Neboj se...

2. června 2015 v 19:32 | Hotaru |  Drabble
Poslední dobou jsem si oblíbila psaní krátkých povídek, které fungují jako deník. Pokaždé se tam objeví mallá část mých opravdových pocitů. Váhám... nevím, jestli zveřejňovat všechny, jelikož některé jsou možná až příliš osobní, ale přesto vám sem některé dám. Můžete mi dát vědět, jestli o něco takového vůbec stojíte. Zatím si ale užijte tohle drabble.



Velikánské oči, dlouhé řasy je překrývají a otírají se o tváře, jak rychle mrkáš. Oplácím pohled tvrdě, bez emocí.

Výkřik protne ticho, jak se ti podlomí kolena a padáš. Ležíš na zemi, natahuješ ke mně klepající se ruce. Doufáš, že tě zvednu, doufáš, že tě zachráním.

Udělám krok zpátky a jen tě sleduji, kamenný pohled.

Oči se plní strachem a slzami, jak se třes šíří do celého těla. Ležíš na prašné zemi a třepeš se. Slzy se míchají s potem, tvoří slanou šťávu bolesti. Brýle ti s potem kloužou po nose, překážejí ti.

Pokleknu k tobě, bolest v tvých očích je na okamžik přebita nadějí. Nepomohu ti však vstát. Vezmu mezi prsty černé obroučky brýlí a nešetrně ti je sundám. Už nepotřebuješ vidět. Pláčeš ještě víc, jak jsi připraven o zrak, vím, že bez nich skoro nevidíš.

Tak moc voníš. Strachem, beznadějí, potem. Miluji tu vůni. Klepeš se. Snažíš se plazit pryč, zachránit se. Trpíš. Nikdo ti nepomůže, nikdo ti nepodá pomocnou ruku. Mně ji taky nikdo nepodal.

Pohladím tě po tváři. Má jemnost tě nejspíš překvapí, ztuhneš a na okamžik přestaneš bojovat. Najednou se zdáš tak maličký, když je pryč tvá obvyklá maska. Hrudník se trhavě zvedá, jak zrychleně, vyplašeně dýcháš. Moje prsty najdou cestu do tvých potem navlhlých vlasů, prodírají se tam. Opřeš se do toho doteku s oddaností štěněti vlastní.

Jenže ty nejsi štěně. Jsi had.

"Neplakej, už je konec," zašeptám něžně.

Slepě na mě hledíš, tak moc se bojíš. Polykáš vlastní slzy. Naposledy tě pohladím, zvednu se a bez jediného ohlédnutí odcházím.


A ačkoli za sebou nezanechávám rozbitou panenku, ale dospívajícího, zdravého muže s výsměšným úšklebkem na rtech, jsi pro mě mrtvý.
 


Komentáře

1 Kami Kami | E-mail | Web | 2. června 2015 v 20:05 | Reagovat

Drabble jsou skvělý prostředek na ventilování emocí. (A mně ten formát velmi vyhovuje ke čtení, na nic delšího bohužel zatím není čas, ještě ani nemám dočtené Thank you a velmi mě to frustruje :D.)
V každém případě, moc se mi to líbilo. Celkově atmosféra, co z toho sálala, i styl psaní a slovní obraty. Skvělá práce.

2 Hatachi Hatachi | 2. června 2015 v 20:43 | Reagovat

Mě se to líbilo. Bylo to akorát dlouhé, žádné zbytečné protahování.
Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013