Cold blooded - 7. kapitola

26. června 2014 v 0:32 | Hotaru |  Cold blooded
S další kapitolou Cold blooded jsem se snažila přijít dřív, než po měsíci - nebo jak dlouho to bylo - jako u té předešlé. Taky jsem se snažila trochu polepšit u té délky kapitoly, ale znáte to... mohlo by to být ještě dělší, ale nakonec jsem si řekla, že to sem hodím takhle. Doufám, že se vám bude kapitola líbit :)




Yongguk za sebou prudce zabouchnul dveře a několika dlouhými kroky přešel k posteli, na kterou se ztěžka svalil. Zabořil obličej do měkkých přikrývek. Snažil se potlačit výčitky svědomí, které na něj postupně víc a víc dorážely, čímž mu naprosto kazily ten skvělý pocit, se kterým přišel.

Znovu a znovu se mu v hlavě objevoval ten bolestí zkřivený, uslzený obličejík a nutil ho litovat, že sem chlapce vůbec přivedl. Byl ještě dítě... tak nevinný do doby, než se dostal Yonggukovi do rukou. Pořád v hlavě slyšel ten skřehotavý ubrečený hlas, jak ho prosí, aby odešel a nechal ho být. Prosil... ale Yongguk ho neposlouchal. Nedbal na jeho potřeby a pocity... a teď mu to přišlo líto. Možná se k Zelovi neměl chovat tak, jak se choval. Možná neměl dávat přednost svým zvířecím pudům a dát taky pro jednou trochu prostup svojí lidskosti.

Zavrčel a přetočil se na bok. Slepě šmátral po telefonu na svém nočním stolku. Stálo ho to několik minut, shozenu knihu a taky ovladač na televizi, ale i tak neměl sílu se otočit, aby viděl na noční stolek. Popadl telefon a zmáčkl jedničku. Líně si přiložil sluchátko k uchu, stále ve stejné pozici.

Hlas na druhé straně odpověděl do dvou zazvonění.

"Youngjae..." oslovil ho Yongguk hlasem stoletého starce, "můžeš se zajít podívat na Zela a donést mu něco k jídlu?"

"Stalo se něco?" ozvalo se z druhého konce okamžitě. Yongguk si skoro uměl představit, jak Youngjae starostlivě krčí obočí.

"Ne... prostě to udělej, ano?" řekl potom prostě a už se to chystal položit, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a ještě dodal: "A ať je to něco vydatného a teplého... třeba i něco sladkého."

Doufal, že si jeho svědomí uleví, když se ujistí, aby o Zela bylo dobře postaráno... neulevilo. Bylo to ještě horší. Nechápal, proč si vůbec nalhával, že by to pomohlo. Věděl, že to, co dělal, je špatné. Věděl to a ničilo ho to... ale nedokázal přestat. Byl tak moc podobný Himchanovi. Bylo to, jako kdyby se mu jeho Chan, se kterým se už dávno v duchu rozloučil, najednou vrátil. Zaskočilo ho to nepřipraveného a on nevěděl, jak se chovat. Nedokázal ovládat svou touhu...

Bude muset. Takhle to dál nejde. Nemůže ho týrat a děsit... nemá ho tu k tomu, aby si na něm vybíjel svůj vztek. Musí být milejší... sám sobě dal slib, že bude. Trochu se bál toho, že až Zela zase uvidí, tak se všechny sliby zbortí jako domeček z karet. Teď ho ale čerstvé vzpomínky na slzy na chlapcových tvářích a zoufalé, prázdné a vyděšené oči volající po pomoci vyléčily z touhy mu jakkoli fyzicky nebo psychicky ubližovat. Sám sobě opakoval své vlastní zásady - neubližuje, nikdy. Lidé nejsou zvířata ani věci a to, že jsou zboží, na tom faktu nic nemění. Nebere k sobě mladé chlapce proto, aby je mohl týrat. Bere je k sobě proto, aby jim mohl dát všechno to, co si zaslouží. Ano, vždycky si za to něco bral... ale nikdy ne tolik, co u Zela. Ten maličký za svůj vzhled platil až příliš velkou cenu.

Zaposlouchal se do ticha pokoje. Ještě pořád mohl slyšet ty srdcervoucí vzlyky z vedlejšího pokoje. Každičký jeden se mu zarýval hluboko do hrudi. Připomínal mu, jaká je vlastně zrůda.

Nevydržel to. Rychle se přetočil na bok a popadl ovladač ze země. Zapnul televizi a dal jí na nejvyšší možnou hlasitost. Byl si jistý, že televize vzlyky přehlušila... přesto je ale slyšel ve své hlavě. Byl si skoro jistý, že je slyší. Šílel. Mačkal tlačítko pro zvýšení hlasitosti stále dokola a naprosto přitom ignoroval fakt, že už to hlasitěji nejde. Vztekle odhodil ovladač. Slyšel, jak brečí. Za víčky zavřených očí viděl jeho slzy. Znovu se svalil na postel a na hlavu si hodil polštář ve snaze ten zvuk utlumit. Snažil se, ale nešlo to. Byl jenom v jeho hlavě. Jeho vlastní mysl na něj útočila a snažila se ho zničit. Pořád ho slyšel, přidal peřinu.

Dusil se v pokrývkách, ale nemohl se odkrýt. Příliš se bál, že by Zela zase slyšel plakat. Nechtěl, aby byl něčím důvodem k slzám. Nikdy to nechtěl. A taky nikdy nechtěl být vrah...

Celá situace mu přišla líto. Najednou neviděl jenom plačícího Zela. Na víčkách mu tančil obraz Himchana. Tak bledého s čelem provrtaným kulkou. Sunul se k zemi. Chladný, ztuhlý... mrtvý. Tyhle obrazy Yongguka pronásledovaly měsíce. Šílel z nich. A teď se kvůli Zelovi vrátily.

Ani nevěděl, kdy se to stalo, ale najednou se zakousával do polštáře, aby nekřičel. Měl chuť řvát. Vyřvat do světa všechny svou bolest a ublíženost. Nechtěl být zrůda. Nikdy nechtěl... chtěl, aby mu Zelo odpustil. Aby mu odpustil všechny ty příšernosti... křičel dál, i když všechen zvuk zůstal udušený v přikrývkách. Až bolestně si totiž uvědomoval, že to není Zelo, po jehož odpuštění touží. Byl to Himchan, ten Himchan, který už mu nikdy nemohl odpustit.


×××


Yongguk ani nevěděl jak, ale podařilo se mu propadnout se do říše neklidných snů plných krve, vyhublých paží natahujících se k němu skrz mříže a prázdných očí. Proto pro něj bylo vysvobozením, když ho probudilo mlácení na dveře. Yongguk se prudce posadil a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech a bušící srdce. Uvědomil si, jak moc se za tu chvíli spánku stačil zpotit.

"Yongguku? Jsi v pořádku?" slyšel zpoza dveří Daehyunův starostlivý hlas. Na okamžik uvažoval, že by ho prostě vyhodil pryč... ale touha po něčí společnosti ho přemohla, a tak si roztřeseně utřel z obličeje pot a tiše kolegu vyzval, aby vstoupil.

Daehyun vstoupil s jeho charakteristickým starostlivým výrazem.

"Neodpovídal jsi na telefonáty. Bál jsem se, jestli jsi v pořádku..." pronesl tiše, jak chtěl ospravedlnit svou návštěvu.

"Usnul jsem," zastavil Yongguk kolegovo povídání. Daehyun jenom přikývl a nastalo trapné ticho, jak ani jeden nevěděl, co by tomu druhému měl říct, ačkoli se zdálo, že oba mají něco na srdci.

Nakonec Yongguk pronesl: "Myslíš si, že jsem zrůda?"

"Chci se normálně stýkat s Youngjaem," řekl pevně Daehyun ve stejný okamžik.

Oba dva se zarazili, jak je vykolejila věta toho druhého. Daehyun se ale vzpamatoval první a začal divoce vrtět hlavou.

"Nejsi zrůda," vypadlo z něj automaticky, aniž by se nad tím nějak hlouběji zamýšlel. Věděl totiž, že si nemůže dovolit zamyslet se. Pravda by se totiž Yonggukovi nejspíš moc nelíbila.

"Umím jenom ubližovat..." zašeptal Yongguk tak tiše, až si Daehyun nebyl jistý, jestli ta slova opravdu slyšel dobře. Něco v Gukově svěšených ramenech a skloněné tváři mu ale říkalo, že slyšel. Povzdechl si - na tenhle rozhovor asi nebyl připravený. Přesto ale přešel přes pokoj a opatrně klesl na kraj postele vedle Yongguka.

"To není pravda..." vyvrátil mu to. A ve své podstatě ani nelhal. Yongguk sice bral lidem svobodu a prodával je, ale byl jedním z těch obchodníků, co se o své lidi dobře starali a ještě si pokaždé pohlídali, aby se zboží dostalo do správných rukou a bylo s ním dobře zacházeno. To nedělal každý, vlastně spíš skoro nikdo.

"Zabil jsem ho..." proklouzlo Yonggukovými rty dřív, než to dokázal zastavit. Nechtěl to říct, ale přesto věděl, že to je věc, která ho ze všech těch zlých činů, co spáchal, tíží nejvíc.

"Byla to nehoda," zamumlal Daehyun. Do jisté míry to i byla pravda - Yongguk nechtěl vystřelit, byl to zkrat. Daehyun tiše sledoval, jak se Yonggukovo tělo třese. Opatrně natáhl ruku a konečky prstů se dotkl Yonggukovi paže v povzbudivém gestu. "Jsi jeden z nejlepších a nejmírnějších překupníků, co znám. Netrap se..."

Yongguk nepřítomně přikývl, očividně byl ztracený hluboko v myšlenkách. Dlouho oba jen tiše seděli, aniž by se pohnuli. Oba dva přemýšleli nad svými věcmi. Ticho potom přerušilo až vibrování Daehyunova telefonu. Když se potom podíval na displej, tak uviděl příchozí zprávu ohledně schůzky, která se měla co nevidět konat. Rychle se Yonggukovi omluvil a vyskočil z postele - potřeboval si rychle zavolat na pár čísel.

Už skoro mizel ve dveřích, zatímco už mačkal číslo do telefonu, když za ním Yongguk chladně promluvil: "A co se tvojí poznámky týká... Youngjae je můj majetek. Všechno to zůstane přesně tak, jak to je."
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 26. června 2014 v 17:33 | Reagovat

Nevim, ale myslim si, že Guk je zrůda. Vždyť nedělá nic jiného, než jen ubližuje ostatním.
I když třeba smrt Himchana byla nehoda, tak to byl on, kdo zmačkl spoušť. Nebo Zelo...i když je třeba jen vzdáleně podobný Himchanovi, tak mu Guk stále jen ubližuje. A to prohlašuje, jak Himchana miloval a stále miluje. Nebo DaeJae...tady ubližuje hned oběma najednou. To by ho to tak moc zabilo, kdyby ukázal svou laskavější tvář a dovolil jim být oficiálně spolu?
I k Zelovi by se měl začít chovat lépe, nebo to trápení Zelo dlouho neunese...
Těšim se na další díl :-)

2 Karin Karin | 26. června 2014 v 19:41 | Reagovat

Gug není normální tak ubližovat Zelovi. :-)

3 KatRi KatRi | Web | 26. června 2014 v 21:28 | Reagovat

Asi Guka praštit paličkou po hlavě nepomůže, že?.. Achjo ... :C
Těším se na pokračování! :3

4 Hotaru Hotaru | Web | 26. června 2014 v 21:50 | Reagovat

[3]: Bojím se, že asi pomůže když praštíš mě... ale to nedělej :D

5 Yuki Yuki | Web | 27. června 2014 v 13:08 | Reagovat

Výčitky svědomí? Páni! Jo, čekala jsem to, čekala jsem to už hodně dlouho, ale stejně mě to překvapilo. Je jasné, že Yongguk se chová tak, jak se chová... Má k tomu jisté důvody jako třeba to, že všemu tomu šéfuje, ale stejně v něm vidím toho mírumilovného unicefáka, kterým ve skutečnosti je. Jsem zvědavá, jestli ho Zelo nějak změní, když už to dokázal Him. A taky stále čekám jeden okamžik, co myslím přijde někdy brzo, jelikož to jistě hodláš zamotat. Kdy dojde na scénu Jongup?

A něco ti povím... Tady mě Yongguk teda naštval (nebo si to byla ty? hehe) Na jednu stranu má výčitky svědomí a cítí se jako zrůda, ale na druhou tou zrůdou je, jelikož bránit v něčí lásce? Krucinál chudáci DaeJae!! Mám takové obavy, že se Bang zachová sobecky a bude nepřístupný a neoblomný vůči těm dvěma a něco jim provede. Opovaž se! To nesmíš! Já vím, každý někdy něco závidí a v případě Guka to chápu vůči Himovi, ale stejně... NESMÍŠ! Jestli se něco těm dvěma stane, tak si mě nepřej, jelikož už tady chystám pod stolem motorovou pilu, kterou bych ti narvala do pozadí.

A víš co ještě? Tenhle díl se mi moc líbil, jelikož (víš jak to se mnou je) mám hrozně ráda detailní popisování pocitů a myšlenkových pochodů. A taky se mi líbí, že o tom, co Bangie dělá, začal trochu přemýšlet. Snad se mu rozsvítí a snad tu bude další díl brzy. Moc se těším! ^^

6 M!sha M!sha | 28. června 2014 v 1:03 | Reagovat

Páni, čte se to dobře!
jen bych se chtěla zeptat: Bude pokračovat povídka Broken butterfly? :c

7 Lil Lil | 29. června 2014 v 23:47 | Reagovat

Páni, začíná to být opravdu zajímavé. :) Těším se na pokračování!!

8 bubu bubu | 18. července 2014 v 13:33 | Reagovat

Kdy bude pokračování?!! :)
Tahle povídka je super!!

9 lulu lulu | 19. srpna 2014 v 18:21 | Reagovat

https://www.mymusictaste.com/m/artist/168366/promotions

Ahoj holky, hlasujme pro to, aby B.A.P vystupovali v Praze!!

Jinak, krasna povidka, doufam, ze brzy bude pokracovani. :)

10 Miyoko Miyoko | 5. října 2014 v 20:02 | Reagovat

Hele nutně potřebuji další díl XDD ... tohle je uplně úžasná povídka x3 ...

11 denný denný | 29. října 2014 v 13:33 | Reagovat

Nutně pokračování!!

12 lind lind | 13. prosince 2014 v 3:29 | Reagovat

Pokračování prosím!!!!

13 hana-chann hana-chann | 24. února 2015 v 19:03 | Reagovat

Dobrý kdy bude asi další tyden ,protože já jsem si cold blooded úplné zamilovala tak prosím další k kapitolu ;-)

14 Sairen Sairen | E-mail | Web | 20. května 2015 v 0:23 | Reagovat

Já chci pokračování!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013