Monstrum - 4. kapitola

10. února 2016 v 17:44 | Hotaru |  Monstrum
Nezapomněla jsem, že je dnes středa! Další kapitola tu je, snad se vám bude líbit. Užijte si to... dokud můžete... hahaha...


Wufan maličko poodhrnul těžký, černý závěs. Dost natolik, aby viděl na sluncem zalité nádvoří, ale zároveň dost málo na to, aby si mohl být jistý, že jej nesežehne světlo. Stál skrytý ve stínu, pohled upřený k jedinému. K drobnému chlapci.

Kyungsoo dováděl s několika kluky, kteří pracovali v hradních stájích. Chlapec se rozhodl, že tam bude chodit pomáhat a Wufan mu nebránil. Věděl, že má Kyungsoo rád koně. Teď, když jej sledoval, jak po ostatních cáká vodu z vědra, vesele se směje a pobíhá po dvoře, nelitoval svého rozhodnutí.

Kyungsoo ve Wufanově péči strávil už bez mála dva měsíce. Za tu dobu stihl všem obyvatelům přirůst k srdci. Dokonce i Wufanovo dávno mrtvé srdce podlehlo jeho kouzlu. Pomalu si obmotával všechny vesničany kolem prstu svým milým a upřímným vystupováním.

Wufan si to nerad přiznával, ale jeho fascinace už dávno překročila únosnou mez. Do takové míry, že riskoval svůj život, jen aby se mohl aspoň dívat, když už si nedovolil přijít k chlapci blíž. Ne, byl příliš nebezpečný. A Kyungsoo příliš vzácný na to, aby mohl kvůli své sobecké touze po tom, mít jej u sebe, dávat jeho život všanc.

Pustil závěs, pokoj se ponořil do temnoty. Tam Wufan patřil. Do tmy a samoty. Nikoli na světlo, k člověku.

×××

Večer, když Wufan konečně směl opustit své komnaty, mu služebná oznámila, že se Kyungsoo dnes nedostaví na večeři, takže na něj nemusí čekat v jídelně tak, jak se stalo jejich tradicí.

"Ale co bude jíst?" podivil se Wufan.

Služebná se rozněžněle pousmála.

"Šel na návštěvu k Yixingovi, tomu chlapci, co má ve stájích na starost západní křídlo," prozradila mu se stejnou pýchou, se kterou by matka mluvila o svém prvorozeném dítěti.

"Aha," bylo jediné, co Wufanovi sklouzlo ze rtů.

Hádal, že se na něj chlapec netěšil tak moc, jako on na něj.

Otočil se a odešel zpátky do svých komnat, kde se posadil do křesla a začetl se do knihy. Písmenka nevnímal, motala se všechna dohromady a splývala v jedno.

Odešel.

Nemohl se divit, že bude raději trávit čas s lidskými přáteli. Mohli s ním být kdykoli. Mohli mu dát najevo, jak moc si cení jeho přítomnosti. Wufan nemohl. Nemohl si ho držet tak blízko u těla, jak by si přál. Byl příliš nebezpečný, příliš snadno by se mohla stát nějaká smrtelná nehoda. A s tím by nedokázal žít.

Přesto nedokázal zabránit svému tělu, aby o pár hodin později zareagovalo, když ucítilo Kyungsoovu vůni. Volala, vábila. Než se Wufan nadál, vláčel své tělo směrem, kterým chlapce cítil. Mysl zakazovala, tělo toužilo. Ale Wufan byl šelma. Tělo pokaždé zvítězilo.

Našel chlapce ve stájích. Stál u svého hřebce, usmíval se, drbal jej na krku. Tváře zarudlé, oči unavené, ale šťastné. V první chvíli si Wufana nevšiml, dál si něco melodicky prozpěvoval, zatímco se chopil kartáče a přešel ke zvířeti, aby jej mohl pečlivě vyhřebelcovat.

Wufan se přiblížil téměř až za něj, než promluvil. "Kyungsoo."

Chlapec nadskočil, vypískl něco v korejštině a chytil se za srdce, načež se na Wufana vyplašeně otočil. Chvíli na něj hleděl a snažil se popadnout dech, poté mu věnoval nádherný úsměv a jemnou poklonu. Zůstal tázavě hledět, hlava maličko nakloněná na stranu.

Wufan se zasmál, Kyungsoo měl na tváři černou šmouhu, nejspíš od sazí. Pomalu se k němu natáhl a setřel mu ji. Prsty laskaly tvář o něco déle, než bylo nutné. Jemně pohladily pokožku, sklouzly až k bradě, po které se táhla dlouhá jizva. Wufan udělal krok blíž, dál chlapce hladil. Přes každou drobnou jizvičku. Přemýšlel, kolik modřin a ran musel chlapec za svůj krátký život mít. A zda se jej předtím někdo takhle něžně dotýkal.

Zaplavila jej vlna protichůdných pocitů, když si uvědomil, že pravděpodobně ne.

Chlapec sklopil pohled, řasy se třásly, rty se pootevřely a konečky Wufanových prstů ovál teplý dech, jak si chlapec nahlas spokojeně povzdechl. Tělo zvláčnělo, opřelo se o Wufana, nechalo se laskat.

Wufan se probral z transu, až když Kyungsoo vzhlédl. Pár čokoládových očí na něj hleděl s takovou důvěrou… a on jej tu zrazoval a vystavoval nebezpečí už jen svou přítomností. Poraženecky si povzdechl, ustoupil a stáhl svou dlaň. Prsty svrběly, chtěly se dotýkat.

Kyungsoo na okamžik uhnul pohledem, podíval se po Wufanově dlani. Když se potom jeho oči vrátily k Wufanovým, plála v nich něha smíšená s nekonečným odhodláním. Prsty, teplé, tak neskutečně jemné. Wufan je cítil, pohladily jej po zápěstí, po každé jedné kůstce. Chytily jeho ruku do své, pohladily ji. A poté ji vrátily zpátky na tvář, přitiskly ji k horké pokožce.

Wufan sklouzl pohledem k chlapcovým rtům. Racionální myšlení odešlo už dávno a Kyungsoovy rty byly příliš lákavé na to, aby dokázal přestat. Sklouzl k nim palcem, polaskal je. Chlapec spokojeně zabručel. A to pro Wufanovo sebeovládání byla poslední kapka.

Sklonil se k chlapci, hleděl mu do očí. Dával mu čas na to, aby se mohl odtáhnout. Doufal, že se odtáhne a uteče. V duchu jej o to prosil. Uteč, jsem nebezpečný, vysílal k němu.

Kyungsoo mu však obmotal paže kolem krku, přitiskl se k němu ještě blíž. Tak horký, tak maličký a křehký. Wufan sevřel jeho boky v dlaních. Chtěl jej odstrčit, ale místo toho si jej přitáhl ještě blíž. Kyungsoo ho chytil za vlasy, potřeboval mezi nimi vymazat veškerou vzdálenost.

Wufan podlehl. Vpil se do chlapcových rtů. Laskal je, hrál si s nimi, zatímco si chlapce pevně držel u těla. Kyungsoo byl vařící. Krev zuřivě proudila žilami, Wufan ji vnímal celým svým tělem stejně tak, jako vnímal chlapcovy rty na svých. Slyšel jeho srdce splašeně bít.

Nitrem se na okamžik prohnala hořkost. Wufanovo mrtvé srdce se ani nepohnulo.
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. února 2016 v 18:20 | Reagovat

To bylo moc krásné.
Je mi líto Fandy. Oba dva si zaslouží lásku.
Těšim se na další díl :-)

2 Awiter Awiter | 10. února 2016 v 18:37 | Reagovat

Waaah je to úžasný :3 moc se mi to líbí a tenhle díl neměl chybu :>
Chci další středu.. :D

3 Kaspi Kaspi | 10. února 2016 v 19:53 | Reagovat

Hořkosladké a roztomilé. Díky hodně povídkám na vam. NamSeok jsem si upíry oblíbila ještě víc a tohle je něco, co potřebuju. Děkuju za další skvělý díl.

4 바루나 바루나 | 10. února 2016 v 22:10 | Reagovat

Už jen to, jakým stylem je to psané se to dobře čte. A obsah... Ulalá ♥ bojím se, že se to pokazí... ㅠㅠ

5 Ami Ami | 11. února 2016 v 8:20 | Reagovat

Bolo to skvelé :) neviem sa dočkať pokračovania, veľmi ma táto poviedka baví.

6 Selfish Platinum Selfish Platinum | E-mail | Web | 15. února 2016 v 13:28 | Reagovat

Pěkné :-) Taky se těším na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013