Home - 7.kapitola || 26. 12.

26. prosince 2015 v 6:00 | Hotaru |  Home
Tak, jsme na konci a Home se stává druhým dopsaným cyklem na tomto blogu. Prvním, který mezi první a poslední kapitolou neměl rok dlouhou prodlevu. Tak nějak jsem na to pyšná, jelikož se mi to povedlo prvně. Prosím, nesnažte se mě ubít k smrti, zítra vám vydám ještě krátký epilog. Zmlátit mě můžete až potom.
Zároveň se chci zeptat, jestli byste ocenili krátké hetero pokračování na Hoseoka a Jane, jelikož jsem si tu slečnu oblíbila, ačkoli jsem ji vymyslela a objevila se tam jen krátce. Dejte mi prosím vědět. (Zkouška, jestli někdo vůbec čte ty předkecy)(Ne, opravdu mi dejte vědět, prosím).
No... dál se nebudu vykecávat, užijte si kapitolku.


Jimina probudilo otravné zvonění budíku. Vypnul jej, přetočil se na posteli. Pohled mu padnul na zabalený kufr a v ten moment mu žaludek udělal několik kotrmelců.

Posledních pár hodin.

S Namjoonem byl domluvený, že přijde v devět, takže měl jen půl hodiny na to, aby se osprchoval, oblékl a dobalil poslední maličkosti. Potom už jej měl Namjoon odvést na letiště. Zbývala už jen hodina, při které se Jimin mohl rozloučit.

Nepředstavitelné, nemyslitelné, bolestivé.

Jimin si prohlédl pokoj - poslední kontrola toho, jestli něco nezapomněl. Smutně se pousmál a i s kufrem opustil místnost.

Namjoon už jej čekal před hotelem, v obličeji výraz ublíženého štěněte, který okamžitě zmizel za posmutnělým úsměvem. Objal Jimina, jemně jej políbil, převzal jeho zavazadlo a uložil jej do kufru auta. Nemluvil. Pořád se jen tak posmutněle usmíval.

Cesta na letiště jim zabrala dlouho dobu, byla zácpa. Namjoon celou tu dobu zarytě mlčel, občas utrousil nějakou poznámku o řízení ostatních nebo o neschopnosti chodců přecházet včas. Jimin pozoroval jeho obličej, každou křivku. Drobnou bradu, ostře řezanou čelist, plné rty, malý nos i hluboké oči. Tak blízko a za chvíli tak strašně daleko. Celou cestu si v duchu skládal celý seznam věcí, které mu chtěl říct.

Když ale potom stál v letištní hale, pouhých deset minut do odletu, všechna jeho slova se vytratila. Zíral na Namjoona, zamrkával slzy.

"Budeš mi chybět," vypadlo z něj nakonec.

Namjoon neodpověděl, přitáhl si jej blíž, zabořil mu obličej do vlasů. Jeho sevření mohlo lámat kosti. Bylo to málo. Tak strašně málo.

"Nechci, abys mi odešel," zašeptal potom.

A Jimina to zlomilo. Slzy přetekly, vsakovaly se do měkkého svetru na Namjoonově rameni.

Namjoon jej od sebe odtáhl, jeho tvář držel v dlaních, tak něžně. Díval se mu do očí, palci stíral slzy z tváří.

"No tak, tohle není sbohem. Můžeš zase někdy přijet. A já mám příbuzné v Soulu, rozhodně se uvidíme, až za nimi poletím."

Jenže lidé se odcizují, lidé zapomínají.

Jimin věděl, že to nemusí vyslovovat nahlas. Viděl to v Namjoonových očích, ta krutá, smutná realita. Ani jeden nevěřil.

"Dobře, budu se těšít," řekl Jimin, z očí s tou lží vyteklo několik dalších slz.

Namjoon se přestal snažit o to, setřít je. Natáhl se k Jiminovi, políbil jej. Měkce a přitom naléhavě. Pomalu ale rychle. Něžně ale vášnivě.

Naposledy. Loučil se každým jemným otřením rtů, každým výdechem. Hladil Jimina po zádech, po vlasech, držel si jej blízko.

Byl to mokrý polibek, slzeli oba, když se konečně odtáhli. Vyměnili si několik posledních objetí, několik posledních polibků, pohlazení a pohledů.

A potom se Jimin otočil a odcházel. Až za rohem, když si byl jistý, že už jej Namjoon nemůže vidět, si dovolil brečet jako malá holka.

Trvalo to osmnáct let, dojít domů.

A zdržel se jenom týden.

 


Komentáře

1 Shar Shar | 26. prosince 2015 v 6:35 | Reagovat

Ale... proc mi lames srdicko... proc to delas... AT JSOU SPOLU NE PROC JA TE MEMAM RADA SATANE Q.Q

2 Shar Shar | 26. prosince 2015 v 6:38 | Reagovat

Kazdopadne... Je dost mozne, ze bych hetero cyklus cetla, ale nemuzu nic slibit...

3 Ami Ami | 26. prosince 2015 v 9:54 | Reagovat

Neznášam ťa. Naozaj. Prečo im to robíš? Ako si mohla? Ty satanovo stvorenie!! Plačem ako malé dievča kvôli tebe!
To hetero by som možno aj čítala ak by ma naozaj bavilo.

4 Grubi Grubi | 26. prosince 2015 v 12:55 | Reagovat

To hetero bych možná i četla qwq a-ale.. proč? Proč to děláš? q_q táta se diví proč tu brečim ;_; ale je tu jedna věc. Co to jsou sakra za dárky, co si dali? .-. Mě to neuvěřitelně zajímá xD Horší jak nevědět, co je zabalený dárek, který mi někdo podává, ale pak si to rozmyslí a nepodá mi ho a nerozbalí se ><

5 Kaspi Kaspi | Web | 26. prosince 2015 v 14:32 | Reagovat

Díky tomu, že jsem zapomněla na budík do práce, který mě probudil asi v 6:15, jsem si skoro hned po ránu pobrečela. Ale já nebrečím, takže jsem nebrečela. Ale i tak...občas mmám chuť si dát facku za to, jak moc povídky prožívám. Vážně to bolelo srdce moje! :D Ah, těším se na epilog. A k Hoseokovi a Jane...hej, proč ne :D Blondýnky jsou prostě boží, takže jsem pro :D

6 Shadow Shadow | Web | 26. prosince 2015 v 15:45 | Reagovat

Opět brečím. Tahle povídka byla asi nejkrásnější jakou sem kdy četla a bude mi hrozně chybět.

7 Lai Lai | 26. prosince 2015 v 16:39 | Reagovat

Ja som vedela, že budem plakaať :-( *smrk....smrk* nie… musia byť spoluuu :3 Nemôžeš to takto skončiť :'( ...A čo sa týka Hoseoka a Jane....hetero som si nejak odcudzila...takže za mňa netreba xD

8 Hatachi Hatachi | 26. prosince 2015 v 17:52 | Reagovat

Tak už odlétá...
Doufam, že se stane zázrak a budou spolu, aniž by je za to Jiminovi rodiče odsoudili. Jsem zvědavá na epilog...
A co se týče toho Hoseoka s Jane, tak já hetero nevyhledávam. Ale jestli to chceš napsat, jestli tomu chceš věnovat čas, tak to napiš.

9 바루나 바루나 | 26. prosince 2015 v 20:21 | Reagovat

K hetero povídce - za mě pro. :) Nemám s tím problém a jestli v tom bude Hobi, tak šup sem s tím. :D
Jinak... Poslední dvě kapitoly brečím. Je to tak roztomilé a fluffy a teď do toho vhodíš bombu... Bolí mě z toho u srdce i za ně.

10 Karin Karin | 13. června 2016 v 23:16 | Reagovat

Bulím.... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013