126 hodin || TaoSoo (3/3)

14. července 2015 v 14:44 | Hotaru |  EXO oneshots
Poslední část, prosím... buďte na mě hodní. Doufám, že se vám celá povídka líbila.


Ráno Taa zastihlo v panice.

Tolik toho ještě nestihl. Tolik toho ještě chtěl udělat. Hodiny ale neúprosně odpočítávaly jeho poslední dvě hodiny.

Kyungsoo se zdál v dobré náladě. Nadšeně poskakoval po kuchyni, smažil palačinky k snídani. A Tao se prostě jen díval. Díval se a smiřoval se s faktem, že už jej takhle nikdy neuvidí. Že už znovu nevyjde slunce. Ne pro něj.

Kyungsoo se divil, když Tao vstal, stoupl si za něj a prostě jej objal. Stál za ním u kuchyňské linky, nechával jej dál smažit, ale nepouštěl jej. Zabořil obličej do jeho vlasů, prudce nasál. Jen stěží zabraňoval slzám, aby přetekly.

Bože, nechci od tebe odejít.

Jenže čas nastal. Nemohl narušit jeho běh. Nemohl nic.

Mohl jen roztříštit jejich životy na kousíčky.

Palačinky byly sladké, ale Taovi hořkly na jazyku.

×××

Tao si zapínal knoflíky na kabátu. V plánu bylo jít navštívit Kyungsoovi rodiče. Soo se na ně těšil, dlouho u nich nebyl. Nadšeně vykládal o tom, co všechno jim musí říct. Tao mlčel. Jen poslouchal jeho hlas, pozoroval jeho rty, když mluvil.

Budeš muset jít sám, promiň mi to, maličký.

Venku sněžilo. Byl hezký den. Na dalších patnáct minut.

Tao držel Kyungsoovu dlaň ve své. Hladil ji palcem, užíval si ten pocit. Aspoň ještě jednou.

Podíval se na hodinky. Zbývalo sedm minut.

"Kyungsoo... sakra, zapomněl jsem si mobil, můžeš se pro něj vrátit? Já zatím půjdu a koupím vašim nějaké víno," zeptal se.

Kyungsoo na něj chvíli zíral.

"No... jo, jasně..." odpověděl potom nejistě.

Otočil se k odchodu.

Bože, vidím tě naposledy. Ale je to tak lepší, nesmíš to vidět.

Tao jej popadl do náruče. Pevně jej svíral.

Ještě chvíli, ještě nejsem připravený.

"Děkuji."

Za všechno.

"Miluju tě."

I když se změní všechno, tohle zůstane stejné, víš to?

"Opatruj se mi."

Já už tu nebudu, abych tě chránil.

Soo se odtáhl. Tao jej nechtěl pouštět, ale čas ho tlačil. Co kdyby Kyungsoo nestihl odejít včas? Pustil ho pro něj bylo až za hranicí fyzické bolesti.

"Ale no tak, Tao. Jdu jen pro telefon, za pár minut se zase uvidíme," smál se mu. "Tak zatím."

Tao neodpověděl. Sledoval Kyungsooa, až než zmizel za rohem. Otočil se směrem k obchodu na druhé straně silnice. Nohy se mu třásly, když se k němu pomalu vydal. Sledoval hodinky. Zbývala minuta.

Šel přes silnici napůl přikrčeně, očekával náraz. Stejný jako ve snu. Nic se však nestalo.

Minutová ručička se pohnula.

10 hodin a jedna minuta.

A svět se dál točil, on dál dýchal, překvapený u regálu v obchodě.

Bůh vyslyšel jeho prosby? Nechal jej přežít?

Stále pohledem nejistě těkal k hodinkám, když vybíral a platil víno. Nebylo to možné. Prostě tomu nemohl uvěřit.

Když vyšel z obchodu, veškeré pochybnosti se rozplynuly a zůstala jen bezbřehá radost. Na druhé straně silnice jej vítala Kyungsoova usměvavá tvář. Ta tvář, o které si byl jistý, že už ji nikdy neuvidí. Cítil se šťastněji, než nikdy v životě, když se jeho rty roztáhly v širokém úsměvu. Rozběhl se za chlapcem, jeho náruč byla tak prázdná, potřeboval jej obejmout. Potřeboval jej blízko.

Nerozhlédl jsi se, uvědomil si v momentě, kdy slyšel kvílení gum. Pozdě.

Náraz.

Agonie byla ještě větší, než v předtuchách. Tvrdě dopadl na beton. Cítil, jak krvácí, krev se pomalu rozlévala po chodníku. Nemohl dýchat, viděl rozmazaně. A přesto jednu tvář viděl ostřeji, než kdykoli předtím.

Kyungsoo. Uplakané, vyděšené oči. Šílené. Stál jako socha.

Mrzí mě to, maličký. Nakonec to musíš vidět.


Deset hodin, třináct minut, čas, kdy smrt vzala Taa k sobě.
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 14. července 2015 v 19:53 | Reagovat

Ach bože...tak přeci jen...
Ale byla to úžasná povídka. I když byla hodně moc smutná, tak se mi hodně líbila :-)

2 Michiko Michiko | 14. července 2015 v 22:55 | Reagovat

*brečí* :-(  :-(

3 Jannie Jannie | 15. července 2015 v 17:30 | Reagovat

...Nemám slov... Obrečela jsem to. Úžasné.

4 Saia Saia | 16. července 2015 v 18:32 | Reagovat

........!!!!!!!!!!!!.......
..máličko ma zabíjaš!
(Ale môžem len chváliť.)

5 Deny Deny | 17. července 2015 v 15:46 | Reagovat

Tak ja  jsem se uz radovala ze nezemre a ty takhle.. :-D :-D Kazdopadne to byla skvela povidka. :-)

6 Lai Lai | 17. července 2015 v 17:04 | Reagovat

Nieee...moja pandaa......nie.... :"( ......<3 nádherná poviedka

7 Ainne Ainne | 17. července 2015 v 21:10 | Reagovat

To néééééééééé!!!! Taoooooo!!!! Kyungsooooooo!!! Moje malé Kyungsoo!!!!

8 Fey Fey | 18. července 2015 v 16:45 | Reagovat

Velice povedená povídka a ten konec jsem čekala přesně takový, jaký jsi napsala. Při čtení mi srdce skákalo v hrudi! Bylo to napínavé...!
Opravdu se ti to povedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013