Monstrum - 3. kapitola

3. února 2016 v 6:00 | Hotaru |  Monstrum



Kyungsoo ve Wufanově domě zůstal. Snažil se ale nepouštět pokoj častěji, než bylo nezbytně nutné, aby si mohl být jistý, že Wufanovi nepřekáží. Proto jej ani moc často nepotkával. Mohl za to možná i fakt, že upír byl přes den vždy zamčený ve svých komnatách a nemohl vyjít. A v noci, kdy se Wufan pohyboval po sídle, Kyungsoo spal. Takže jedinou příležitostí, kdy pro ně bylo možné se setkat, byla společná večeře, kam se Wufan vždycky dostavoval, aby dělal u jídla Kyungsoovi společnost, ačkoli on sám nebyl schopný jíst.

Kyungsoovi to přišlo neuvěřitelné. To, že se někdo obtěžuje sedět s ním dvacet minut a tiše čekat, až se nají, jen aby nebyl sám. Zdálo se, že je Wufan nadšený z toho, že má konečně možnost zaměstnat své kuchaře. Kyungsoovi to přišlo roztomile děsivé.

Jak už si Kyungsoo stihl všimnout, upír byl opravdu neskutečně milý. Zahrnoval jej jedním pěkným gestem za druhým a Kyungsoo nevěděl, co dělat. Nikdy nic podobného nezažil. Wufan mu nechával vyvařovat, pořídil mu překladatelku. Ubytoval jej v nejhezčím pokoji, jaký Kyungsoo kdy viděl. Daroval mu spoustu oblečení a knih. Nechal jej procházet se po svém domě.

A vůbec nic od něj nečekal na oplátku. Zřejmě jej ani nenapadlo, že by za svou ochotu měl něco chtít. A to Kyungsooa děsilo nejvíce. Byl zvyklý na to, že lidé z vyšších vrstev se o chudáky nezajímají. Že nic není zadarmo. A Wufan popíral veškerá jeho dosavadní přesvědčení. V mnoha ohledech. Mimo jiné i tím, jak hodný k lidem ve své vesnici byl, ačkoli byl upír.

V Kyungsoových představách byli upíři vždycky záporáci. A potom přišel Wufan a zachránil jej z rukou člověka horšího, než jakýkoli upír kdy mohl být. Veškeré jeho vnímání světa tím prošlo drastickým otřesem.

Zdálo se, že změna proběhla k lepšímu

×××

Kyungsoo si vložil hůlky mezi rty. Jednal nejistě, znervózňoval jej Wufanův upřený pohled. Upírovy rudé oči jej sledovaly přes stříšku z prstů, za kterou si skrýval ústa. Kyungsoo se lekl, když neočekávaně promluvil. Samozřejmě mu ani slovo nerozuměl.

"Pán se ptá," překládala postarší žena po chvilce, "jestli se s ním dneska nechcete jít podívat do města."

Kyungsoo začal nadšeně přikyvovat - moc si přál vidět město. Po celou dobu svého pobytu zde nevystrčil paty z domu, a tak byl nadšený z příslibu změny prostředí. Podíval se na Wufana a střetl se s jeho něžným úsměvem. I tón, kterým poté promluvil, byl o odstín méně ostrý, než pro něj bylo obvyklé.

"Pán se ptá, jestli vám nebude vadit, když pojedete bez tlumočení," řekla mu žena, chvíli poslouchala, co Wufan dodal. "A také se ptá, jestli vám nevadí jet na koni."

"Miluji jezdit na koni," zavýsknul. "A myslím, že to klidně zvládneme sami, pokud mu to nevadí."

Kyungsoo si přeměřil postarší paní pohledem. Nevypadala, že by byla ve věku, kdy by se měla po okolí natřásat na koni s nimi, aby si mohli pohodlně popovídat. Ne, bude pro ni lepší, když bude mít klid.

Žena to rychle přetlumočila do čínštiny. Wufan se usmál a přikývl.

Když Kyungsoo dojedl, Wufan mu naznačil, že jej má následovat. Kyungsoo neváhal a okamžitě se za ním vydal. Dlouhými chodbami kráčeli mlčky. Kyungsoo sledoval Wufanův elegantní krok, to, jak za ním povlával plášť. Rozhodně nebyl zlý. Nemohl být. Ne v Kyungsoových očích.

Wufan mu nejistě podal ruku, když kráčeli dolů po strmých, točitých schodech. Kyungsoo ji přijal. Ne snad kvůli tomu, že by potřeboval oporu. Ne, zajímalo jej, jestli je jeho kůže opravdu tak studená, jak se o upírech traduje. Přišla mu ještě studenější a přesto se upírův dotek zdál teplejší a konejšivější, než leckterý lidský.

Wufan jej hned pod schody pustil a otevřel dveře, za kterými se nacházela prostorná stáj. Poté mávl na pár lidí, něco prohodil v čínštině a brzy už měli osedlané dva koně. Oba z Wufanovy stáje, Kyungsoo vyrozuměl, že jeho hřebec ještě stále není zotavený.

Cesta k vesnici s Wufanem pěkně ubíhala, i když si nemohli povídat. Wufan si něco broukal, občas prohodil pár uklidňujících slov ke svému koni a jemně jej přitom hladil. Kyungsoo to fascinovaně sledoval. Jak ten muž může lámat veškeré světové normy?

Stromy se rozestoupily a Kyungsoo poprvé uviděl vesnici. Byla obyčejná, spousty malých, udržovaných domečků, pár psů a koček, několik slepic. A přesto se zdála něčím jiná. Kyungsoo nebyl zvyklý na to, cítit přátelskou atmosféru. Ve vesnici však probíjela vzduchem s každým nadšeným pozdravem, úklonou i zamáváním, které občané věnovali svému lordovi. Kyungsoo mohl cítit jejich lásku a respekt, který k Wufanovi chovali. Nemohl jinak, než se k nim přidat.

Zvědavě se rozhlížel po domech i lidech, kolem kterých procházeli. Nebyl zvyklý na to, pohybovat se ve společnosti jako člověk rovný ostatním, vždycky byl jen špinavým otrokem, na kterého se raději nedívalo, ještě by mohl chtít něco k jídlu. Teď mu ovšem lidé zpříma opláceli pohled a vesele jej zdravili.

Kyungsoo si však nemohl pomoct a stejně se nedokázal soustředit na nic kromě Wufana. Na jemný úsměv, který mu hrál na rtech, když mluvil s občany. Na způsob, kterým si dával vlasy pryč z očí. Trpělivě si povídal s každým jedním vesničanem. Kyungsoo nepotřeboval rozumět k tomu, aby věděl, že Wufan zjišťuje, jestli je u všech všechno v pořádku. Právě tahle jeho stránka Kyungsooa udivovala nejvíc. Wufan byl vším, jen ne stvořením temnot.

Wufan seskočil ze svého koně, Kyungsoo jej okamžitě napodobil. Upír mu vzal otěže, oba koně přivázal u plotu k ostatním. Kyungsoo se okamžitě přimknul k Wufanovi tak blízko, jak to jen šlo, aniž by se jej dotýkal. Měl strach, že ho od upíra dav oddělí a on zůstane sám. Všichni jej minimálně o hlavu převyšovali a on věděl, že pokud se ztratí, bude s ním konec. Začínal panikařit, ale nechtěl nic říkat a kazit tím Wufanovy plány.

Wufan na něj pohlédl. Kyungsoo jeho pohled několik vteřin opětoval, oči vyplašené. Dlouhé, chladné prsty pohladily zápěstí, přesvědčovaly se, že je Kyungsoo nesetřese. Když se tak nestalo, propletly se s chlapcovými drobnými prsty.


Kyungsoovo srdce vynechalo několik úderů a poté se, doprovázené zvláštním tlakem, rozběhlo dvakrát rychleji. Kyungsoo se na okamžik zalkl překvapením, když ten pocit konečně zařadil. Bezpečí.
 


Komentáře

1 Kaspi Kaspi | 3. února 2016 v 19:37 | Reagovat

Yayah...proč mám takovej pocit, že tohle všechno jen tak hezky a mile vypadá, mezitím co ty se všem nám směješ s tím, jak moc jsme naivní a...naivní?
Děkuju za dnešní díl této zatím milé povídky! (proč jen to vypadá tak hrozně, s tím vykřičníkem?)

2 Hatachi Hatachi | Web | 3. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Dnešní díl byl moc hezký a milý. Řekla bych takové to ticho před bouří...
Moc se těšim na další díl...

3 Kim Lula Kim Lula | Web | 3. února 2016 v 20:47 | Reagovat

Pořád žiju. Zatím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013