Cold blooded - 5. kapitola

20. února 2014 v 16:32 | Hotaru |  Cold blooded
Poslední dobou mám pocit, že se se vším crcám a všechno mi hrozně trvá :D Například takhle kapitola mi zabrala až neuvěřitelné množství času na to, jak je krátká a o ničem. Ale psala se mi neuvěřitelně dobře. No nic... já si jdu sehnat něco k jídlu, nebudu to tu okecávat. Snad se vám bude kapitola líbit :)




Yongguk seděl na pohovce v rohu pokoje, rozečtenou knihu položenou na kolenou. Až po nějaké době si uvědomil, že čte jednu a tu samou větu pořád dokola, jak se zaposlouchal do zvuků, které slyšel z pokoje, který se nacházel hned za tenkou stěnou. Žalostné, vysoko posazené vzlyky doprovázené tichým skučením. Pokusy Daehyuna a Youngjaeho o uklidnění plačícího. Zdálo se, že bezvýsledné, protože pláč stále nabýval na síle.

Yongguk se silou vůle donutil k tomu, aby se vrátil ke čtení. Celým svým já se snažil soustředit na písmena, ale přesto stále nevnímal nic jiného, než plačícího chlapce ve vedlejší místnosti.

Vzdal to - zaklapl knihu, z výšky ji hodil na stolek a potom ji vztekle odstrčil, až přeletěla po stole a přepadla na zem, tisknouc si u toho kořen nosu. Proč ho tak bolí, že blondýnek vedle pláče? Dřív, než si uvědomil, co vlastně dělá, vstal a vydal se ke dveřím.

"Zelo, no tak... uklidni se, prosím. Yongguk je hned vedle."

Ale to už nejstarší nebyl vedle, ale otvíral dveře od pokoje, ve kterém se všichni tři nacházeli. Jak moc se bál pocitů, které ho zaplaví, až vejde. Bude to poprvé, co se do pokoje podívá od té doby, co Himchan...

Původně se chystal říct Zelovi něco hodně peprného, ale nakonec to nedokázal. Zůstal zaraženě stát ve dveřích a nevěřícně se rozhlížet po pokoji. Všechno bylo tak identické... úplně všechno. Všechen ten drobný nepořádek, který budil dojem, že je pokoj neuklizený, i když to tak ve skutečnosti nebylo. Úzkostlivě naklepané a přesně vyrovnané polštáře na posteli. Yongguk téměř viděl Himchana, jak ho uraženě odstrkával ze své postele a potom ji rovnal přesně tak, jak vždycky bývala. Stoleček s jeho kosmetikou... co všechno byl Himchan vždycky schopný mu nabídnout jenom proto, aby mu koupil jeden hloupý krém na pleť... netušil, že mu je dával rád. Viděl ho, jak si na obličej nadšeně patlá nový přípravek a neustále ho přitom sleduje přes zrcadlo a překotně děkuje. Ty šťastné jiskřičky v očích... pořád si je dokázal úplně přesně vybavit.

Byl slepý. Musel se přidržet futer, aby se vůbec udržel na nohou, když se podíval na Zela. Zela, který byl zkroucený před postelí, prsty pevně zatnuté ve vysoké kožešině. Bože, ten výjev byl úplně stejný jako v momentě, kdy si přivedl Himchana. Zelo mu byl tak podobný. Slyšel, jak na něj Daehyun mluví, ale nevnímal jeho slova. Viděl Jaeho, jak k němu kráčí tak dlouho, až mu úplně zastínil výhled na chlapce na zemi. Přesto ho však viděl. Viděl ho. Viděl jeho a viděl i Himchana. Nemohl dýchat. Bylo mu nevolno.

Slyšel tiché kníknutí, jak si ho Zelo všiml a začal pomalu couvat tak dlouho, až narazil do čela postele. Zůstal tam zaraženě sedět a zíral na něj se strachem v očích. Yongguk mu pohled pološíleně oplácel, ačkoli ho neviděl. Nebyl to Zelo, koho Guk v duchu viděl. U něj v hlavě to byl jeho Himchan, kdo se tak vyděšeně lepil na světlé dřevo postele.

Youngjae si stoupl ještě blíž, čímž mu zahradil poslední zbytky výhledu. Čapl Guka za ramena a začal s ním třást ve snaze ho probrat z transu, do kterého se dostal. Neustále na něj mluvil a opakoval jeho jméno, ale jako kdyby to nemělo vůbec žádný účinek. Yongguk byl ztracený tak hluboko ve svých myšlenkách... V hlavě se mu promítaly všechny ty dny, které strávil líným povalováním se v tomhle pokoji. Každý moment byl pro něj tak vzácný... a tak moc ho bolel. Bodal jako nůž.

Z hrdla se mu vydralo něco mezi povzdechem a zalapáním po dechu. Zaťal prsty do futra ještě usilovněji, jak měl pocit, že se musí něčeho pevně chytit, aby neupadl na zem. Roztřesená kolena mu ovšem stejně vypověděla službu a on začal padat. Naštěstí byl Youngjae dostatečně duchapřítomný, aby ho zachytil. On byl ale stále uvězněn v bolestivé minulosti. Viděl všechny ty okamžiky, slyšel Himchanův zvonivý smích. Tak přesně si vybavoval jeho mužnou postavu, jak pobíhala po pokoji pouze v jeho vlastním vytahaném starém triku a dávala mu na obdiv svoje krásné dlouhé hubené nohy. Jak on miloval Himchanovy nohy!

Slyšel křik a cítil, jak s ním Jae znovu třese, ale dařilo se mu to ignorovat stejně jako bzučení otravné mouchy. Pohledem vyhledal Zela. Chlapec na něj pořád tak vyděšeně koukal... nenáviděl se za to, že ho děsí. Nenáviděl se za to, jak chladně předtím odešel. Nenáviděl se za to, že uměl jenom ubližovat.

Sledoval Zela pohledem, doslova visící na Youngjaem. Nechtěl v Zelových očích vidět tolik strachu. Vrávoravě se postavil na nohy a přeměřil si Daehyuna i Youngjaeho pohledem. Oba se nadechovali, zdálo se, že chtějí něco říct.

"Vypadněte," řekl Yongguk slabým hlasem dřív, než se ti dva stihli ozvat. Daehyun okamžitě zaklapl pusu a tiše přikývl. S Jaem už to bylo trochu složitější.

"Ale Yongguku -" začal vyčítavě.

"Vypadněte," zopakoval pouze nejstarší, hlas o něco silnější. Mluvil, aniž by se na ty dva vůbec podíval. Pohledem dál skenoval vyděšeného Zela. Zdálo se, že je nastalou situací tak překvapený, až z toho zapomněl plakat.

Daehyun se prosebně podíval po Youngjaem. Nezdálo se totiž, že by se jeho přítel chystal pohnout z místa. Věnoval mu proto několik významných pohledů a potom k němu přešel, popadl ho za paži a prostě ho táhl pryč z místnosti. Zela mu bylo sice líto, ale jeho kůže byla přednější, než blondýn v místnosti. A proto naprosto ignoroval ten ztracený pohled, který po něm Zelo hodil a raději urychleně i s Youngjaem opustil místnost a pečlivě za sebou zavřel dveře.

Yongguk ještě dlouhou chvíli zůstal stát na místě a pouze pozoroval chlapce choulícího se na podlaze. Viděl, že ho tím znervózňuje, ale nemohl přestat. Pohledem hltal každičkou křivku jeho těla. Kochal se pohledem do jeho dětské, nádherné tvářičky. Skenoval jeho hubený, dlouhý krček a zálibně pozoroval vystouplé klíční kosti. Moc rád by si chlapce udržel takhle hodně hubeného, miloval vystouplé kosti.

Brzy se pohnul - rychle přešel k Zelovi a za nadloktí ho rychle a pevně, ale přesto šetrně, vytáhl na nohy. Ignoroval veškeré slabé pokusy chlapce o odpor - prostě ho dál držel a vedl ho k toaletnímu stolku. Opravdu pochyboval o svém psychickém zdraví, když bral do volné ruky lahvičku Himchanova nejoblíbenějšího parfému. Opatrně sundal víčko. Chvíli uvažoval, jestli má, ale nakonec k němu přeci jenom přičichl.

Jeho mysl opět zaplnilo tolik vzpomínek... vybavilo se mu tolik chvil, kdy byl Himchan dost blízko na to, aby mohl cítit aroma jemně kořeněného, svěžího parfému. Představoval si okamžiky, kdy s Himchanem nic nedělali a prostě jenom leželi a společně koukali na televizi. Jak moc mu ty chvíle chyběly...

Dřív, než se zamyslel nad tím, co dělá, tak si k sobě přetočil vyděšeného a zmateného Zela čelem a hojně ho nastříkal parfémem, který držel v ruce. Celý pokoj byl brzy provoněný tak, až to Yonggukovi vhánělo slzy do očí. Tak povědomá vůně...

Zelo na něj zíral způsobem, který dával znát, že si myslí, že se zbláznil. Několikrát otevřel ústa, aby něco řekl, ale nakonec je pokaždé zaklapl a pouze si Yongguka měřil nedůvěřivým pohledem, uvažujíc o tom, proč zrovna na něj si musí dělat zálusk největší blázen v okolí. Kdyby nebyl k smrti vyděšený, tak by mu tahle situace přišla i směšná.

Guk odložil parfém zpátky na místo, přesně tak, jak byl. Potom opět chytil blonďáčka pevněji a táhl ho za paži k posteli. Po cestě vzal z televizního stolku ovladač. U postele se zastavil a silným trhnutím donutil Zela posadit se, aniž by mu řekl půl slova. Vykolejený chlapec se ani nezmohl na odpor. Jenom si staršího pořád měřil nedůvěřivým pohledem, když zapnul televizi, našel kanál s nějakými pro Zela nezajímavými černobílými filmy a posadil se za Zela, jako by se nechumelilo a bylo to naprosto běžné.

Zelo tlumeně vyjekl, když se mu kolem pasu obmotaly pevné paže a přitáhly ho o kus dál na postel. Brzy se ocitl u Yongguka mezi nohama, s jeho hlavou položenou na rameni a doslova drcen v medvědím objetí. Cítil, jak těsně jeho tělo kopírovalo tvar jeho páteře a nemohl se pohnout. Celý se napjal. Měl dojem, že všude kolem něj je Yongguk. Snažil se mu vytrhnout, ale nešlo to. Srdce mu zase zběsile tlouklo, dech se zrychloval, jak začínal pomalu panikařit, když si uvědomil, co se to vlastně děje.

"Pšt, neboj se. Neublížím ti... jenom mě nech chvíli tě objímat. Jenom chviličku..." zašeptal Yongguk a něžně Zela pohladil po hřbetu ruky. Bylo tak jednoduché představit si, že chlapec, který se o něj napjatě opíral je jeho Himchan... a tak na okamžik vypnul racionální myšlení.


Když potom nechal svou mazlivou povahu, aby vyplula na povrch, tak to nebyl Zelo, komu vtiskl několik nevinných polibků za ouško. Protože pro Zela nebylo místo - v Yonggukově mysli tam byl jenom on a Himchan. A všechno bylo na okamžik v pořádku, přesně takové, jako to bylo dřív.
 


Komentáře

1 luczaida luczaida | E-mail | Web | 20. února 2014 v 18:19 | Reagovat

to je tak kurevsky brečící povídka.. fuck this shit..

2 Kei Kei | Web | 20. února 2014 v 19:42 | Reagovat

jedno slovo WOW *,* už se těším na další díl! :333

3 Hatachi Hatachi | 20. února 2014 v 20:49 | Reagovat

Teda...netrpělivě čekam na další díl :-)

4 Hotaru Hotaru | Web | 20. února 2014 v 22:01 | Reagovat

[1]: ehm... a to je dobře a nebo špatně? :D

5 luczaida luczaida | 20. února 2014 v 22:18 | Reagovat

[4]: jo, to kdybych věděla :-D

6 Yuki Yuki | Web | 21. února 2014 v 16:33 | Reagovat

Proboha... to je tak šílené... nemám slov... ???

7 dg-entertainment dg-entertainment | 21. února 2014 v 17:25 | Reagovat

*slintá * Guk a Zelo *q* kurevsky dokonalá dvojice (pardon za sprosté slovo). Miluju je. Ale sakra bylo by fajn, kdyby ta povídka neměla badend. Už od začátku naznačuješ, že Zelo umře, což mě úplně štve. Prosím nedělej badendy :-(

8 psychobumie psychobumie | 22. února 2014 v 9:29 | Reagovat

OmO nádhera Yunguk se zbláznil :3 prostě užasné :)))

9 baby Zelo baby Zelo | Web | 25. února 2014 v 20:21 | Reagovat

fuuuck já tu povídku tak zbožňuju x333

10 N N | 4. března 2014 v 6:46 | Reagovat

Aaaah akoby to chcelo pokračovanie :3...This story is my drug :3

11 Chrys Chrys | 5. března 2014 v 15:14 | Reagovat

No tak tohle je přesně můj šálek kávy!!! Jupíííííí! Úžasná povídka! Moc se těším na další část, tak doufám, že bude co nejdřív, prosííím! :-D
Zela je mi už předem líto (ale mé skryté úchylné já přesto tajně doufá, že jeho trápení hned tak rychle neskončí :-D).

12 bubu bubu | 26. května 2014 v 2:54 | Reagovat

Bude další díl? :) Prosím

13 Karin Karin | 27. května 2014 v 23:05 | Reagovat

Zela litují ten to nepřežije ve zdrávi. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013