Puppets - 1.kapitola

4. srpna 2014 v 20:12 | Hotaru |  EXO oneshots
Nějak nevím, jak se tohle stalo. Prostě jsem najednou seděla za počítačem a psala. Nevím, kolik částí to bude mít a co všechno z nápadu tam nakonec zahrnu. To TaoRis... nemohla jsem si to odpustit. Doufám, že se vám povídka bude líbit.





Wufan miloval svoje kamarády. Opravdu ano.

"Chanyeole, můžeš prosím tě aspoň na chvíli zmlknout?" okřikl Chanyeola, který si svým hlubokým hlasem zrovna prozpěvoval jednu z vánočních koled. Uprostřed května. Wufana to nepřekvapovalo. Za ty dva roky, co Chanyeola znal, se naučil nedivit se už ničemu.

"Co to tam pořád děláš, když máš návštěvu? Vůbec se nám nevěnuješ," vyčetl mu Chanyeol a vrtěl se přitom na posteli. Wufanově posteli. Wufan nesnášel, když kdokoli seděl v jeho posteli. Vlastně nesnášel, když na ní seděl i on sám v jiném, než spacím oblečení.

"Nepamatuju se, že bych tě zval," odsekl Chanyeolovi a od knihy přitom nevzhlédl. Nikdy tak úplně nepochopil, jak je možné, že se z jeho pokoje stalo útočiště skupiny naprostých magorů. Přicházeli, kdy chtěli, ačkoli s ním ani jeden z nich nebydlel. Tedy kromě Yixinga. Ale ten byl příliš tichý a jemný na to, aby se některých šíleností, které ostatní - ukažme si na ně, Chanyeol a Baekhyun - prováděli, zúčastnil.

Dnes, stejně jako většinu dní, prostě seděl v rohu své postele a něco brnkal na kytaru, zatímco Jongdae tlumeným hlasem zpíval. Sehun u nich seděl a mlčky je pozoroval. To byla ta mírumilovná část pokoje, ta tichá. Potom tu byla ta druhá, kde Chanyeol s Baekhyunem, kterého shodou okolností dotáhl sebou, když se nepozvaný přicpal do jejich přítomnosti, tak jako obvykle, poskakovali po posteli, divoce se smáli nepovedeným vtipům toho druhého, přičemž tleskali a chrochtali po celém pokoji.

Wufan se pomalu ale jistě vzdal naděje na to, že svou knihu vůbec kdy dočte. S tou ušatou osinou v zadku, která se mentálně zasekla někdy v jedenácti, to prostě nešlo. Pečlivě si založil stránku a zaklapl knihu. Vstal a protáhl svoje dlouhé končetiny, načež přešel k Yixingově posteli a připojil se k hudební skupince.

×××

Wufan se konečně uvolnil. Rozvalil se po větší části Yixingovi postele, hlava opřená o Jongdaeho stehno. Kytara a Jongdaeho hlas ho uklidňovali a nechávali zapomenout na starosti.

Dveře do místnosti se bez zaklepání otevřely. Kris se ani nemusel otáčet, aby věděl, kdo přišel. Přesto to udělal. Temně černé vlasy spadající do tmavých, neusměvavých očí. Černé tričko, které těsně obepínalo vypracované tělo a s výstřihem odhalujícím vystouplé klíční kosti. Úzké tmavé kalhoty. Možná až příliš úzké. Stoprocentně byly příliš úzké. Rozhodně podněcovaly Wufanovu představivost víc, než by měly.

Zitao vešel bez pozdravu. Posadil se obráceně na Wufanovu židli a pohodlně se břichem opřel o opěradlo, hlava položená na dlaních. Mlčel.

Wufan se beze slova otočil zpátky ke klukům a znovu si položil hlavu na Jongdaeho stehno, ačkoli veškerá jeho zrelaxovanost byla pryč. Vlastně zůstalo jenom napětí, které pociťoval pokaždé v Taově přítomnosti. Nedíval se na něj a ani ho neslyšel, ale i tak každou svou buňkou absorboval jeho přítomnost. Cítil jeho vůni. Hodně kořeněný parfém smíšený s pižmem, které bylo jen Taovo. Wufan by to nikdy nahlas nepřiznal, ale tu vůni miloval.

Dřív se v Taově přítomnosti cítil stejně uvolněně, jako v té Yixingově a Chanyeolově. To bylo ale před tím. To pro něj byl Tao jenom mladším výměnným studentem z Číny. Další spřízněná duše, která představovala část jeho domova a kultury v záplavě korejských tváří. Dřív miloval jeho úsměv a nadšení pro vše, co dělal.

Nyní se na něj nemohl ani podívat bez toho, aby si vybavil jeho slastí staženou tvář a prsty pevně se mu zatínající do ramenou. Nehty zanechávající na jeho zádech rudé stopy. Zuby tvrdě se zakusující do jeho krku. A to všechno v oparu té samé kořeněné vůně, která teď líně provoňovala celý pokoj.

Definitivně se snažil Taovi vyhýbat. Atmosféra kolem nich byla tak trapná, že si ji uvědomoval i Chanyeol, který slovo jako ostuda a trapnost vůbec neměl ve svém slovníku. Tao se každou svou buňkou snažil připomínat, k čemu mezi ním a Wufanem došlo, Wufan se to za každou cenu snažil držet pod pokličkou, ačkoli to bylo veřejným tajemstvím, a dělal, že se nic nestalo. Ostatní nevěděli, jestli přistupovat na Taovo nebo Wufanovo hru, a tak zůstávali někde mezi a házeli po obou významné pohledy, přičemž se pokaždé co nejrychleji snažili vypařit z té atmosféry pryč.

Trapné ticho začalo doléhat na všechny v místnosti, ačkoli Yixing pořád hrál na kytaru a Jongdae pořád zpíval. Možná se Wufanova ztuhlost jen přenesla i na ostatní. Možná si nepříjemnost okamžiku jen představoval. Ztuhle ležel na posteli a ani se nehnul. Proč se najednou cítil, jako kořist?

Nebyl by to Chanyeol, aby se nepokusil nepříjemnou atmosféru rozbít. Jak jinak, než bezduchým tlacháním o ničem.

"Tak co, Tao? Kde se tu bereš?" zeptal se s typickým úsměvem od ucha k uchu. Ignoroval přitom Baekhyuna, který ho vytrvale v pravidelném intervalu šťouchal mezi žebra.

Wufan se neotočil na posteli proto, aby viděl na Taa, až bude odpovídat. Nezajímala ho jeho odpoveď. Ne, jenom potřeboval změnit polohu, protože ho Jongdaeho koleno nepříjemně tlačilo do ramene.

"Vlastně jsem byl na cestě do sprchy," promluvil Tao hlasem, který Wufana rozechvíval do morku kostí. Tao do něj najednou zabodl svůj temný pohled.

"Přemýšlel jsem, jestli někdo nepůjde se mnou..." nechal vyznít do prázdna, přičemž jeho svůdně přivřené oči stále upřeně sledovaly Wufana. Byla to pozvánka, všichni v místnosti to pochopili. Všichni tiše sledovali Wufana a čekali na jeho reakci. Ticho bylo najednou ještě o stupeň dusivější. Chanyeol, Wufanova poslední záchrana před touhle situací, mlčel, pohled sklopený do klína.

Wufan oplácel Taův pohled. Jeho mysl byla plná vzpomínek. Tao lacině se mu vybízející. Tao sténající jeho jméno. Tao, který ho prudce popadl za rameno a vší silou přirazil ke zdi. Tao, který z něj rychle strhával oblečení. Tao klekající si a pohlcující jeho chloubu do úst, zatímco se mu upřeně díval přímo do očí.

Wufan si uvědomoval, že to je speciální pozvánka jen pro něj. Byla to jedna z těch nabídek, které se neodmítají. Jedna z těch, které Tao - na Wufanův vkus - nabízel příliš často, příliš náhodným osobám. Ztrácela své kouzlo. Přesto bylo těžké odolat, když věděl, o co přichází.

Ale on odolal. Přerušil oční kontakt a otočil se na posteli čelem k Yixingovi. V mysli mu nepřestával hrát obraz pružného, svíjejícího se těla. Spolkl žluč, když si uvědomil, kolik mužů tak Taa nejspíš vidělo. Nelitoval svého rozhodnutí.

"Zase ten tvůj 'nemůžu se vysprchovat sám, když je venku tma' problém?" smál se Chanyeol, když konečně znovu našel slova. Celá místnost tím rozmrzla. Yixing zase začal hrát a Jongdae tiše zpívat. Sehun začal s Baekhyunem vášnivě debatovat o Chanyeolově hlasitém chrápání a Chanyeol se ho snažil násilím umlčet, přičemž pořád házel pohledy a nejisté úsměvy po ostatních.

Wufanovi pořád nebylo zrovna dvakrát do řeči. Tao v jeho hlavě pořád hlasitě sténal a Wufan se toho obrázku nedokázal zbavit. Ne, když ve svých zádech cítil Taův obnažující pohled.

"Jo, jde teda někdo taky?"

Wow, Tao na něj dneska musí mít opravdu chuť, když ho zve dokonce dvakrát. Takovou ztrátu hrdosti obvykle Wufanovi neobětuje. Wufanovo rozhodnutí se ale nezměnilo ani pod dalším extrémně nepříjemným obnažujícím pohledem. Začal Jongdaemu tiše dělat druhý hlas, aby dal jasně najevo, že ho Tao ani v nejmenším nezajímá.

"Fajn," vypadlo z Taa jedovatě. Rychle vstal a přešel k postelím, ruka natažená před sebou. Wufan už si myslel, že ho Tao chytí za rameno a přetočí k sobě. Už se v duchu připravil k rozhořčenému výkřiku, ale ruka ho nikdy nechytila. Na poslední chvíli změnila směr a Taovy štíhlé prsty se sevřely kolem Sehunova zápěstí.

"Sehun se mnou půjde rád, že jo?"

Taova otázka byla formulovaná jako oznámení a než se Sehun vůbec vzpamatoval, tak už ho Tao táhnul ke dveřím. Nebránil se. Proč by se také bránil? Musel vědět, co Tao nabízí. A bylo o co stát. Wufan přemítal nad tím, jestli už měl Sehun s Taovou hebkou kůží tu čest a nebo to pro něj dnes bude poprvé.

"Jsem jediný, kdo nechápe, co se tu právě stalo?" vypadlo z Baekhyuna po několika vteřinách tupého ticha, jak všichni zaraženě sledovali zavřené dveře.

Wufan to chápal. Odmítl, tak si Tao vybral jiného. Prosté, jednoduché, účinné. Drzé, vypočítavé, tak taovské. Steny, které mu stále zněly v hlavě, nabyly hořkého podtónu.

×××

Snaha nějak se rozptýlit a utéct před neschopností usnout Wufana vytáhla z postele a donutila ho k zasednutí za stůl a vytažení rozečtené knihy. Načapal se u toho, že čte jeden a ten samý řádek stále dokola a pořád nechápe jeho smysl.

Tao a Sehun už museli být každý na svém pokoji ne? Steny naplnily Wufanovu mysl. Není možné, že by Chanyeol a Jongdae tohle strpěli ve své přítomnosti. Určitě už jsou každý ve své posteli.

Ne že by na tom Wufanovi záleželo.

Nezáleží.

Trhnul sebou při váhavém klepání na dveře. Ohlédl se po Yixingovi. Stále byl zachumlaný do peřiny a tiše oddechoval. Zaklepání se ozvalo znova. Wufan rychle vstal a šel ke dveřím. Nechtěl, aby návštěvník probudil Yixinga. Wufana na okamžik naprosto iracionálně napadlo, že by to mohl být -

"Chanyeole? Co tady děláš?" vypadlo z Wufana překvapeně při pohledu na rozcuchaného kamaráda ve vytahaném bledě modrém pyžamu. Snažil se ovládnout svůj obličej, aby se vlna jeho zklamání nepromítla do výrazu.

"Vzbudil jsem tě? Moc se omlouvám. Nechtěl jsem..." mlel Chanyeol šeptem, který byl i tak hlasitější, než většina lidí mluvící normální hlasitostí.

"Zpomal. Stalo se něco?" zeptal se Wufan poplašeně, když si kamaráda prohlédl ještě jednou, pečlivěji. Pyžamo, rozcuchané vlasy a bosé nohy. Chanyeol se třásl zimou. "Pojď dál, ale potichu - Yixing spí."

Chanyeol váhavě přešel z ledových dlaždiček kolejní chodby na teplý koberec a zastavil se ve dveřích.

"Opravdu se moc omlouvám. Sehun se najednou přihnal do pokoje a vyhodil mě a zamknul mě venku a já neměl kam jít," šeptal a vypadal přitom jako zmoklé štěně.

"Proč by tě vyhazoval?" zeptal se Wufan nechápavě.

V momentě, kdy na něj Chanyeol opatrně pohlédl a potom vyhýbavě přerušil oční kontakt, mu to došlo, aniž by cokoli řekl. Tak nakonec možná Tao nebyl ve své posteli.

"Můžeš spát tady. Zítra si o tom se Sehunem promluvím, jestli chceš," usmál se na Chanyeola. Hryzaly ho výčitky svědomí. Kam uprostřed noci chodil bosý Jongdae, když ho s Taem v noci pokaždé vyhodili z Taova pokoje?

Chanyeol se na Wufana hřejivě usmál a dřív, než Wufan stihnul mrknout, už ležel zavrtaný v jeho posteli pod jeho peřinou a koukala z něj jen hlava. Neptal se jestli smí, nenabízel se, že bude spát na zemi. Věděl, že by ho Wufan nenechal. Věděl, že smí. Wufan zavřel dveře, přešel ke stolu a založil rozečtenou knihu. Zhasnul lampičku a poslepu došel do postele k Chanyeolovi. Vklouznul k němu pod peřinu.

"Děkuju," zašeptal Chanyeol. Wufan mohl ve sporém světle vidět, jak se jeho oči šťastně lesknou. Jen přikývl a znovu se usmál.

Potom leželi tiše. Wufan byl příliš ztracený ve vlastních myšlenkách. V tom, co se nejspíš právě dělo v Chanyeolově pokoji. Jeho vlastní vzpomínky se přetvořovaly a on už v nich neměl hlavní roli. Ne, to Sehun ji měl. Měl Taa. Měl všechno, co Wufan chtěl mít jen pro sebe. Každý z Taa ochutnával, ale Tao nikoho nenechal, aby ho vlastnil celého. Své tělo dával na potkání, ale svoje srdce si pečlivě chránil a nenechal nikoho, aby se k němu byť jenom přiblížil. Nikdo nevěděl, co se v tom smyslném těle skrývá. Wufan umíral touhou si Taa podmanit. Celého, kompletně. Věděl, že je to nemožné.

Wufan si myslel, že Chanyeol dávno spí. Pletl se. Mladík se na úzké posteli se se zavřenýma očima přetočil a jemně položil dlaň na Wufanovo břicho, přeběhl prsty přes kyčle a potom Wufana svou paží objal, přičemž se přitáhl blíž a položil si rozcuchanou hlavu na jeho rameno. Spokojeně vydechl do Wufanovy kůže. Zašimralo to.

Chanyeol si myslel, že Wufan spí. Neměl o tomhle osamoceném výkřiku potlačovaných emocí vědět. Především tam žádné emoce být neměly. Chanyeol se cítil, jako kdyby Wufan jeho city opětoval, když ho nemohl setřást a pohoršeně se na něj podívat. Bylo to v pořádku, pokud Wufan spal a nevěděl.

Ale Wufan byl vzhůru a věděl. Věděl, ale mlčel. Protože steny v jeho hlavě zněly jasněji, než kdykoli předtím.
 


Komentáře

1 ladypsychotronia ladypsychotronia | 4. srpna 2014 v 20:41 | Reagovat

Taoris a k tomu ještě chudáček Chanyeol. Co více si přát?
~Strašně moc se těším na pokračování :3

2 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 4. srpna 2014 v 20:53 | Reagovat

Prej: ,,Nějak nevím, jak se tohle stalo. Prostě jsem najednou seděla za počítačem a psala. " lže s vým čtenářům! :DD Já moc dobře vím, čím to bylo způsobeno! Chceš abych to tady ukázala?? :DD Ale díky tomu, co si my poslala si to s touhle povídkou dokážu dokonale skombinovat! :D A hlavně ta tvá momentální závislot na Krisyeol! ^^ ((chci chansoo!!))
Moc se ti to povedlo ;) chci další...mám ti posílat k tomu dobré podněty? :D

3 Hatachi Hatachi | 4. srpna 2014 v 22:49 | Reagovat

To bylo moc pěkné a zajímavé.
Jsem zvědavá, co bude dál.
Moc se těšim na další díl :-)

4 dg-entertainment dg-entertainment | 5. srpna 2014 v 8:40 | Reagovat

No do háje.... tak to se těšim na další kapitoly, tohle je fakt něco 8-O

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 5. srpna 2014 v 14:06 | Reagovat

Mám tendence začít nadšeně ječet, ale k čemu by to bylo, když mě stejně neuslyšíš... Snažila jsem si u toho nalakovat nehty, nakonec jsem nalakovala stůl. Takže jsem se na to vysrala a postě jsem četla a jsem nadšená, protože to začíná dokonale, jako že fakt dokonale a moje malé Chanyeol a moje malé Kris a kruci Tao co to děláš magore vole tě kopnu do konelna...! Jen pěkně pokračuj, moje. Je to áááw!

6 DexXy DexXy | 5. srpna 2014 v 14:42 | Reagovat

To.
Je.
Boží.
Ale opravdu. A je to na exo. Takže je to boží ještě víc. A dokonce na Taoris. Takže je to ultra boží.
Tím chci říct, že se tohle oficiálně stává jednou z mojich fav povídek.
*jde se zahrabat*
Těším se na další díl:3

7 Týna Týna | Web | 5. srpna 2014 v 18:43 | Reagovat

Moc se těším na další díl, většinou mně povídky na EXO nezaujmou, ale tobě se to povedlo, tak šup ať je tady další díl :-)

8 S c a r s S c a r s | Web | 5. srpna 2014 v 23:01 | Reagovat

Ani nevíš jak se mi ulevilo, když jsem tu kapitolu dočetla :D Chvilku jsem čekala nějaký angstovní počin vzhledem k nedávným událostem, a zírala jsem nad svou vlastní reakcí, protože číst povídky s Krisem, je kupodivu stejný, jako bylo před dvěma měsíci. Skoro jako by se nic nezměnilo a přitom je to naopak. Ahh :3 tys mě teda pěkně navnadila na další kapitolu :D Hrozně příjemně se to četlo a mám pocit, že tvoje povídky jsou s každou další zveřejněnou prostě lepší a lepší! :D

9 Hotaru Hotaru | Web | 6. srpna 2014 v 2:41 | Reagovat

[8]: Hele, já mám takovou depkoidní věc v pc rozepsanou ještě z doby, kdy byl Kris na svém místě... nejspíš to nikdy nedopíšu, protože to prostě momentálně nejde na TaoRis psát něco extrémně depresivního :D Nějak mi to nepřijde na místě a i se to blbě píše. Já vlastně na ně nechtěla psát nic... no, stalo se. :D
Jinak děkuju za chválu, cením si toho.

10 Karin Karin | 6. srpna 2014 v 22:00 | Reagovat

Chtělo by to honem další díl. :-)

11 Anete Anete | 7. srpna 2014 v 11:44 | Reagovat

Od toho, co jsem zde povídku spatřila, tak vřeštím jako idiot, že si ji chci přečíst a konečně jsem se k tomu dostala! Jakmile zde přibude nová kapitola, neodolám a vrhnu se na ni hned a všechno ostatní bude muset počkat.
Moc se mi povídka líbí, je to zase něco nového :)
A navíc EXO miluju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013