Broken butterfly - 19. kapitola

20. března 2014 v 22:35 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Skoro se bojím podívat, kdy tu byla poslední kapitola. Raději to dělat ani nebudu, protože bych se zase hrozně zhrozila :D Ale nějak jsem se k psaní tohohle vrátila a zase mě to chytlo, tak doufám, že stihnu napsat ještě aspoň dvě kapitoly, než to zas opadne. Když já se tam hrozně potřebuju dostat do dalšího děje a tak hrozně nevím, jak na to. Je to na palici... chci se dostat dál, ale místo toho se tu už skoro dvacet kapitol motám pořád dokola v tom samém. Už se to pokusím zrychlit, slibuji. Jinak doufám, že jsem vám tímhle dílem udělala aspoň trochu radost, když jste si o povídku tak moc psali :)



"Taeminnie? Spíš?" zašeptal Jonghyun a pohladil chlapce, který podřimoval u něj v náručí, po vláscích. Taemin měl hlavu položenou na jeho rameni, pevně ho objímal kolem pasu a očka byla schovaná za víčky.

"Ne..." zamumlal oslovený, ale zdálo se, že se vznáší jenom kousíček nad hranicí spánku. Trochu se zavrtěl, jak hledal lepší polohu. Schoval si obličej do ohbí Jonghyunova krku a ramene a spokojeně vydechl, mazlíc se s Hyunovou pokožkou.

"Musíme jít... už se na nás čeká," řekl mu jemně Jonghyun a jednou rukou se stále proplétal záplavou vlasů.

"Já nikam jít nechci," zabručel Taemin a přitiskl se k Jonghyunovi ještě blíž, div že na něj nenalehl polovinou těla.

"Víš, že umíš být docela mazel?" zasmál se Jonghyun a položil mu ruku na pas, aby si ho mohl přitáhnout blíž. Taemin pouze něco zamručel a zvedl k němu tvář. Našpulil rtíky v očekávání polibku. Starší se nad tím pousmál. Taemin uměl být tak moc sladký, když chtěl - přivřené, ospale zamlžené oči, vráska mezi obočím, jak se na něj mračil, svůdně našpulené rty, které spíš vypadaly opravdu roztomile. Neváhal a zvedl se na lokti, aby mohl vyhovět Minově přání a jemně spojit jejich rty v polibku. Líbal ho jemně, nevinně, ani se nesnažil zajít za hradbu zubů. Taemin mu na polibky váhavě odpovídal, hladíc ho po rameni.

Jonghyun mu vtiskl několik posledních políbení na nos a bradu a potom se trochu odtáhl.

"Vážně bychom měli jít," poznamenal s úsměvem. Také se mu z vyhřáté postele nechtělo... ale už to slíbil.

"Nechci," protestoval dlouhovlásek a uraženě našpulil rty. Starší se pousmál. Jak moc roztomile a zranitelně teď vypadal.

"Taemine..."

Způsob, kterým Jonghyun vyslovil jeho jméno, Mina roztřásl. Řekl ho tak jemně, pohrál si s ním na jazyku, jako kdyby to bylo to nejnádhernější slovo na světě. Hnědovlásek se na staršího tedy pousmál a jen velmi neochotně ho pustil a vytáhl se do sedu.

"Dobře, měli bychom jít..." řekl váhavě a souhlasně přitom přikyvoval, zatímco si nemotorně upravoval svetr a snažil se přitom přelézt Jonghyuna a dostat se z postele.

***

"Kam to jdeme?" dožadoval se Taemin a nedůvěřivě si prohlédl vysoké bytové domy, kolem kterých procházeli.

"To mi vůbec nedůvěřuješ?" zeptal se Jonghyun a pozvedl obočí v hraném zděšení. Taemin pouze sklopil pohled a tiše se omluvil - nechtěl, aby to vypadalo, že Jjongovi nevěří. Ten se ovšem začal smát, když to gesto uviděl.

"Pojď sem," pousmál se potom mile a přitáhl si dlouhovláska do objetí. Taemin neváhal a víc než ochotně se k Jonghyunovi přitiskl a nechal ho, aby ho jemně hladil po zádech. Cítil se tak speciálně pokaždé, když starší udělal něco podobného...

"Vlastně už tam skoro jsme, je to támhle, koukej," řekl mu potom tmavovlásek a ukázal na dveře jednoho tuctového domu. Chytil Taemina za pas a držel si ho u sebe, zatímco se rozešel směrem, který předtím sám ukázal.

Zastavili se až u dveří, kde Jonghyun krátce stiskl zvonek a potom nezapomněl mrknout na vykuleného Taemina, který si v duchu říkal, jak rád by se vrátil k Jonghyunovi do pokoje.

"Kdo přijde?" zajímal se. Zařekl se sice, že už nebude vyzvídat, ale i tak byla jeho zvědavost silnější, než on sám. Nervózně těkal pohledem od Jonghyunova obličeje ke dveřím domu a zase zpátky a snažil se uhodnout, kdo by pro druhého mohl být tak důležitý, že by mu ho chtěl představit. Začínal se bát, že to třeba pokazí. Co když se ztrapní?

Starší si všiml, jak druhý náhle znejistěl a začal se vrtět a různě přešlapovat, chytil jeho ruku do své a jemně ji stiskl, snad aby mu ukázal, že je všechno v pořádku a že se nemusí bát. Věděl, že Taemin to má s poznávání nových lidí a s lidmi celkově těžké, ale i tak se nevzdával. Byl odhodlaný pomoct Taeminovi dostat se do normálního života a tohle byl jenom začátek.

"Neboj se. Ona tě neukousne," zašeptal mu zblízka do ucha a potom se štěkavě zachechtal, když se Taemin mírně otřásl, jak ho Jonghyunův dech zašimral na uchu.

V ten moment se dveře od domu otevřely. Minnie se lekl a měl tendenci od Jonghyuna na tři metry odskočit, pustit jeho ruku a začít rudnout. Jjong ho ze své přítomnosti ale nepustil, a tak se spokojil jenom s tím rudnutím a klopením očí. Osobu, která přišla, si prohlížel jenom nenápadně zpod příliš dlouhé ofiny v domnění, že není vidět.

Přišla drobná, celkem vysoká tmavovláska s milým úsměvem na rtech. Ve dveřích se trochu zarazila a zkoumavě se na Taemina zadívala, načež pohledem probodla jeho ruku spojenou s tou Jonghyunovou. Pro Taemina byl ten jediný moment nepříjemný. V duchu stále očekával, kdy mu začne nadávat do teploušů. Už skoro začínal počítat vteřiny do okamžiku, kdy se to stane. Ticho ho bodalo do uší a bylo nepříjemné. Až když se na něj potom dívka spokojeně podívala a mile se usmála, tak se uvolnil. Uvědomil si, že celou tu dobu Jonghyunovu ruku až bolestivě tisknul, a tak svůj stiskl okamžitě povolil a omluvně se po starším podíval.

Dívka svůj prvotní šok už zřejmě překonala a rozešla se k Jonghyunovi a rychle ale pevně ho objala.

"Ahoj, Sulli. Jaká byla cesta?" zdravil Jjong. Jeho obličej celý šťastně zářil, když se od něj odtáhla a stoupla si opodál. Taemin se v ten moment cítil, že je tam možná trochu navíc a překáží jim v jejich shledání. Snažil se mlčet a nebýt vidět, aby jim nekazil jejich atmosféru.

"Ahoj! Byla skvělá... neřekl jsi mi, že přijde někdo s tebou," odpověděla mu Sulli, načež se otočila Taeminovým směrem a začala si ho nepokrytě prohlížet. Min pod tím pohledem znejistěl a jediným trhnutím hlavy se schoval za oponu z vlasů, přičemž se nevědomky přisunul blíž k Jjongovi, jak v něm hledal oporu. Bylo skoro k neuvěření, že teprve nedávno se takhle schovával i před ním.

Jonghyun se usmál, když viděl, jak Taemin znejistěl, očividně nerad, že se řeč zaměřila na něj. Neodpověděl Sulli, místo toho se otočil k Taeminovi a prsty mu dal vlasy jemně na stranu z tváře.

"Neschovávej se," pronesl tiše a díval se přitom do Minových čokoládových očí. Vypadaly v ten moment tak ztraceně a nevinně. Jonghyuna Taeminova křehkost a plachost nepřestávala udivovat. Jak málo by stačilo, aby se zase úplně rozbil?

"Jsem Sulli. Kamarádím se s Jjongem už asi od vždycky," představila se Sulli z vesela a nezapomínala se mile usmívat. Z Jonghyunova vyprávění věděla, jak moc plachý Taemin je, a tak se snažila působit co nejmileji a nejvěrohodněji. Přišla si trochu, jako kdyby mluvila s malým dítětem, ačkoli tomu tak nebylo.

Taemin na ni trochu udiveně a vyplašeně koukal. Zdálo se, že je celou situací tak překvapený, že mu vůbec nedochází, co se od něj očekává. Proto se Jonghyun ujal slova.

"To je můj přítel - Taemin."

Taemin se na něj okamžitě podíval a z hrdla mu unikl zvláštní vysoký povzdech. Přítel? On je jeho přítel? Ta hrdost, se kterou tu větu vyslovil... něha, se kterou říkal Taeminovo jméno...

Trvalo několik dlouhých vteřin, kdy Taemin jenom koukal do Jonghyunových očí a tisknul jeho ruku jako o život. Nic neříkal - věděl, že nemusí. V jeho očích to bylo všechno. Všechny ty pocity, které se v něm bouřily a zabraňovaly mu v tom, aby mohl cokoli říct nebo udělat. Nemohl skoro ani dýchat, jak se to v něm všechno pralo. Pochybnosti, překvapení, šok, snad i radost z toho, že se za něj Jonghyun nestydí. Naděje.

Potom se přinutil k tomu, aby to překonal, otočil se na Sulli a s úsměvem a podáním ruky řekl prosté: "Rád tě poznávám."

 


Komentáře

1 Suri-chan Suri-chan | 21. března 2014 v 2:13 | Reagovat

Kyaa~ Konečně další díl! *w* Jonghyun je jednoducho...jak to říct.... aww, nyaa a kyuu! *nešibe jí,  určitě jí nešibe* A Minnie je zas takové ťuťu kyaa vzorné uke. No aby sme tomu dali hlavu a patu: je čtvrt na tři ráno a já se tu psychicky vylévám. Půjdu se dat léčit. o.O Ale až potom co skončí tato povídka, protože bez ní bych to nepřežila! 0_0 Strašně se těším na další díl! :3 No nic já jdu skouknout ještě nějaké HyunSeob (BEAST) videa a pak to zkusím zalomit. Dobrou~ ^^

2 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 21. března 2014 v 14:48 | Reagovat

*q* a čukrrrrrr . Miluju BB :3 miluju JongMin :3 mám chuť tě umačkat v objetí jak moc si mi tou povídkou udělala radost.

3 Zuzi-chan Zuzi-chan | 21. března 2014 v 21:03 | Reagovat

*Když zjistila, že přibyla další kapitola, umřela*
*když začala číst, umřela znova*
*Když dočetla, umřela potřetí*
Kyaaaaaaaaa~ To je tak awesome až by to mělo být zakázaný xD
Taeminnie je ták sladký~ Tahle povídka mi tak neskutečně moc zvedla náladu a já hrozně děkuju že píšeš♥ Strašně se těším na další část~

4 Hatachi Hatachi | 21. března 2014 v 21:07 | Reagovat

Ňaháááááá...další úžaný díl. Ani netušíš, jakou jsi mi tím udělala radost. Ale věř, že je mega velká...
Minnie je stále tak stydlivý a nesvůj. Ale díky Jongovi se zlepšuje.
Moc se těšim na další díl ;-)

5 XOXO XOXO | 21. března 2014 v 21:25 | Reagovat

Boží <3 Jsem ráda,že se tady objevil nový díl.

6 Bell Theo Bargeld Bell Theo Bargeld | 23. března 2014 v 18:30 | Reagovat

Povídky zas tak až často nečtu, ale BB se mi dost zalíbila a nakonec jsem dal všechny dostupné kapitoly téměř na jeden zátah :-)
Z části je to možná i proto, že mi tvoje vyobrazení Taemina v některých ohledech tak trochu připomíná mě a v jeho myšlenkách a pocitech se často (až děsivě přesně) vidím ...
P.S. Ještě se mi hrozně líbí ta tvoje kritika některých Shawols za to, že odsoudili Jonghyuna za vyjádření podpory GLBT komunitě ... podle mě také udělal dobrou věc a o homofobech si myslím svoje :-x

7 Hotaru Hotaru | Web | 23. března 2014 v 19:01 | Reagovat

[6]: Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila! Moje vyobrazení Taemina mi také připomíná mě (což je divné, když je podle mě napsaný, že? :D).
Moje kritika některých Shawols... všichni jsme lidi, je jedno jací a je jedno koho milujeme nebo jaké máme názory.
Ale vážně... jsem ráda, že se ti povídka líbí :) Takové komentáře o "čtení na jeden zátah" mě pokaždé nehorázně potěší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013