Bez dechu - 1. kapitola

13. července 2014 v 21:06 | Hotaru |  Bez dechu
No... nevím. Nějak z toho začátku nemám dobrý pocit. Tím chci říct, že se nemohu zbavit pocitu, že ten úvod povídku ukazuje v trochu jiném světle, než bych chtěla, aby byla ukázaná. Proč se veškeré moje hlavní postavy v prvních kapitolách jeví jako extrémní idioti? :D
Každopádně doufám, že vás povídka zaujme a že se vám bude líbit.




Hojně se napil z flašky a potom ji odložil. Alkohol ho pálil v hrdle a on ten pocit pouze vítal. Pohledem zkoumal prázdný a tmavý taneční sál plný zrcadel a nutil sám sebe k tomu, aby nehostinnost celé místnosti nepřirovnával ke své duši.

Prázdný a sám - tak nakonec zůstal. Chtěl mít všechno a zůstal sám. Potrestala ho karma za to, že je chtěl oba?

Opět přiložil hrdlo lahve k ústům a napil se příjemně pálící tekutiny. Líně uvažoval nad tím, kdy přesně začal padat, když teď skončil tady. Co přesně se pokazilo, aby dopadl takhle? Opuštěný, odkopnutý a sám?

V duchu měl odpověď. Věděl to, věděl to celou dobu. Jak to jenom mohl dopustit? Jak mohl dopustit, aby mu jeho život sebral ten idiot s příšernými neupravenými vlasy a všudypřítomnou iritující čepicí? Připadal si o tolik dospělejší, než v momentě, kdy ho potkal. Tolik se změnil...

Další lok, pohled upřený do svých vlastních očích v zrcadle, hledající odpovědi... ztratil kvůli němu všechno - svůj dokonalý život, ji... i sám sebe.


×××


To pondělí bylo stejné, jako každé jiné. S obtížemi vstal, oblékl se a jel do školy. Po cestě vyzvedl Hyori, svou přítelkyni. Vyměnili si jenom několik jednoduchých vět, oba příliš unavení, aby rozvíjeli nějakou složitější konverzaci. Hyukjae byl za to rád - měl rád ticho. Aspoň ticho s Hyori bylo pokaždé příjemné a svým způsobem sdílené.

Hyořina škola stála hned naproti té, kterou navštěvoval Hyukjae, takže jeli spolu až na místo. Hyukjae zaparkoval a oni oba začali neochotně vystupovat. Hyori automaticky přešla za Hyukjaem, aby mu popřála hezký den... a potom se to stalo. Jeho svět se poprvé otřásl v základech.

Hyukjae stál a usmíval se na Hyori. Dnes jí to moc slušelo. Měla volně rozpuštěné vlasy, které jí vlály ve větru kolem obličeje. Hyukjae už se nadechoval, aby jí složil kompliment, když do něj někdo vší silou narazil ramenem.

Hyukjae na takovou věc nebyl připravený - zdejší studenti se mu kvůli postavení jeho otce a spoustě peněz, kterou jeho rodina vlastnila, spíše vyhýbali. Ještě nikdy se mu nestalo, že by si někdo dovolil se na něj byť jenom špatně podívat. Zavrávoral a musel se chytit auta, aby se udržel na nohou.

"Hey!" vykřikl a jeho ruka automaticky chytila původce toho všeho za rukáv a otočila si ho k sobě čelem.

"Tohle nebylo zrovna slušný," vyčetl Hyukjae útočníkovi.

Hyukjae se neobtěžoval s tím, aby znal každého studenta na škole. Byl si ale jistý tím, že tohohle člověka vidí poprvé v životě. Vysoká, dobře osvalená postava s úzkým pasem, který vynikal ve školní uniformě. Jeho obličej s tou postavou vůbec nekorespondoval - byl příliš jemný, příliš roztomilý. Ten kluk měl na sobě příšernou čepici v ještě příšernějším odstínu modré a zpod ní vykovaly dlouhé vlasy. Hyukjae, jehož vlastní vlasy byly vždy dokonale upravené, ostříhané a přebarvené na pískovou barvu, shledal jeho neupravený a přerostlý účes za příšerný.

Dětsky roztomilý obličej najednou nečekaně zmužněl, jak se na něj druhý kluk zamračil.

"Naser si," řekl mu, pohledem přejel jeho auto, Hyori i samotného Hyukjaeho. Potom vytrhl svůj rukách z Hyukjaeho prstů a bez jediného dalšího slova se otočil a odešel. Hyukjae ho šokovaně sledoval až do doby, než zmizel v davu.

Nakonec to ale přešel bez nějakých zvláštních poznámek, rozloučil se s Hyori a slíbil jí, že se po škole ozve. Po cestě do třídy se zdržel u automatu na pití a byl si jistý, že do třídy přijde pozdě. A taky ano - šel pozdě, ale když dorazil do učebny, tak tam učitel ještě nebyl.

Usmál se vlastnímu štěstí, nechtěl by mít další přednášku od třídního o tom, jak by se měl správně chovat. Došel ke svému místu v předposlední lavici uprostřed a zjistil, že jeho spolusedící a taky dlouholetý kamarád, Lee Sungmin, spí rozvalený přes celý stůl a úspěšně mu tak blokuje možnost si sednout. Rychle ho probudil a odstrčil několika dobře mířenými šťouchnutími mezi žebra.

Sungmin se zrovna nadechoval, aby Hyukjaemu něco řekl, zřejmě ho pořádně seřval za to, že ho budí, když do třídy vešel učitel. Hyukjae zůstal zaraženě zírat, když v závěsu za ním šel i ten kluk s příšernými vlasy z parkoviště. Už na sobě neměl tu zvláštní čepici, ale nepochybně to byl on.

Učitel se na ně usmál a věnoval nově příchozímu jeden povzbudivý pohled, než začal: "Dobré ráno, omlouvám se za své zpoždění. Zároveň bych vám chtěl představit nového spolužáka. Řekneš nám o sobě něco?"

Celé Hyukjaeho nitro se pohnulo nevolí. Nechtěl, aby musel trávit povinně čas s tímhle typem člověka. Nechtěl být v přítomnosti někoho, kdo dělal, jako kdyby byl ničím. Nevyžadoval toho moc - jenom základní věci jako respekt osobního prostoru. A to tenhle neandrtálec hned ze začátku porušil. A navíc... byl jednoduše tak strašně nesympatický!

"Jmenuji se Lee Donghae a přistěhoval jsem se z Busanu. Doufám, že budeme dobře vycházet," pronesl rychle a pevně a potom se nepatrně uklonil.

Zdálo se, že veškerá děvčata ve třídě ho shledávají nádherným a roztomilým. Nebylo proto divem, že se všechna přihlásila, když se učitel zeptal, kdo se Donghaeho ujme a vysvětlí mu, jak to na škole chodí.

"Podívej," hihňal se Sungmin vedle něj, náhle dokonale vzhůru. Hyukjae sledoval jeho pohled až do první lavice k Ryeowookovi, místnímu premiantovi, který momentálně teď skoro poskakoval na židli, jak se divoce hlásil.

"Bože," vypadlo jenom z Hyukjaeho. Donghae se ještě jednou nepatrně uklonil a poděkoval za nabídnutou pomoc a potom - k Hyukjaeho velkému překvapení - přišel až k Ryeowookovi, usmál se na něj a přisedl si k němu na volné místo. Hyukjae už ráno věděl, že je ten kluk divnej, ale že by byl až tak divnej, že bez povšimnutí přejde kolem všech těch holek a raději se posadí k Wookovi...

Donghae tam ale vypadal dokonale spokojeně. Mile se na menšího chlapce usmíval a něco si s ním se zájmem povídal.

Hyukjaeho nějakým způsobem dopalovalo už jenom samotné bytí toho kluka. Šílel už jenom z toho, že s ním musí být v jedné místnosti. Jak mohl vůbec existovat někdo tak nesnesitelný? Když potom Ryeowook něco řekl a Donghae se široce usmál a stěží potlačoval smích, tak Hyukjae vypěnil a skrz pevně semknuté rty vypustil: "Sungmine, koukej na ně, na hrdličky, je mi z nich na blití."

Dal si záležet na tom, aby to bylo slyšet po celé třídě. Vysloužil si nepěkné pokárání od učitele, několik vyplašených pohledů od Ryeowooka a v neposlední řadě - upřený, nenávistný pohled od Donghaeho, který se od něj potom skoro celou hodinu neodvrátil.

Hyukjae čekal, že mu o přestávce něco řekne, že se s ním začne hádat. Vlastně v to i částečně doufal. Ale nestalo se tak. Donghae zůstával s Ryeowookem a tvářil se, jako kdyby byl Hyukjae jenom otravný hmyz. To ale Hyuka dopalovalo ještě víc - první ho vydráždí a potom ho bude ignorovat? Kdo si myslí, že je?

Donghae Hyukjaeho vydržel ignorovat až do oběda.

Hyukjae jako obvykle přišel do jídelny se Sungminem. A jako obvykle se s nějakou frontou vůbec neobtěžoval - šel rovnou před Ryeowooka a postavil se tam. Ten skrček si nikdy nestěžoval. Ale to tam ještě nebyl Donghae.

"Co to děláš? Běž na konec," ozval se za ním ten otravný hlas, který už Hyukjae začínal pomalu nenávidět. Otočil se za jeho majitelem.

"Nejdu, proč bych měl?" odpověděl stejným nepříjemným tónem.

"Předběhl jsi ho."

"Nevidím, že by si stěžoval. Že si nestěžuješ, Wooku?" stočil Hyuk svůj pohled na menšího chlapce, který okamžitě sklopil pohled.

"To je v pohodě, Hae... mně to nevadí," vypadlo z něj po chvíli tiše.

"Samozřejmě, že to není v pohodě," pověděl mu Donghae. Mluvil na něj o poznání mileji, než na Hyukjaeho. Ryeowook se v jeho přítomnosti také zdál jistější.

"Řekl, že mu to nevadí. Nebuď jak děcko," promluvil prostě Hyukjae, pokrčil rameny a otočil se dopředu.

Na jeho rameni přistála Donghaeho ruka. "Vypadni si stoupnout na ten konec."

Nezdálo se, že by tohle byla hádka o místo ve frontě. Ne, tohle bylo o vzájemných nesympatiích a potřebě obořit se na toho druhého. Vyhádat si tuhle hádku.

"Nikam nejdu. Řekl, že mu to nevadí," zopakoval Hyukjae pevně a zase se nevzrušeně otočil dopředu, rozhodnutý druhého ignorovat.

"To protože se tě bojí!" zvýšil Donghae hlas. "Znám takové, jako jsi ty. Máte drahá auta a bohaté rodiče, kteří za váš vyžehlí každý průšvih. Myslíte si, že můžete všechno, ale přitom jste vlastně zoufalí a mně je vás líto. Wookie, pojď... najíme se jinde."

A potom odešel. Odešel a nechal tam vytočeného a zmateného Hyukjaeho, který se naprosto ztratil sám v sobě. Říkal si, že mu je jedno, co ten idiot říká. Nezná ho. Je mu to jedno... ale přesto cítil zvláštní tlak v hrudi. Když ho nezná, tak proč tak přesně věděl, jak zasáhnout to správné místo, aby ublížil?


×××


Hyukjae nejedl. Jen naštvaně seděl u stolu a čekal, až se nají Sungmin. Nezapomněl přitom z úst vypouštět jednu urážku za druhou a rozčilovat se nad drzostí toho nového žáka. Nikdo u stolu však jeho nenávist k novému nesdílel a Jessice údajně přišel roztomilý. Už od začátku věděl, že ta holka nemá absolutně žádný vkus.

Na odpolední hodinu - tanec - šel proto vytočený a ještě hladový. Když dorazil do šatny, tak jen stěží potlačil zasténání při pohledu na převlékajícího se Donghaeho. To musí ze všech těch možných zaměření mít vybraný zrovna tanec?

Přenesl se přes počáteční šok rychle a přešel k lavičce, aby se mohl začít převlékat. Byl pevně rozhodnutý, že bude Donghaeho ignorovat - tanec bral naprosto vážně a nehodlal se ohrožovat tak přízemními věcmi, jako byl tenhle idiot.

Stačilo jenom deset minut od začátku hodiny, aby zjistil, jak moc naivní ve své představě klidné taneční hodiny byl.

"Sakra, musíš se mi pořád plést pod nohy? Tohle je moje místo," obořil se na Donghaeho, když mu už po šesté přišel do cesty při snaze se aspoň trochu chytit choreografie. Učitel mu říkal, že se má posadit a pro dnešek se jenom koukat, ale mladý pán si to musel vyzkoušet... čímž hrozně znepříjemňoval Hyukjaemu život.

"Nepletu se ti pod nohy - máš místa dost," odpověděl mu Hae s ledovým klidem.

Hyukjae to raději nekomentoval, poněvadž zachytil učitelův výstražný pohled, a začal se zase soustředit na tanec. Jeho trpělivost byla pro ten den opravdu velká. Byl schopný vydržet ještě šest takových nepříjemných zasažení do svého osobního prostoru. Potom už to prostě přeteklo.

Neuvažoval nad následky, vlastně neuvažoval vůbec. Vlastně byl tak vzteklý, když mu Donghae narušil taneční prostor po sedmé, že ho ani nenapadlo, jak špatnou věc dělá. Prostě se nad tím vůbec nepozastavil a nastavil tančícímu spolužákovi nohu. Ten to ani v nejmenším nečekal a dost ošklivě se zřítil k zemi. Přitom se praštil hlavou o zrcadlo, až to zadunělo.

Hyukjae chvíli omámeně sledoval, jak tam Donghae leží napasovaný v rohu a učitele, který k němu běžel a ptal se ho, jestli je v pořádku. Někde mezi zjišťováním, jestli má Donghae něco zlomeného a tím, jestli náhodou nemá otřes mozku, věnoval učitel Hyukjaemu pohled skrz zrcadlo. Až v ten moment si blonďák uvědomil, že udělal něco, co neměl.

"Hyukjae? Co to mělo znamenat?" zeptal se ho učitel příkrým tónem.

"Já nevím, pane," odpověděl Hyukjae upřímně. Byl příliš zaskočený tím, že je na něj jeho učitel přísný. Vždycky jeho přestupky ignoroval a nebo se jim smál. A najednou byl na straně toho nováčka proti Hyukjaemu. Všechno se spiklo.

"Tak to bys o tom měl přemýšlet za dveřmi. Tenhle týden tě na hodinách nechci ani vidět," pronesl učitel chladně.

Hyukjae na něj upřel vyděšený pohled: "Ale pane, v sobotu je ta soutěž a já -"

"Já vím. Nebudeš se jí zúčastnit. Zvládneme to dost dobře i bez tebe."

Ta slova dost bolela. Bolela tím způsobem, až měl Hyukjae chuť jít a ještě si do Donghaeho kopnout. Byl si ale jistý, že to už by se bez vyloučení neobešlo, a tak jenom sklopil hlavu a opustil místnost. Výbuchy vzteku si nechal až na potom. V šatně potom zběsile házel svými věcmi tak dlouho, až se školník přišel podívat, co se děje. Hyukjae se omluvil a potom s nimi prostě házel dál.


×××


Hyukjae byl domluvený, že po vyučování zavolá Hyori a něco spolu podniknou. I navzdory tomu ale při opouštění školní budovy vytáčel Sungminovo číslo a domlouval si s ním plány na večer. Zdálo se, že Sungmin chce jít večer do baru s Kyuhyunem a jeho partou. Hyukjae se zeptal, jestli se může přidat.

O deset minut později odjížděl ze školního parkoviště se Sungminem v autě a zběsile pomlouval Donghaeho a stěžoval si na průběh dnešní hodiny tance. Na to, že Hyori se nebude mít jak dostat domů, ani jen trochu nepomyslel.
 


Komentáře

1 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 13. července 2014 v 21:21 | Reagovat

WOW...naprosto dokonalá první kapitolka! Sice jsem to takové nečekala, ale je to dokonalé! Moc se ti to povedlo!

2 arisa arisa | 13. července 2014 v 22:28 | Reagovat

Jop, tohle je dobrej začátek. Přesně takovej, že člověk má chuť jít kopat do věcí a nepřestat, dokud nepřijde další kapitola...:)

3 Týna Týna | Web | 14. července 2014 v 11:18 | Reagovat

Moc se mi to líbí a šup honem dál :-)

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 14. července 2014 v 14:29 | Reagovat

Miluju tě. Fakt tě miluju! Jsem nadšená, abys věděla. Strašně moc se mi to líbí. A vůbec se Hyukovi nesměju. Ani malinko ne. Vážně ani trošičku, abys věděla. Háháháhá. Prosím, prosím, nenech mě (nás) dlouho čekat, potřebuj(eme)u nutně číst něco zajímavého a skvělého a hlavně kvalitního a tohle splnilo všechny tři požadavky. A vážně tě miluju.

5 Yuki Yuki | Web | 14. července 2014 v 15:21 | Reagovat

Páni zlatí. To byl zatraceně dobrý díl. Nejsem si jistá, jestli mi je Hyuka líto, sama nesnáším změny, zvlášť, když to pak komplikuje a překopává celý ten systém, kterým žiješ, ale na druhou stranu, Hyuk je hovado. Pěkně mu spadl hřebínek. Těším se na další díl.

6 Hatachi Hatachi | 14. července 2014 v 18:45 | Reagovat

WOW...ten Hae si teda umí vybrat nástup...byl to excelentní nástup na scénu. Byl tam sotva první den a už dokázal naštvat Hyukieho a to řádně.
No...jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, protože co se škádlívá...rádo se mívá.
Těšim se na další díl...

7 Karin Karin | 14. července 2014 v 19:23 | Reagovat

Tak to je hustý. :-)

8 S c a r s S c a r s | Web | 16. července 2014 v 21:53 | Reagovat

Jestli ta první kapitola nesplnila tvoje očekávání, tak já za sebe můžu s naprostým klidem prohlásit, že to naopak bylo nad moje očekávání :D To, že píšeš dobře už vím delší dobu, ale i tak mě první kapitola dost nadchla! Ahh, jak já se těším na další vývoj! Tyhle love/hate vztahy jsou prostě zkrátka skvělá věc :D

9 Narbie Narbie | E-mail | Web | 13. září 2014 v 13:38 | Reagovat

Chci další díl! :3 Je to super! *3*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013