Zlomený || School 2013

18. července 2014 v 3:00 | Hotaru |  Dorama oneshots
Řeknu vám, že se mi už hrozně dlouho něco nepsalo tak dobře. Napsala jsem to všechno najednou a neskutečně mě to bavilo. Nejspíš na ně napíšu ještě něco, protože se na ně píše opravdu skvěle. Lidem, co tohle dorama ještě neviděli a vidět by chtěli, nejspíš doporučím, aby povídku přeskočili - obsahuje určité spoilery. Všem ostatním přeju příjemné čtení :)

||Zlomený | School 2013 | HeungSoon (Heungsoo/ Namsoon) | w: 3872 | 15+ ||



Heungsoo se sotva dovlekl do pokoje a už s úlevným vydechnutím klesal k zemi.

"Bože, bolí mě celé tělo," postěžoval si. Užíval si ten pocit, jak se mu pomalu rovnala celá páteř. Mohl doslova cítit, jak se mu uvolňuje napětí mezi obratli. Dneska si dal na fotbale obzvlášť do těla.

Do místnosti vešel Namsoon s jemným úsměvem na rtech. Chvíli Heungsooa sledoval pohledem, načež přešel až k němu a potom se posadil do tureckého sedu kousek od jeho hlavy.

Heungsoo sledoval, jak si ze zad sundal už od pohledu přeplněný batoh. Namsoonův úsměv se rozšířil, když rozepnul zip a začal z něj vyndavat jednu sladkost za druhou. Heungsoo si s píchnutím v hrudi uvědomil, že to všechno jsou jeho oblíbené pochoutky. Namsoon si jeho výrazu nevšiml a pokračoval ve vyprazdňování svého batohu. Vyndal několik úzkých svazků mang. Pomyslný kámen na Heungsoově hrudi byl najednou ještě těžší, když v knížkách poznal většinu svých oblíbených titulů.

"Myslel jsem, že by bylo hezký udělat si večer jako za starých časů," pokrčil Namsoon rameny a začal pytlíky se sladkostmi i knížky rovnat ke stěně pokoje. Nakažlivý, široký úsměv z jeho tváře nezmizel.

"Uhm," bylo jediné, na co se Heungsoo v ten moment zmohl. Ten bastard vždycky moc dobře věděl, jak mu sebrat vítr z plachet.

"Počkej tu, dojdu pro pití," vypadlo z Namsoona chvíli předtím, než se zvedl, přičemž si sundaval nepohodlné sako od školní uniformy, a opustil místnost.

Za normálních okolností by Heungsoo něco namítl. Nenáviděl Namsoonovi sklony je oba obsluhovat, když byl u Heungsooa doma na návštěvě. Vlastně toho kluka rád rozmazloval a dával mu všechno to, co mu doma nedávali. Rád ho zahrnoval pozorností a ukazoval mu, jaké to je, když se o něj někdo stará. Ne že by to někdy přiznal nahlas. To by raději umřel.

Dnes byl ale rád, že mu dal Namsoon chvíli na přemýšlení. Poskytl mu aspoň pár minut na to, aby překonal to jeho gesto a přemohl výčitky svědomí. Vší silou se snažil kontrolovat svůj výraz. Věděl, že by se měl pro Namsoona aspoň pokoušet tvářit nadšeně. A vlastně - pod všemi těmi starostmi byl vlastně nadšený a hrozně rád tím, co Namsoon udělal. Poslední dobou na něj neměl moc čas a byl neustále na hřišti. Věděl, že tím jejich přátelství hodně trpí a že Namsoon poslední dobou není ve své kůži. Zároveň se ale fotbalu nechtěl vzdát.

Ale sakra... proč bylo tak těžké toho bastarda opustit?!

Dveře se otevřely a vešel Namsoon s tácem, na kterém ležely dvě skleničky a džbán džusu. Pomeranč... Heungsooův oblíbený. Heungsoo rychle spolkl žluč a vymrštil se, aby za Namsoonem mohl zavřít dveře - nezdálo se, že by toho byl Soon schopný, aniž by něco vylil.

Namsoon mu věnoval další široký úsměv a rychle se i s tácem posadil na zem a nalil oběma džus. Podal Heungsoovi jeho skleničku a sám se ze své napil.

Heungsoo palčivě cítil trapnou atmosféru, kterou byl celý pokoj přesycený. Byl si jistý tím, že Namsoon to cítí také. Neustále po Heungsoovi házel jemné, rozpačité úsměvy a nic se nezdálo být tak, jako dřív. Heungsoo věděl, že je to z velké části i jeho chyba - výčitky ho tak svazovaly, až se nebyl vůbec schopný uvolnit a užívat si kamarádovi společnosti. Stáhlo se mu hrdlo, když si uvědomil, že je před ním poslední večer. Musí mu to dnes říct. Věděl, že to Namsoon pochopí... zároveň ale věděl, že s ním Namsoon nejspíš nebude mít tu trpělivost. Nebude mít tu trpělivost mít v životě dalšího člověka, který tu pro něj nemůže mít. A Heungsoo si pro něj přál někoho lepšího - někoho, kdo tam pro něj bude moct být pořád a ne jenom když se mu to hodí. Věděl, že to jejich přátelství nejspíš neustojí.

Namsoon se zdál být z trapného ticha natolik v rozpacích, až se rychle natáhl po prvním balíčku gumových bonbonů a rychle je začal jíst. Nejspíš potřeboval jenom zaměstnat ruce. Mít výmluvu pro to, že nikdo nemluví. Mezi nimi nikdy nebylo ticho. Aspoň ne to tíživé

Trvalo to polovinu pytlíčku bonbonů, než se Heungsoo vzpamatoval natolik, aby byl schopný začít zase normálně fungovat.

"Hele, všechno to sežereš," smál se Namsoonovi, který do sebe cpal jednoho gumového medvídka za druhým. Natáhl se a jedním rychlým pohybem mu vyškubl pytlík z prstů.

Namsoonovi chvíli trvalo, než mu došlo, že byl okraden. To už si ale Heungsoo vkládal do úst krvavě rudého medvídka. Dráždivě se přitom na Namsoona usmíval. Doslova ho vyzýval k tomu, aby o ten pitomý pytlík bojoval. Povytažené obočí, jeden koutek úst výš než druhý. A Namsoon nezklamal - rychle vyskočil a chňapnul po sáčku sladkostí, které mu vlastně ani nechutnaly. Heungsoo to čekal a rychle se přetočil k Namsoonovi bokem, přičemž si schoval pytlík pod sebe. Druhý mladík se mu natlačil k zádům a snažil se dosáhnout na sladkosti. Heungsoo s nimi ale pokaždé uhnul. Namsoon se smál a neustále se natahoval přes Heungsooa, aby mohl konečně už už získat sladkosti pro sebe.

Oba kluci se smáli, pošťuchovali se a rozdávali si přátelské rány. Všechno bylo najednou jako za starých časů. Bylo snadné zapomenout na fotbal, slíbený odchod do Soulu a všechny ty výčitky vůči nejlepšímu příteli...

Do okamžiku, kdy si Heungsoo uvědomil, že ta věc, co ho tlačí do boku, rozhodně není Namsoonův loket, jak si do té doby myslel. Šokovaně se zastavil, jak zapomněl na nějaké bonbony, a otočil se na kamaráda. Ten si svůj malý problém zřejmě vůbec neuvědomoval - pořád se smál a rukou šmátral po té Heungsoově, která mu do teď tak šikovně uhýbala.

"Hehe, mám to," šťouchl potom Heungsooa do boku. S požitkářsky přivřenýma očima si hodil do úst vybojovaného medvídka... Heungsoo nevěděl, jestli za to mohl Namsoonův rajcovní výraz, tak netypický pro jeho tvář, nebo erekce, která ho stále tlačila do boku, ale Namsoon nikdy nebyl krásnější. Začal si ještě bolestivěji uvědomovat, že ho tu nechá samotného.

Pocit zdrcující ztráty mu ale vydržel jenom pár vteřin - přesně tak dlouho, než se Namsoon rozhodl, že mu jeden gumový medvídek nestačí. Natáhl se přes Heungsooa zpátky k pytlíku... a ze rtů mu unikl tichý, překvapený výdech, když se přitom pohybu otřel svou erekcí o Heungsooův bok.

Na několik setin vteřiny byl Namsoonův rudnoucí obličej tak blízko. Byl tak roztomile překvapený, rudnul každou chvilkou víc. Heungsoo omámeně sledoval jeho roztomilý profil. Touha políbit ty plné, momentálně mírně pootevřené rty se objevila naprosto neplánovaně. Heungsoo sledoval ty dva polštářky, cítil horký dech, který ho šimral na tváři. Na malý okamžik byl opravdu odhodlaný svého nejlepšího kamaráda políbit. Už se zhypnotizovaně přibližoval...

A potom se Namsoon konečně probral ze šoku a bleskově od Heungsooa uskočil do bezpečné vzdálenosti. Ze rtů se mu linul proud nadávek tak dlouho, než svůj rudý obličej v rozpacích skryl za obě dlaně. Byl vyděšený, ponížený... a ke své velké nelibosti stále trapně tvrdý.

"Strašně se omlouvám!" vykřikl zpoza rukou a potom začal zase tlumeně nadávat.

Heungsoo se vytáhl do sedu. Nemohl se ubránit rozněžnělému úsměvu. Jemně chytil Namsoona za zápěstí a začal mu stahovat ruce z obličeje. Namsoon nebojoval, byl příliš ponížený na to, aby měl vůbec sílu se s Heungsooem o něco přetahovat. Pohled k němu však nezvedl. I nadále se tvářil, jako kdyby se zbořil svět, tváře sytě rudé. Heungsoo položil Namsoonovy dlaně do klína, ale nepustil je. Dál je jemně svíral, palci hladil vystouplé kosti na zápěstí.

"Je to v pořádku, nic se nestalo," utěšoval kamaráda podmanivým hlasem.

"Stalo," odporoval mu Namsoon o něco ráznějším tónem, než měl původně v plánu. Tak nesnášel, když se před Heungsooem dostal do trapné, bezvýchodné situace! A nyní ho zradilo jeho vlastní tělo. Nebyl zvyklý komukoli ukazovat své slabosti. Sakra, nejraději by se propadl.

"Nic to není. To se stává každému," namítl Heungsoo jemným tónem. Namsoon se třásl, dlouhé řasy se mu chvěly. Heungsoo pocítil tak silnou touhu Namsoona ochraňovat, jako se mu za ty dlouhé roky jejich přátelství ještě nikdy nestalo. Nestalo se mu to v momentě, kdy Namsoon utíkal před skupinou gangsterů. Nestalo se mu to ani v momentě, kdy ho našel zmláceného ležet na zemi. A teď najednou cítil, jak jím ta potřeba ve vlnách proplouvá.

Neodolal... Pustil jedno Namsoonovo zápěstí, aby mohl kamaráda pohladit po zarudlé tváři. Jemně přiložil dlaň k chlapcově tváři, užíval si ten pocit. Byl zvyklý se s Namsoonem v noci mazlit - konec konců byl Namsoon neustále sám, a tak mu prostě Heungsoo dával veškerou lásku, které byl schopný. Teď ale všechno bylo jiné. Lepší. Nebylo to v noci, kdy je nikdo nemohl vidět. Panovala mezi nimi nevyřčená dohoda o tom, že co se stane v noci po tmě, neexistuje. Teď ale bylo světlo. A všechno bylo lepší.

Konečky prstů Namsoona hladil od spánku až k bradě. Nedokázal zabránit jemnému úsměvu, když se Namsoonovi vyplašené oči schovaly za víčky, jak se Heungsoovi opřel do doteku. Tohle bylo dobré - tohle znal. Rychle se nechal ukolébat do pocitu bezpečí.

Heungsoo sledoval svého kamaráda. Lísal se k jeho dlani, rty stále lákavě pootevřené. Heungsoo neodolal. Nedokázal to v sobě zadržet. Slovo naposledy se nad ním vznášelo, pálilo mu vnitřnosti jako kyselina a jemně ho postrkovalo k tomu, aby udělal něco, na co by za normálních okolností nikdy nenašel odvahu.

Namsoon měl stále zavřené oči, takže Heungsooův úmysl neodhalil do okamžiku, než ucítil jeho rty na svých. Namsoon věděl, že Heungsoo umí být hodně tvrdý. Už kolikrát na vlastní kůži poznal, jak moc dokáže ublížit, když na vás vztáhne ruku. Ale tenhle Heungsoo byl jiný. Tak něžný, jemný. Svým způsobem nový a neznámý a přitom tu pro Namsoona byl celou tu dobu.

Heungsoo Namsoonovy rty jemně ochutnával, bál se, že ho kamarád odstrčí. Nechtěl zacházet daleko, ale přesto si chtěl vzít všechno, co mu byl Namsoon ochotný dát. Pomalu se pohyboval proti Namsoonovým rtům a stále napůl očekával, kdy ho kamarád odstrčí a vysměje se mu do obličeje. Pomalu zacházel dál a dál, před každým dalším krokem dával Namsoonovi šanci na odtažení se.

Nestalo se to. Namsoon do jeho rtů tiše vydechl a potom začal polibky váhavě oplácet. Volnou ruku zlehka položil na Heungsooův bok, jako by nevěděl, jestli smí a bál se, že bude setřesený.

Jejich polibek začal neohrabaně, vyděšeně. Oba se báli reakce druhého. Chtěli si polibek užít naplno a přitom se snažili nezajít dál, než je druhý pustí. Báli se, že poruší křehké kouzlo okamžiku. Časem si ale oba začali uvědomovat, že je ten druhý neodstrčí. Polibky se staly agresivnější, hlubší, vášnivější. Heungsoo bojoval o nadvládu a Namsoon se mu odmítal vzdát.

Heungsoo si ani neuvědomil, kdy pustil i druhou Namsoonovu ruku a chytil chlapce za ramena a bok, aby si ho mohl přitáhnout do těsného objetí. Namsoon měl ruce zapletené do vlasů druhého chlapce. Konečně se vzdal a nechal Heungsooa, aby převzal nad polibkem nadvládu.

Objetí se stávalo stále neuspokojivěji málo pevné. Heungsoo k sobě Namsoona tiskl vší silou, zatímco vášnivě okupoval jeho rty. Namsoon se k němu tulil, jak nejblíž mohl a pořád mu to bylo málo. Chtěl víc, chtěl Heungsooa cítit každou molekulou svého těla. Posunul se trochu do strany, aby mohl druhému chlapci obmotat nohu kolem pasu.

Heungsoovi přeběhl příjemný mrazík po zádech, když mu Namsoon tlumeně zasténal do rtů, jak se otřel rozkrokem o jeho stehno. Nejspíš se zbláznil, ale chtěl ten zvuk slyšet znova. Potřeboval ho slyšet znova.

Přerušil polibek, aby se mohl Namsoonovi podívat do tváře. Zatrnulo mu při pohledu na zarudlé, opuchlé rty. Zdálo se, že se Namsoon proti přerušení polibku chystá protestovat. Heungsoo mu ale nedal příležitost, protože na nic nečekal, pustil chlapcova ramena a bez nějakého hlubšího přemýšlení nad tím, co dělá, svou rukou zamířil rovnou do Namsoonova rozkroku.

Namsoon zůstal s rozkošně pootevřenými rty, jak se zarazil uprostřed slova. Unikl mu z nich tichý sten. Heungsoo vůbec netušil, co dělá, když začal třít Namsoonovu erekci přes látku kalhot. Netušil, co dělá. Netušil, proč to dělá... ale nehodlal s tím přestat. Fascinovaně sledoval kamarádův obličej. Tak jiný, než jindy, tak krásný.

Pohled na Namsoonův obličej mu brzy přestal stačit a on začal bojovat s knoflíky na jeho košili. Každičký jeden z nich tiše proklel. Jeho nešikovným, třesoucím se prstům trvalo snad věčnost, než se jim podařilo je rozepnout všechny. Nakonec to stálo za to. Viděl Namsoona nahého už tolikrát, když se společně převlékali nebo sprchovali... nikdy ho ale pohled na jemně osvalené bříško a úzkou hruď s dvěma malými světlými bradavkami nerozpálil tolik, jako teď.

Neodolal a nasál kůži nad Namsoonovou levou bradavkou do úst. Pohrával si s jeho kůži, laskal jí, dráždil ji zuby. Jeho ruka přitom pořád zlehka dráždila chlapcův rozkrok. Heungsoo se z nenadání přesunul na Namsoonovu bradavku. Přidušený sten, který se z Namsoona vydral, mu způsobil slabé cuknutí v kalhotách. Vrhl se na bradavku s ještě větší vervou. Dráždil ji tak dlouho, než ztvrdla a potom se přesunul na druhou. Přitom se neustále věnoval tření Namsoonovy erekce.

Dech se mu zastavil v hrdle a on na okamžik ustal v činnosti, když ucítil Namsoonovu ruku na svém vlastním rozkroku. Kdy se sakra stihl tak vzrušit? Po páteři mu přebíhaly vzrušivé impulsy. Namsoon ho třel o dost jistěji a tvrději, než on jeho.

Heungsoo se chtěl vrátit k dráždění Namsoonovi bradavky, ale jeho kamarád měl zřejmě jiné plány. Volnou rukou si přitáhl Heungsooa zpátky do polibku. Zapřel se do něj vší silou, čímž ho povalil na záda. Nezdálo se, že by si toho vůbec všiml.

Heungsoo oplácel Namsoonovi jeho polibky. Vysloužil si několik drobných kousnutí do rtu, která Heungsooa neskutečně vzrušovala, než se Namsoon odtáhl. Zdálo se, že mu začala překážet Heungsoova uniforma. Jeho prsty byly proti knoflíčkům o dost účinější, a tak měl Heungsoo brzy rozepnuté jak sako, tak i košili. Namsoon mu pomohl ty přebytečné kusy oblečení svléknout a sám ze sebe setřásl rozepnutou košili.

Heungsoo se na Namsoona nemohl vynadívat. Jak mu seděl na stehnech, hubená odhalená hruď, skousnuté opuchlé rty... natáhl se, aby si ho mohl stáhnout dolů do dalšího polibku. Potřeboval ho cítit. Potřeboval s ním být kůži na kůži. Každičký milimetr, který je dělil, mu byl neuvěřitelně proti srsti. Namsoon mu vyhověl, předklonil se a přisál se k Heungsoovým rtům. Svou dosud se v kalhotách těsnící erekcí se začal pomalu otírat o tu Heungsoovu.

Heungsoo byl vydrážděný na maximum. Nikdy by ho nenapadlo, že Namsoon umí být takový. A že to uměl. Jeho ruce samy vyhledaly Namsoonovy boky a pevně je sevřely, aby mu zabránily v tom neustálém dráždivém pohupování se. Heungsoo se i s Namsoonem vyhoupl zpět do sedu. Jeho ruce z boků pomalu přejely k zapínání na Namsoonových kalhotách. Dřív, než se oba nadáli, už byla Heungsoova ruka u Namsoona pod spodním prádlem a tiskla jeho pulsující délku. Heungsoo si nebyl tak úplně jistý, co dělá, ale byl rozhodnutý to udělat správně.

Ani nepostřehl, kdy se Namsoon dobil do jeho vlastních kalhot, ale ruka klouzající po jeho erekci ho donutila slabě vydechnout. Bylo to tak jiné, než od jakékoli náhodné slečny, kterou předtím měl. Protože tohle byl Namsoon. Jenom jeho Namsoon. Měl dojem, jako kdyby všechno najednou zapadlo na své místo a on byl úplný.

Cuklo mu v penisu, když se Soon předklonil a rty se přisál k jeho krku. Jemně ho tam líbal, ruka v jeho rozkroku nabírala rychlé a tvrdé tempo. Heungsoo začal rukou přirážet do Namsoonova klína s razancí přivádějící k vrcholu. Cítil drobné mručení, jak mu Soon neslyšeně sténal do kůže. Několikrát ho kousnul do krku. Vysloužil si od Heungsooa sten, když se obzvlášť silně zakousl do jeho klíční kosti.

Heungsoo do Namsoonova klína začal přirážet silněji a rychleji. Namsoon ho přestal líbat, opřel si hlavu o jeho rameno. Tiše vzdychal. Každý vzdech Heungsooa polechtal na kůži. Cítil, jak to v Namsoonově erekci zacukalo a potom jeho prsty potřísnila tekutina. Namsoonova ruka i přes vlastní vyvrcholení dál neochvějně přirážela do Heungsoova klína. Namsoon vyhledal jeho rty. Jemně si s nimi pohrával, okusoval je. Heungsoo se napjal a silně přirazil proti Namsoonově ruce, jak vyvrcholil do jeho dlaně.

Ani jeden z nich neměl ještě dlouhé minuty chuť se pohnout. Dál si líně vyměňovali skoro až dětsky cudné polibky. Heungsoo si k sobě tiskl Namsoona, jako kdyby to byl ten nejdražší poklad. Odmítal ho pustit z náručí. Pokaždé, když se Namsoon pokusil odtáhnout, tak si ho Heungsoo nekompromisně přivinul zpátky k hrudi.

Až po chvíli, která mohla trvat minuty, ale i hodiny, nechal Namsoona, aby se natáhl pro kapesníky a oba dva je očistil. Heungsoo očekával, že se dostaví trapná atmosféra... ale pořád to byli oni. Všechno bylo v pořádku. Možná trochu... jiné. Jiné, ale ne horší. Spíš naopak.

Tiše spolu hovořili o blbostech, zatímco se oba převlékali do triček na spaní. Heungsoo ležel jako první. Pohodlně se uvelebil, přikrytý dekou. Namsoon vklouzl pod Heungsoovu peřinu. Drze si narovnal jeho paži, aby si na ní mohl položit hlavu a vecpal se do jeho náruče. Heungsoo se víc než ochotně upravil tak, aby měl Namsoon co největší pohodlí. Namsoon se otočil pro polibek a potom se Heungsoovi spokojeně stočil u boku, jednu nohu hozenou přes kamarádovo tělo, ruka objímající jeho hrudník. Potřeboval být blízko.

Bylo ticho.

Heungsoo přemýšlel. Přemýšlel o tom, že celý dnešní večer byl nejspíš chyba. Pozval sem Namsoona, aby se rozloučil a ne aby jejich vztah ještě prohloubil. Chtěl odejít a ne se sem připoutat ještě víc. Najednou se cítil strašně. Jako kdyby Namsoona jenom sprostě využil. Měl by vědět...

"Odjíždím. V pondělí," vypadlo z něj nakonec, jak to už s výčitkami svědomí nevydržel. Měl to možná říct trošku jemněji a nevybafnout to tak, jenže to z něj prostě vyletělo, nešlo to ovládat.

Namsoon do té doby klidně klimbal, ale nyní sebou trhl, jeho oči se na Heungsooa upřely s nepříjemnou intensitou: "Cože?"

"Já... chtěl jsem ti to říct. Vybrali si mě. Mám šanci hrát profesionálně," vysvětloval Heungsoo, hlas divně zlomený. Dlouho bylo ticho. Namsoon se nehýbal. Byl naprosto zkamenělý. Jediné, co se na něm pohybovalo, byly oči. Oči, které se pozvolna naplňovaly slzami. Namsoon je ale nenechal přetéct. Dlouho hluboko dýchal a potom oči zavřel. Vypadal skoro jako kdyby najednou opravdu usnul.

"Jak dlouho to víš?" vypadlo z něj nakonec přidušeným hlasem.

"Skoro dva týdny," zašeptal Heungsoo.

"Nic jsi neřekl," zkonstatoval Namsoon. Heungsoo se cítil až příliš zraněný, když se od něj kamarád odtáhl. Vlastně od něj spíš odskočil, jako kdyby se spálil. Rychle se vymotal z pokrývek a posadil se do bezpečné vzdálenosti. Několik minut tam jenom seděl, kolena přitažená k tělu, a skenoval vlastní ruce. Heungsoo netušil, nad čím přemýšlí. Chtěl mluvit. Chtěl mu říct, kolik pro něj znamená a že by to nebyl konec přátelství - že by nikdy nedovolil, aby jejich přátelství skončilo. Chtěl mu vysvětlit, že i přesto, že ho často bije a že na něj křičí a oslovuje ho nelichotivými jmény, ho má rád. Že je pro něj nejdůležitější na světě, důležitější než fotbal. Chtěl mu říct, že stačí slovo a on zůstane. Neodejede a nenechá ho tu samotného, když bude chtít. Chtěl to všechno říct, ale jeho hlasivky ho neposlouchaly. A tak zůstal mlčet.

Mlčel, i když si Namsoon, který zjevně čekal nějakou reakci, ublíženě odfrkl a začal ze sebe svlékat tričko, aby se mohl obléct zpátky do svého oblečení. Rychle na sebe natáhl kalhoty, košili si zapínal ještě na půl cesty ke dveřím.

"Kam jdeš?" přemohl se nakonec Heungsoo, aby řekl aspoň něco. Proč to tak moc bolelo, když viděl Namsoona stát ve dveřích?

"Pryč." Nepřátelství v Namsoonově hlase ho zranilo ještě víc. Takový tón si od něj nevysloužili ani ti, které šikanoval.

"Je tohle konec?" zeptal se přiškrceně. Tak moc se bál, co mu Namsoon řekne... tak moc se toho bál. Děsila ho veškerá ta zlá slova, která by mohl říct. Stačilo by jediné... ano. Namsoon však nemusel říct nic, aby zničil všechno to, v co Heungsoo věřil. Hlasité bouchnutí s dveřmi totiž jako odpověď stačilo.

Heungsoo ležel a sledoval strop. V duchu si neustále opakoval, že se Namsoon vrátí. Vždycky se vrátil. Všechno to, co znal ovšem bylo otřesené a on věděl, že teď... teď to bude jiné.

Dlouhé minuty ležel příliš slabý na to, aby se dokázal zvednout. Nechápal, jak se mohl dnešní večer tak zvrhnout. Sakra, nemohl toho bastarda ztratit!

Začal se oblékat automaticky. Veškeré jeho pohyby snad ani nepocházely z jeho hlavy. On nedokázal myslet na nic jiného, než na to, že musí Namsoona najít. Najít ho a vysvětlit mu to.

Rychle si nazul boty a už vybíhal ven. Toulal se po ulicích, chodil na místa, o kterých si myslel, že by Namsoon mohl být. Staré dětské hřiště, park, jejich oblíbený bar...

Zrovna spěchal z baru do bistra, když ho za restaurací někdo nečekaně silně přirazil ke stěně. Zmateně se po útočníkovi ohnal a vší silou ho odstrčil. Nešlo to tak lehko, ale nakonec se mu to podařilo. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že stojí tváří v tvář Namsoonovi a všem svým kamarádům.

"Když odcházíš ze skupiny, tak musíš zaplatit poplatek," pronesl Namsoon tak chladně, až Heungsooa zamrazilo. Zcestně si pomyslel něco o tom, že večer tedy takhle rezervovaný nebyl, ale to už ho probrala ostrá bolest v břiše, jak mu od Namsoona přiletěla pěstí. Než se stačil zorientovat, tak už mu přiletěla pěst i na čelist.

Přiblížili se ostatní a začali do něj všichni mlátit. Nemohl jim uhnout, byl až příliš natlačený u zdi. A navíc... navíc věděl, že si to zaslouží. Ublížil Namsoonovi, zradil ho. Věděl, že to se tady neodpouští, že Namsoon neodpouští.

Propadal se do pozvolné lhostejnosti. Rány přilétaly jedna za druhou. Žebra měl rozbolavělá, z rozbitého spánku mu tekla horká krev a kapala mu do oka. V ústech cítil železnou pachuť krve, jak si při obzvlášť tvrdé ráně prokousl ret.

Pomalu už útočníky ani nevnímal, když ho probrala ostrá bolest. Dřív, než to začalo bolet, slyšel tiché křupnutí. Pro něj však bylo ohlušující, byl to výbuch. Výbuch bolesti. Rukou se opřel o hrubou stěnu, hlavu zvrátil dozadu. Z očí mu vyhrkly slzy. Zařval. Nemohl přestat křičet. Ruka mu automaticky vystřelila k postižené noze. Vzhlédl právě v čas, aby mohl vidět, jak se od něj vzdaluje Namsoonova noha. Soon vypadal vyděšený.

Řev. Byl ohlušující, zařezával se do ušních bubínků. Heungsoo věděl, že by neměl křičet - ještě někoho přivolá a způsobí klukům potíže. Měl by trpět tiše... ale ono to tak příšerně bolelo. S obavami se podíval na bolavou nohu. S hrůzou si uvědomil, že se mu z ní valí krev.

Křičel. Snažil se zvednout. Nedokázal to. Nedokázal vůbec nic. Jen matně si uvědomoval Namsoona, jak mluví do telefonu. Nejspíš volal záchranku.

Heungsoo se snažil vzchopit. Chtěl se vzchopit aspoň tolik, aby se mohl podívat na Namsoona a říct, že to je v pořádku. Říct mu, že to nic není. Moc dobře slyšel tu paniku v jeho hlase - nechtěl, aby se o něj Namsoon strachoval.

Vzhlédl ale právě v čas, aby viděl všechny kamarády mizet za rohem. Namsoon se na něj naposledy ohlédl, v očích obrovská lítost a strach. Svět se na několik dlouhých okamžiků úplně zastavil. Heungsoo neviděl nic jiného, než hluboké, vyplašené a slzami zalité oči svého nejlepšího přítele, svojí rodiny. Namsoon pevně zavřel oči a s bolestivou grimasou se od Heungsooa odvrátil. Zmizel za rohem.

Heungsoo přestal křičet. Bylo ticho. Tupé ticho. A Heungsoo ležel. Ležel, protože se nedokázal pohnout. Ležel, protože ho tam nakonec Namsoon nechal. V krvi, na zemi a samotného.

Zlomeného.
 


Komentáře

1 Karin Karin | 18. července 2014 v 19:48 | Reagovat

Jsem zvědava co bude dál. 8-)

2 Tina Tina | Web | 18. července 2014 v 20:29 | Reagovat

School 2013 jsem viděla, takže tu poslední scénku znám. A celkově, ta povídka je naprosto skvělá!! :) Budu ráda, když na tyhle dva ještě něco napíšeš. :)

3 Hatachi Hatachi | 18. července 2014 v 22:46 | Reagovat

WOW...to bylo skvělé ;-)
Ale skončilo to tak nějak divně, otevřeně...nemohla bys dopsat jen takové malé pokračování, jak to skončilo s Heungsooem?
I když jsem to neviděla, tak si myslim, že už si fotbal nikdy nezahraje.
Ale zajímalo by mě, jak se po tomhle incidentu zachoval Namsoon.
Ale když se tě to nebude chtít psát, tak si to stahnu a skouknu to...

4 Hotaru Hotaru | Web | 18. července 2014 v 22:48 | Reagovat

[3]: On o tom potom byl celý ten seriál. O tom, že se znovu náhodou potkali. Ale chci napsat ještě něco o té době, když byli odděleně. Takže asi částečně něco napíšu... částečně to stejně zůstane otevřené :)

5 S c a r s S c a r s | Web | 19. července 2014 v 21:45 | Reagovat

KDE-JE-MŮJ-KOMENTÁŘ? Blog mi ho asi zase sežral, nebo já fakt nevim?! Povídku jsem četla už odpoledne, ale teď nevím, jestli jsem ten komentář skutečně nenapsala, nebo to byl jeho další error, který si blog může připsat.

Každopádně - víš, jak jsem se na tohle těšila? A teď tady z toho skřípu zubama a díky bohu, že mám zavřený okno, protože jinak by notebook letěl. Ale tak nemělo by mě to překvapit, když tahle konečná scéna byla i v doramě a mám pocit, že mě to naštvalo stejně tak moc, jako když jsem to viděla tehdy :D Aww, jen škoda, že ty scény předtím už v doramě nebyly :D Ale dost dobře jsem si to dokázala představit. Byl to vážně skvělý oneshot a určitě bych tu s nimi ráda viděla další! :3

6 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 24. července 2014 v 20:58 | Reagovat

Musím říct, že tohle mi vyrazilo dech! Bože, úplně jsem je měla v hlavě a fantazie mi jela na 120%! Bože, kéž by to byla pravda, co se tu stalo..ten důvod! Ani bych se tomu nedivila, kdyby to tak bylo!
Bože, mám z toho husinu a příjemné mrazení...protože tohle bylo vážně dokonale napsané! ^^ Věřím tomu, že se to stalo, i když to tam nikde neukázali, či to nezmiňovali...:D
Chci rozhodně vidět tady další oneshot na ně!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013