Monstrum - 5. kapitola

17. února 2016 v 6:00 | Hotaru |  Monstrum
Poslední kapitola, ale nad koncem nezoufejte - ještě mám pro vás přichystaný epilog. A nebijte mě - nedávno jsem měla narozeniny, stále jsem v ochranné lhůtě.




Kyungsoovi se podlamovala kolena. Wufan byl všude a nikde. Kyungsoo mu visel kolem krku, tiskl se k němu celým svým tělem. Wufan jej studil na kůži. Obrovské dlaně vklouzly pod košili, vyhrnuly ji a laskaly nově objevenou pokožku na bocích. Wufanův stisk se s každou sekundou zpevňoval. Kyungsoo si byl jistý, že by mohly praskat kosti a stejně by mu to bylo málo.

Z upírova hrdla se vydralo zvířecí zavrčení a od své rty odpojil od těch Kyungsoových. Trhaně dýchal, přitiskl nos k chlapcově krku, olízl tepnu. Kyungsoo zasténal. Wufan znovu zavrčel a vrátil se k jeho rtům. Polibky se změnily, byly dravé a vášnivé. Wufan si nekompromisně přivlastňoval jeho ústa.

Kyungsoo zakňučel, když jej Wufan chytil ještě pevněji. Bolelo to. Upír sevřel jeho boky v prstech, drtil je. Vrčel. A Kyungsoo pochopil, že se něco změnilo. Pomalu začínal cítit strach. Snažil se přerušit polibek, tlačil Wufanovi do hrudi. Upír se ale ani nehnul. Kyungsoo vyděšeně zíral do rudých očí.

Škubnul sebou, následně bolestně zaskučel. Ostré nehty proťaly kůži na bocích. Z rány vytekla první kapka krve. Potom se všechno stalo příliš rychle. Než se Kyungsoo nadál, byl volný. Wufan na něj hleděl ze vzdálenosti několika metrů. Pokrčený jako kočka, zuby vyceněné. Oči šílené žízní. Kyungsoo sledoval první kapky krve, jak se vsakují do košile.

A potom byl Wufan u něj, zuby se nořily do krku. Kyungsoo vykřikl bolestí, přiliš v šoku na to, aby se dokázal bránit. Wufan jej drtil, držel si jej na hrudi a pil z něj celé doušky krve. Kyungsoo tiše brečel.

Jemně se dotkl upírovy tváře ve snaze jej odstrčit. Neměl sílu, z odstrčení se stalo pohlazení.

Rána. Až pozdě si Kyungsoo uvědomil, že to bylo jeho tělo, jak dopadlo na zem. Sáhl si na krk. Konsternovaně sledoval karmínovou dlaň. Vzhlédl k Wufanovi.

Upír stál na druhém konci místnosti, sledoval své ruce, košili. Klepal se. Vzhlédl.

Kyungsoo odvrátil pohled od jeho očí. Agónie v nich mu říkala, že to nebyl on, kdo trpěl nejvíc. Chtěl Wufana ujistit o tom, že se nezlobí. Rychle vstal, musel jej utěšit, musel ho obejmout… zamotala se mu hlava, zavrávoral.

Propadl se do temnoty.

×××

Kyungsoo se přetočil na záda. Pomalu se mu vracely vzpomínky. Zmateně a pomalu se mu třídily a správně skládaly za sebou. Ty nepříjemné během setiny vteřiny zahnal, nebyly podstatné. Příště si prostě budou dávat větší pozor. Soustředil se jen na to krásné. Na Wufanovy rty, na jeho ruce, na něžný pohled.

Celou situaci si přehrával stále dokola a nemohl se nabažit. Proto se usmíval, když Wufan vešel do místnosti.

Úsměv jej však přešel v momentě, kdy se na upíra podíval. Tvrdý výraz, rezervované oči. Vráska mezi obočím. Zcestně jej napadlo, že pusy na přivítanou se asi nedočká. Když poté do místnosti tiše vklouzla i žena, která jim vždy překládala, měl Kyungsoo zlé tušení.

Wufan začal mluvit, Kyungsoo nemusel rozumět tomu, co říká, aby pochopil. Ten žalostný, omluvný tón a ztrápené oči…

"Pán se omlouvá, nechtěl a prý bylo jeho chování nepřípustné a neočekává, že jeho omluvu přijmete, protože -"

"No to teda nepřijmu!" rozohnil se Kyungsoo. "Samozřejmě, že ji nepřijmu - já ničeho nelituji, nemá se za co omlouvat."

Žena jeho slova tiše řekla Wufanovi, ten se zřejmě rozhodl dělat, že je neslyší a dál mluvil, aniž by na okamžik zaváhal.

"Pán si myslí, že zde nejste v bezpečí. A chce, abyste neprodleně odjel," špitla žena.

Kyungsoo na něj raněně koukal.

"Jo?" zašeptal. "A kam půjdu?"

Zpátky na ulici.

"Pán říká, že slíbil, že se o vás postará a své slovo hodlá dodržet. Říkal, že si všiml, že máte rád koně. Koupil vám menší panství, dost půdy, zvířat i pracovníků na to, aby o vás bylo na celý život postaráno. Také vám tam najmul překladatele. Bude se starat o to, aby vám nikdy nedošly peníze. Chce, abyste se sbalil hned, jak se na to budete cítit," vysvětlila mu.

Kyungsoo na Wufana zíral, neschopen slova.

"To je všechno, co říkal? Nic jiného?" zeptal se poté.

"Ne, to je všechno."

"Tak mu řekněte… že se nezlobím a že nelituji," řekl ženě.

Poté se opatrně zvednul, chtěl se ujistit, že opět neupadne. Když bezpečně stál, bez povšimnutí prošel kolem Wufana pryč z místnosti. Neměl si co zabalit. Nic tady mu nepatřilo. Bohužel ani upír. Nevšiml si toho prázdného, zničeného pohledu, který po něm Wufan hodil, když si byl jistý, že jej chlapec nevidí.

Příští odpoledne odjel. Nerozloučil se s Wufanem. A Wufan, stojící ve svém pokoji u závěsu, si byl jistý, že si tu bolest, kterou cítil, když Kyungsooa viděl odjíždět, zaslouží.
 


Komentáře

1 Kaspi Kaspi | 17. února 2016 v 14:57 | Reagovat

Bít tě nebudu - nemám proč. Díl byl úžasný, a vsadím se že epilog bude ještě úžasnější. Zvesela si tu na něj počkám :D
Děkuji za povídku.

2 Hatachi Hatachi | Web | 17. února 2016 v 18:34 | Reagovat

To bylo úžasné, žádné bití nebude.
Tedy jen v případě, že ten epilog nedáš nebo bude smutný...
A nebo ne...i když bude smutný, tak věř, že se určitě bude všem líbit...
Těšim se na něj ;-)

3 Lai Lai | 17. února 2016 v 20:08 | Reagovat

Nooo..som zvedavá na ten epilóg :-D

4 Awiter Awiter | 17. února 2016 v 22:12 | Reagovat

Vlastně jsem podobný konec čekala, takže jsem byla celkem připravená, ale nezklamalo mě to :3 byla to úžasná povídka a těším se na epilog :>

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 18. února 2016 v 14:23 | Reagovat

Áááááááááááááááááááááá!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013