EXO střípky || 1. Strach (TaoRis)

27. května 2015 v 8:00 | Hotaru |  EXO střípky

Jak se dneska máte? Já vám chci dneska dát první povídku z této série. Jedná se o TaoRis, povídka se psala hrozně dobře. Přišel nápad a do hodiny byla na světě. Psala jsem ji už před poměrně dlouhou dobou, ale doufám, že i tak vám přijde k chuti a bude se líbit.




Chlapci byli rozmístění po pokoji. Několik jich sedělo na kožených pohovkách. Uvolněně si povídali nebo něco mačkali na svých telefonech. Poslední dva si nechávali dělat make-up, Wufan byl jedním z nich. Maskérka zrovna dokončovala maličkosti na líčení jeho očí, zatímco mu další žena spěšně upravovala vlasy gelem.

Wufan pozorně sledoval všechny v místnosti. Hledal cokoli, jakoukoli známku pochybností nebo nervozity. Byli opravdu všichni připravení? Zvládnou to? Ani Wufan si nebyl jistý a bál se, aby se něco nepokazilo. Přesto však ostatním členům věřil a doufal, že se jim první vystoupení podaří. Musí.

Pohledem skenoval tváře všech pěti kluků. Vypadali klidně, obličej uvolněný, snad jen s malou známkou vnitřního napětí. Zdálo se, že jsou v pořádku a nepotřebují ujištění, že všechno dobře dopadne.

A potom Wufan pohledem zabloudil až na samý konec pohovky, do rohu, na místo, kde seděl nejmladší článek skupiny. Tao naprosto evidentně nesdílel ani část klidu, který panoval mezi jeho kolegy.

Snažil se vypadat klidně, opravdu se snažil. Ale byl až příliš špatný herec a Wufan jej znal až příliš dobře na to, aby mu to prošlo. Napjatý výraz, zamrzlé rysy v obličeji. Oči koukající do prázdna, mírně vykulené. Poušel se o to, aby jeho tělo vypadalo uvolněně, ale napjaté svaly na jeho pažích a ruce křečovitě sevřené v pěst a svírající lem vlastního trička, jej prozradily.

Wufan ho starostlivě pozoroval skrz odraz v zrcadle celou dobu, než bylo jeho líčení hotové. Poté plynule vstal ze židle, kradmým pohledem zkontroloval hodiny, aby se ujistil, že mají ještě dost času, přičemž si to kráčel přímo k Taovi, který se vůbec nezdál být myšlenkami v té samé dimenzi.

"Tao, zajdeš se mnou do dodávky? Myslím, že jsem si tam zapomněl peněženku," vyslovil první výmluvu, která ho napadla. Potřeboval jej dostat dál od zvědavých pohledů ostatních. Nechtěl, aby věděli...

Tao, oddaný Wufanovi jako vždycky, se i přes svou nervozitu postavil na roztřesené nohy a bez řečí ho následoval z místnosti. Wufan si všiml, jak moc ztuhle se hýbe. Ale klopýtal za ním. I když s každým dalším krokem vypadal, že je mu víc a víc na omdlení.

Wufan Taa dovedl do jedné z mnoha nepoužívaných místností v zákulisí a zavřel za nimi dveře. Zdálo se, že Tao se nechystá nic namítat, ačkoli měli jít k zadnímu východu, jež byl úplně na druhé straně budovy.

Wufan se otočil na Taa a překročil těch několik kroků, co ho dělilo od chlapce se svěšenou hlavou. Nečekal, až vzhlédne. Nečekal ani na povolení. Prostě ho objal, přivinul si jej na hruď a v dlouhých uklidňujících tazích jej hladil po zádech. Tao neprotestoval, jak si byl Wufan jistý, že bude. Pouze se přitisknul ještě blíž, ovinul paže kolem pasu staršího a obličej schoval do ohybu jeho krku.

"Taozi," vydechl Taovo jméno, aniž by věděl, co chce vlastně říct.

Tao na jeho hlas reagoval bouřlivě. Najednou Wufana kolem pasu svíral pevněji. Tak pevně, až to začínalo být bolestivé. Nosem se několikrát otřel o Wufanův krk, načež prudce vydechl všechen potlačovaný vzduch a dovolil si konečně volně dýchat.

"Nebuď nervózní," řekl Wufan a snažil se potlačit pousmání nad Taovou reakcí, "bude to dobré."

"Co když něco pokazím? Co když zapomenu kroky a nebo text? Co když zakopnu a upadnu..." spustil Tao najednou a trochu se od Wufana odtáhl, aby mu viděl do obličeje.

Wufan se měkce usmál a pohladil chlapce po tváři. Jemně, jen konečky prstů, téměř se jej nedotýkal. Tao chvíli zmateně těkal pohledem po Wufanově obličeji, než se mu odvážil podívat do očí, ačkoli to bylo jen na okamžik. Poté nechal víčka klesnout a užíval si klidu, který mu Wufan dával.

"Neboj se. Nezapomeneš kroky ani text. Trénoval jsi dlouho a tvrdě. A kdybys náhodou přeci jen zapomněl... já tam vždycky budu s tebou," usmíval se.

Užíval si, jak tělo v jeho náruči vláční, pomalu zbavované stresu.

"Nikomu to neříkej," řekl Wufan, načež se předklonil, rty jen kousek od Taova ucha, "ale jsem si jistý, že tě budou milovat, Taozi."

Tao na něj koukal s typickou bezmeznou důvěrou a oddaností, když se od něj odtáhl. Věřil mu, mohl to vyčíst v jeho očích. Vždycky mu věřil.

"Pojď, musíme jít. Za chvíli bude náš čas," usmál se Wufan.

Žertovné plácnutí přes zadeček už byla poslední věc, která chyběla, aby Tao propukl ve zvonivý smích a popoběhl pryč z místnosti, zase bezstarostný.


Wufan se pro sebe usmál a následoval jej.

 


Komentáře

1 Michiko Michiko | E-mail | 27. května 2015 v 12:48 | Reagovat

Jéé to bylo tak pěkné, vážně mě mrzí, že už takhle kluci nikdy nebudou. Když odešel Kris a teď už i nejspíš Tao. No třeba si, ti co odešli, založí vlastní skupinu :-D :D *zasnila se*

2 Hatachi Hatachi | 27. května 2015 v 20:22 | Reagovat

To bylo tak krásné, že se ještě teď usmívam jako debílek :-D
Jsem zvědavá na další stípky. Moc se těšim ;-)

3 Lai Lai | 28. května 2015 v 14:22 | Reagovat

Aaaw :3 to bolo tak cute <3

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 28. května 2015 v 16:55 | Reagovat

Málokdo se umí dívat tak, jak se díval Wufan.

A beru to jako nedostatek respektu ke své matce, že jsem to nečetla první...!!!

5 Jannie Jannie | 30. května 2015 v 11:39 | Reagovat

Pěknééé! Těším se na další díly :-)

[4]:  *padla*

6 Choi Mari Choi Mari | Web | 31. května 2015 v 10:03 | Reagovat

[1]: Ty jsi ještě neslyšela o Escape Squad :-D ?

Jinak povídka začíná hrozně sladce, ale podle názvu je asi jen otázkou času, než se to změní v horror.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013