Home - 2.kapitola || 21. 12.

21. prosince 2015 v 6:00 | Hotaru |  Home
Haha, další kapitola této velmi "vánoční" povídky. Doufám, že se vám bude líbit.



Ráno Jimina probudilo sluneční světlo, které mu oknem svítilo přímo do obličeje. Se zamručením se přetočil, ale nebylo mu to moc platné. Rozespale nahmatal mobil, aby se podíval, kolik je hodin. Bylo něco málo po poledni. Jimin by se sice nejraději přetočil na druhý bok a spal dál, ale nedalo mu to. Spát mohl i doma, tady by jen plýtval časem.

Umyl se, oblékl a učesal. Než se nadál, opouštěl hotel a hledal nějaké místo, kde by si mohl koupit něco k pozdní snídani. Nakonec se usadil v nedaleké kavárně - měl dojem, že i o této se Namjoon zmínil, ale těžko říct - a koupil si kávu a zákusek.

Po rychlém jídle se rozhodl, že by měl jít na nákup. Chtěl koupit něco rodičům, také si chtěl pořídit něco na sebe. Ani nevěděl jak, ale dostal se do velkého obchodního centra, pyšný, že dokázal trefit sám.

Nákupy mu zabraly celkem dlouho. Pořídil něco mamce a otci. Nesměl také zapomínat na kamarády. Bylo mu jasné, že Jungkook by mu do smrti neodpustil, kdyby mu nedovezl aspoň něco malého.

Kolem čtvrté jej to přestalo bavit a zamířil zpátky na hotel. Pro dnešek už toho měl dost, chtěl si odnést tašky, možná si na chvilku odpočinout a potom jít večer někam na jídlo. Plány mu ovšem narušila zpráva od Namjoona. Psal mu, že ho pan Choi pustil z práce dřív a že pokud má Jimin zájem, má čas se sejít.

A Jimin neváhal a napsal odpověď - samozřejmě, že měl zájem.

Namjoon navrhl, že na něj počká před hotelem, aby se náhodou někde neztratil, což Jiminovi přišlo jako skvělý nápad, jelikož znal svůj orientační smysl.

Uplynulo sotva dvacet minut od chvíle, kdy se uřícený Jimin vrátil se všemi taškami na pokoj, a Namjoon už stál před hotelem. Jimin se rychle upravil a šel.

Namjoonovi to slušelo stejně jako předešlý den. Kožená bunda, černé triko, obeplé džiny a kované boty. Jimin se vedle něj zařadil, pozdravil a snažil se nezírat na něj moc okatě. Byl si jistý, že se mu to nedařilo a že na Namjoona jeho orientace křičela už z dálky. Nezdálo se však, že by mu to vadilo, tak si s tím Jimin nedělal hlavu.

"Kam bys chtěl?" zeptal se jej Namjoon, ačkoli už se pomalu dali do pohybu.

"Nevím, nechám to na tobě," odpověděl Jimin bez váhání.

"Dobře. Je hezky, myslel jsem, že bychom se mohli zajít podívat na pláž."

Jimin s tím nápadem nadšeně souhlasil. Namjoon jej tam tedy komplikovanou kombinací chůze a použitím dopravních prostředků, dovedl.

Jimin byl užaslý nad tou krásou. Samozřejmě z domova znal korejské pláže, ale toto bylo něco úplně jiného. Byl naprosto bez sebe z obrázku horizontu, lidí chodících po kraji pláže a vln, které se lámaly o pobřeží, jako kdyby byly naštvané na celý svět. Jimin byl ohromený, byla to nádhera.

Neodolal, opustil svoje místo vedle Namjoona a vběhl až k vlnám. Skoro si namočil boty v oceánu, ale to mu nevadilo. Smál se, když se snažil uhnout přicházející vlně, zakopl a skoro se posadil přímo do vody. Byl nadšený. Miloval moře.

Po několika dlouhých minutách skotačení se otočil po Namjoonovi. Chtěl se ujistit, že jej nikde neztratil. Namjoon jej sledoval zpovzdálí, na rtech jemný, rozněžnělý úsměv. Jiminovi to připomínalo matku, která pozoruje svoje dítě. Zastyděl se za to, co předvedl a jak musel před Namjoonem vypadat. Jako malé děcko. Rychle se vrátil zpátky za ním.

"Promiň, trochu jsem se nechal unést."

"Neomlouvej se, bylo to roztomilé," prohlásil Namjoon, pořád s úsměvem.

Jimin se po něm otočil nejistý, jestli si z něj dělá srandu a nebo je vážný. Vypadal, že to myslí vážně, což Jimina trochu zmátlo. Rozhodl se to nekomentovat.

"Koukej, hele. Tamhle mají skvělé burgery. Nemáš hlad?" ukázal Namjoon na malý stánek.

Nezdálo se, že by čekal na Jiminovu odpověď, prostě rovnou zamířil přímo ke stánku a objednal, aniž by se Jimina zeptal, co chce. Příprava byla rychlá, brzy už odcházeli, každý v ruce jeden hamburger.

"Musíš to zkusit, je to opravdu dobré, věř mi, zamiluješ si to."

Jimin si poslušně ukousl a musel uznat, že měl Namjoon pravdu. Bylo to opravdu moc dobré. Než se nadál, celý hamburger byl pryč.

Potom se s Namjoonem jenom tak procházeli. Líně, pomalu. Povídali si.

A Jimin se načapal, že se mu opravdu svěřuje. S věcmi, které jej trápily, ale doma je neměl komu říct. Nepochopili by. A pokud by pochopili, pořád byla příliš velká šance, že by se to mohlo dostat k lidem, ke kterým nemělo. Namjoona neznal a Namjoon neznal jeho. Anonymita mu rozvázala jazyk.

Vyprávěl o tlaku, který na něj vyvíjeli ve škole. O nekonečném vyučování, o spoustě doučování, která jej otec nutí navštěvovat, spoustě studia, které musí po tom všem ještě doma sám podstoupit. O nutnosti být nejlepší, bezchybný. O Jungkookovi, který k němu vzhlížel a on jej nemohl zklamat, co se týkalo tance. O tom, jak unavený byl, jak se cítil, že schovává svou pravou tvář tak dlouho, že už ji ztratil úplně. Že se stal jen stínem toho, čím kdysi byl.

A Namjoon jej poslouchal. A nejen to. Namjoon nesoudil. Namjoon se pokoušel pochopit. Namjoon hloupě nepřikyvoval, ale opravdu naslouchal tomu, co mu Jimin říká. Zdálo se, že jej opravdu zajímá, co si Jimin myslí, co prožívá.

A tak z Jimina vypadlo přiznání, které ještě nikdy nikomu neřekl.

"Jsem gay. Vždycky jsem byl. A nikdy se to nikdo nedozví. Otec by mě zabil, je moc riskantní to říct i svým nejbližším přátelům. Nakonec stejně skončím se ženou, dvěma dětmi, domem, autem, zahradou a úspěšnou kariérou. Nechci to, ale vím, že budu muset. Vlastně už ani s ničím jiným nepočítám."

Jimin si až po několika dlouhých vteřinách ticha, kdy mu Namjoon neodpověděl, uvědomil, co mu to právě řekl. K čemu se to přiznal. Po zádech mu přeběhl mráz, hrdlo se sevřelo panikou. Mělo mu dojít, že Namjoon může být zhnusený. Že může odejít.

Nic z toho se nestalo.

Namjoon se zastavil v chůzi. Jimin nechápal, ale napodobil jej, náhle k smrti vyděšený, nervózní. A potom se kolem něj náhle ovinuly pevné paže a on měl obličej zabořený v Namjoonově hrudi.

"Je mi to líto," šeptal mu Namjoon do vlasů. "Je mi líto, že to musíš skrývat."

Opravdu jej nesoudil.

Jimina to poznání zasáhlo. Neodolal, objal jej zpět. Obtočil mu paže kolem pasu a přimknul se ještě blíž. Namjoon byl náhle všudypřítomný. Jeho vůně, teplé, pevné tělo. A Jimin se nepouštěl. Protože Namjoon rozuměl. Namjoon nesoudil. Namjoon tam byl.

Ten večer, když se Jimin ukládal ke spánku, pořád cítil Namjoonovu vůni a vybavoval si pevný, ochranitelský stisk jeho paží.
 


Komentáře

1 바루나 바루나 | 21. prosince 2015 v 11:45 | Reagovat

Anooo~ ♥ zase něco super na rozjasnění dne, když už jsou ty Vánoce, ale sníh a nálada nikde... :)

2 Shadow Shadow | 21. prosince 2015 v 15:50 | Reagovat

To bylo sladký. Jsem rozněžnělá mam chuť na sladký. A pak budu psát něco sladkého. Těším se na zitra.

3 Lai Lai | 21. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

Aaaaw....To je tak cute~ ...... :D

4 mia mia | 21. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

na konci mi až slzy vošli do očí :D :D (citlivka forever ) :D

5 Hatachi Hatachi | 21. prosince 2015 v 21:58 | Reagovat

To bylo moc krásné. Jen je mi líto Jimina, jak má od otce nalajnovaný život a nesmí z něj vybočit.
Těšim se na další díl...

6 Karin Karin | 13. června 2016 v 21:34 | Reagovat

To musí byt děsné když se musí tak přetvařovat. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013