Gege || LayChen

20. srpna 2014 v 20:10 | Hotaru |  EXO oneshots
Nedávno jsem se tak toulala mezi jednorázovými povídkami a koukala, co tam vlastně mám. A zjistila jsem, že převážná většina z nich je strašně depresivní. Takže jsem se pokusila stvořit něco trochu normálnějšího a vzniklo z toho tohle kratší LayChen. Doufám, že se vám bude povídka líbit.

|| Gege | EXO | LayChen (Yixing/Jongdae) | w:1348 ||



Yixing měl rád slunce a teplo. Ale ještě víc miloval, když bylo zataženo a pršelo. Užíval si to, hlavně když měl ten den volno a mohl se stulit pod deku a zabít odpoledne koukáním na oblíbené filmy nebo seriály, zatímco za oknem tiše bubnoval déšť. Přesně proto miloval přelom léta a podzimu, kdy po většinu času bylo teplo a slunečno, ale zároveň bylo dost příjemných, deštivých odpolední.

Ten den EXO-M nemělo žádné aktivity. Všichni se jenom tak poflakovali kolem a užívali si sladké nic nedělání, kterého se jim v poslední době moc užít nepodařilo. Jejich rozvrhy byly ještě nabitější, než kdykoli předtím, a tak byla malá pauza pro všechny jako dar. Když se potom venku rozpršelo a začalo bouřit, tak Yixing neváhal - vzal si teplou deku a zabral si pro sebe obývací pokoj, jak se rozvalil na pohovce a pustil si televizi. Ostatní členové věděli, že to je jeden z jeho rituálů, a tak ho obvykle nerušili a nechali ho, ať si bezcílně těká pohledem mezi obrazovkou s milionkrát ohranými snímky a oknem, na které bubnovaly dešťové kapky. Za normálních okolností by se všichni nacpali k němu a začali se hádat o ovladač a nejpohodlnější místa - která pak stejně ukořistili Wufan a Tao, protože leader a protože maknae -, ale deštivá odpoledne prostě byla jen Yixingova a to v dormu platilo jako nepsaná dohoda, za což byl Yixing ostatním vždycky vděčný.

Vlastně ani netušil, proč si na tom tak zakládal. Možná to bylo tím, že to byl jeho zvyk z dětských let a evokoval v něm domov. Do jisté míry mu to pomáhalo se vyrovnávat se steskem po domově a rodině. Každý ve skupině měl něco a všichni respektovali zvyky ostatních.

"Ehm... Hyung?"

Yixing se ze svých myšlenek zase vrátil na zem a vzhlédl. Jongdae stál ve dveřích, hrneček s kouřícím nápojem v ruce. Rozpačitě se na Yixinga usmíval.

"Můžu na chvíli k tobě? Nebudu rušit dlouho..." dodal váhavě, když mu Yixing úsměv oplatil. Na to, jak by Jongdae obvykle sebevědomý, uměl působit taky neskutečně ztraceně a roztomile, když na to přišlo.

Yixing se beze slova na pohovce trochu napřímil a s úsměvem zvedl cíp deky, aby Jongdaemu naznačil, že se k němu může připojit. Sledování televize v deštivé odpoledne byl Yixingův způsob vypořádávání se se smutkem. Jongdae zase vyhledával společnost. Většinou pokaždé, když jedl nebo pil čaj. Kvůli Yixingově tiché a tolerantní povaze to byl většinou právě on, koho Jongdae vyhledával, protože věděl, že nikdy nebude odmítnut.

Jongdae se jemně usmíval, když si na pohovku sedal před Yixinga a nechával se přikrýt dekou, zatímco v dlaních stále pevně svíral svůj čaj. Yixing se převalil na bok a zvedl se na lokti, takže se Jongdae mohl pohodlně opřít o jeho hruď a vychutnat si svůj čaj s pocitem tělesné blízkosti dalšího člověka. Yixing totiž věděl, že to Jongdae vnitřně potřebuje a je mu trapné o to požádat. Proto takové věci začal dělat bez vysloveného vyzvání.

Vyjít s Jongdaem vlastně bylo až překvapivě jednoduché i přes jeho rýpavou povahu a jazykovou bariéru, která se do jejich vztahu hlavně ze začátku dost promítala. Ti dva na sebe původně zbyli. Jongdae a Minseok ze začátku trávili většinu času spolu jako jediní dva korejští členové a vzpomínali na domov nebo prostě jenom mluvili, aby slyšeli svůj rodný jazyk. Potom se Minseok začal hodně kamarádit s Luhanem a Jongdae osaměl. Yixing byl zase opomíjeným čínským členem, protože Wufan a Tao si mezitím stihli vytvořit podivné přátelství založené na vzájemném pošťuchování a častém rozplakávání přecitlivělého Taa. A tak Yixing následoval Luhanova příkladu a ujal se ztraceného korejského člena.

A musel říct, že kdyby si z členů mohl toho nejbližšího vybrat znova, tak by neměnil. Jongdae mu sedl překvapivě dobře. Vždycky obdivoval jeho rozhodnutí se dobrovolně vydat do cizí země a jeho nadšení pro objevování nové kultury a nového jazyka. Vždycky se kvůli jeho udiveným, obdivným pohledům, když o Číně objevil nějakou novou zajímavost, cítil tak hrdý na to, že je Číňan. Ale nebylo to jen o neustálém lichocení jeho egu. Jongdae se o sebe uměl dobře postarat a ozvat se, když se mu něco nelíbilo. Uměl slovy ublížit daleko víc, než kdyby ubližoval fyzicky. A přesto byl vždycky tak něžný a ohleduplný ke všem okolo.

Yixing si prohlížel Jongdaeho uvolněný profil, jak sledoval televizi a upíjel z hrnečku. A uvědomil si, jak moc toho kluka vlastně obdivuje. Byl dokonalý, přesný prototyp dokonalého člověka. Krásný, milý, chytrý, skvělý zpěvák. Uměl snad všechno a cokoli, na co sáhl, se mu podařilo.

A přesto tu seděl v jednom ze svých domácích příliš velkých svetrů, zavrtaný do přikrývky a opírající se o Yixinga. Obyčejný a přitom tak výjimečný a jedinečný.

"Hyung?" Jongdae se zdál být vyvedený z míry silou Yixingova pohledu. Nervózně po něm každých pár sekund těkal očima a když zjistil, že je pozorován, tak se zase odvrátil zpátky k televizi.

"Můžeš mi říkat gege? Prosím?" zaprosil Yixing, který náhle zatoužil po tom, aby ho tak někdo oslovil. Aby ho tak Jongdae oslovil. Tao ho tak oslovoval neustále, ale nikdy ne s takovým citem, jako to dělal Jongdae. A navíc... Tao nebyl živoucí definice dokonalosti. Aspoň pro Yixinga ne.

"Gege?" podivil se Jongdae, obočí povytažené. Kluci si mezi sebou v osloveních v soukromí většinou na jazyky nehráli. Používali korejštinu, občas promíchanou nějakým tím čínským slovem a byli rádi, že se dorozumí, protože ze začátku to občas bylo trochu těžké. Yixing chápal, že Jongdaeho ten požadavek trochu zmátl.

"Nebo na to radši zapomeň," usmál se Yixing a mávl nad tím rukou, když na něj Jongdae několik sekund zmateně zíral.

"Yixing gege," zaculil se Jongdae a zamrkal na něj jako porcelánová panenka, než vyprskl smíchy. Yixingovi ale i to stačilo k tomu, aby se mu nitrem prohnalo teplo a zahřálo ho to u srdce. Cítil se zvláštně. Měl pocit, že se mezi nimi tím oslovením vytvořilo něco intimního. Jongdae najednou jako by přestal patřit do života Laye, tanečníka EXO, ale začal patřit i do života Yixinga, obyčejného Číňana. Jongdae do obou jeho životů přirozeně patřil už dávno, jako všech jedenáct kluků a tyhle pocity byly pošetilé. Yixing si to moc dobře uvědomoval. Ale i tak nedokázal zabránit štěstí, které se mu rozlévalo hrudí.

Yixing si ani neuvědomoval, co dělá, když se vyšvihnul do sedu a posadil se za Jongdaeho, aby ho mohl zezadu obejmout. Zabořil si obličej do jeho ramene a jen ho pevně svíral, topící se v hromadě různých pocitů. Pocit domova, štěstí, překvapení, radost, vděk. Vděk.

"Děkuju," zašeptal Yixing a sevřel vyjeveného Jongdaeho ještě pevněji.

"Hyu- gege? Chováš se jako Tao," podotknul Jongdae, hlas ještě zmatenější než předtím. A to oslovení znova otřáslo Yixingem v základech a donutilo ho sevřít Jongdaeho ještě o kousek pevněji. Jongdae si neuvědomoval, jak velkou váhu pro něj to jediné slovo má. Jak moc mu připomíná domov a jeho obyčejný, normální život. Jak moc to Jongdaeho v Yixingovi vevnitř právě přestěhovalo z přihrádky 'práce' do přihrádky 'domov'. O kolik cennějším se pro Yixinga stal...

Yixing mlčel. Jednou rukou stále objímal Jongdaeho kolem pasu, ale druhá mu z dlaní jemně vypáčila hrníček a položila ho na stolek, aby si ho potom mohl v náručí přetočit a přitisknout si ho k hrudi. Jak rád Jongdaeho objímal, vždycky.

Jongdae mu objetí opětoval. Koneckonců, tohle bylo známé. Objímali se pořád a rozhodně to nebylo tak matoucí, jako náhlá změna v Yixingově chování.

Co ale matoucí bylo, bylo to, když Yixing donutil Jongdaeho se od něj trochu odtáhnout, aby se mu mohl podívat do očí. Yixingův pohled Jongdaeho v mnohém zmátl ještě víc... a mnoho věcí se také najednou vysvětlilo.

Yixing sledoval Jongdaeho výraz, když se pomalu přibližoval, připravený kdykoli přestat, kdyby viděl jen záblesk pochybností. Žádné se neobjevily.

Jongdae nechal víčka, aby překryla jeho oči a jeho ústa se pootevřela v očekávání.

A Yixing je konečně políbil.

Déšť bubnoval do oken, černobílý film v televizi hrál, čaj na stolku pomalu chladnul a Jongdae mu žádostivě vrněl do rtů a prsty se prodíral jeho vlasy a stahoval si ho do stále hlubšího polibku. Yixing byl doma víc, než za svůj život v deštivé odpoledne kdy byl.
 


Komentáře

1 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 20. srpna 2014 v 21:16 | Reagovat

Omo...tohle bylo dokonalé. Kam já se hrabu se svým Laychen! Tohle je úplně jiná liga! Dokonalé!

2 Karin Karin | 20. srpna 2014 v 21:19 | Reagovat

Krátké ale krásné. :-D

3 dg-entertainment dg-entertainment | 21. srpna 2014 v 8:32 | Reagovat

Najednou jsem dostala chuť obejmout každého čínského člena EXO... věřím, že přesně takhle přemýšlí nejen Yixing, ale i Tao a Luhan. :-)  
Ta povídka se mi líbila hrozně moc, ale taky bych uvítala další kapitolu puppets... začíná mě velice ta povídka zajímat.

4 Hatachi Hatachi | 21. srpna 2014 v 18:17 | Reagovat

To bylo moc hezké.
Není nad to, mít vždy kousek domova u sebe. To se pak hned člověk cítí lépe :-)

5 S c a r s S c a r s | Web | 31. srpna 2014 v 16:34 | Reagovat

Oh dear, sladké, tak sladké a roztomilé a hrozně milé do toho dnešního upršeného dne :D Tiše Yixingovi závidím tu deku a zachumlání na pohovce, protože já klepu kosu a právě jsem zjistila, že mám ještě pořád otevřené okno, well fuck :D Já ani nevím, proč se mi LayChen tak líbil, ale prostě mají něco do sebe :D Moc se ti takhle jednorázovka povedla :D

6 Sungie Sungie | Web | 3. září 2014 v 22:00 | Reagovat

Nova ctenarka se hlasi o slovo...na mobilu nikdy komenty nepisu, ale tady musim...jak to ze mi tenhle blog, tak nejak unikl? Sama se divim...povidky na EXO se tak casto nevidi a ty tvoje jsou naprosto uzasny a ja miluju tvuj styl psani a az budu mit volnou chvili tak jdu cist dalsi tvoje povidky...tenhle ship mam moc rada a proste afsjsga...hihi...

7 Kláriška Kláriška | E-mail | 14. května 2016 v 16:19 | Reagovat

Kraasa :3333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013