebudeš v pokoji zamčený, tak nesmíš vycházet. V pokoji je pevná linka. Předem říkám, že jde volat jenom po domě, takže volat pomoc... nemá cenu to zkoušet. Když budeš něco chtít, tak zavoláš buď mně, Daehyunovi a nebo Hyori, kterou teprve poznáš. Můžeš zkusit volat i Yonggukovi... ale to bych asi raději nezkoušel. Nemá rád, když ho někdo ruší. V pokoji máš i koupelnu, takže tohle by problém být neměl. Okna... máš v pokoji balkón, na ten chodit smíš. Budeš tam mít i televizi. Tu si také smíš pouštět. Jenom si uvědom, že vedle tebe má pokoj Yongguk, takže se snaž být aspoň trochu potichu, ano?" chrlil Youngjae veškeré pokyny, které ho napadaly a které by ustrašenému blonďáčkovi mohly pomoct.

"Takže... se mám prostě snažit nenaštvat... jeho?" ujasnil si Zelo váhavým hlasem, zatímco následoval dva starší muže chodbou ke svému pokoji. Nedíval se na ně, pohledem skenoval svoje bosé nohy.

"Jo, asi jo," usmál se na něj Daehyun.

Oba muži se náhle zastavili, a tak je Zelo napodobil. Stáli před obyčejnými dveřmi z tmavého masivního dřeva, ale Zelo pochopil, že tohle bude nyní jeho... domov?

"Jsme tady. Zelo, měl bys vědět ještě jednu věc. Ten pokoj... má pro Yongguka velkou cenu. Nepřeje si, abys chodil do skříní, sahal na dekorace nebo tam jakkoli cokoli předělával, vyhazoval nebo to někam přestěhovával," řekl Youngjae, hlas náhle úplně vážný.

"Hm. Takže nemám moc na nic sahat?" zeptal se Zelo. Opět se cítil tak špinavý... to se Yongguk tak štítil představy, že by se Zelo dotýkal věcí, které patří jemu?

"Jo. Bylo by fajn, kdybys aspoň ze začátku na nic nesahal... chceš se podívat dovnitř?" zamumlal Youngjae a kousek ustoupil, berouc s sebou i Daehyuna. Nechal Zela, aby přistoupil k dveřím a otevřel je, vědom si toho, že právě sám sebe zavírá do pomyslné klece.

Váhavě udělal několik kroků a zastavil se, ohromeně koukajíc kolem sebe. Ten pokoj byl tak velký a světlý... bílé stěny, světlá podlaha, kterou z velké části zakrývala velká bílá kožešina, obrovská postel - v jaké jiné barvě, než bílé? Celá jedna stěna patřila velkému oknu s dveřmi na balkón, jak to nazval Youngjae. Zelovi se to ale zdálo spíš jako terasa. Přešel kousek dál do pokoje a otočil se, aby si mohl lépe prohlédnout i zbytek místnosti. Bílý stůl s židlí a zrcadlem, na němž bylo množství fotografií, několik parfémů, krémů a také... ohořelé svíčky.

Teď když se Zelo na pokoj díval pozorněji, tak působil zvláštně, děsivě... byly to maličkosti, ale přesto z toho Zelovi naskočila husí kůže. Kniha položená na nočním stolku, založená, snad jako kdyby osoba, která ji četla, jenom na chvíli odběhla. Obal od DVD nedbale položený na zemi vedle stolku s velkou televizí... díval se tu někdo na něj, než odešel? Hořká čokoláda položená hned vedle. Ručník přehozený přes opěrku židle...

Zelo cítil, jak se mu začínají potit dlaně. Srdce mu tlouklo až v krku, jak cítil zvláštní pocit. Pocit, jako kdyby narušoval teritorium někoho jiného... byl tak neklidný. Pohled mu opět padl na stůl s fotografiemi a několika dlouhými kroky byl u nich. Prohlížel si tváře v rámečcích, oči podivně vytřeštěné.

Tři muži. Neustále se tam opakovaly tři tváře. Ta Yonggukova... Zelo by ho skoro ani nepoznal. Vypadal tak jinak. Oči mu šťastně zářily, arogantní, falešný úsměv byl úplně pryč. Místo toho zůstal jen ten upřímný... Stál uprostřed fotografie a objímal kolem ramen dva další muže. Jeden byl malinký, hnědovlasý. Jeho úsměv byl tak čistý, oči se mu šťastně leskly.

A potom poslední muž... něco v jeho pohledu způsobilo, že Zelo tím svým musel ucuknout, ačkoli se díval jenom na fotku. Možná, že se blondýn usmíval... Zelo ovšem viděl ten neprostupný chlad, který sálal z jeho očí.

Prudce se otočil po dvojici stojící ve dveřích.

"Kdo to je?" zeptal se hystericky, ukazující na blonďáka na fotografii. Byl si jistý... že to v jeho pokoji se nachází. To on tu žil. Cítil jeho přítomnost v každém zrníčku prachu, v každé maličkosti.

Daehyun a Youngjae se po sobě podívali.

"Kdo to je?" přidal Zelo na hlasitosti, jak se dožadoval odpovědi. Pohledem přitom propaloval obal od lízátka, který ležel hned vedle fotek. Neměl by tu být... něco je tu špatně. Něco je tu ohromně špatně. Působí to dojmem, že osoba, která tu žila, teprve včera odešla.

"Himchan," vypadlo z Daehyuna po tiché oční domluvě s Youngjaem. Lepší, když mu to vysvětlí hned v začátku, než když ho první nechají ztropit scénu.

"Kde je?" ptal se neklidně Zelo. Cítil ještě větší paniku, když si muži před ním vyměnili další sérii významných pohledů.

"Je... pryč. A už se nevrátí," řekl Jae opatrně. Bál se toho, že by blondýnek mohl vybuchnout. K čemuž Zelo rozhodně neměl daleko.

"Jak pryč? Kam zmizel? Tohle je jeho pokoj, že ano? Kde je?" dožadoval se Zelo odpovědí. Celý se třásl. Rozrušilo ho to. Proč tu není? Kam zmizel? Pokoj vypadá tak zabydleně... jak tu může žít a viděl obličej toho muže? Ví, že tohle je jeho území. Ví to...

Zneklidnilo ho, když nikdo z přítomných neodpovídal.

"Ublížili jste mu, že jo? On mu ublížil... určitě ano," křičel. Nyní už naplno. Jen stěží ovládal nutkání jít a praštit fotografií o zeď jenom proto, aby se nemusel dívat do těch chladných, mrtvých očí. Místo toho mu do zorného pole přišel papírek nalepený na levém spodním rohu zrcadla. Byl na něm krátký vzkaz...

Jel jsem do práce. Přijde za tebou Jongup. Budu se snažit za tebou vrátit, co nejdřív, BYG.

BYG. Bang Yongguk. Byl tu. Opět si vzpomněl na ten jeho perverzní úsměv... ret se mu roztřásl, z hrdla se mu vydralo podivné zakňučení.

"Uklidni se! Yongguk je hned ve vedlejším pokoji. Nech toho..." snažil se ho uklidnit Daehyun prosebným hlasem. Nervózně těkal pohledem mezi třesoucím se Zelem a Youngjaem. Čekal, že jeho přítel vymyslí, jak blonďáka uklidnit. Vždycky je zvládl uklidnit...

"Nechci tu být... nemůžu," šeptal Zelo. Proč se mu zdálo, že ho pokoj chce sežrat? Pokaždé, když už měl dojem, že si to jenom představuje, si všímal dalších a dalších maličkostí, které ho utvrzovaly v tom, že si zabydlenost celého pokoje nevymýšlí. Ponožka pohozená vedle postele, papír a tužka na stole. Sklenice na nočním stolku, pantofle položené u dveří na terasu. Zešílí, zešílí tady.


"Chci domů," vzlykl náhle. A současně s tím, jak ta slova vyslovil si uvědomil, že domů se už nikdy nevrátí. Co je domov? Tenhle pokoj... pokoj, jehož majitel ho opustil a přitom nikdy neodešel. A slzy přetekly a on se rozplakal naplno, klesajíc na zem na jemnou kožešinu.
 


Komentáře

1 Kaspi Kaspi | Web | 6. února 2014 v 9:18 | Reagovat

Proč ho musíš tak trestat?...Nebo mučit, vždyť je to jedno...Chudák Zelo...já si u tohohle prostě nedokážu představit šťastnej konec...spíš neutrální...Jej... Ale hezká kapitola :) Těším se na další :)

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 6. února 2014 v 9:37 | Reagovat

Adresa? Které patro? Na které straně domu? Chci souřadnice! Jedu si pro Zela!

3 Hotaru Hotaru | 6. února 2014 v 12:52 | Reagovat

[2]:  Nic nebude... Zelo zůstane tam, kde je.. :-D

4 Kei Kei | Web | 6. února 2014 v 17:24 | Reagovat

Zelooo :CCCC Ty ho tak trestáš! :C Chudáček moj malutký :CC
Okey... jen klid... těším se na pokračování!! :333 :)

5 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 6. února 2014 v 17:26 | Reagovat

Huhuhu chci pokračování. Uslyší ho Yongguk? Odejdou kluci a on přijde? Obejme ho a bude utěšovat?  O.o I wanna to know it!

6 Hatachi Hatachi | 6. února 2014 v 20:43 | Reagovat

Tak tohle bude ještě hodně zajímavé.
Chudinka Zelo...
Moc se těšim na další díl :-)

7 N N | 6. února 2014 v 21:32 | Reagovat

Aaaiiish vážne to už skončiloo ah dokázala by som to čítať celé hodiny :3....Proste sa mi aj páči že je Yongguk aký je proste aj keď chudák Zelo ale proste i tak je ten príbeh TOP!!! ♥♥ Saranghae

8 Yuki Yuki | Web | 6. února 2014 v 23:22 | Reagovat

Haahaa! Chceš zabít? já ti omlátím hlavu o zeď! 1. DaeJae!!! jojojojo!! jen tak dál.. jsou tak sladcí ^^
2. CHUDÁK ZELO!!! Nemáš ponětí, jak moc mi ho je líto! Nemám z toho dobrý pocit. Ten pokoj je fakt něco děsivého a nemám ponětí, jak to tam Zelo vydrží. Jak jsem řekla.. Yongguk mírně zatížen svou minulostí, bojím se o Zela! A kam zmizel Jomgup? Varuji tě! Pokud mu/jim něco provedeš, tak si pro tebe osobně přijedu, ikdyby si bydlela třeba ve Všeználkově a zaškrtím tě! Takže pamatuj ;)

9 mima749 mima749 | 7. února 2014 v 12:33 | Reagovat

Chudák Zelo T_T .Prosím slib mi,že se mu nic nestane, a že to bude mít dobrý konec! :D

10 luczaida luczaida | 7. února 2014 v 20:49 | Reagovat

Naopak se mi ta povídka MOC líbí!

11 bubu bubu | 26. května 2014 v 2:53 | Reagovat

Bude další díl? :)

12 Karin Karin | 27. května 2014 v 22:57 | Reagovat

Chudinka moje malá ten se tam utrápí. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013