Between - 12. kapitola

16. dubna 2014 v 22:19 | Hotaru |  Between


Jonghyun nervózně přešlapoval po pokoji. Na nic se nemohl soustředit, celou noc nespal, nejedl a zanedbával svoje leaderovské povinnosti. Kroužil kolem postele a neustále zahlížel na bílou obálku, která tam ležela. Nečetl dopis, který v ní byl a neplánoval ji vůbec kdy dopravit jejímu adresátovi...

Ale z nějakého důvodu už byl hodinu oblečený v bundě a připravený na cestu.

Přesto ale nevyrazil. Nechtěl si to přiznat, ale bál se. Měl strach z toho postavit se Minkimu čelem. Co když ho vyhodí? Co když s ním nebude chtít mluvit? Co mu má říct? Jak se omlouvá za sázku o vaše tělo? Tak nějak věděl, že už Rena ztratil... ale bál se, že neunese, když mu to mladší potvrdí. Když mu řekne, že ho nenávidí. Možná ho dokonce uhodí...

Stop! Tohle je Minki - jeho Minki. Minki by na něj nikdy nekřičel a už vůbec by ho neuhodil. Není takový. A najednou po celé noci usilovného přemýšlení viděl to, že Baekho měl včera pravdu - Ren možná čeká, že za ním přijde. Nejspíš se doma trápí... a on by se mu to měl aspoň pokusit vysvětlit. Nemůže být tak sobecký a nechat ho, aby si zničil život a trápil se, když to není nutné.

Ani nevěděl jak a už svíral v ruce dopis a vybíhal z ložnice. Když procházel obývacím pokojem tak jenom něco křikl na kluky a pokračoval dál do chodby. Boty si obul prakticky za běhu.

~~~

U Rena doma byl pouze dvakrát a to několik měsíců zpátky. Přesto si tu cestu dokonale pamatoval - byla to pro něj taková pocta, když ho pozval domů na večeři, že si to pamatoval jako kdyby to bylo včera. Dojel tam celkem rychle, byl řídký provoz.

Před dveřmi ho ale nadšení opustilo. Co bude dělat, když mu otevře Minkiho matka? Ví o tom, co mu udělali? Asi ano, Ren s ní měl vždycky dobrý vztah a všechno jí říkal. Co když ho jeho rodiče vyhodí ještě dřív, než si s ním stihne promluvit? Možná by se mu podařilo je přemluvit aspoň k tomu, aby mu předali dopis od Baekha... bože, byl tak zoufalý, až se musel spoléhat na kolegovy příšerné vyjadřovací schopnosti.

A tak tam stál a čekal. Nevěděl na co. A najednou ho to prostě omrzelo a on rychle zazvonil, aby si to nemohl rozmyslet. Dlouho nikdo nešel a on už se chtěl otočit a odejít, ale potom se dveře otevřely.

Vybuchl v něm ohňostroj pocitů, když se před ním najednou objevil Ren. Rozcuchaný, v domácím, ale přesto pořád tak nádherný... jeho srdce vynechalo úder a potom začalo tlouct dvakrát tak rychle.

Ren se zdál být v šoku. Přes jeho obličej přeběhla celá paleta emocí a on potom zbělal ještě víc, než pro něj bylo normální. Jeho ruka cukla směrem ke dveřím, jak se je zřejmě chystal Jonghyunovi zabouchnout před nosem. Ten ale reagoval rychleji a strčil do nich nohu, takže se o to Ren ani nepokusil.

"Co chceš?" vyštěkl potom místo toho. Snažil se znít naštvaně a chladně, ale jeho třesoucí se hlas mu to nedovoloval.

"Já... můžeme si promluvit?" zeptal se Jonghyun. Věděl, že by to možná neměl dráždit - prostě by mu měl nacpat dopis, omluvit se a říct mu že jim chybí.

"Mluv," odpověděl Ren. Jeho hlas zhrubl, jak konečně dostal svoje emoce pod kontrolu. Jonghyun se cítil tak maličký, když na něj blonďáček naštvaně zahlížel. Věděl, že se Ren umí zlobit... ale ještě nikdy se nezlobil na něj.

"Myslíš... že bych mohl dál? Nerad bych to řešil na ulici," vysoukal ze sebe leader tak potichu, že se divil, že ho mladší vůbec slyšel. A on ho slyšel. Jinak si nedokázal vysvětlit ten ještě kyselejší výraz na jeho tváři.

Chvíli se zdálo, že ho Ren přeci jen vyhodí, ale nakonec po několika mučivých minutách odstoupil od dveří, aby starší mohl projít a tiše promluvil: "Pojď. Ale je to jenom kvůli novinářům."

Jonghyun sklesle přikývl. Čekal slzy a křik... ale nečekal takovou chladnou rezervovanost. Možná se přepočítal - jeho Minki přeci jenom už nebyl jeho.

Poslušně následoval blondýnka až do jeho pokoje. Tam se zastavil uprostřed místnosti a beze slova Renovi podal dopis. Ten na něj trochu nedůvěřivě koukal a potom dopis přijal, klesl na postel a začal číst. Dost se u toho mračil. Jonghyun ho pozoroval a v duchu se modlil, aby tam Baekho nepsal žádné kraviny. Možná si to přece jenom měl první přečíst a slepě Baekhovi nedůvěřovat... stalo se to především všechno kvůli němu.

"Je to pravda?" zeptal se Ren po několika minutách, kdy jenom četl.

Jonghyun pokrčil rameny.

"Nečetl jsem to," hlesl potom. Ren mu dopis podal. Jonghyun měl problém se soustředit na písmenka, ale přesto text rychle přečetl. Baekho všechno popisoval - jeho city k Jonghyunovi a žárlivost. Sázku i to, že Jonghyun se je už od začátku snažil zastavit. Omlouval se. Jonghyun musel uznat, že se opravdu snažil a aniž by chtěl, tak mu částečně odpustil. Doufal, že na Rena to mělo stejný efekt.

"Je to pravda?" zeptal se znova Ren. Jonghyun jenom přikývl.

"Omlouvám se," zašeptal potom a konečně vzhlédl od dopisu a podíval se na Rena.

"Za co se omlouváš? Jestli je to pravda, tak jsi za nic nemohl," namítal Minki, mírně zmatený.

"Neochránil jsem tě..."

Ren nevěděl proč, ale najednou se v něm někde vzala potřeba Jonghyuna utěšit a říct mu, že tak to není. A v hloubi duše přeci jen věděl, jak moc se JR snažil. Vybavila se mu ta hádka uprostřed noci kvůli Aronovi... a najednou to všechno chápal. Každičká maličkost, kterou Jonghyun udělal a ona se ho předtím dotkla... vždycky to s ním myslel dobře.

"Myslíš, že nám můžeš odpustit a vrátit se?" nejistota v hlase staršího byla téměř hmatatelná. Jeho vlastní ruce mu náhle přišly ohromě zajímavé.

"Nemůžu se tam vrátit... jak bych tam mohl s nimi být?" vypadlo z Rena. Potom se natáhl a popadl stále nervózně stojícího Jonghyuna za paži a trhnutím ho posadil na postel. "Nestůj tu jako bys byl vrah. Není to tvoje chyba."

"Vrať se... ochráním tě před nimi. Teď už opravdu. Denně mám několik telefonátů od managera. Za chvíli se už nebudeš moct vrátit, Minki," prosil Jonghyun.

Ren si ho chvíli přeměřoval pohledem.

"Proč se o mě tak staráš? Už od začátku jsi se o mě vždycky staral... pořád na mě dáváš pozor. Proč?" zeptal se potom, obočí podezřívavě nakrčené. Jistou teorii měl...

Jonghyun na něj několik dlouhých minut jen zíral a přeměřoval si ho pohledem. Mohl by? Vykašlal se na pochyby - už ho ztratil, tak co může zkazit? Potvrdil Renovu teorii, když se předklonil a rty se konečně přitiskl na ty blonďáčkovy v jemném polibku. Líbal ho něžně, možná trochu neohrabaně a bojácně. Tak moc ho potěšilo, když mu Ren na polibky odpovídal a dokonce mu obmotal ruce kolem krku a zabořil prsty do vlasů, aby si ho přitáhl blíž...

"Možná protože tě miluju," vypadlo z něj mezi polibky, aniž by uvažoval nad tím, co říká. Zdálo se, že to ani nepostřehl. Ale to Ren rozhodně ano - a příjemně ho to zahřálo na hrudi. Nebyl si jistý, jestli jeho city opětuje, ale věděl určitě, že pokud ne, tak s takovou brzy začne.

Nakonec se zdálo jako dobrý nápad ani nevybalovat kufr...
 


Komentáře

1 Yuki Yuki | Web | 17. dubna 2014 v 0:34 | Reagovat

Tak sladký konec ^^ Happyend! Yeah! Tahle povídka se mi celkově moc líbila, ikdyž si měla pocit, že to není dobré. Bylo to moc pěkné, ale fandila jsem Minhyunovi a Aronovi! Ti by si zasloužili nějaké menší pokračování ohledně jejich otazníkového vztahu. Ale Ren a JR.. nemám slov! Jediný Baekho zůstal sám i přes to, že má rád Jonghyuna.. Haha, zaslouží si to, mrcha. :D Děkuju za cyklus, bylo to příjemné čtení, i když jsem tě měla chvilkama chuť zaškrtit. Good job! :)

2 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 17. dubna 2014 v 10:48 | Reagovat

tak ten konec se povedl :-D
tenhle cyklus se mi hrozně líbil x3 dobrá práce! ;)) taky jsem hrozně fandila Hyunovi a Aronovi, no... chudinka Min.. v3v

3 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 17. dubna 2014 v 11:16 | Reagovat

Nyaaa díky za zmínku v předkecu. K povídce musím říct,  že je opravdu skvělá. Plná emocí. Jo pobrečela jsem si i měla chuť Baekhovi rozbít ciferník. Ale skončilo to dobře a já jsem happy. JR s Minkim jsou ňuňu páreček. Nyaaa asi udělám fotomontáž a hodím si ty dva na tapetu :3

4 Kei Kei | Web | 17. dubna 2014 v 18:16 | Reagovat

Já neumím psát dlouhé komentáře TT_TT ale jinak... kapitola se povedla.. ten konec mě dost potěšil :3 a k celé povídce... bála jsem se, co se tam vše stane, nakonec mě vše překvapilo xD povídka se ti opravdu povedla a dobře se četla :3 Moc se ti tahle povídka povedla :3

5 Hatachi Hatachi | 17. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

Tak to byl naprosto úžasný díl.
Jsem moc ráda, že Jonghyun přeci jen sebral odvahu a šel za Minkim. Vyříkali si to a snad bude vše v pořádku a Minki se vrátí do skupiny.
Jen je mi líto Baekha.
Ale tuhle povídku mam moc ráda a mrzí mě, že bude končit.
Ale jednou něco končí a něco zase začíná, takže se těšim na nové povídky.

6 Kitsune Kitsune | 17. dubna 2014 v 19:42 | Reagovat

Awww to je krásné, krásné, překrásné. Páni, tak nějak si neuvědomuju, že to zkončilo. Takové pocity mám např.u posledních dílů oblíbených seriálů, ale tohle je první povídka kde je to stejně. Bylo to dokonalé! Konec dobrý, všechno dobré. Opravdu jsi mi tou krásou vylepšila náladu. Nikdy jsem na Nu'est nečetla nic lepšího. Dostalo mě to ;DD

7 love-sweets love-sweets | 21. dubna 2014 v 23:55 | Reagovat

Musím povedať, že som si pred tým, ako som začala čítať poviedku /a po tom, čo som si prečítala, o čom to bude/ prečítala v komentaroch, či To bude happyend. Potom som začala čítať s dobrým pocitom, že to skončí dobre.... A potom prásk! Ako si mi to mohla urobiť?! Chudacik Minhyun!! - Ja viem, som hrozný človek ak si všímam viac postranny pairing -
Budem plakať! Máš ma na sved omí!

8 arisa arisa | 22. dubna 2014 v 18:00 | Reagovat

Ne, ne, ne! Ne! A ještě jednou ne -_-" Celou dobu jsem tiše doufala, že v posledním díle dojde na nějaký úžasný, dokonalý, krásný, přeslazený happyend mezi Minhyunem a Aronem... to nemůže přece skončit takhle! -_- (Ano, jdu se vybrečet do kouta a deprimovaně si zahrát na Tamakiho.) Anebo si jdu ten přeslazenej happyend vymyslet sama... ne že by to moc pomohlo -_-
Jo, taky si většinou začnu všímat vedlejšího páru o dost víc než hlavního. Ale jako ten je dobrej! Dost dobrej. A dobře napsanej:) (Ale stejně... *fňuk* *fňuk*)

9 Kim Lula Kim Lula | Web | 25. dubna 2014 v 12:28 | Reagovat

...já to zapomněla okomentovat. Zastřel mě. Utop mě. Jo, utop mě...

Pardon, moje. To víš, skleroza... uh. No nic. Ke kapitole - áasdfghjklkjhgfdsdfghjkl. Bůh žehnej happyendy...! (A žehnej mému bytu za badendy...) (prosím) (ahahaha)

Ale co můj malý Baekhooooo!!! A proč je z něj vždycky ta nejmegavětší svině... Však on je tak sladký a aňu a ásjdafbsdbsdbfh!!! A ty jeho svalnaté paže, ach...! *olizuje jeho fotku*

Zajímalo by mě, proč mi z něj tak hrabe, když "bias" je Aron...

Asi budu plakat, že už je konec. A pošli mi Baekha domů ať není sám, já mu dohodím nějaké z mojich dětí...

Anebo radši ne...

10 Karin Karin | 4. května 2014 v 21:56 | Reagovat

Krásně to skončilo moc hezký píšeš. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013