Treasures - 11. kapitola

21. listopadu 2015 v 6:00 | Hotaru |  Treasures



"Já... nemyslím, že je to dobrý nápad."

Jinovi bylo jasné, že na prostesty už je maličko pozdě a že Jungkooka už nezastaví, ale stejně se o to pokusil. Mladší chlapec jen protočil očima, chytil jej za ruku a přes silnici jej táhnul ke klubu.

"No tak! Namjoonovi to tam nepatří, můžeš tam jít, kdy chceš. Dneska tam navíc ani nevystupuje. Tak pojď, užijeme si to," opakoval jako básničku už od rána.

Jak Jin později zjistil, Namjoon tam opravdu nevystupoval. Bylo hůř.

"Děláš si ze mě srandu?!" otočil se na Jungkooka.

Hned, jak vešel do dveří, vepředu na podiu spatřil za mixovacím pultem vysokou, vypracovanou osobu.

"Ty mě sem vezmeš, když tam hraje on?" zeptal se, hlas zoufalý spíš než naštvaný.

Jungkook nad tím mávnul rukou a s úsměvem se tlačil davem.

"Říkal jsi, že ti na Namjoonovi ani Yonggukovi nezáleží, takže to přežiješ. Pojď."

Jin nevěděl, jestli má začít plakat teď a nebo až po tom, co mladšího chlapce umlátí barovou stoličkou do hlavy.

Rozhodně až po tom, co ho zabiju, napadlo jej hořce, když Jungkook začal divoce mávat na Yongguka a tlačit se do zákulisí, prsty stále kolem Jinova předloktí, jak jej táhl za sebou.

Jin se divil, když zjistil, že Jungkooka tam všichni znají. A navíc vypadali, že jej i rádi vidí. Jin si přišel maličko navíc, tak se nechal vést, klopil pohled a doufal, že donutí své buňky k zneviditelnění se. Nějak se to pořád nedařilo, ostatní po něm zvědavě koukali, nespíš se divili, kdo to je a kde se tam vzal. Jin se zařekl, že Jungkookovi vynadá, až budou sami.

A potom se rozrazily dveře, Yongguk v nich. Něco v jeho chůzi a výrazu Jinovi tak připomínalo Namjoona. Elegance a síla skrytá za fasádou rebela. Ať chtěl nebo ne, musel si přiznat, že i on by v Yonggukovi za jiných okolností jistě viděl zalíbení. Byl nádherný, jak se k nim nesl, na tváři bezchybný úsměv.

Jediné, co Jin viděl, byly Yonggukovy rty na těch Namjoonových, jeho ruce na Namjoonově zadku. Potlačil nutkání se odvrátit a neslušně Yongguka ignorovat.

Hluboký hlas. To bylo první, co Jina praštilo, když Yongguk došel až k Jungkookovi a pozdravil jej, načež ho objal.

Jin doufal, že si jej Yongguk nevšimne, byl vzteklý. Samozřejmě, že dal Namjoon přednost jemu. Vždyť byl živoucí dokonalost. Tělo, obličej, vlastnil část klubu, měl stejný koníček jako Namjoon, měl auto, nejspíš i peníze. Jin měl možná tak roztomilou tvářičku. Byl naivní. Namjoon měl na mnohem, mnohem víc. Měl to vědět. Už od začátku. Namjoon měl pravdu - mohl mít kohokoli. A vybral si Yongguka. Jin se nedivil.

A potom se muž od Jungkooka, který na něm visel jako věrné štěně a odmítal pustit látku jeho trička, maličko odtáhl a pohlédl přímo na Jina.

Usmál se. "Ty jsi Jin, že ano? Namjoon mi toho o tobě hodně vyprávěl."

A Jin měl pocit, že už opravdu půjde plakat někam do kouta. Proč. Proč mu to všichni dělají.
 


Komentáře

1 Shadow Shadow | 21. listopadu 2015 v 6:29 | Reagovat

No ten konec mě zabil. Myslím že budu následovat Jinova příkladu a půjdu se někam do kouta vyplakat :-D Těším se na další díl.

2 Lai Lai | 21. listopadu 2015 v 10:52 | Reagovat

Wahaa :D som zvedavá čo všetko Namjoon povedal o Jinovi ^_^ ....Kekeke....Teším sa na ďalší diel...

3 Hatachi Hatachi | 21. listopadu 2015 v 15:56 | Reagovat

Přeci to nemůže být tak hrozný. To Jin přežije...
Moc se těšim na další díl ;-)

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 21. listopadu 2015 v 16:20 | Reagovat

já se mu tak VELMI směju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013