Svetr || SeungJoon

11. června 2014 v 12:44 | Hotaru |  MBLAQ oneshots
Takhle povídka je... taková všelijaká. Nějak se prostě pořád nemůžu dostat do té skupiny a ačkoli to je už několikátý pokus na ně něco napsat, tak mi to pořád přijde dost nevypilované. Přesto to sem ale dávám... byl to sice jenom náhlý nápad, který přišel díky určitým Joonovým pohybům (viz. zde), a možná by to mohlo být delší a bohatější o jisté scény, ale na to se s nimi prostě teď necítím. Možná někdy později napíšu pokračování, co já vím. DOufám, že se vám povídka bude líbit i přesto, že je na celkem neznámou skupinu. Nebo... aspoň já na ně četla jenom jednu dobrou fanfikci v češtině.

|| Svetr | MBLAQ | SeungJoon (Seungho/ Joon) | 1180 ||



Rameno... bledá kůže ostře kontrastující s krvavě rudým svetrem. Dokonalá hra svalů, šlach a kostí, která se rozehrála pod Joonovou kůží s každým dalším pohybem. Tmavé vlasy, které se mu nezbedně pohybovaly po krku. Naprosto soustředěný výraz s tou roztomilou vráskou mezi obočím a pevně semknutými, plnými rty.

Kombinací toho všeho z obyčejného pobíhání po kuchyni a snaze o stvoření poživatelné večeře udělal Joon pro Seungha naprosto smyslný, nezapomenutelný zážitek. Zhypnotizovaně sledoval rudou látku, která s každým dalším pohybem sklouzávala níž a níž a odhalovala stále víc té dokonalé pokožky. Jak moc chtěl Seungho přijít blíž a zkusit, jestli je ta nádherná bledost na dotek tak jemná, jak vypadala.

Seungho začínal mít pocit, že dostává tik do oka. Jak nízko až může ten svetr spadnout? Kolik těla ještě může odhalit, než se zastaví? Omámeně Joona pozoroval a drtil u toho hrneček s kávou v ruce. Možná doufal, že ho ten kousek porcelánu udrží na místě a zabrání mu přeskočit stůl a vrhnout se rovnou po Joonovi? Asi ano.

Nejhorší na tom bylo, že Joon si očividně byl vědom toho, jak na něj Seungho hladově kouká. Věděl, jak moc na staršího jeho pouhá přítomnost působí. Zdálo se, že ho schválně ještě víc dráždí. Tak jako posledních pár týdnů. Byly to maličkosti, ale dohromady skládaly obraz. Obraz, který Seungha pomalu přiváděl k šílenství. Vzdáleně nevinné olíznutí rtů, pružné pohyby, za jejichž ladnost by se nemusela stydět ani kočka. Svůdné pohupování v bocích... Seungho nedokázal zůstat chladný. Neustále se v duchu sám sebe ptal, jestli si to Joon uvědomuje - jestli ví, co Seunghovi dělá. Probíral si veškeré detaily, veškeré nepatrné pohyby a kradmé pohledy zpod sklopených řas... pokaždé došel ke stejnému závěru - není možné, že by to Joon dělal neúmyslně. Na to ho Seungho znal až příliš dlouho, až příliš dobře. Přesto ale Seungho nastalou situaci tak úplně nechápal. Čeho chce dosáhnout?

Další prohnutí v zádech a nepatrné, přesto však naprosto dokonalé, zhoupnutí boků. Seungho vždycky věděl, že Joon umí být sexy... ale ještě nikdy na něj nebyla použitá veškerá smyslnost, kterou jeho mladší kolega oplýval. Snažil se sám sebe přemluvit, že se ho nechce dotknout. Že ho neláká kůže na odhaleném rameni ani mírně pootevřené rty. Jeho prsty sevřely hrneček ještě pevněji a on se na okamžik bál, aby ho nerozbil. Byl si jistý, že by se s tou hodinou, kterou Joonovi zabrala příprava jídla, vypořádal lépe... kdyby ovšem nebyl soustavně drážděný už dlouhé týdny. Už dlouhé týdny se kolem něj Joon motal se svůdností sobě vlastní... a Seungho už přestával být příčetný. Začal nenávidět veškeré Joonovi příliš velké svetry a příliš upnuté kalhoty. Veškeré ty přes míru sexy pohyby... nechápal, co se změnilo - je možné, že začal Joona vnímat jinak? Nebo snad Joon začal vnímat jinak jeho? Nechápal, jak je možné, že si toho všeho, co měl přímo před sebou celé roky, nikdy předtím nevšiml.

Frustrace. Tak by se dal nazvat jeho současný stav. Byl tak hrozně moc frustrovaný. Joon byl tak blízko a přitom tak daleko. Stačilo by natáhnout ruku a mohl by si sám vyzkoušet, jestli je jeho kůže opravdu tak jemná a hladká... mohl by prsty zajet do té havraní změti vlasů a přitáhnout si Joona blíž. Bylo to všechno, po čem toužil a zároveň všechno, o čem věděl, že by mít neměl. Není to správné. Věděl, že to je špatné a mohlo by to ohrozit jeho přátelství s kolegou i celou skupinu, ale přesto si byl jistý, že by to byla nejopojnější věc v jeho životě.

Dál pohledem sledoval mladíka běhajícího všude kolem něj po kuchyni. Cítil, jak touha v jeho nitru roste a bylo mu jasné, že za chvíli už ji neovládne. Začínala mu přerůstat přes hlavu a on nebyl schopný ten proces zastavit. Věděl, že je moc slabý... podlehne. Nikdy neměl moc silnou vůli a nyní se dostával do bodu, kdy věděl, že už je u úplně hranice. Balancoval na hraně a každou chvílí už už padal přes okraj.

A potom se Joon nepatrně otřel o Seunghův bok, když kolem něj procházel... a jenom to stačilo k tomu, aby to Seungha shodilo přes ten pomyslný okraj. Seunghovy vnitřní zábrany se změnily v prach a on popadl Joona za rukáv a dřív, než s tím mladší stihl cokoli udělat, ho strhl na sebe. Nevěděl, co a proč dělá, ale věděl, že už to dál nedokáže nedělat.

Chvíli se upřeně díval do Joonových vyplašených, šokovaných, velikých očí, ale potom jeho pohled sklouzl k jeho rtům. Plným, krásným, stále pootevřeným. Byla to pozvánka? Seungho netušil, ale i tak se rozhodl vstoupit. Nečekal na Joonovu reakci a nedával mu šanci odtáhnout se. Hodil všechno za hlavu a předklonil se, aby mohl konečně spojit jejich rty. Seungho chtěl být jemný, ale chtěl Joona moc dlouho... plenil jeho ústa, potřeboval si je přivlastnit. Nedbal na názor mladšího. O to víc ho překvapilo, když mu Joon na jeho polibky začal odpovídat, ne-li bojovat o nadvládu. Seungho rozhodně nepočítal s tím, že mu Joon zatlačí do hrudi a donutí ho se opřít o židli, přičemž se k němu natiskne tak blízko...

Jedna Joonova ruka si našla cestu do vlasů staršího kolegy, přičemž si ho přitáhla ještě hlouběji do polibku, zatímco ta druhá cestovala po jeho hrudi. Joonovy prsty se trošku třásly, když mapovaly hrudník. Cítil každý Seunghův trhaný nádech, každičký tlukot srdce.

Chvíli to trvalo, než se leader probral z počátečního šoku, který mu Joon svým přístupem podobným útoku přivodil. Brzy už ale jeho dlaně mizely pod tím dráždivým, rudým kusem oblečení. Seungho si omámeně pomyslel, že je Joonova pokožka ještě jemnější, než si představoval.

Mladší se na Seunghovi odvážně uvelebil, stále okupujíc jeho ústa. Polibek se stával stále vášnivějším a Joon už jen stěží popadal dech. Proto se na okamžik odtáhl, aby se nadechl, přičemž zadýchaně zašeptal: "Už jsem myslel, že to neuděláš."

"Co neudělám?" zeptal se Seungho stejně zadýchaně. Jeho ruce stále putovaly pod rudým svetrem po Joonově těle. Cítil, jak se za jeho prsty tvoří cestička z husí kůže.

Joon se předklonil a spěšně si ukradl několik dalších rychlých polibků, než odpověděl.

"Nepolíbíš mě."

Seungho na Joona chvíli zaraženě koukal, než odpověděl: "Jak jsi věděl, že -"

Zarazil se, když slyšel na chodbě šouravé kroky. Joon je zřejmě uslyšel taky, protože se okamžitě vymanil ze Seunghova sevření a vyskočil z jeho klína. Když do kuchyně vešel Mir, tak už stál zase zpátky na svém místě u kuchyňské linky, zatímco Seungho se snažil něco nezaujatě ťukat do mobilu a doufal, že si horkost vlastních tváří jenom představuje. Odmítal se teď červenat.


Stačil mu ale jediný nepatrný pohled Joonovým směrem a věděl, že to začíná na novo - rudá látka odhalující bledou pokožku, svůdně sklopené řasy a všeříkající pohled. Jen silou vůle se donutil sklopit pohled k telefonu a čekal, až Mir odejde. Každý další centimetr odhalené kůže ho nutil nenávidět Joonův oblíbený svetr o něco víc... a on se už nemohl dočkat chvíle, kdy ho z něj konečně sundá úplně, aby se pomstil za to, co mu Joon celé ty týdny dělal. Teď už věděl, že se nemusí držet zpátky. A taky se zpátky držet nehodlal.
 


Komentáře

1 Karin Karin | 11. června 2014 v 20:14 | Reagovat

To bylo krásné a sladké. :-D

2 Hatachi Hatachi | 11. června 2014 v 20:38 | Reagovat

To bylo úžasné. Moc se mi to líbilo v takovéhle podobě. A nejsem proti malému pokračování.
Jsem zvědavá na Seunghovu pomstu...
Těšim se...

3 arisa arisa | 12. června 2014 v 16:21 | Reagovat

ok, nejlíp to vystihlo, když jsem se podívala na joona a přesně v tu chvíli mi hrálo "I don't know, I don't
know, I don't know but I'm hot,
hot"...:D
A náhodou to byla super povídka:)

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 15. června 2014 v 12:56 | Reagovat

Už od středy komentuju tuhle povídku a ještě pořád jsme ji neokomentovala. Je tohle možné...? Pardon, omlouvám se, to je tím, jak pořád dělám milion věcí najednou.

Ale k povídce - ááááw! Byla skvělá, jako, fakt, já t přečetla na jeden hlt. A pak jsem zapomněla nechat komentář. A druhý den taky... é... víš, že jsem sklerotická a líná, že?! Háhá!

Hej no, Joon je chodící provokace, mě stačí, abych ho viděla a mám z něj záchvaty. To jak se hýbe i to, jak se dívá a všechno...! Dokonalý kluk toto. A... jo, když o tom teď říkáš, na MBLAQ je hodně málo povídek a docela málo lidí o nich nejspíš ví, hmm. Vlastně se o ně taky moc nezajímám, přestože (bůhví odkud) znám všechny členy, ačkoli jsem se je nikdy ani nepokoušela naučit... Divný...

Chmmm, ale nějaké to odvážnější pokračování by taky nebylo na škodu. Já bych jistě nepohrdla :D

5 luczaida luczaida | E-mail | Web | 3. července 2014 v 14:59 | Reagovat

Aww jsem ráda, že jsi taky napsala povídku na mblaq. Myslíš, že bys mi mohla hodit odkaz na tu dobrou ff, co jsi četla v češtině? Je jich fakt zatraceně málo :-D

6 Hotaru Hotaru | Web | 3. července 2014 v 15:04 | Reagovat

[5]: Hele... jako mohla, ale myslela jsem tvou povídku :D Takže to asi trochu nemá smysl. :D

7 luczaida luczaida | E-mail | Web | 3. července 2014 v 22:10 | Reagovat

:D :D Tak teď nevím, jestli mám bejt zklamaná, že si nic nepřečtu, nebo potěšená, že to je moje :D Tak děkuju pěkně, ale spíš bych se měla ze všeho nejvíc stydět za to, že jsem ji ještě pořád nedokončila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013