Monstrum - Epilog || Hrdina

24. února 2016 v 6:00 | Hotaru |  Monstrum
Tímto bych chtěla ukončit cyklus Monstrum. Povídka se mi psala dobře a rychle a mohu říct, že ji mám ráda. Chtěla jsem tak nějak... popřít to, že ukeata se musí nutně chovat jako naprostá ukeata. Doufám, že se vám povídka líbila a budu ráda, pokud zanecháte komentář. Zároveň se chci omluvit, ale jelikož nebyl čas dopsat žádný z rozepsaných projektů, nemám pro vás zatím nic připraveno, takže se může stát, že tu bude chvilku maličko mrtvo, než ve škole bude trochu volněji. Konec okecávání, užije si epilog.



Rozednívalo se. V městečku na nádvoří to žilo. Vesničané stavěli své stánky, aby byli schopní otevřít trh ještě před východem slunce. Běhali jako mravenci, každý si hleděl svého a připravoval svůj kousek nádvoří, jak nejlépe dovedl.

Až do okamžiku, než je vyrušil nově příchozí.

Byl to muž. Seděl na hřbetě zdatného černého hřebce. Nebylo mu vidět do tváře, když se i se svým zvířetem pomalu blížil k vesničanům. Byl zahalený v rudé kápi, která jej dokonale skrývala před zvědavými zraky.

Vesničané jej však vidět ani nepotřebovali. Už tak si byli všichni jistí jednou věcí - nelíbil se jim, měli z něj zlé tušení. Odvraceli od něj pohledy, jelikož jim instinkt napovídal, že cizinec je nebezpečný a raději se mají tvářit, že neexistují.

Cizinec jel neohroženě, přímo za svým cílem - k hradu jejich lorda. Muži se po sobě podívali. Mohli dovolit někomu vstoupit, když se jejich pán právě chystal uložit k dennímu spánku? Nemohl pro něj být nebezpečný? Jako jeden muž se posunuli cizinci do cesty, zatarasili mu ji vlastními těly. Muž zastavil svého koně jen kousek před nimi.

"Promiňte, pane, ale do hradu nesmíte," promluvil nejodvážnější z mužů.

Cizinec na koni si odfrknul. "Já bych řekl, že mohu."

"Ne, pane, obávám se, že budeme muset požádat, abyste opustil vesnici a vrátil se večer, až bude náš lord schopný přijímat návštěvníky," nedal se muž.

Tou dobou už přitáhli pozornost všech lidí ve vesnici. Stáli kolem muže na koni v půlkruhu, všichni jej sledovali.

"Pusťte mě."

"Ne."

Muž se natáhl po své kápi, jediným ladným pohybem odhalil svou tvář. Byl to ještě chlapec, mladičký, roztomilý. A však očekávání všech se vyplnila - bledá kůže, rudé oči. Nebyl jako oni.

Vesničtí muži už se jej chystali vyprovodit pryč z vesnice, i přes nebezpečí oddaní svému lordovi, když se z půlkruhu oddělila stařenka.

"Kyungsoo..." zašeptala.

Oslovený se po ní otočil. Poznal ji. Jeho překladatelka.

"Bylo to už čtyřicet let..." vydechla.

"Rád vás vidím," usmál se Kyungsoo.

"Běž za ním, chlapče. Nikdy nezapomněl. Čekal. Všechny ty roky..."

Kyungsoo bez váhání poslechl. Vesničané mu udělali prostor, on projel.

Než se nadál, klepal na Wufanovy komnaty.

"Říkal jsem, že nic nechci," ozval se zevnitř podrážděný hlas.

Kyungsoo zaklepal znovu.

"Já potřebuji jen -"

Wufan se zarazil v půli věty, když viděl, kdo to za ním přišel. Zíral na něj s otevřenými ústy, nejistý, zda se mu chlapec nezdá.

"Kyungsoo..." zašeptal poté.

Chlapec nečekal na dovolení, vytáhl se na špičky a hluboce Wufana políbil. Wufan mu polibky překvapeně oplácel. Jemně položil dlaně na Kyungsoovy boky, zdálo se, že má strach, že když jej pevněji stiskne, chlapec se rozplyne.

"Jsi stejný jako já..." vydechl Wufan o několik dlouhých polibků později.

"Ano," potvrdil mu Kyungsoo, zatímco jemně hladil kontury Wufanova obličeje.

Tolik dokonalé krásy zapomněl… tolik mu toho čas sebral.

"Proč bys chtěl být monstrum?" nechápal Wufan.

Kyungsoo neodpověděl. Zatlačil na Wufanovu hruď, strčil jej do pokoje a zavřel za nimi dveře. Znovu jej políbil. Tentokrát něžně, pomalu. Hrál si s Wufanovými překvapenými rty. Laskal je, užíval si ten pocit, po letech je zase cítit na svých.

"Protože pro mě jsi monstrum nikdy nebyl," zašeptal.

Hleděl Wufanovi do očí, rudá do rudé. Držel jeho tvář v dlaních, nenechal jej uhnout pohledem.

"Posledních čtyřicet let jsem strávil učením. Čínštiny, dějin, zeměpisu… vydělával jsem, snažil jsem se, aby panství, které jsi mi dal, vzkvétalo. A to všechno proto, abych se potom mohl vrátit a být dost dobrý… abych ti mohl být rovný. Nechtěl jsem být tvoje brzda," vysvětloval.

Wufan sklopil oči, příliš dojatý na to, aby mu dál mohl oplácet pohled.

Kyungsoo si jej přitáhl do náruče, rty jemně přiložil k jeho uchu a zašeptal: "Pro mě jsi nikdy nebyl monstrum, byl jsi hrdina."

Wufan se odtáhl, pohlédl Kyungsoovi do očí. Bylo v nich tolik…

Kyungsoo jej políbil, jemně, téměř dětsky. Wufanovy rty se třásly pláčem.

"Teď už tě nikam nepustím, Kyungsoo..."
 


Komentáře

1 Kaspi Kaspi | 24. února 2016 v 17:17 | Reagovat

Krásný epilog! Povídka byla sladká, skoro bych řekla že měla pohádkový nádech, než ten hororový...protože upíři, že?
Moc děkuju za povídku! :D

2 Lai Lai | 24. února 2016 v 17:27 | Reagovat

Waaah <3 Happy end… Dokonalé… Už budú spolu navždy :D  A pre upírov je to na véľmi dlhú dobu :3 .....Krásaaaa :D Kedy bude Alfa? O.o 8-O

3 Hatachi Hatachi | Web | 24. února 2016 v 17:57 | Reagovat

To bylo úžasné. A to nemam na mysli jen tenhle skvělý epilog...
Jsem moc ráda, že zůstali spolu...

4 Ami Ami | 24. února 2016 v 19:00 | Reagovat

Awwww!! Krásny epilog, som nadšená. Ďakujem. Naozaj som si túto poviedku užila čítať. Bola krásna.

5 바루나 바루나 | 25. února 2016 v 14:29 | Reagovat

Jsem ráda, že to nedopadlo smutně, Kyungsoo je prostě až moc cute na to, aby to skončilo jinak. :D

6 Jannie Jannie | 26. února 2016 v 18:49 | Reagovat

Áááááááááááá!!!
Celé jsem to přečetla jedním dechem a opravdu mě to nadchlo. Úžasný cyklus. Vážně povedený a skvěle napsaný. Dostal mě. Děkuji :)

7 Kláriška Kláriška | E-mail | 14. května 2016 v 0:03 | Reagovat

To bolo úžasneee [:tired:]  aj keby ma nikdy nenapadlo tychto dvoch shipovat ale mne sa to pacilo :3 kraasa

8 Sairen Sairen | 1. června 2016 v 11:20 | Reagovat

Oh, náhodou jsem se zde vyskytla (a hned se odvyskytnu) a přečetla si tohle... to je dokonalé!
btw. kdy bude Alfa? xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013