Puppets - 3.kapitola

18. srpna 2014 v 15:54 | Hotaru |  EXO oneshots
Nějak se mi ta povídka protahuje na to, že jsem jí původně chtěla mít jenom jednodílnou. Ale tak... snad to nevadí. Doufám, že se vám bude kapitola líbit.




Od události s Chanyeolovým přespáním u Wufana uběhly už skoro dva týdny a věci se i tak pořád nevrátily do normálu. Wufanův společenský život byl ve skutečnosti všechno, jenom nebyl normální.

Wufan trávil většinu svého času tím, že se vyhýbal Chanyeolovi, který mu stále okatěji dával najevo, co chce a co cítí. Wufan utíkal před Chanyeolem i nutností si s ním o tom všem promluvit a vyjasnit některé věci. Nejspíš byl zbabělec, ale neměl sílu člověku jako je Chanyeol prasknout jeho šťastnou bublinu a dostat ho mezi je, obyčejné smrtelníky. Po zbytek času se vyhýbal i Baekhyunovi, který se ho vší silou snažil dotlačit do rozhovoru s Chanyeolem a byl vlastně ještě otravnější, než Chanyeol sám.

Sehun se zase snažil vyhýbat Wufanovi. Wufan se mu, po té scéně, kterou mu předvedl před většinou jeho kamarádů, ani nedivil. Přistupoval na jeho chování a snažil se ho nevyhledávat.

Jediný, kdo k Wufanovi držel stejný postoj, jako před celou tou věcí, byl Yixing. Bavil se s Wufanem stejně vstřícně a mile jako předtím a snažil se s ním trávit hodně času, protože věděl, že je teď po většinu doby zavřený sám v pokoji. Jongdae nesdílel až tak velké nadšení k rozveselování Wufana, ale choval se prakticky jako Yixingův stín, takže se stal jedním z nejspolehlivějších Wufanových spojenců v celé té šílené situaci.

A potom tu byl Tao. Stále Wufana ignoroval, když se mu to nehodilo a stále byl až otravně dotěrný, když měl chuť si zase s Wufanem pohrát. Bylo to svým zvráceným způsobem podivně uklidňující, protože to bylo známé a prozkoumané chování. Tao byl jeden z mála lidí, u kterých si Wufan mohl být jistý tím, co udělají.

Nebo... myslel si, že mohl. Do toho odpoledne.


×××


Wufan seděl za počítačem na pokoji a dělal věci do školy, jak si dopřával svojí obvyklou dávku izolace od ostatních. Yixing šel na hodinu tance a Wufan využíval toho, že je v pokoji sám, aby dodělal svoje resty. Navíc... když si namlouval, že má práci, kterou musí udělat, tak se necítil tak divně, že nemá náladu na společnost. Obvykle byl společenský až moc, ale teď ho celá situace připravila o chuť s kýmkoli komunikovat a on byl rád, že před problémy může utéct a zavřít se v pokoji.

Wufan zmateně vzhlédl, když slyšel bouchnutí dveří. Byl zvyklý na přepadovky od Taa a už byl připravený na to, mu hezky od plic říct, že má vypadnout.

Neudělal to.

Tao vypadal jinak, než vždycky. Byl oblečený v odrbaných kalhotách na spaní a vytahaném starém reklamním tričku s čínskými znaky. Jeho jindy perfektní vlasy stály do všech stran a jeho obličej, který vždycky zdokonalovaly temné linky, nebyl nijak zkrášlený, ale čistě přírodní.

A co bylo hlavní - panika v jeho očích, které obvykle postrádaly veškeré emoce. Snažil se ji potlačovat, Wufan viděl, jak se sám sebe zoufale snaží držet na uzdě. Skoro se mu to dařilo. Wufan ho ale znal příliš dobře na to, aby si nevšiml úzkostného, mělkého dýchání a slabého náznaku hysterie v jeho očích.

Wufan ho už několikrát viděl, když ho něco rozrušilo. Bylo to hlavně chvíli potom, co poprvé přijel z Číny. Nikdy ho ale neviděl takhle.

"Tvoji rodiče se přistěhovali sem, do Koreje?" vyhrknul Tao. Bez pozdravu, bez vysvětlení. Jednou rukou neustále divně gestikuloval a sahal si do vlasů, čímž jejich rozcuchanost ještě zhoršoval.

"Jo, bydlí na druhé straně Soulu. Proč?" nechápal Wufan.

"Asi to bude znít šíleně, ale... nemůžeme tam na týden jet?" zeptal se Tao. Očima přitom nervózně těkal po celém pokoji. Bylo mu to tak nepodobné. Bylo to tak moc, jako za starých časů, kdy byl Tao opravdu jenom jeho, až to Wufanovi začalo připadat podezřelé.

"My?" ověřoval si Wufan. Nevěděl, o co Taovi jde, ale byl odhodlaný mu na to tentokrát neskočit.

Tao váhavě přikývl. "Jo, my."

Wufan si ho několik dlouhých okamžiků přeměřoval pohledem a snažil se odhadnout, o co mu jde. Co by ho vedlo k tomu, že by se mu najednou snažil nacpat domů? Možná je to jenom nějaká další jeho hra? Určitě... co jiného by to bylo?

"Tao... já vážně nemám čas ani náladu na ty tvoje vtipy. Najdi si na to někoho jinýho," řekl mu potom a svůj pohled stočil zpátky k počítači.

Očekával křik, výčitky, pokusy o svádění, další křik a potom naštvané odkráčení a bouchnutí s dveřmi. To by za jiných okolností bylo Taovo normální chování. Dneska ale bylo ticho jako v hrobě ještě několik dlouhých minut, kdy se Tao nepohnul a prostě stál uprostřed pokoje a snažil se ovládat svoje nepravidelné dýchání.

"Ale já..." začal Tao, hlas jemnější, než kdy za poslední měsíce měl, "nežertuju."

"Já taky ne. Běž to hrát za někým jiným."

"Já nic nehraju, kurva! Wufane, ty tomu vůbec nerozumíš. Já to potřebuju. Nevím, za kým jiným jít. Nemám, za kým jiným bych šel, rozumíš?" zakřičel Tao. Veškerá hysterie vyplula napovrch a dala jeho slovům zoufalý nádech.

Wufan při pohledu na Taa s rukama zatnutýma v pěsti, třesoucího se a s vyděšeným pohledem, málem zapomněl, s kým má tu čest.

Ale nezapomněl.

"Jo, jindy ale vždycky víš, za kým jiným máš jít. Tak nevidím důvod, proč by to tentokrát nešlo," pronesl, co nejchladněji mohl a dával si sakra záležet, aby celá věta vyzněla co nejdvojsmyslněji, jak jenom mohla.

Tao zaskučel jako raněné zvíře a na okamžik to vypadalo, že se sebere a odejde. Ale neudělal to. Jenom si na okamžik schoval obličej do dlaní a vzlykavě se přitom nadechoval. Wufan ten stav znal. Tao tohle dělal kdysi, když ho ostatní šikanovali a on byl jen kousek od opravdového hysterického záchvatu. Něco mu ale nedovolovalo Taovi věřit. Ne po tom všem.

"Ale ty to nechápeš. Tohle je jiný. Já se prostě musím schovat. Nemůžu tady být, když... prosím tě, Wufane," prosil Tao. Jeho oči se třpytily potlačovanými slzami, tvář nepřirozeně bledá.

Wufanovi začalo pomalu docházet, že je něco špatně, když Tao přešel k Yixingově posteli a skoro na ni zkolaboval, jak se bezvládně posadil. Znova schoval tvář do dlaní.

Zabralo to několik dlouhých vteřin, při kterých veškerá Wufanova krev málem zamrzla a potom začala proudit dvakrát rychleji. Jeho nitro sevřela ledová dlaň a veškerá touha Taa trápit zmizela.

Protože Tao plakal. Seděl na Yixingově posteli, stažený do sebe, obličej schovaný v dlaních a pláčem se celý třásl.

Najednou nezáleželo na ničem. Nezáleželo na Chanyeolovi ani na Sehunovi a všech těch ostatních. Záleželo jenom na Taovi. Wufan si s děsem uvědomil, že právě rozbrečel osobu, která si nejvíc ze všeho zakládá na svém chladném přístupu bez emocí. Co se muselo stát...

Veškerá odtažitost vůči Taovi se vytratila a Wufan klesal na postel a pevně ho svíral v náručí dřív, než si to stihl uvědomit. Tao se k němu pevně přimknul a schoval si tvář do Wufanova ramena. Wufan v duchu tiše vyl. Bože, ještě pořád si ten pocit pamatoval. Bylo to tak dlouho, co takhle Taa držel... uvědomil si, že ho celou dobu ruce svrběly po tom, aby ho mohl takhle sevřít. Opadlo z něj obrovské závaží, když ho mohl znovu bez vedlejších úmyslů drtit v náručí a šeptat mu slova útěchy.

"Pšt, Tao... no tak, co se stalo?" šeptal a nemohl zabránit něze, aby mu pronikla i do hlasu, když k němu Tao zvedl uslzený pohled.

"Přijede. Z Číny. Našel mě. Volala mi sestra," dostal ze sebe Tao, než se znovu rozplakal a zavrtal obličej do záhybů Wufanovy mikiny.

"Kdo? Kdo tě našel?" naléhl Wufan, ale zabralo to několik dlouhých minut, než se Tao znovu uklidnil natolik, aby byl schopný odpovědět. Znovu se na Wufana podíval, zoufalství v očích.

"Otčím. Musím pryč. Nemůže mě tu najít. Musím pryč, než zase odletí."

Zdálo se, že má Tao náběh na panický záchvat. Wufan to nechápal. Věděl, že měl Tao doma, v Číně, s rodinou problémy. Otec je opustil, když byl malý. S otčímem si nikdy nesedl a rodinné vztahy se jen vyostřily, když zjistili, že je Tao gay. Jeho otčím byl zásadně proti tomu, a tak se Tao sbalil a odletěl studovat do Soulu. Wufan si ho pamatoval z prvních několika týdnů tady. Nekomunikoval, moc toho nesnědl, neřekl pomalu ani slovo korejsky a prostě se ploužil jako tělo bez duše po kampusu. A potom celý ten jejich divný románek začal, když se Wufanovi Taa zželelo a šel mu, jako správný milý ahoj-jsem-taky-Číňan, pomoct.

Wufan nevěděl, co si Tao s otčímem udělal, ale muselo to být vážně, protože jinak by se dobrovolně nepřipravil o domov a nejel do země, kterou z celého srdce nenáviděl.

Objal ho ještě pevněji. Nemohl zabránit tomu, aby Taovi věnoval několik jemných polibků do rozcuchaných vlasů. V tuhle chvíli se tak moc zdál jen Wufanův, až se Wufan tou představou nechal zcela pohltit.

"Řekni, že můžu k tobě... nemám, kam jinam jít," prosil Tao.

A Wufan si vzpomněl na svého vlastního otce.

"Tao, já... ptal jsi se už Chaerin a Amber?" snažil se Wufan najít jiné východisko, aby Taa nemusel odmítnout. Taovy nejlepší kamarádky se jevily jako nejlepší možná možnost.

"Myslíš si, že mě to nenapadlo?" zavrčel Tao, ale jeho slova postrádala jejich obvyklou nevraživost. "Amber má rodinu v Americe a Chaerin mě nemůže vzít domů. Rodiče to neschvalují."

Tázavý pohled plný naděje, který na něj Tao upřel, Wufanovi skoro zlomil srdce. Neodpověděl, nemusel. Tao věděl, že ho Wufan domů vzít nemůže. Věděl to už od začátku. Jeho konzervativní otec se jen těžko vyrovnával s tím, když svého jediného syna poprvé viděl s jiným klukem. Wufan měl co dělat, aby doma mohl zůstat on sám, natož tam vodit ještě někoho dalšího. Jejich osudy byly tak podobné... Wufan si z celého srdce přál, aby mohl Taovi nějak pomoct. Jakkoli.

Tao si pro sebe slabě přikývl a začal se zdrceně zvedal z Wufanovy náruče. Wufan ho ale nenechal jít. Sevřel ho ještě pevněji a políbil ho. Něžně, jemně. Jinak, než to za poslední měsíce udělal. Vkládal do polibku veškerou něhu a lítost, kterou cítil. A Tao mu stejně něžně na polibek odpovídal. Po tak dlouhé době.

Trvalo to nekonečně dlouho, než se Wufan odtáhl dost na to, aby mohl zašeptat tiché: "Omlouvám se."

Tao se smutně usmál. "To je v pořádku. Hádám, že tomu prostě budu muset... čelit."

Bylo to všechno, jenom ne v pořádku. Wufan to poznal. Na způsobu, kterým Tao zhluboka dýchal, jak se snažil uklidnit sám sebe. Na jeho trhaných, strojeně pomalých pohybech. Na falešném úsměvu.

"Už bych měl jít... a děkuju," zašeptal Tao.

Wufan ho ze své náruče pouštěl jen neochotně. Věděl totiž, že když se tenhle moment jednou rozbije, tak se Tao změní zpátky v toho cizího Taa. A bylo to milionkrát těžší o něj přijít, když Wufan věděl, že jeho Tao tam někde je. Sice někde hluboko, ale pořád tam byl.

Nakonec ho ale pustil. A Tao se beze slova otočil a kráčel ke dveřím, jako kdyby se nic nestalo.

"Proč já?" zeptal se Wufan, když už měl Tao ruku na klice, jak tu otázku v sobě neudržel. "Proč jsi přišel za mnou?"

Taův typický pokřivený úsměv. "Už jsem ti to říkal. Nikoho jiného už nemám. Jenom tebe."


Klapnutí dveří, jak Tao odešel a nechal v pokoji jen Wufana a jeho zmatené myšlenky.
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 18. srpna 2014 v 17:27 | Reagovat

No teda...
Co si Tao udělal s otčímem, než odjel studovat do Soulu? Ale muselo to teda být něco hodně ošklivého, když i po té době se s ním nechce setkat.
Jsem zvědavá, kam se tedy ukryje nebo jestli se otčímovi postaví.
Doufam, že ho v tom Kris nenechá, když už mu zbyl jen on.
Moc se těšim na další díl :-)

2 dg-entertainment dg-entertainment | 18. srpna 2014 v 18:00 | Reagovat

Tak a já v tom mám už bordel O_O

3 Karin Karin | 18. srpna 2014 v 20:43 | Reagovat

Také mám v tom guláš ale doufám že to dobře dopadne. O_O

4 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 18. srpna 2014 v 22:43 | Reagovat

Chtěla bych psát jako ty! Je to boží! Úplně jsem to cítila stejně, jako Kris..prostě jsme se do toho děje ponořila! Luxus toto!
A asi jsem divná, ale já v tomhle bordel nemám :D :D
Jsem zvědavá, co si Tao s otčímem udělal :P ^^

5 DexXy DexXy | 19. srpna 2014 v 1:01 | Reagovat

To je boží xD
Miluju tuhle povídku:D
Těším se na další díl^^

6 luczaida luczaida | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 0:53 | Reagovat

Netuším, jak to děláš, ale některý tvoje povídky mají schopnost mě rozbrečet. Je to.. krásný :-)

7 S c a r s S c a r s | Web | 21. srpna 2014 v 15:37 | Reagovat

Ah, už jsem se těšila, až se Tao konečně ukáže i v trochu jiném světle, než jak ho viděl Wufan a nakonec jsem se dočkala :3 Je mi na jednu stranu líto Chanyeola, ale i zároveň Wufana, protože neví co s ním a nechce mu zbytečně ublížit. Když už se teď nakouslo téma o otčímovi, jsem si docela jistá, že budeme mít možnost se s ním i setkat :D Muhehe, už jsem na to zvědavá co na nás připravíš :D je to bomba :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013