Thank you || 1/3 (ZhouHyuk)

19. května 2015 v 16:07 | Hotaru |  SuJu Oneshots
Dneska chci být hodná a dát sem i něco trošku... hodnotnějšího, než pár mých blábolů. Rovnou tu mám něco, co tu ještě nebylo - spoluautorskou povídku! Znovu děkuji mamince Lule za to, že to se mnou napsala. Doufám, že se vám bude povídka líbit, další části můžete očekávat v nejbližší době. Ještě bych vám asi chtěla říct, že je to 18+ povídka. Užijte si první část.




Slyšel hudbu už z dálky, přestože byly dveře do tělocvičny zavřené. Kráčel pomalu vpřed, možná až příliš nejistými kroky přemýšleje, co by měl říct, až před ním stane. Neměl odvahu říct to před ostatními a najít vhodnou příležitost v tolik nabytém programu bylo takřka nemožné. Teď tu příležitost měl a nejraději by vzal nohy na ramena. To bylo opravdu tak obtížné říct jedno prosté slovo? Pravděpodobně ano. Jinak by se nezarazil s rukou na klice déle, než bylo nutné. Dovolil si otálet ještě několik vteřin, než se zhluboka nadechnul a vešel dovnitř. Dlouho uvažoval nad tím, co všechno chce Hyukjaemu říct. Vlastně měl v duchu připravený celý proslov. Přesto se veškerá slova vypařila, když jej uviděl před sebou.

Hyukjae tančil dokonale - pokaždé když zazněla hudba, dokázal zbavit dechu, paralyzovat tělo a ošálit všechny smysly.
Holá kůže se ve světle leskla krůpějemi potu, svaly se napínaly s každým pohybem sladěným s rytmickými tóny skladby, ani pomalé, ani příliš dynamické.

Hyukjae byl bos a volné tepláky sklouzávaly z jeho boků.

Zhoumi zíral neschopen pohybu, pořád v dlani svíral kliku, aniž by si to uvědomoval.

Nezdálo se, že by si ho Hyukjae všiml a on sám byl až moc unesený okamžikem, než aby promluvil a zničil jeho křehkou dokonalost. Sledoval hru svalů a uvažoval, kdy naposledy viděl něco tak nádherného. Nedokázal si vzpomenout. Hyukjae byl momentálně to nejkrásnější, co kdy viděl. Toužil sledovat každý Hyukjaeho pohyb, vidět každičké napnutí svalů pod opálenou kůží. Ale přesto se mu v hlavě stále dominantněji ozývala další myšlenka - jaké by to bylo se dotknout.

Jedna představa vedla k druhé a než se Zhoumi nadál, jeho mysl se natahovala po Hyukjaeho bytí a simulovala každý vjem. Smysly lačnily po skutečném Hyukjaem, ne po představě, která se svíjela pod jeho doteky, vláčná a poddajná se slévala po jeho prstech a měnila se v mléčnou mlhu mizející ve vlně zklamání, když s utichnutím hudby tělocvičnu zaplavila realita.

"Zhoumi? Co tu děláš?"

Oslovený sebou mírně trhl, načež vzhlédl a podíval se Hyukjaemu do tváře. Byl si jasně vědomý toho, že Hyukjae ví... vyčetl mu to v očích. Přesto se nezdálo, že by se chystal stěžovat si.

"Nic," byla první věc, která z něj vypadla.

Hned se cítil jako blbec, když si uvědomil, jak inteligentně jeho odpověď zněla.

Hyukjae nad jeho odpovědí povytáhl obočí, ale nic nenamítal, jen přešel místnost do rohu k židli, přes kterou měl přehozený ručník.

Zhoumi paralyzovaně sledoval Hyukjaeho, když si začal ručníkem otírat hruď.

"Vlastně jsem ti chtěl něco říct," dostal ze sebe potom, pyšný, že se mu při tom pohledu netřásl hlas.

"Tak mluv," Hyukjae se na něj nepodíval, pohled upřený k neurčitému místu, snad jakoby se vyhýbal očnímu kontaktu.
Zhoumi měl chuť dát si facku, protože se opět jen díval s čelistí mírně pokleslou a očima přilepenýma k Hyukjaeho tělu. Potřepal hlavou a přinutil se vzhlédnout k jeho tváři.

Starší chlapec si právě otíral obličej, pomalu, schválně to prodlužoval. On se opravdu vyhýbal očnímu kontaktu.

Zhoumi mělce vydechl - stejně jako pro něj je těžké to říct, je pro Hyukjaeho těžké si to poslechnout, pravda? Rty se mu zhouply do lehkého úsměvu, ten pocit mu dodal něco málo sebevědomí. Pohl se z místa a přikročil k Hyukjaemu, aniž by si toho starší všiml.

Hyukjae sebou škubl, když ucítil dotek na zápěstích, jak kolem nich Zhoumi obtočil dlouhé prsty a stáhl mu ruce z obličeje.

"Hyung?"

To oslovení zabralo, Hyukjae k němu zatěkal pohledem, několikrát zamrkal.

"Já…" měl by ses pochlapit, Zhoumi, pomyslel si. "Jen jsem chtěl… to co jsi pro mě - pro nás udělal…"

"To nic nebylo," vyhrknul Hyukjae až příliš rychle, pohled opět sklopený.

"Ne, Hyukjae, nech mě to doříct. Musíš to vědět," Zhoumi si povzdechl. "Můžeš se na mě podívat, prosím?"

Hyukjae poslechl.

"Děkuji ti, Hyukjae."

Starší mu vydržel pohled opětovat jen několik vteřin, potom se od Zhoumiho odvrátil, jak kráčel ke svému batohu. Začal do něj rychle házet všechny své věci. Zhoumi na něj nechápavě koukal. Udělal snad něco špatně?

"Nic to nebylo. Měl jsem to udělat už dávno," vypadlo z Hyukjaeho téměř neslyšně, když už se zdálo, že neodpoví, a chlapec mu na okamžik pohlédl přímo do očí skrz zrcadlo.

"Udělal jsi to teď."

V těch slovech bylo něco definitivního, co Hyukjaemu zdrvilo plíce v nepovedeném nádechu.

Vytáhl z batohu triko a s tichým zaskučením se postavil. Cítil každý sval v těle až bolestivě silně. Nejspíš to dnes s tancem přehnal. Určitě to přehnal. Dlaní si promnul rameno a protáhl krk, aby uvolnil ztuhlé svaly. Ne že by to pomáhalo.

Zhoumi zase civěl. Možná by s tím měl přestat dřív, než do staršího chlapce vykouká díru, ale nedokázal se přinutit. Místo toho se jeho tělo pohnulo k Hyukjaemu, zcela automaticky, a dlaně vzápětí přistály na Hyukových ramenech.

Starší bleskově vzhlédl k odrazu, v očích zmatení a němá otázka. Co to děláš?!

Vyšší mladík se jen pousmál a prsty promnul jeho svaly v naučeném pohybu.

Hyukjae stál naprosto ztuhle, ale nebránil se.

Zhoumiho ruce opečovávaly namožené svalstvo s jemnou přesností a pečlivostí. Jeho mysl křičela. Dotýkal se. Směl se dotýkat holé kůže. Prsty hladily, laskaly ramena, záda, klaviaturu žeber. Uvolňovaly napětí ve svalech.

Hyukjae se konečně začal uvolňovat, víčka pomalu překryla oči, jak se opřel do Zhoumiho doteku, ze rtů unikl spokojený povzdech.

Ten zvuk Zhoumimu způsobil třes těla. Nekonečnou touhou slyšet ho opět sklouzl dlaněmi přes boky, tam a zpět, a jeho dech polechtal staršího chlapce na šíji, když se k němu sklonil v pokušení ochutnat. Rty jen zlehka polaskaly pokožku. A jeho smysly zešílely. Za doprovodu vytřeštěného pohledu přitiskl ústa k Hyukjaeho krku a dlaně nechal spočinout na jeho břichu a hrudi tiskaje ho zády k sobě.

Hyukjae naprázdno otevřel pusu, otázka na jazyku. Nikdy ji nevyslovil - pouze polkl těžký nádech a pře očima se mu lehce zatmělo, když Zhoumi mezi rty uvěznil citlivou kůži dráždivě po ní přejížděje jazykem.

Paže obtočené kolem těla ho drtily v pevném objetí, ze kterého nebylo úniku. Jako had, jenž polapil kořist.

Hyukjae zmateně těkal očima po místnosti, hlavně se nepodívat na odraz v zrcadle. Zhoumiho prsty laskaly vypracované břicho, toulaly se stále níž a níž k lemu tepláků. Zanechávaly za sebou cestičky z husí kůže a Hyukjae v náručí začínal pomalu vláčnět.

Zhoumi toho využil, na okamžik se mu na tváři objevil ďábelský úšklebek, načež rty přejel po Hyukjaeho uchu. Cítil, jak se tělo v jeho náručí roztřáslo, náhle povolné.


"Měl bych ti ukázat, jak moc vděčný jsem…" vydechl šeptem.
 


Komentáře

1 Kami Kami | E-mail | Web | 19. května 2015 v 16:33 | Reagovat

Éhe. He. Hehehehe. Ehm. Asi bych raději měla vkládat dojmy do slov...
Zhoumi je očividně velmi vděčný. A my ho za to milujeme. Stejně tak autorku/autorky.
Povídka se mi líbí, jen tak dál. Těším se na pokračování ^.^

2 Sora Sora | 19. května 2015 v 18:42 | Reagovat

Povídka se mi líbí! Těším se na pokračování! :)

3 Hatachi Hatachi | 19. května 2015 v 20:33 | Reagovat

To je úžasný.
Zhoumíšek a Hyukie...zvláštní pár.
Těšim se na pokračování :-)

4 KayTee KayTee | 19. května 2015 v 22:02 | Reagovat

Wow, tenhle pár mě nenapadl, ale jsou spolu sladcí. A Mimi je očividně velmi vděčný.

5 Sairen Sairen | E-mail | Web | 19. května 2015 v 22:06 | Reagovat

Jeden z mých oblíbených párů... o bože... tomu se říká návrat!

6 Michiko Michiko | 20. května 2015 v 10:56 | Reagovat

To je pěkné :-) moc se mi to líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013