Happy ending || 1. kapitola

28. září 2016 v 6:00 | Hotaru |  Happy ending
Zdravím, představuji vám nový středeční cyklus. Bude mít pouze čtyři krátké kapitoly. Doufám, že se vám i přesto bude líbit. A nebijte mě.




Namjoon jej poprvé uviděl v klubu, do kterého jej zatáhl Hoseok. Původně tam ani jít nechtěl, ale nakonec se chlapcem nechal přemluvit na skleničku.

Později toho večera, když už Namjoon cítil příjemnou otupělost alkoholem, jej Hoseok s hlasitým smíchem začal šťouchat do ramene. Namjoon se zmateně podíval směrem, který Hoseok ukazoval.

"Bože, oni už tu fakt nechají rapovat každý děcko!" smál se Hoseok.

Namjoon zaostřil na postavu na podiu. Viděl na něj špatně, přes dav se ztrácel. Hoseok měl pravdu - opravdu vypadal spíš jako ztracené dítě než jako rapper, když tam nejistě stál s mikrofonem v dlani. Namjoon si ho se zájmem prohlížel.

Nejspíš až moc, jelikož Hoseok hlasitě zasténal a skryl si obličej do dlaní. "Bože, chlape. Dělej něco s tou úchylkou na štěňata."

Namjoon se chtěl ohradit. Ale Hoseok měl už zase pravdu. Chlapec rozhodně byl jeho typ. Drobná postava se ztrácela v příliš velkém svetru, zpod čepice vykukovaly blonďaté vlasy.

Klub se ponořil do naprostého ticha, když začala hrát hudba. A potom chlapec spustil. Namjoonovi se rozšířily oči, když sledoval s jakým vztekem kluk rapuje. Jeho texty byly neskutečné. Plné zloby, beznaděje, bolesti. Vzteklé. Tak nádherné.

Hoseok jej pod stolem kopnul do holeně. "Namjoone, zapomeň na to. Nenecháš mě tu kvůli němu samotnýho! Zase."

Oslovený neodpověděl. Nepřestal kluka sledovat. Hltal každé jeho slovo, sledoval každičký jeho pohyb. Přesto neměl v plánu za ním jít. Poslední dobou na Hoseoka neměl čas a když už si s ním náhodou někam vyšel, opravdu jej tam vždycky nechal a odešel domů s nějakým chlapcem nebo slečnou, kteří se mu v baru zalíbili. Dnešek patřil jen Hoseokovi.

"Chceš ještě skleničku? Jdu na bar," zeptal se ho po chvíli.

Hoseok s úsměvem přikývl.

Namjoon si razil cestu k baru mezi tančícími těly. Opřel se o pult, mávl na barmana a objednal pro sebe i pro Hoseoka. Barman měl na pilno, Namjoon musel čekat. Nevadilo mu to, rád se rozhlížel po lidech. Pozoroval, domýšlel si jejich příběhy.

Někdo do něj ze strany vrazil, poté se zakymácel. Namjoon jej instinktivně chytil za zápěstí a pomohl mu náraz ustát.

"Děkuju."

Namjoon se otočil za hlasem.

Osud asi chtěl, aby Hoseoka nechával v klubu samotného.

Usmál se na blonďatého chlapce. Najednou se zdál ještě drobnější, když stál hned vedle něj, hlava lehce zakloněná, aby mu viděl do obličeje. Namjoon byl rád, že má možnost si chlapce prohlédnout zblízka. Chlapec byl rudý, lehce zadýchaný. Po tváři mu stékala jediná kapka potu. Zvláštním způsobem Namjoona rozptylovala. Chtěl ji setřít.

"Pěkné vystoupení," řekl místo toho.

"Jo, díky," pousmál se chlapec se sklopeným pohledem.

Namjoon hleděl na jeho jemnou tvář a uvažoval, jestli se má chlapce aspoň zeptat na číslo a nebo to nechat být.

"Nikdy předtím jsem tě tu neviděl," řekl po chvíli druhý.

"Dneska jsem tu poprvé."

Chlapec přikývl. Potom si z hlavy sundal čepici, prsty rozhrábl blonďaté vlasy. "Jak se jmenuješ?"

Namjoon byl trochu zaskočený, ale přesto mu své jméno sdělil.

"Yah," zasmál se chlapec, když si všiml Namjoonova pohledu. "Netvař se tak. Viděl jsem, jak na mě zíráš, když jsem byl na podiu. Proto jsem za tebou přišel. Jsem Yoongi."

Jo, Hoseokovi bylo definitivně souzeno zůstávat v baru opuštěný.

Po deseti minutách konverzace s Yoongim bylo rozhodnuto. Namjoon Hoseoka zapřel a nabídl Yoongimu, že jej doprovodí domů. Cenu za nejlepšího přítele by za to sice nedostal, ale na druhou stranu mohl s Yoongim strávit aspoň o pár minut déle.

Vyšli z baru. Namjoon si nebyl jistý, co má od Yoongiho čekat. Kluk nedal jediným gestem najevo, že by o Namjoona stál v nějakém tělesném hledisku. A Namjoonovi to kupodivu nevadilo. Protože Yoongi byl tak zajímavý člověk, se kterým se dalo tak dokonale konverzovat, že pro něj jeho tělo začalo být až na druhém místě.

Yoongi se zastavil před panelovým domem, nejistě se podíval na Namjoona. "Tady bydlím."

Namjoon přikývl.

Cítil se trapně, nevěděl, co říct, ale ještě nechtěl odejít. Yoongi to zřejmě cítil stejně. A tak na sebe jen v tichu zírali.

Namjoon si odkašlal. "Mohu si vzít tvoje číslo?"

Yoongi mu s komickým nadšením podal svůj mobil. Namjoon se z chlapcova telefonu prozvonil, zapsal si jeho číslo.

"Nechceš jít dál?" zeptal se chlapec, když si od Namjoona bral mobil zpátky.

Namjoon neváhal.

Pokud si předtím myslel, že je Yoongi roztomilý, teď mu přišel naprosto sladký. Omlouval se mu, když v kuchyni rychle jedl misku rýže. Nejspíš si myslel, že Namjoon s ním šel jen kvůli sexu. Vlastně to byla pravda. Ale teď, když jej viděl, jak se mu rýže sype úplně všude v potřebě ji rychle připravit a sníst, jej to přešlo.

Nechtěl, aby byl Yoongi dalším z mnoha.

Nakonec skončili v obýváku na gauči u jednoho z tisíckrát opakovaných sitcomů. Yoongi se tiše smál, když měl pocit, že jej Namjoon nevidí. Bylo to rozkošné.

A potom… potom si jen povídali. O všem možném. O Yoongiho matce, o Namjoonově škole. O knihách, o umění, o hudbě, o rapu. Někde uprostřed konverzace o oblíbených dortech Namjoon usnul.

Bylo to už dlouho, co spal s někým v náručí, proto ten pocit po probuzení nebyl schopný správně zařadit. Rozespalému mozku trvalo, než si rozpomenul, kde vlastně usnul. S každou další vteřinou si byl víc a víc vědomý nepovědomé váhy na hrudi. Otevřel oči.

Yoongi se mu ve spánku stulil u boku. Vlastně mu napůl spal v klíně. Tak strašně maličký, jak byl stočený do klubíčka. Namjoon jej pohladil po vlasech. Pousmál se. Tak sladký…

Vytáhl z kapsy mobil, podíval se na hodiny. Bylo skoro deset.

Rozklikl oznámení o příchozí zprávě. Byla od Hoseoka.

Kim Namjoone! Já tě tak strašně nenávidím.

 


Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 28. září 2016 v 8:18 | Reagovat

Ahh... To je nějakým způsobem úplně šíleně dokonalý. Nevím jestli mám brečet nebo se smát, (když o tom tak přemýšlím poslední dobou nevím vůbec nic.) Těším se na příští týden ^^

2 Hatachi Hatachi | Web | 28. září 2016 v 17:32 | Reagovat

To bylo moc hezké. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

3 voskii voskii | Web | 28. září 2016 v 17:50 | Reagovat

hoseok jsem já, ty jsi namjoon. got it?

podle infa se mi vůbec, ale vůbec nelíbí, jakým směrem to směřuje. totiž to ten citát ve mně vzbuzuje nedůvěru.
a jelikož se tam píše depresivní, budu věřit své intuici — nevěřit ti. ヽ(;▽;)ノ
takhle se můžu aspoň připravit na slzy, co přijdou.

4 Jannie Jannie | 28. září 2016 v 22:12 | Reagovat

První díl se mi moc líbí, ale velmi se bojím, co přijde dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013