Home - 3.kapitola || 22. 12.

22. prosince 2015 v 6:00 | Hotaru |  Home
Tahle kapitola je snad moje nejoblíbenější. Doufám, že si ji užijete. Mimochodem... miluju Jane, vážně.


Ráno Jimina probudil vibrující telefon. Slepě jej nahmatal a bez přemýšlení přijal hovor.

"Tak kde jsi, ospalče?" smál se Namjoon.

"Cože?" nechápal Jimin.

"Jsou dvě, pojď ven, koupil jsem ti pozdní snídani."

Namjoon nečekal na Jiminovu odpověď, ukončil hovor a nechal chlapce, aby tupě hleděl na obrazovku mobilu a ještě celou příští minutu zpracovával, co že mu to vlastně řekl. Když pochopil, okamžitě vyskočil z postele a běžel do koupelny. Nechápal, jak je možné, že tak vyspává, obvykle se mu takhle dlouho spát nedařilo.

Umyl se rychlostí blesku, potom se oblékl a než se nadál, byl venku ze dveří.

Namjoon seděl na lavičce, na tváří široký úsměv. V jedné ruce káva, v druhé sladké pečivo. Opět tak nádherný, až Jimin na okamžik ztratil dech. Nezmohl se na nic jiného, než mu úsměv opětovat, neschopen promluvit. Posadil se na lavičku vedle něj, vzal si od něj svůj kelímek s kávou a napil se. Ani Namjoon pro ten okamžik nic neříkal, sledoval Jimina, jak jí, v očích něha. Jimina ten pohled znervózňoval, přišel si zranitelný, obnažený.

Dojedl, Namjoon se zvedl z lavičky a rozbil to nádherné ticho.

"Co kdybych tě dneska seznámil ještě s někým?" zeptal se.

Jimin nejistě přikývl. Rád by poznal další lidi. A přesto by s Namjoonem raději zůstal sám. Něco na tom, že Namjoon o něm jako jediný věděl celou pravdu a nevadilo mu to, atmosféru mezi nimi nějakým způsobem změnilo. Jimin to cítil a byl si jistý, že Namjoon to cítí taky. Možná proto ho chtěl seznámit s ostatními? Nechtěl s ním být sám? Jimin netušil.

Jimin se tedy zvedl z lavičky a následoval Namjoona.

"Yoongi a Hoseok se ti budou líbit. Hoseok tedy dokáže lidi na poprvé maličko... vyplašit. Ale jsem si jistý, že ty to zvládneš," smál se.

"Také Korejci...?" zarazil se Jimin.

"Ano, Yoongi se sem z Koreje přistěhoval asi patnáct let zpátky? Nevím, nejsem si jistý. Hoseok se tu narodil," vysvětlil Namjoon.

Jimin přikývl. A Namjoon nezklamal. Opět mu začal nadšeně vykládat o svých přátelích. O tom, jak spolu trávili čas už od malička. O Hoseokově vášni k tanci a o tom, jak je z nich Yoongi nejstarší, ale přesto vypadá nejmladší. O tom, že Hoseok si právě našel slečnu a neustále je zahrnuje intimními detaily, které ani jeden z nich slyšet nechce.

A Jimin poslouchal. Fascinovaný jemným, něžným tónem, který Namjoon použil pokaždé, když vyslovoval jména chlapců. Tím mimoděčným pousmáním, které mu stáčelo koutek úst nahoru, když vyprávěl. Jimin si byl jistý, že je to úžasný kamarád. Úžasný člověk. A jeho slabost pro něj ještě vzrostla.

"Tak... jsme tady," prohlásil poté Namjoon a pohodil hlavou k malé kavárně.

Když vešli dovnitř, Jimin si byl jistý, že poznal Hoseoka. Dvojice chlapců sedící u stolku vzadu. Jeden z nich se zrovna smál jako šílenec, nahlas přes celou restauraci, a nestaral se, že se po něm všichni otáčí.

"To je... Hoseok, že?" zeptal se proto tiše Namjoona a bradou pokynul chlapcovým směrem.

Namjoon mu věnoval zářivý úsměv a přikývl.

Jak přišli blíž, Jimin zjistil, že Namjoon měl pravdu ve všem, co mu o klucích řekl. Hoseok byl štíhlý, atletický kluk. Hlasitě se smál, až mu z očí tekly slzy. Yoongi, druhý chlapec, se jen jemně pousmíval. A opravdu byl maličký. Na sedačce se ztrácel, jak byl drobný. Aura milého člověka kolem něj tak zářila, až to Jimina praštilo. A byl to právě on, kdo si jich všiml, postavil se a s úsměvem pozdravil.

"Jé, ahoj, Namjoone," pronesl směrem k Namjoonovi.

"Ty musíš být Jimin, viď?" řekl potom, když se obrátil na Jimina. "Rád tě poznávám."

Jimin potřásl nabízenou rukou. Yoongiho stisk byl nějakým způsobem jiný. Jemný, teplý. Jimin se okamžitě rozhodl, že tento chlapec se mu líbí.

Hoseok mezitím stihl překonat svůj smích a teď před nimi stál, výraz relativně vážný. Namjoona si ani nevšiml, zkoumavý pohled sjížděl Jimina od hlavy až k patě. Zdálo se, že Jimina uznal obstojným, jelikož potom se usmál a s hlasitým "ahoj, brácho!" jej poplácal po zádech.

Jimin se mezi nimi necítil nepatřičně, když se s Namjoonem posadili a oni si začali povídat o svých záležitostech a lidech, které on sám neznal. Všechno mu vždycky objasnili, všechno v jejich chování mu dávalo najevo, že tam o něj stojí. A Jimin si mezi nimi přišel báječně.

Namjoon sedící na kožené sedačce vedle něj, se v průběhu rozhovoru pořád sunul blíž a blíž k němu, až se jejich stehna pod stolem dotýkala. Jimin strnul, když mu Namjoon během toho, jak Yoongimu něco vyprávěl, jenom tak mimochodem položil ruku na ramena a přitáhl si jej blíž k tělu. Zdálo se, že si to gesto ani neuvědomil. Ruku však nestáhl.

A tak tam Jimin byl. V Americe, v kavárně. Kolem něj skvělí lidé. Z rádia v rohu se linuly vánoční koledy, ve výklenku vedle něj blikal vánoční stromeček. Venku za výlohou se začínalo stmívat a vánoční výzdoba na ulici měkce zářila. Měl na sobě hrubý, pletený svetr, v ruce voňavé, skořicové kafe. A středobodem toho všeho byl Namjoon. Držel si jej u boku, ochranitelsky, tak mužně. Jimin měl obličej opřený o měkkou látku jeho mikiny, cítil jeho voňavku i přes všudypřítomnou vůni jablek, skořice a vanilky. Teplo z něj sálalo a zahřívalo. Jemné hlazení palcem po rameni uklidňovalo.

A Jimin si přál, aby mohl v tomhle okamžiku zamrznout. Aby mohl zůstat napořád.

A potom se Hoseok otočil ke dveřím, vymrštil se z místa a běžel za nádhernou, roztomilou blondýnkou, která právě vstoupila. Kouzlo se rozbilo, Jimin posmutněl. Jistě, muselo to skončit.

"To je Jane," zašeptal Namjoon, rty dotýkající se Jiminova ucha, až to zamrazilo. "Hoseokova slečna."

Hoseok ji k nim přivedl, div že hrdostí nepraskl, když ji Jiminovi přestavoval. Jimin se jen velmi neochotně zvedl z Namjoonova objetí, aby si s ní potřásl rukou. Když se posadil, Namjoon jej už neobjal. V místnosti hned bylo chladněji.

Jane byla rozkošná. Američanka, nikoli Asiatka. Dlouhé, blonďaté vlny jí sahaly až k pasu. Modré oči ověnčené dlouhými řasami, pořád roztomile sklopené k zemi, jak se před neznámým chlapcem styděla. Hubená, droboučká postava oděná do příliš velkého svetru. Jimin se nedivil, že o ní Hoseok pořád mluvil a byl tak hrdý, že ji má. Byla dokonalá.

Nerozuměla ovšem korejsky. V její přítomnosti tedy Hoseok a později i Yoongi přepnuli do angličtiny. Namjoon se chvíli snažil Jiminovi překládat nebo mu aspoň říkat, o čem je zhruba řeč. Později to ale nejspíš vzdal.

Jemně stihl Jiminovo zápěstí. "Půjdeme?"

Jimin místo odpovědi na jeden lok dopil celou svou kávu a vyskočil na nohy. Rozloučili se, oblékli a odešli ven, do zimy.

Namjoon chtěl vzít Jimina do nedalekého parku. Prý tam byla nádherná výzdoba. Jimin nadšeně souhlasil. Chtěl vidět, jak tady vypadají Vánoce. Chtěl okusit pravou vánoční atmosféru.

Park byl dech beroucí. Cestička, kolem kameny. Všude měkké žluté světlo z pouličních lamp a milionů žároviček pověšených všude kolem. Jimin si to všechno nadšeně prohlížel, měl pocit, že se dostal do jiného světa.

A Namjoon tu všechnu nádheru jediným gestem zase pro jednou posunul až na vedlejší kolej.

Chvíli šel vedle Jimina, obě ruce v kapsách. Sledoval chlapcův rozzářený obličej, šťastné jiskřičky v jeho očích, které odrážely stovky světélek. A potom prostě neodolal, napodobil desítky párů, které se taky přišly pokochat tou krásou. Vyhledal Jiminovu dlaň, propletl s ním prsty. Jimin k němu poplašeně, překvapeně vzhlédl. Namjoon si byl chvíli jistý, že se mu vytrhne.

A potom chlapec jeho dlaň pevně stisknul na oplátku. Nepustil.

Procházeli se ruku v ruce, obklopeni světélky, šťastnými rodinami s dětmi, které se nemohli dočkat nastávajícího Štědrého dne. Ve vzduchu byla cítit zima i v teplém LA. A všechno bylo dokonalé. Jimin měl na okamžik pocit, že to nemůže být pravda. Že to prostě není možné a že si to ani nezaslouží. Ale Namjoon tam opravdu byl. Byl tam a jemně hladil hřbet jeho ruky.

Později, když jej Namjoon vedl zpět k hotelu, měl pocit, že už to nemůže být lepší. Mohlo. Když už se blížili k ulici, kde hotel stál, Namjoon měl hovor. Omluvně se na Jimina usmál, přijal ho a něco řešil rychlou angličtinou, úsměv na tváři pořád širší a širší. Když domluvil, měl Jimin pocit, že si roztrhne tváře, jak se smál.

"Co kdybys pozítří slavil s námi?" zeptal se potom.

Jimin na něj chvíli nechápavě hleděl. Jako... s jeho rodinou u něj doma?

"Já... nemyslím si, že by se to hodilo. Vánoce jsou přeci jenom rodinný svátek a já nechci... chápeš..." blábolil.

Namjoon jej jemně cvrnknul do čela.

"Nesmysl," řekl potom. "My slavíme hezky po korejsku. Bude tam hodně lidí, nejenom moje rodina. Vlastně se to slaví u Hoseoka. Jeho mamka miluje pořádání velkých akcí. Bude tam Hoseokova rodina a Yoongiho rodina a taky naši. Potom ještě pár jiných známých. A Jane se tam taky na chvíli objeví. A navíc jsi byl právě pozvaný přímo od Hoseokovy mamky. Zdá se, že o tobě doma mluvil. Zděsila se, když se dozvěděla, že bys na Vánoce měl být sám v hotelovém pokoji."

Jimin na něj dál zaraženě hleděl.

"Takže jdu s tebou?" zeptal se poté. "A nebudu překážet?"

Namjoon se zasmál jeho výrazu, za ruku si jej přitáhl blíž. Než se Jimin nadál, ocitl se v pevném objetí.

"Jdeš se mnou. A nebudeš překážet," zašeptal.

Jimin vzhlédl. Viděl v Namjoonových očích, co má v úmyslu. Když se však začal přibližovat k jeho rtům, přitiskl se blíž a zabořil obličej do jeho krku. Nebyl připravený. Namjoon na chvíli ztuhl, Jiminova reakce jej nejspíš zaskočila. Chlapec se bál, aby jej nenaštval, zároveň však tak nějak hluboko uvnitř věděl, že to ani nejde. Že Namjoon se na něj ani zlobit neumí.

A měl pravdu, jelikož sevření kolem jeho těla bylo za chvíli ještě pevnější, jak se i Namjoon přitulil a zabořil obličej do jeho vlasů.

"Jsem rád, že tam budeš taky," zašeptal potom.

Jimin měl nutkání začít samou spokojeností bručet. Nechtěl se pouštět, ale věděl, že by měl jít.

Po několika dalších minutách, kdy jej Namjoon trpělivě objímal a čekal, až bude mít dost, se konečně maličko odtáhl.

"Tak tedy... zítra?" zeptal se nejistě.

"Zítra," ujistil jej Namjoon.

Na okamžik jej pohladil po tváři, rychle, přesto tak něžně.

"Dobrou noc," zašeptal potom.

Opustit teplo jeho paží se téměř rovnalo fyzické bolesti. Jimin to ovšem nějak zvládl. S tichým popřáním dobré noci se otočil a odešel do hotelu. Jeho mysl tam ovšem zůstala. Tam, s Namjoonem.
 


Komentáře

1 Shar Shar | 22. prosince 2015 v 6:50 | Reagovat

Já to ale nějak nezvládnu! Namjoone... fckhimrightindaass <<<: its co cute I wanna die :ccc

2 Ami Ami | 22. prosince 2015 v 7:26 | Reagovat

Bože cukrovku mám!! Je to úplne krásne, dúfam Jimin tam ostane navždy :ccc aj kepd sa to nestane mohlo by sa :ccc

3 Shadow Shadow | 22. prosince 2015 v 7:31 | Reagovat

Proč mám takový zžíravý pocit, že se mi konec tohoto cyklu nebude líbit? Je to strašlivě sladký ato štěně je hrozně CUTE. Moc se mi to líbí a těším se na zitra.

4 Lai Lai | 22. prosince 2015 v 11:41 | Reagovat

Prečo som pri tom plakala?  To bude asi tou myšlienkou, na ten posledný deň, keď Jimin odíde domov :'( ...Teraz je to také dokonalé....a potom? Dúfam, že sa nerozlúčia navždy O_O ....Namjoon sa potom musí vrátiť do Kóreii za Jiminom :D .......So...keep it up :3

5 Grubi Grubi | 22. prosince 2015 v 13:01 | Reagovat

Málokterá povídka si mě tak moc přiváže k sobě.. .-. To je tak roztomilé a tak *neví, jaké slovo má napsat, aby to nevyznělo ve špatném smyslu* něžné..hladké :3 Ale bojím se posledního dne.. hodně :c

6 Kaspi Kaspi | Web | 22. prosince 2015 v 18:23 | Reagovat

Konečně! Mi někdo rozumí! Co se NamJoonovy osoby týče! Mocc sladké, moc hezké a úžasné. Děkuju za tuhle povídku a omlouvám se za to, že jsem nekomentovala minulé díly. Práce je svině :D

7 Hatachi Hatachi | 22. prosince 2015 v 18:38 | Reagovat

Víš, že se ti ani nedivim, že tohle je tvoje oblíbená kapitola? Byla taková sladká a nevinná.
Moc se těšim na další díl...

8 바루나 바루나 | 22. prosince 2015 v 22:53 | Reagovat

achjo, taky chci potkat svého namjoona ♥ :D nicméně bojím se konce...:(

9 Karin Karin | 13. června 2016 v 22:43 | Reagovat

Krásné ale konec asi probrečím. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013