126 hodin || TaoSoo (1/3)

28. června 2015 v 15:05 | Hotaru |  EXO oneshots
Co k tomuhle říct... nápad přišel sám, původně na jiný pár. A ten se potom nějakým záhadným způsobem změnil v TaoSoo, ve kterém si ani tolik nelibuji, ale ti dva se mi prostě hodili. Doufám, že se vám povídka bude líbit. Troufám si říct, že já osobně jsem s ní celkem spokojená. Každopádně... užijte si kapitolu.




Skřípění brzd, křik, tříštění skla. Všechny svaly v těle se napínaly ve snaze odolat nárazu. Byly jím roztržené na kusy, kosti se drolily na prach. Horká krev tekla po jeho těle, lepila se na něj. Ostré kamínky se mu zaryly do odhalených dlaní a tváře, když dopadl na tvrdou silnici. Tělo se kroutilo ve smrtelné křeči. Cítil, jak z něj utíká život s každým dalším trhaným nádechem.

A potom bylo po všem.

Ležel ve své posteli, v náruči objímal drobné tělo. Pevněji, než bylo nutné, chlapce to jistě muselo bolet. Nedokázal se však přinutit k tomu, aby sevření povolil.

Nepříjemný pocit v něm přetrvával, hrdlo stažené, studený pot stékající po zádech, strach zakusující se do vnitřností s ledovou krutostí.

126 hodin.

×××

Když se Tao probudil, skrz okno už do pokoje svítilo měkké ranní světlo. Oči okamžitě vyhledaly budík na nočním stolku. Deset hodin. Zbývalo přesně 120 hodin. Pět dní. Ani o vteřinu víc.

Přepadla jej úzkost. Zdálo se mu, že spánkem ztratil až příliš mnoho drahocenného času. Panika mu na okamžik rozbušila srdce. Přetočil se, aby našel, aby se ujistil... A všechno až bolestivě zapadlo na své místo.

Kyungsoo ležel vedle něj, nikam neodešel. Spal. Zachumlaný v bílých peřinách se ztrácel, koukala z něj jen drobná nahá ramena. Obličej byl tak nevinný, klidný spánkem. Dlouhé řasy se mírně třásly, mezi obočím se sem tam objevila vráska, jak se chlapci něco zdálo.

Tao na něj hleděl, jakoby jej viděl poprvé. Jak moc nádherný byl v ranním světle. Kolikrát se mu ještě taková podívaná naskytne?

Chlapec se zavrtěl a poté se s bručením ve spánku přitulil blíž k Taovi, položil mu hlavu na rameno. Tao roztál něhou, potřebou chránit. Bolelo to. Tak moc to bolelo. Objal jej a přitiskl si jej ještě blíž k tělu. Opatrně, nechtěl ho probudit.

Zvládneš to vůbec, maličký?

×××

Kyungsoo vzhlédl od toustu, který jedl k opožděné snídani, když Tao vešel do místnosti. Vlasy mu pořád stály kolem hlavy, na sobě měl jen Taovo obrovské triko na spaní. Dokonalý ve své všednosti.

Příchozí nevydržel ve dveřích stát dlouho. Potřeboval jej mít blízko, cítit jej pod rukama. Přešel k němu, zezadu jej objal. Chlapec na okamžik zkameněl, ale Taovo chování nekomentoval. Po chvíli se vrátil k jídlu a nechal jej, aby se s ním mazlil.

Tao pevně objímal to drobné tělo, hladil ho palci po pažích, nosem se lísal k jemné kůži za chlapcovým uchem, nasával sladkou vůni jeho kůže, vlasů.

Tak málo času... i věčnost by byla málo.

"Tao? Děje se něco?" zeptal se po několika minutách Kyungsoo, hlas nejistý.

Tao jej nepouštěl.

"Ne."

"Ty nejdeš do práce? Máš zpoždění," podivil se chlapec, pohledem sklouzl k hodinám nade dveřmi.

"Ne."

Dál jej objímal, políbil bledou pokožku na chlapcově odhaleném rameni.

"Ale proč? Říkal jsi, že přijde důležitý klient. Vyhodí tě, jestli -"

"Nedělej si starosti, práce počká. Chci být s tebou," zašeptal Tao měkce a umlčel tak chlapcovy protesty.

Natáhl se pro cudný polibek. Chutnal jako máslo.

Jak by mohl jít do práce? Ztrácet svůj čas.

Svých 118 hodin.


×××

Venku pršelo. Dešťové kapky tiše narážely do skla. Bylo zataženo. Oknem do místnosti pronikalo jen málo světla. Nic to však neubralo kráse odpoledne.

Kyungsoo ležel na pohovce, zachumlaný do hrubé bílé deky. Četl si jednu z mnoha svých oblíbených knih. Soustředěně jezdil očima po písmenech, ztrácel se v příběhu. Kousal si přitom ret, Taovi to přišlo rozkošné.

"Proč to pořád děláš?" zeptal se zamyšleně.

Zvedl se přitom ze své pozice na zemi, na chlupatém koberci, a přešel k pohovce. Potřeboval cítit tělesné teplo. Potřeboval Kyungsooa. Neptal se, jestli smí. Rovnou si chlapce přidržel, načež mu vklouzl pod horní část těla. Nechal Kyungsooa uvelebit se hlavou u něj v klíně, podal mu polštář, aby se mu leželo lépe. Hned se cítil úplnější.

"Dělám co?" podivil se Kyungsoo, aniž by vzhlédl od stránky v knize.

Tao si pohrával s jeho vlasy, odhrnoval mu je z čela, hladil jej. Prsty ho svrběly, už nikdy nechtěly nechat Kyungsooa odejít.

"Koušeš si ret. Pořád," upřesnil.

Kyungsoo k němu vzhlédl. Zdálo se, že nad otázkou opravdu přemýšlí. Jakkoli byla zvláštní, snažil se Taovi podat upřímnou, úplnou odpověď. Taa tato jeho vlastnost vždy odzbrojovala.

"Já ti ani nevím. Ani si to neuvědomuji. Asi bych s tím měl přestat," řekl mu nakonec s úsměvem.

Tao úsměv opětoval, sklonil se a políbil chlapce na čelo.

Kyungoo se vrátil ke čtení, Tao se začal opět prodírat jeho vlasy. Chvíli bylo ticho.

"Kyungsoo?"

"Hn?"

"Proč si nikdy nesladíš čaj?" zeptal se poté Tao.

Chlapec se po něm otočil, skeptický pohled v očích se pomalu měnil ve starost.

"Opravdu se nic neděje? Chováš se zvláštně," strachoval se.

"Ne... všechno je v pořádku. Jen jsem si uvědomil, jak málo toho o tobě vím."

A jak málo času mám na to, abych se to dozvěděl.

Jen 113 hodin.
 


Komentáře

1 Adell Adell | 28. června 2015 v 17:42 | Reagovat

Jak to tak vypadá, tak tohle mít šťastný konec nebude.. :-( Ale je to krásně napsaný. :-) Těší se na další díl. ;-)

2 Lai Lai | 28. června 2015 v 18:43 | Reagovat

Eeehhmm.....prečo sa mi chce plakať už teraz??? O-o :"( ...meheee ..tak to nechcem vedieť čo bude na konci :/ ....ale zaujímavý nápad :D teším sa na ďalšiu časť =D

3 Hatachi Hatachi | 28. června 2015 v 20:02 | Reagovat

126 hodin...To Taovi moc času nezbývá, aby si ještě užil Kyungsua a jeho lásky. Jsem tedy zvědavá, co bude dál.
Jinak je to opravdu hezky napsané...
Těšim se na další díl...

4 Ainne Ainne | 28. června 2015 v 20:36 | Reagovat

Zajímavé. Krásné a přesto tak smutné. Jsem zvědavá co se z toho vyklube.

5 Deny Deny | 29. června 2015 v 12:39 | Reagovat

WOW krasny přiběh.. Moc se tesim na pokračpvani :-)

6 Fey Fey | 29. června 2015 v 19:05 | Reagovat

Krásně napsané! Jsem zvědavá, jak to vše dopadne a k čemu má těch 126 hodin, co musí udělat...prostě proč..? Pěkný děj.

7 Saia Saia | 1. července 2015 v 8:11 | Reagovat

Ahoj vnoučku....čo tak malá prechádzka?
    *(A nie neľakaj sa)*
...Ale ja sa už vidím v hystérii a to je len začiatok....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013