Broken butterfly - 20. kapitola

24. března 2014 v 21:21 | Hotaru |  Broken butterfly (staré)
Tak... dvacátá kapitola. A my jsme se stále nikam nepohnuli. A zdá se, že s mým tempem ani nepohneme. Ale dneska se lepším - už se začínám trochu sunout dál. Možná se zachvíli i dostaneme k jádru věci :D Skoro po roce smolení téhle věci už by to asi nebylo špatné. Doufám, že se vám kapitola bude líbit.




Taemin se zavrtěl, hledajíc pohodlnější polohu. Přetočil se na bok, hlavu v Jonghyunově klíně, jeho ruku položenou na boku. Odhrnul si několik neposlušných vlasů, které mu padaly do tváře. Příjemný větřík mu cuchal vlasy a podzimní slunce ho jemně lechtalo na tváři. Cítil se skvěle. Svět mu od té doby, co poznal Hyuna, přišel o tolik jednodušší. Už se nemusel tolik zaobírat sám sebou a svou neschopností vůbec žít... protože pokaždé, když začal padat tu byl Jonghyun, který vždycky věděl, jak ho rozesmát a přivést na jiné myšlenky. Taemin se hrdě pousmál při myšlence na to, že už měsíc se ani nedotknul žiletky. Lhal by, kdyby řekl, že ho to několikrát nenapadlo a že to nechtěl udělat... jen to prostě neudělal. Zdálo se to být tak jednoduché.

Líně začal Jonghyuna hladit po stehně před svým obličejem, kolenu, lýtku až ke kotníku a zpátky. Uklidňovalo ho to. Celkově si hrozně oblíbil chvilky, které si s Jonghyunem kradli pro sebe mezi hodinami nebo po vyučování, kdy prostě byli příliš líní na to, aby se vydali někam dál, než na střechu jedné z jejich školních budov. Taemin to tam měl vlastně moc rád - bylo to jejich místo. Plné krásných vzpomínek, které za ten měsíc stihl nahromadit. Jonghyun byl ukázkový přítel - byl na něj trpělivý, milý a rozuměl mu často i beze slov. Všechno s ním prostě bylo jednodušší, než bez něj. Jonghyun totiž věděl, jak moc je Taemin rozbitý, špinavý a uvnitř mrtvý, ale i přesto ho bral takového, jaký byl a byl schopný s ním trávit svůj čas a pomalu, pomaličku ho kousíček po kousíčku lepit dohromady.

A Taemin začínal cítit rozdíl. Byl rozbitý a věděl, že rozbitý bude už navždy... ale ty největší a nejbolestivější střepy už se mu do srdce nezarývaly s každým jeho nádechem. Jeho minulost ho nepoutala v okovech.

A tak se tady, na střeše v Jonghyunově klíně, mohl volně nadechnout a užívat si svého současného stavu. Nebyl naivní, na to schytal až příliš mnoho ran. Věděl, že dříve nebo později zase zůstane sám a že se zase rozpadne, možná ještě víc, než předtím. Ale i tak si nemohl pomoct a celé své rozbité nitro dával s důvěrou do Jonghyunových rukou. Možná doufal, že když se mu svěří, tak ho slepí úplně. Že vymaže jeho znetvořené, bolestí zničené já a nahradí ho tím dětským, čistým, tak nevinným... Do té doby, než ho poznal, to nevěděl, ale teď ho to bilo do očí až příliš jasně - on chce žít. Chce věřit a chce milovat. Chce to tak moc, udělal by pro to cokoli. Ale bojí se. Tak moc se bojí, protože ví, jak to dopadne - jak to dopadá vždycky. Rozpadnutím. A on věděl, že pokud se rozpadne ještě jednou, tak už se rozbije natrvalo.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se znenadání Jonghyun, čímž přetrhl jeho myšlenkovou niť. Koukal mu do tváře a jemně se na něj usmíval. Mhouřil oči, jak mu oranžová záře pomalu zapadajícího slunce svítila do tváře.

"Nad ničím určitým," zalhal Taemin. Věděl, že tohle není téma, které by s Jonghyunem mohl probírat - zase by ho vyděsil. Zase by se bál jeho až příliš černých myšlenek. Taemin se bál ukázat mu své nitro. Plně se mu otevřít a ukázat mu démony, které v sobě ukrýval. Protože... bál se, že kdyby viděl, jak dehtově černou osobu momentálně laská ve svém klíně, tak by odešel. A Taemin ho až příliš potřebovat, a tak sobecky zůstal mlčet.

"Víš... chci se tě na něco zeptat," začal Jonghyun vyhýbavě a Taemin poznal, že tohle je věc, o které chce mluvit už déle. Viděl na něm, jak je napnutý a celý nervózní. Ta nálada okamžitě přeskočila i na Taemina. Jeho choré, nesebevědomé já začalo okamžitě přemýšlet nad tím, jestli náhodou neudělal nějakou chybu. Jestli neudělal něco, čím by Jonghyuna zklamal. Očekával jenom to nejhorší a proto ho tolik překvapilo, když se Hyun zhluboka nadechl, usmál se na něj a začal.

"Víš, můj táta má chatu na pobřeží. Je to tam moc hezké a já to tam mám moc rád... myslel jsem, že bychom tam mohli zajet. Jen my dva. Utéct na chvíli z města někam ven do přírody. Prostě... užít si poslední sluneční paprsky, načerpat poslední síly. Samozřejmě, jenom pokud budeš chtít..." Mluvil nejistě a místy tak rychle, až mu Taemin skoro nerozuměl. Přesto pochopil, co mu Jonghyun chtěl říct a rozpaky se kterými to dělal, mu přišly roztomilé. Jeho srdíčko při té nabídce zaplesalo a on se okamžitě začal usmívat jako magor, při představě, že by měl Jonghyuna několik dní jenom sám pro sebe. Pořád. Aniž by si to uvědomil, tak už si začal vykreslovat v mysli obrázek sebe a Jonghyuna někde na pláži. Vůbec si nevšiml, jak po něm druhý kouká, žalostně nejistý.

"Nebo taky nemusíme, jestli nechceš," řekl potom, když se mu ticho zdálo příliš neúnosné. Byl nervózní. Taemin nebyl jeho první kluk, ale Taemin byl Taemin. S ním nikdy nevěděl, na čem je. Minnie byl speciální a na spoustu věcí reagoval úplně jinak, než bylo obvyklé. Proto si Jonghyun navykl být v některých věcech až přehnaně úzkostný.

"Ale já chci. Pojedu moc rád," odpověděl mu potom Min, když se konečně probral ze svých představ a vrátil se z různých dokonalých pláží zpátky na ošuntělou střechu školy. Vyhledal Jonghyunovu dlaň a propletl si s ní prsty.

"Vážně?" ujišťoval se starší, ačkoli mu stačil jediný pohled na Taeminův rozzářený úsměv a jiskřičky v očích a bylo mu jasné, že jeho nápad se shledal s úspěchem. Byl tak rád, že se mu povedlo udělat Taeminovi radost. Naučil se si každého jeho upřímného úsměvu neuvěřitelně cenit, protože jich nerozdával tolik. Proto se pokaždé cítil tak speciálně, když se Taemin tak vroucně usmál právě na něj... rychle se to stalo drogou a on mu musel neustále dělat radost, aby dostával další a další potěšené úsměvy.

"Mohl bych to domluvit na ty prázdniny za tři týdny..." pokračoval potom v uskutečňování své vize. Sám byl celý unesený z představy, že by si to své malé koťátko odvezl na celý týden pryč. Taemin se obvykle bránil jakýmkoli projevům náklonnosti z Jonghyunovi strany mezi lidmi, kteří je ať už znali nebo klidně i neznali... ale tam žádní lidé nebudou. A on si ho bude moct objímat a líbat kdykoli bude chtít. Na okamžik se mu na mysl dostala i jiná myšlenka, co všechno by s Taeminem mohl v opuštěné chatě dělat... okamžitě ji zahnal. Na Minnieho musel pomalu. Nechtěl to nějak uspěchat. Ale když... on dokázal být tak sexy, když chtěl.

"A jak se tam dostaneme?" zeptal se ho Taemin tiše. Otázka se zdála být obyčejná, ale s Minnieho strachem ze všech po silnici jezdících dopravních prostředků nabírala úplně jiných rozměrů. Ten vyděšený podtón v Taeminově hlase Jonghyuna donutil přestat se zaobírat věcmi, kterými se ani zaobírat nechtěl.

"No přeci vlakem. Snad si nemyslíš, že bych tě tam vezl autem?" řekl s hraným zděšením nad Minovou otázkou. A Taemina opět zaplnila vlna vděčnosti za to, že má někoho takového, jako je Jonghyun. Protože jenom on byl ochotný chápat jeho podivné cestovatelské nároky a plně se jim bez řečí a předem přizpůsobit, ačkoli to znamenalo komplikace.

Náhle ho zaplavil zvláštní nepopsatelný pocit a on pocítil nutkavou potřebu Jonghyunovi dokázat, jak moc pro něj znamená všechno to, co pro něj dělal. Potřeboval mu dát najevo, jak moc si toho všeho cení...

Nepřemýšlel nad tím, co dělá a už si obkročmo sedal na staršího, objímajíc ho a vtahujíc ho do polibku. Úplně zapomněl na svou obvyklou stydlivost a zdrženlivost. Prostě mu potřebovat dát najevo, jak moc si ho váží, jak moc mu záleží na všem, co pro něj dělá.

Líbal ho vášnivě, skoro Jonghyunovi ani nedával šanci mu na polibky odpovídat. Vytáhl se do kleku a vpletl staršímu prsty do vlasů, načež mu jemně zaklonil hlavu, aby mohl polibek ještě prohloubit. Ohromený Jonghyun sebou nechal snadno manipulovat a nezmohl se na nic jiného, než Taeminovi položit paže na boky a přitáhnout si ho ještě blíž. Nebyl zvyklý na to, že by jeho malé koťátko bylo tak dominantní a vášnivé. Trvalo mu ještě několik minut, než se probral z počátečního šoku a začal si získávat svojí obvyklou vůdčí pozici. Ačkoli měl Jonghyun brzy navrch, tak mu Taemin stále na polibek vášnivě odpovídal a skoro s ním bojoval o nadvládu. Jeho drobné, nenechavé ručky si našly cestu pod Jonghyunovu košili a začali mu putovat po zádech, na boky a potom začaly mapovat pevné svalstvo na bříšku.

To bylo nejvíc, co si Taemin kdy dovolil a Jonghyuna to patřičně vyvedlo z míry. Dřív, než se vůbec nadál, už byly hříšné myšlenky na chvíle, které se chystal s Taeminem strávit na chatě, zpátky. Taeminovy mrštné prstíky, které mu po bříšku putovaly stále výš na hruď, mu v přemýšlení také dvakrát nepomáhaly. Cítil, jak po jeho těle proudí vzrušení, které se začínalo soustředit do jediného bodu...

V momentě, kdy Taeminovy prsty vyhledaly bradavku a hravě ji promnuly, se Jjong celý napjal a uvědomil si, co a kde se děje. Aniž by se zamýšlel nad tím, co dělá, tak od sebe Taemina odstrčil na délku paží a vyjeveně na něj koukal.

"Co se děje?" nechápal stále ještě trochu omámený Taemin.

"Jsme ve škole," objasnil mu Jonghyun a rychle si začal upravovat uniformu. Ignoroval Taeminův mírně uražený pohled a usmál se na něj, jako by se nic nestalo. "Stejně bychom měli jít - ujede ti metro."

Sledoval Taeminův ublížený pohled. Bylo mu líto, že ho od sebe tak odehnal. Možná se unáhlil a byl příliš hrubý...

"Omlouvám se," řekl potom o poznání jemnějším tónem a pohladil mladšího po tváři, snad proto, aby svému odmítnutí ubral na váze. Min se na chvíli opřel do jeho dlaně a potom se na něj smířlivě usmál.

"Neomlouvej se, máš pravdu. Jsme ve škole," potvrdil a potom energicky vyskočil na nohy, jak to téma považoval za uzavřené a chtěl dělat, že se vlastně nic nestalo. Jonghyun ho chápal, a tak nic neřekl a také vstal.

"Tak pojď," řekl jenom a vzal Taemina za ruku, zatímco šel ke schodům ze střechy.


***

Kvůli zdržení ve škole s Jonghyunem se Taemin dostal domů až pozdě. Z celého dne byl unavený a jeho zničený kotník se začal zase ozývat a bolet. Při odemykání dveří se Min už viděl v posteli. Se zaskučením ze sebe doma sundal boty. Znechuceně odhodil batoh na zem a protáhl si páteř. Chystal se jít do kuchyně s tím, že si před spánkem ještě udělá něco k snědku - měl docela hlad.


Když ale procházel kolem dveří do obývacího pokoje, tak se zarazil a zůstal stát na místě. Pohled na svého bratra se svým nejlepším kamarádem v náručí při hlubokém polibku mu z hlavy úspěšně vykouřil veškeré myšlenky na jídlo nebo spánek.
 


Komentáře

1 Kei Kei | Web | 25. března 2014 v 13:52 | Reagovat

Konečně začíná být Minnie šťastný :3 Ten výlet mu určitě prospěje.
Nějak se začínám bát, co se bude dít dál. Ten konec mě děsí TT_TT xD
Moc pěkný díl! A já se samozřejmě těším na další!! :333 xDD

2 Barica Barica | E-mail | Web | 25. března 2014 v 16:42 | Reagovat

Ach, toto je přímo skvělé! Vážně dobrá kapitola, hahaha. A neříkám to kvůli té JongTae scéně! (i když, trošičku, trosilinku to asi vliv mělo...) :D Ten konec je přímo geniální. Jsem docela zvědavá, jak to Min vezme... Napadá mě, že buďto bude nadšenej, anebo zaleze do emokoutku, protože bude pokládat Kibumovo kamarádství s ním za pouhou záminku, jak se dostat k Minhovi... No, jsem zvědavá, jestli se některá z mých předpovědí vyplní! ^^

3 Hatachi Hatachi | 25. března 2014 v 19:20 | Reagovat

To byl skvělý díl.
Taemin jede s Jjongem na týden na chatu? To je od Jonga dobrý nápad. Užijou si jeden druhého beze svědků.
Když jsem byla tak v půlce dílu, tak mě napadlo, co asi dělá Minho. Že už dlouho o něm nebyla žádná zmínka. Co dělá a jak vlastně pokračuje ve svém vztahu s Kibumem. A ejhle...doberu se na konec dílu a tam překvapivá scéna.
No...jsem opravdu moc zvědavá, jak tuhle situaci pobere Taemin. Řekla bych, že z toho bude totálně hotový.
Snad bude rozumný a Kibumovi nebude nic vyčítat a Minhovi též ne. protože si Minho zaslouží být konečně šťastný jako on.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl :-)

4 Zuzi-chan Zuzi-chan | 25. března 2014 v 20:01 | Reagovat

Nevím proč, ale tahle povídka mi vždycky vžene úsměv do tváře. Když jsem smutná, tak mi tahle povídka úžasně vylepší náladu :)Tak trochu mi Minnie připomíná sebe :D Jsem zvědavá, jak bude reagovat na ten konec, takže co nejrychleji další kapitolu!~

5 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 25. března 2014 v 21:39 | Reagovat

tak tohle jsem nečekala! *o* přijdu sem a hned mě mile překvapíš další kapitolou BB! x3 to jsem upřímně nečekal :-D *-*
tohle  byla krásná kapitola! x33 taková nunatá a prostě!! x33 chápeš, ne? :D
hrozně se mi líbí ten nápad s tou chatou.. x33 úplně jak ze života x3
Jjong muselo Minieho chování překvapit... Vždyt on neví, co dělal v minulosti.. (a hlavně že chodíval po klubech a už vůbec... že to již nějaký ten pátek není panic :D :D)
ten konec!!! >< vážně jsi to musela takhle ufiknout!!?!? >< Q_Q hrozně mě zajímá Minieho reakce!! *o*

6 luczaida luczaida | E-mail | Web | 25. března 2014 v 22:09 | Reagovat

omg.. OMG..! On je viděl! On je konečně načapal :D Já jsem věděla, že se to jednou stane :D Miluju tyhle zvraty v povídce, muhaha. Druhá věc je, co se stane teď. Jestli mu to bude vadit nebo ne.. Taky by to mohl považovat za zradu. Uvidíme. Doufám, že se do toho pořádně opřeš! :D

7 Linny Linny | 25. března 2014 v 22:15 | Reagovat

aaa, ta kapitola mi tak zvedla náladu! jsem z toho jejich plánovaného výletu nadšená stejně jako Minnie:3
Ale ten konec! ten mě dostal!:D teď budu každou chvíli kontrolovat, jestli nepřibyla další kapitola, protože mě strašně zajímá, jak Taemin zareaguje. Přece jenom je to jeho bratr s jeho nejlepším kamarádem xD

8 Bell Theo Bargeld Bell Theo Bargeld | 26. března 2014 v 10:57 | Reagovat

Tak tahle kapitola se moc povedla a ten konec :-D Jednou to holt přijít muselo :-D
Ale vždycky, když čtu o Taeho nejistotě a pochybách, tak mám vážně pocit, jako kdyby jsi to psala o mě ... svým způsobem je to zvláštní, ale zároveň je to jedna z věcí, co mě na BB zaujala ... díky tomu Taemu fandím ještě víc a doufám, že dopadne líp než já, sebe považuji za ztracený případ a někoho, kdo bude forever alone XD
P.S.: Jsem zvědavý, co se bude dít na té chatě ;-)

9 mima mima | 15. dubna 2014 v 17:03 | Reagovat

Dalsi dil a pome :'DD bude to tu pravidelne :D

10 Karin Karin | 3. května 2014 v 23:06 | Reagovat

Tak už to odhalil doufám že to veme sportovně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013